Itálie 2012 - dovolená
Benátky
Ráno před příjezdem do kempu jsme zahájili návštěvou Benátek. Tohle krásné město si ale člověk nevychutná ve vedru a v davech turistů, kouzelná atmosféra je pryč. Je památkou UNESCO a ročně ho navštíví až 12 miliónů návštěvníků. Ulice tu doplňuje asi stovka kanálů, kde je čilý dopravní ruch-plují to všemožné lodě a samozřejmě gondoly, tradiční štíhlé lodě určené k dopravě turistů. Kanály překlenuje přes 400 kamenných mostů a asi 15 000 domů zde stojí na dubových kůlech zaražených do moře. Hlavní dopravní tepnou je Canal Grande, 4 km dlouhý a asi 70 m široký, který prochází přímo středem města. Spojuje hlavní nádraží a přístav s náměstím sv. Marka. Jeden z nejznámějších mostů je Ponte di Rialto, který jako jeden ze tří spojuje obě části města rozdělené kanálem. Centrem je Piazza San Marco, kde se nachází Dóžecí palác (12.-15.stol.), kostel San Marco (vznik kol. roku 1160), renesanční knihovna od Sansovina a nepřehlédnutelná cihlová kampanila. Samozřejmě nesmím zapomenout na množství holubů, kteří si klidně sednou turistům na ramena či hlavu a zobou z ruky nebo se cáchají ve fontánkách. My jsme navštívili San Marco, bohužel právě v něm probíhala bohoslužba, takže jsem zase neviděla Pala d´Oro a museli jsme se spokojit jen s návštěvou muzea v horním patře, ale i to stálo za to, hlavně jedinečné mozaiky, které jsme měli tak říkajíc na dosah ruky. Fascinovala mě kvadriga antických koní, dnes uložená právě v muzeu, aby ji nepoškozovaly povětrnostní vlivy, která je prostě dokonalá, když si uvědomíme, že byla vytvořena ve 4. století! Také výhled z ochozu byl krásný, takže vřele doporučuji. Prošli jsme ještě okolí a pak už byl čas jet dál.
Comacchio
Další výlet nás zavedl do Comacchia, malebného městečka, které se nachází v oblasti Emilia-Romagna a provincii Ferrara. Má přibližně 22 tisíc obyvatel a rozkládá se na 283 km2. Někdy bývá označováno jako "malé Benátky", protože celé město leží na ostrůvcích v zálivu zvaném Valli di Comacchio a je odděleno kanály. Nejvíce proslulo lovem úhořů, při němž se využívají způsoby až z doby Římanů. Malebné městečko nás příjemně překvapilo, poseděli jsme v místní „zmrzlinárně“ a užili si bezvadné atmosféry.
Ravenna
Tohle město jsem si nemohla nechat ujít, protože je plné raně křesťanských památek. V letech 402-476 bylo sídlem posledních římských císařů a řada památek z 5. a 6. století je na Seznamu světového dědictví UNESCO. Za návštěvu křesťanských památek jsme zaplatili nekřesťanské peníze (9,5 e za osobu), ale v ceně vstupného bylo pět objektů a jeden významnější, než druhý. Začali jsme bazilikou San Vitale, což je osmiboká centrální cihlová stavba s mohutnou kopulí, dokončená roku 548. V době byzantské vlády byla vyzdobena mozaikami, které jsou pokládány za nejlepší mozaikový soubor mimo území Byzance - dnes dochovány v presbyteriu. Chrám se stal vzorem pro stavbu kaple Karla Velikého v císařské falci v Aachenu. Při vstoupení do chrámu jsem žasla-dokonalé mozaiky, neuvěřitelné barvy (reprodukce v knihách jsou fajn, ale vidět je na vlastní oči je prostě něco jiného), mnoho symboliky. Zkrátka jsem si mohla vykroutit hlavu, abych to nějak vstřebala! O kousíček dál se skromně schovává Mauzoleum Gally Placidie,( kolem 430nl), opět s bohatou mozaikovou výzdobou, třemi sarkofágy a okny s výplní z polodrahokamů, které vytvářejí zajímavé světelné efekty. Temný malý prostor má své kouzlo a mozaiky byly opět fantastické. Poté jsme došli k Neonovu baptisteriu ortodoxních, osmiboké stavbě z počátku 5.století s mozaikovým stropem (po roce 450). Téměř bez dalších návštěvníků jsme si mohli vychutnat jeho krásu a umění tehdejších řemeslníků-klobouk dolů! Prohlídku jsme zakončili v San Apollinare Nuovo, typické raně křesťanská trojlodní bazilice bez transeptu, postavené Theodorichem Velikým kolem roku 520. Po obou stranách hlavní lodi nad sloupořadím jsou tři pásy mozaik, zobrazující výjevy z evangelií, krásné jsou procesní průvody světců a světic, směřujících k Panně Marii a Kristovi na trůnu. Na začátku u vchodu je zobrazen přístav a město v Classe a Theodorichův palác. Když jsme vyšli a já se pohledem loučila, naskytnul se mi neskutečný výjev – přesně v dřevěném tympanonu hlavních dveří seděli dva holoubci a něžně se dotýkali zobáčky. Vyfotila jsem je a nejspíš to pro mě mělo být znamení, protože holubice je prastarý křesťanský symbol…
Ferrara
Ferrara leží v oblasti Emilia-Romagna a je hlavním městem stejnojmenné provincie. Leží na řece Pád a je součástí světového dědictví UNESCO. Od první poloviny 13. století až do roku 1598 bylo v držení rodu d´Este. Město má poměrně malé středověké centrum. Historickou část charakterizují široké ulice s mnoha paláci a zahradami z období renesance. Východiskem prohlídky je Castello Estense na Piazza della Repubblica. Zámek vznikl v roce 1385 jako sídlo vládnoucího rodu (byl dokončen v 16. století). Je obklopen vodním příkopem, má čtyři masivní věže. V celé řadě sálů je bohatá fresková výzdoba. Jižně odtud se nachází radnice – Palazzo Comunale (ze 13. století), původně rezidence rodu d´Este a románsko – gotický dóm (ze 12. – 14. století) s bohatě členěnou mramorovou fasádou, se zvonicí (15. - 16. století) a pozoruhodnou výzdobou interiéru. (Bohužel zde se také konala bohoslužba, tudíž jsme ho viděli jen z vnějšku…) Jedinečný je renesanční Palazzo dei Diamanti (z 15. – 16. století). Jeho fasáda je složena z mramorových obkládacích desek, jejichž čtvercová lícní strana je opracována do tvaru diamantového výbrusu, uvnitř je obrazárna s díly malířů ferrarské školy.
Muzeum Ferrari-Maranello
Další část výletu jsem naplánovala do Muzea Ferrari (tedy slavných závodních a luxusních aut), chtěla jsem totiž vidět novou budovu od Kaplického, která byla na jaře slavnostně otevřena. Leč nezjistila jsem si adresu a pověřila tím staršího syna. Když jsme konečně dojeli podle navigace na „místo určení“?, nevěřila jsem vlastním očím. U muzea ozdobeného slavným symbolem vzpínajícího se koně (cavallino) jsme sice stáli, ale rozhodně to nebyla ona jedinečná kanárkově žlutá budova…Nakonec jsme zjistili,že muzea jsou dvě a tohle bylo pro chlapy určitě to zajímavější ( v Maranellu) a nemohli se vynadívat na všechna auta. Návštěvu kluci završili projížďkou ve Ferrari California v místní „půjčovně“ a určitě to pro ně byl nejsilnější zážitek celé dovolené?! Pár technických údajů-jedná se o dvoudveřový, čtyřmístný, GT automobil s odnímatelnou střechou. Automobil pohání zážehový, vidlicový osmiválec s přímým vstřikováním. Motor má objem 4,3 litru, je uložený vpředu a pohání zadní kola. Na litr objemu připadá 107 k, což jedna z nejvyšších hodnot u atmosférických motorů, ostatní výrobci musí použít přeplňování nebo turbodmychadla, aby dosáhli podobných výkonů. Objem: 4 297 cm3, Max. výkon: 338 kW (460 k) při 7 750 ot/min, Max. točivý moment: 485 Nm při 5 000 ot/min. Max. rychlost: 310 km/h, Zrychlení z 0 na 100 km/h: méně než 4,0 s, Zrychlení z 0 na 200 km/h: 12,2 s, 1 000 m s pevným startem: 22,1 s. Sny se mají plnit a komu se poštěstí užít si 20 minut čisté radosti a řídit takovýhle vůz?! A jak to dopadlo s budovou Kaplického? Nakonec jsme se tam při zpáteční cestě zastavili, je to v Modeně a bez navigace bychom to nenašli ani omylem. Budova je to jako z jiného světa, ale naprosto fantastická-ostatně jako všechny realizované stavby od Kaplického. Dovnitř jsme už nešli, ale nakonec jsme byli spokojení všichni!:-)
Fotografie naleznete zde...
