Vítejte
na stránkách,
které jsou určeny těm,
kteří ještě nezapomněli
na své dětské sny plné
vlajících hřív a
dusotu kopyt....
Co tu najdete
Ve fotogalerii nalezte snímky koní nejrůznějších plemen ve všech ročních obdobích či z nejrůznějších akcí, v oddílu novinky budou prezentovány nejčerstvější snímky.Poděkování
Tímto bych velice ráda poděkovala všem svým přátelům a známým (i těm budoucím), kteří mi vycházejí vstříc při mých (občas šílených) nápadech a mnohdy naběhají víc kilometrů než jejich čtyřnozí svěřenci:-).Novinky ve fotogalerii
Estopa Azores
Fotit krásného hřívnatého hřebce je pokaždé super! A jednoho takového jsem měla možnost fotit začátkem listopadu. Trochu jsem se bála, jestli najdeme pěkné prostředí, protože listí bylo už dost opadané, ale nakonec jsem měla štěstí - hřebec byl ve výběhu, který lemovaly krásně žluté vysoké traviny a na stromech také něco zbylo. Jako každý Španěl byl nesmírně milý a vnímavý a fotil se jedna radost. Ochotně spolupracoval i na ohlávce a vůbec ho nerozhodilo, když kolem procházeli další koně. Moc mu to slušelo i s mojí barokní uzdečkou.
Fotografie naleznete zde...Kouzelný rybník
Při vyjížďce jsem si všimla, jak krásně vypadají rybníky kousíček od naší stáje - s barevnými stromy a listím napadaným ve vodě. A hned mi bylo jasné, že tam potřebuju bělouška, aby to bylo správně romantické. Dášenka mi zapůjčila svého Jarmilka a ten se choval naprosto vzorně a ochotně, takže vznikly mé vysněné fotky.
Podzimní focení
Při vyjížďce jsem si vybrala dvě hezká místa na focení a vzápětí přemluvila kamarádky od nás z ranče, abychom šly s koníky fotit. Krásně zlaté buky jsme využily při první zastávce a "zaparkovaly" do nich koňouchy. Pravda - jeden z nich se snažil sežrat všechno listí v dosahu, ale zvládly jsme to nafotit dřív, než se mu to povedlo! :-) Pak jsme se přesunuly o kousek dál k mému oblíbenému červenému dubu. Ani tady koníci nezklamali a s trochou šustění a řehtání a tahání klacíku po zemi pěkně spolupracovali. Na závěr si ještě naši miláčci zaběhali v ohradě a když pak dostali odměnu v podobě kyblíčku s krmením, byli spokojení!
Cobíci
S kamarádkou Míšou jsem se taky dlouho neviděla, navíc jsem potřebovala něco vykoumat ohledně teleobjektivu. Takže jsem spojila příjemné s užitečným a společně jsme vyrazily na pastvinu za irskými coby. Počasí nám moc nepřálo, ale aspoň nepršelo. Zaujmout pasoucí se koně bylo fakt těžké! :-) Nakonec jsem použila řehtání z telefonu a to je přimělo aspoň na chvilku zvednout hlavy od trávy.
Čertovka
Potřebovala jsem vyfotit bílou plňasku Čertovku, protože chystám pro náš ranč kalendář. V podvečer jsme ji pustily do menšího výběhu a postupně si rozpohybovaly. Šimlička se rozehřála a začala být rozverná a rozdováděná, jak jsem ji ještě nikdy neviděla! :-) Anglický plnokrevník je zkrátka torpédo!
Painti z Růžové
Většinu léta bylo vedro, proto jsme s Hankou čekaly na rozumnější počasí. Až ke konci září všechno klaplo a my se pustily do focení hříbat. Ale u toho nikdy nezůstane, takže přišel na řadu i hřebec a mladí hřebečci. Kamarádkám jsem ještě dělala jezdecké fotky, ale to už za velmi ostrého světla, které tomuhle typu focení vůbec nesvědčí. prostě bych tam potřebovala být ideálně od rána do večera, abych všechno stihla! :-)
Vřesy
Vřesy mám opravdu ráda, ale letos jsem je zase prošvihla v největším květu. Nicméně vyřádila jsem se i tak s kamarádkou Andrejkou. V lese bylo krásně a z předchozích let už máme vychytaná místa, kde lze fotit. Měly jsme tři koně, všechno bělouše a myslím, že jim to v růžové opravdu sluší! Na závěr jsme se zastavily s Juráškem v lese a v tu chvíli jsem měla pocit, že vidím kouzelného jednorožce!
Prague Intercup 2024
Mezinárodní výstavu arabských koní jsem nějakých 12 let fotila jako oficiální český fotograf. Před dvěma roky jsem se rozhodla, že končím, prototože to je opravdu fyzicky náročné, nemluvě o následném přebrání a zpracování tisíců fotek. Letos jsem se po roční pauze byla podívat alespoň na nedělní šampionát a poprvé si užila výstavu z pozice diváka. Bylo to pro mě zvláštní, ale zase jsem si mohla popovídat s mnoha přáteli z řad chovatelů. Přežila jsem i polední liják, pak už bylo počasí fajn, ale žasla jsem, jak málo bylo diváků (náš stůl byl jak placený za potlesk) a také VIP stany byly poloprázdné. To jsem nikdy nezažila, nebylo ani moc koní, tak jsem měla poněkud smíšené pocity. Ale arabové dál zůstávají v mém srdci!
Sunny
Nemůžu samozřejmě vynechat naše miláčky ze stáje, ale zjišťuju, že mám docela problém - mám koně, ale při focení mi chybí obvykle pomocník/pomocníci, takže přesně platí to rčení o "kovářově kobyle" :-). Čili fotky Bubiho jsou vzácné a jedno ráno, kdy bylo po dešti a na dlouhé trávě se třpytilo asi milion kapiček, se mi pár fotek konečně podařilo udělat. Vtipné je, že jsem při tom měla na vazáku na ruce druhou kobylku a Evka pózovala s Bubim - zkrátka těžký život fotografa! :-) Jiný den v podvečer jsem fotila Sanďu s pudlíkem Tofim, byla s nimi legrace, protože to jsou velcí kámoši.
Caruso AV
Opět doháním resty, ale zas tak moc jich nebude, protože letošní tropické léto focení koní opravdu nepřálo! Ve vedrech a s milionem much to nejde dohromady. :-( Na začátku srpna jsem fotila hříbátko PRE, malého Carusa. Moc jsme to s chovatelkou Andrejkou s akcí nepřeháněly právě kvůli teplu. Od mrňouse jsem se přesunula k novým obyvatelům stáje- ryzák a vraník jsou PRE, bělouš lusitano. (Děkuji majitelkám za možnost focení.) Kluci jsou fešáci, tak snad ještě něco s nimi nafotím! Jen to byl klasický fotografický oříšek - vraník, bělouš a ostré světlo.
Island - klisny a hříbata
Druhou část stáda na farmě tvořily klisny s hříbaty a mladé klisny s valachy. I za nimi jsme šly - nejprve byly poněkud nedůvěřivé a schovávaly hříbata, kdežto klisny bez hříbat se šly hned mazlit. Když jsem tam šla podruhé, sedla jsem si poblíž stáda a nechala koníky, ať si na mě zvyknou. Po chvíli mě přestali řešit, hříbátka se začala družit a za pár minut jsem byla obklopená stádem! Kochala jsem se pohledem na úžasnou krajinu, hory a obrovské pastviny - kdyby ti koně nechtěli být se mnou, mohli odejít a těžko bych je dohnala. Jenže oni zůstali, nechali se drbat a mazlit a já byla šťastná - pořád mi to připadalo jako sen - jsem na Islandu a hladím si islandské koně!
Island - hřebci
Kouzlu islandských koní jsem propadla už před lety a moc jsem se chtěla podívat do jejich domoviny a zajezdit si na nich. Díky kamarádce Lence se mi to letos poštěstilo- a když se na Island vydají tři koňařky, je jasné, jaká bude náplň cesty! :-) (Samozřejmě, že jsme stihly i spoustu vodopádů a dalších krás Islandu.) Několik dní jsme strávily na farmě Flugumýri u Anny, které moc děkuji za možnost fotit její koně- a že jich bylo! Když nás mávnutím ruky poslala do stáda hřebců, opět mi potvrdila to, co jsem věděla již z ČR - prostě tohle plemeno je tak charakterní, že se člověk nemusí ničeho bát! První den bylo hodně větrno, což "kluky" ponouklo k hřebčím hrátkám, další dny jsem byla na pastvině v 11 večer (na Islandu slunce v létě nezapadá :-)) a to už jsme byli kámoši. Ovšem ta velikost pastvin v pozadí s vysokými horami se zbytky sněhu brala dech! Další zážitek mě pak čekal při projížďce čarokrásnou islandskou přírodou a nakonec jsme ještě navštívily stáj Ingólfshvoll, kde se nás ujal Annin syn Siggi a já konečně na vlastní oči viděla nejrychlejší chod islandíků a taky místního šampiona-ryzáka Leynira (Tajemství.)
Makové pole
Občas jsou sociální sítě docela fajn - obzvlášť, když na nich kamarádka Blanka sdílela naprosto boží pole červených máků! Focení v něm je už roky mým snem, ale u nás na severu nic takového neroste. Jenže nic nešlo jednoduše - nejdřív jsme hledaly termín, kdy budeme mít obě čas a já se bála, že ve vedrech to může odkvést. Když jsme se domluvily, den před tím přišly bouřky, průtrž a kroupy. Naštěstí to máky přežily a když jsem k louce přijela, byla jsem úplně naměkko, protože to bylo přesně tak, jak jsem si vysnila! Blanka s Norďou přišla po kopytě a šlo se fotit. Norďa byl naprostý profík a miláček, trpělivě pózoval. Bylo to nádherné odpoledne, za které snad ani nejde slovy poděkovat!
DJ v jeteli
Jeden květnový večer mi přišla zpráva a video od Nikči s krásným polem inkarnátu - červeného jetele.Takže nastalo plánování hurá-akce, protože by mohl rychle odkvést. Její přítel Nick se tedy obětoval a vzal mi tam hřebce DJ. Podvečerní slunce bylo super a kraj pole nám úplně stačil, abych udělala svoje oblíbené "kýčové" obrázky. DJ (i Nick :-)) si mysleli o tom své, hřebec, který je ověnčen mnoha tituly z mezinárodních show, trpělivě stál a nejpíš v duchu přemítal, co je horší - výstava nebo focení? :-) Nicméně už teď můžu prozradit, přesně tyhle snímky se líbí vydavatelstvím, takže bude v kalendáři!
Hříbata Quarter Horse
Všechno kvete nebo letos spíš už odkvétá, tak je třeba využívat pěkného počasí a fotit. U Aničky na ranči je krásných koní spousta, takže jsem nejprve lovila snímky u klisen na pastvě. Kobylky si hříbátka dost chránily, tak jsem jen opatrně chodila kolem a snažila se je moc nerušit. Ty starší "bezdětné" :-) byly v rozverné náladě, protože hodně foukalo a asi je to nějak motivovalo k blbnutí. Později odpoledne jsem ještě šla fotit hřebce BB Great Time, i ten se nosil jako arab, žádný klus s hlavou dolů se nekonal, ale já prostě tu jeho eleganci plus rozevlátou hřívu miluju!
Odkvetlé pampelišky
Jaro letos bylo opravdu překotné, takže v době, kdy bych očekávala kvetoucí pampelišky, už byly všechny bílé. Na velikou louku mi kamarádka pustila tři koníky, jen obloha byla zase šedá kvůli písku ze Sahary. Fotila jsem tedy v protisvětle se svěžími zelenými stromy. Koníkům to moc slušelo, probleskující slunce jim zlatilo hřívy. Ještě jsme něco zkusili v rákosí a pod pomrzlými jabloněmi.
Hřebčí hrátky
Když jsme dofotili hříbátka, měla pro mě Lenka překvapení - prý mi pustí do pampelišek hřebečky a třeba si budou hrát. Na to jsem se samozřejmě moc těšila, i když ve mně byla malá dušička, zda se předvedou i před fotografem, protože to vám nikdo nezaručí. Kluci se chvilku jen popásali, ale pak se začali pošťuchovat. nejdřív jen zlehka, pak si zase hráli tak blízko, že mě málem smetli. A pak přišel ten kýžený okamžik-vzepjali se na správném místě, slunce zrovna svítilo, oběma byly vidět hlavy. Když jsem zkontrolovala na displeji, že jsem dobře zaostřila, věděla jsem, že mám tu vysněnou fotku (a ne jen jednu!) Focení jsem zakončila s milou kobylkou a pár snímků hřebce vzniklo pod třešní.
Pampelišky a hříbátka
Tradiční fajn akce se musí dodržovat - jakmile rozkvetou pampelišky, směřuji k Lence a Liborovi na hříbátka Paintů. Letos jsme se shodli, že takhle brzo ještě nekvetly! Tomu odpovídalo i stáří miminek-tuším, že "nejstaršímu" bylo deset dní, nejmladšímu den! Zatímco se matky nadšeně pásly na pampeliškách, hříbátka pobíhala kolem nich a zkoušela různé kreace s dlouhýma nožkama. Opět to všechno jsou koníčci jako malovaní a s výbornými rodokmeny, prostě radost pohledět!
Rozkvetlé třešně
Musela jsem využít situace - všechno kvete, tudíž jsem zavítala k přátelům a koně jim nacpala pěkně do zahrady k třešni. Bylo to trochu stísněné, ale při správném úhlu jsem měla všude samé květy. Pak jsme se přesouvali na louku k jinému stromu, ale cestou mě zaujalo neposekané rákosí, které jsme taky využili. Písek ze Sahary zase udělal opar na nebi, ale nemůžu chtít všechno, že? Jinak se potvrzuje moje zkušenost, že nejhorší modelové jsou poníci-přesvědčit je, aby spolupracovali a aspoň chvilečku nahodili nějaký slušný výraz, je poněkud nadlidské úsilí! :-)))
Vielto Vulkan a Myšák
Jaro vypuklo bez varování, místo pozvolného oteplování teploty vyšplhaly na letní a příroda to během pár dní "rozbalila" všechno naplno! Vydala jsem se k Daně za noriky, nejprve jsme fotily hřebce Vulkána alias Vaška, ale ten měl myšlenky jedině na 4 nevěsty v nedalekém výběhu :-). Pak jsme se přesunuly ke kobylám s hříbaty (zatím jen dvěma), ale ty se od nás držely dál. Nejhezčí byly pod rozkvetlými třešněmi. Nakonec přišel na řadu Myšák (poslední hříbě úžasné kobyly Myšky), který je na prodej. Znám ho od hříběte (viz první fotka v albu) a nechtěla jsem si ho nechat ujít. Vyrostl z něj krasavec a doufám, že půjde do dobrých rukou!
Saatreiten-Ostritz-St.Marienthal
Po mnoha letech jsem vyrazila na Velikonoce do Německa, do Ostritz na tzv.saatreiten - jízdy po obilí. Tato tradice má u Lužických Srbů velmi staré kořeny a v podstatě jde o prosebné procesí kolem polností obklopující městečko. Uzavřením kruhu kolem něj a zpěvem modliteb si dříve lidé zajišťovali úrodný rok. Vždycky to má krásnou atmosféru a davy lidí svědčí o velké oblibě této krásné tradice. Odhadem jsem napočítala snad 60 koní všech možných plemen, pokud se jízdy účastní nejezdci, doprovází je vždy někdo pěšky. (Škoda jen, že tito pomocníci také nejsou stylově oblečení.:-() Písek ze Sahary sice vytvořil "plechové nebe", ale jinak to bylo moc hezké.
Zima - minishetland
Při focení Reina jsem nemohla opomenout ani jeho malého parťáka minishetlanda. Jak říká jeho majitelka, jeho věk už se blíží věku papouška :-), ale je stále vitální a s razancí splašeného šicího stroje pobíhá radostně ve výběhu a dokonce i nožkou prosí, pokud má správnou motivaci (pamlsek, samozřejmě :-). Bylo to báječné dopoledne - a vlastně celý víkend, ale to jsem netušila, že v únoru už vůbec sníh padat nebude a nastane období temna a nekonečného deště a bahna...
Zima - Rein
I v neděli sluníčko vydrželo (tedy už jen dopoledne - nebude to přeci přehánět, že!), takže následovalo další focení - tentokrát mého oblíbence Reina. Kvůli mě na něj majitelka den před tím vypotřebovala lahev kondicionéru, aby vůbec rozčesala hřívu, ale vyplatilo se - je to fešák a trochu pohybu v ohradě mu udělalo dobře.
Zima- fríský hřebec
Tentýž den, jen co jsme dofotili klisnu a valacha, nastaly manévry, kdy bylo potřeba dát koně z okolních pastvin domů, abychom mohli pustit do výběhu hřebce. S obavami jsem pozorovala klesající slunce a jen tiše doufala, že nezapadne dřív, než budeme mít nafoceno. Šikmé paprsky vraníka doslova pozlatily a já věděla, že to je přesně to světlo, které potřebuju. Když se pak mohl pořádně proběhnout ve výběhu a dlouhá hříva za ním jen vlála, byla to nádhera. Prostě to byl den jako korálek a i když jsme byli docela zmrzlí, stála každá minuta za to!
Zima- Barock Pinto
Jako každý rok s napětím očekávám, zda bude zima - a ona není! :-( Letos bohužel ani na horách, které mám kousíček. Až na konci ledna napadlo a na víkend byla slibná předpověď, tak jsem honem hledala, kdo by měl čas a chuť poblbnout s koníky na sněhu. Lucka a Martin byli ochotní do toho jít a v rekordně krátké době vše zorganizovali. Nejdřív jsme fotili valacha a klisnu plemene Barock Pinto, oba si to náramně užívali, mrzlo, slunce svítilo, sníh jen létal od kopyt. prostě pastva pro oči!
Psí víno
To si tak jedete od koní a najednou nevěřícně koukáte do výběhu kamarádky. Ze stromů u ohrady visí parádně zbarvené psí víno! Hned jsem jí volala, a protože mě zná- i naše hurá akce :-) , tak jsme hned o víkendu zrealizovali focení- fríse, anglického plnokrevníka a českého teplokrevníka. Prý ty šlahouny děsily koně, tak měly přijít pryč, ale nakonec zůstaly a já z toho měla ohromnou radost. Koníci věděli, že budou ňamky, tak ochotně pózovali, ani vítr, ani hýbající se šlahouny jim nevadily a já nevěděla, co dřív! Netušila jsem, že až se konečně všechno zbarví, začne pršet a tohle bude nejhezčí podzimní focení roku 2023!
Miláčci
Podzim mám moc ráda, vždycky se těším, až se všechno zbarví a pak nevím, co dřív! Jenže letos to dlouho vypadalo spíš jako léto a první pokus s nesměle zbarvenými stromy jsem udělala s koníky od nás. Byli zlatí, protože s námi byli na pastvině v podstatě na volno a trpělivě čekali, co si na ně vymyslíme. Trochu jsme je rozpohybovali a to je bavilo - zvlášť, když za to pak dostali ňamky! :-) Když jsme je dávali do výběhu, využila jsem ještě pěkně vybarvené škumpy a s trochou kroucení a manipulováním s koňmi se mi podařilo dostat do záběru jak barevné listy, tak naše miláčky. Přesto doufám, že to bude časem barevnější a ještě něco stihnu zrealizovat!
Hříbata a Furioska
U kamarádky Hanky jsem dlouho nebyla, ale o to víc jsem se těšila na hříbátka, která jsem měla nafotit. Oba hřebečci řádili radostně na louce a kobyly byly rády, že se mohou pást a mládež se zabaví :-). Poté jsme se přesunuly do druhé ohrady a moc mě zaujala ryzka plemene Furioso- u nás moc často nevídané. Mladá kobylka je moc pěkná a se zajímavou barvou, hezky se na ni koukalo skrz hledáček.
Velká stáda
Ráda poznávám nové koně a v tomto případě se mi to splnilo opravdu vrchovatě. S majitelkou a děvčaty jsme nejprve jely na stádo s krásným appa hřebcem. Ve stádu byly všechny možné barvy, krásně se na to koukalo. A všechny jsem moc zajímala, evidentně to bylo zpestření pastevního života! :-) Pak jsme už jely k majitelce za dvěma úžasnými hřebci - appou a irským cobem. Oba byli vzorně nachystaní, podvečerní světlo bylo ideální a já jen mačkala spoušť! S posledními paprsky jsme šly k velkému smíšenému stádu a já opět nevěděla, co dřív fotit. Bylo to super užité odpoledne.
Dvacet koní
Původně jsem jela ke kamrádce Petře nafotit hříbátka, ale trochu se nám to vymklo z ruky :-). Postupně totiž přiváděla další a další koně a mně před objektivem defilovali koníci všech barev, plemen a věku,včetně starých důchodců (ovšem v parádní kondici.) U Péti je vždycky co fotit, jen to bylo poněkud náročnější. To je tak, když se vidíme jednou za rok a chceme pak stihnout všechno! :-)
Coraline for Life
Krásné září jsem ještě využila k dalšímu - spíš letnímu - focení krásné kobylečky Coraline for Life. Podvečerní sluníčko tomu dodalo krásnou atmosféru, mouchy daly pokoj a zdálo se, že si to obě holky užívají. Tomuhle typu hříbátek říkám "srnečky Bambi" - hnědé, s velkýma očima :-). )I když které hříbátko není krásné, že?
Vřesy
Jen pomalu doháním resty, dnes je to ohlédnutí za focením v září. Těšila jsem se na focení ve vřesech, ale prý nejlepší byly, když jsem byla v létě na dovolené a teď už odkvetly. (To je tím horkým létem - pokud vím, tak vřesy kvetou na podzim!) Nedalo se nic dělat, než se pokusit ještě najít místo, kde aspoň trochu rostly a zvěčnit tam krásné modely. Není pokaždé posvícení, tak třeba zase za rok...
Slavnosti - Saint Climent
Menorca je naše milovaná destinace, ale letos byla jedinečná tím, že ob záliv byla ve stejnou dobu kamarádka Joha s rodinkou, takže jsme čile "kuly pikle" a výsledkem byla návštěva vystoupení ve stájích Son Martorellet (kde se bohužel nesmělo fotit), ale podívaná to byla úžasná! Krásní koně, výborné jezdecké umění a nevšední čtverylky jsme opravdu ocenily. A o pár dní později jsme odjeli do vesničky Saint Climent, kde se konaly tradiční slavnosti, při nichž chodí koně po zadních a lidé se jich dotýkají pro štěstí. Celou slavnost zahajovaly velké loutky, průvod s pištcem na oslu a dále žehnání jezdcům. To prováděl kněz - v jezdeckém oděvu a sutaně, přičemž pak vyskočil do sedla a ukázalo se, že je velmi zdatný jezdec, protože odjezdil celou slavnost. Ten mumraj, hudbu a křik nelze dost dobře popsat, to se prostě musí zažít! A čím je pozdější hodina, tím lepší nálada panuje (ale to už mi foťák opravdu nebral.) Menorští koně jsou na toto speciálně trénovaní, silnice jsou vysypané pískem, ale samozřejmě stát poblíž je vždy na vaše nebezpečí.
Malí cobíci
Doufala jsem, že relativně brzy ráno nebude kolem koní tolik much, ale bohužel jsem se spletla! :-( Jela jsem fotit dva malé cobíky, ale opět bylo vedro a mouchy hodovaly, co jim síly stačily. Hříbátka se nejraději schovávala pod ocasy matek, aby se zbavila hmyzu a bylo těžké je vyfotit nebo rozpohybovat. Za to jejich starší bráška (vraník) byl vysloveně "škodík" a neustále okusoval a provokoval staršího "strejdu" :-). Ten s ním měl svatou trpělivost, ale když to mladík přehnal, rázně ho usměrnil. I tohle je tajímavé - pozorovat koňskou etologii.
U Hanky
K Hance se vracím pravidelně-na hříbátka i všechny ostatní koníky a pokaždé je co fotit. Tentokrát nám přálo počasí a taky koníci spolupracovali moc dobře, tudíž jsme toho stihly opravdu hodně. Od hříbátek, přes mladé hřebečky až po ustájeného seniora nebo pár fotek s černým pozadím. Zakončily jsme to cákáním koní (a hafanů) ve vodě, ale to už se obloha zatahovala.
Kim a spol.
Po roce jsem se zase sešla s kamarádkou a jejím koníkem Kimem, ale tentokrát v novém působišti. Na focení se přidaly i další kolegyně se svými koníky, takže jsem nejprve měla tři modely, pěkně každý s jinou barvou :-). Jen bylo hrozné vedro a asi milion much, jejichž retušování je pěkně náročné. Pak jsme se přesunuly ještě k dalším koníkům - mladým kobylkám APH a QH a zakončily to focením poníka-puntíka. Jsme domluvené, že pokud bude pěkný barevný podzim, zkusíme něco dalšího.
Slunečnice
Hodně dlouho jsem si přála focení ve slunečnicích, ale u nás na severu se nepěstují. Když jsem u kamarádky zahlédla fotky se žlutým polem, hned jsem ji uháněla s prosbou o akci. Jenže místo slunce přišly lijáky, slunečnice pomalu odkvétaly a nakonec jsme z toho musely udělat hurá akci, abychom to vůbec zvládly. I tak ale bylo oblačno a sluníčko vykukovalo jen sporadicky. Přesto jsem měla velkou radost, koník spolupracoval přímo ukázkově a moc mu slušela moje barokní uzdečka. Samozřejmě, že jsme fotily jen v řádku a na kraji pole, aby nevznikly žádné škody. A možná, že příští rok to zvládneme i se sluncem! :-)
Plavení
Léto skýtá příležitost vzít koně k vodě a užít si plavení. Polinka a Lucky vodu milují, takže jsem mohla pobíhat po břehu a hledat různé úhly záběru, zatímco oni pózovali a užívali si příjemného ochlazení. Dokonce i kachny se připlavaly podívat, co se to děje! :-) Slunce střídavě svítilo a zakrývaly ho mraky, pokaždé to jinak zbarvilo vodu, tak jsem si pohrála a některé fotky převedla i do černobílé.
Hříbátka se koupou
Mnoho koňáků ví, jak je pro některé koně těžké překonat louži nebo vodu na parkuru. Koně prostě mají pocit, že vstupují na neznámou a nebezpečnou plochu a odmítají se k ní jen přiblížit. Když jsem fotila první setkání s vodou u dvou hříbátek, byl to zážitek. Nejprve byla velmi obezřetná, ale když viděla, že maminy se klidně cachtají a stihnou při tom ještě okusovat trávu ze břehu, dodala si postupně odvahy a do mělké vody vlezla také. Ve vedru jim to bylo moc příjemné a za chvilku už chodila do vody i na břeh naprosto s přehledem. Připojila se k nim i mladá kobylka Quarter Horse, jejíž majitelka s ní moc hezky od malička pracuje a vzájemná důvěra je vidět na každém jejich kroku.
Indiánské focení
Přiznávám bez mučení, že fotit lidi a koně je pro mě složité. Snažím se uhlídat výraz koně i člověka, ale nemyslím si, že mi to jde. Občas udělám výjimku, takže se souhlasem aktérky mohu zveřejnit fotky z našeho indiánského focení. Koně jsme si pomalovaly samy a došly na louku, kde byly krásně vyšisované trávy. Oblečení i doplňky (peříčka, korálky) jsme ladily do přírodních barev. Ačkoli jsme nefotily moc dlouho, koníka to celkem rychle přestalo bavit a pak už nám to dával jasně najevo! I přes to si myslím, že se fotky povedly, byť ze mě tekl pot nejen při jejich pořizování, ale i při úpravách. Ano, je na čem pracovat, já vím!
Daya
Roztomilá klisnička Daya (irský cob) byla jen pár dní stará, když jsem se ji vydala fotit. Byla moc roztomilá, dokonce nám předvedla i akci, ale dlouho jsme ji netrápily, bylo vedro. Ve vedlejší ohradě nás se zájmem pozorovali "kluci" a nakonec jsem ještě něco málo nafotila ve stádu klisen s hříbaty. Starší hříbata ještě mají hříběcí kabátek a jen pomalu ho shazují, tak vypadají jako medvídci v létě! :-) Je to trochu absurdní - v létě mám nejvíc času, ale ve vedrech se toho opravdu moc nedá.
Islandská hříbata
Začátkem června jsem se opět vydala za svými přáteli a jejich islandskými koňmi, protože bylo na čase nafotit hříbátka. Já tohle plemeno prostě miluju, to jsou úplně jiní koně ve vztahu k člověku. Neskutečně milí, charakterní, s jedinečnými chody, které vidíte už u nejmladších hříbat. Jen vždycky nevím, co dřív fotit! :-) Nakonec jsme si ještě užili focení hřebců u rozkvetlého rododendronu a byl nejvyšší čas se vydat domů!
Jetel inkarnát
Hned v úvodu raději napíšu, že jsem fotila tak, aby na poli nevznikly žádné škody - krčila jsem se v dráze od traktoru a koně byli na louce za polem. I přes vedro se nechali koníci přemluvit ke spolupráci, byť se tam nedalo moc toho vymyslet. Ale kdo by odolal růžovému lánu? Jsem ráda, když se tyhle možnosti naskytnou a když na mě kamarádkamyslí, jen co zahlédne něco kvetoucího! :-) Koně a kytičky - to je moje!
Den starokladrubského koně
S kamarádkou Katkou jsme se vypravily do Kladrub na Den starokladrubského koně. Dopoledne byla chovatelská přehlídka, při které napadnul jeden vraný hřebec druhého a ačkoli oba předvádějící dělali co mohli, hřebci utekli-jednoho našli až u Řečan a byla u toho i televize. Myslím, že jen díky velkému štěstí se nikomu nic nestalo, protože tohle je noční můra! Docela mě zklamalo, že ve volných stájích bylo jen pár klisen s hříbaty a ještě byly k vidění jen přes vrata - takže žádné hlazení, jak bývalo dřív zvykem. Program byl pěkný, rej kočárů nebo velká čtverylka neměla chybu a klisny s hříbaty ve volnosti byly úžasné. Já jsem poprvé za mnoho let stála v rohu kolbiště (nikoli mezi fotografy), takže odpoledne jsem měla všechno proti slunci a netěšilo mě to. Navíc vstupenky nebyly vůbec levné (350 kč), ale ve výsledku spousta lidí stála, kde se dalo, protože se nevešla na tribuny a vznikaly tam konflikty. Některé ukázky uprostřed kolbiště by člověk mohl vidět leda tak s dalekohledem a jakmile skončil program, lidi byli nekompromisně vyhnáni. Takže zahánění stáda a večerní stáje, které měly (aspoň pro mě) neskutečnou atmosféru, už asi nezažiju. Celkově to bylo hezké, ale pro mě hrozně neosobní. A asi je to dané tím, že srovnávám dlouhou časovou kapitolu.
Hříbátka ve žluté
V jarní podvečer jsem byla fotit roztomilá hříbátka. Louky byly celé žluté od rozkvetlých pryskyřníků, takže dodaly fotkám krásné barvy. Když jsem se skrčila do trávy, pomalu jsem přes ni ani neviděla. Mrňousové občas předváděli skoky přes vyšší trávu a dobře se fotili. Tohle je na ně nejlepší čas-než začnou přelínávat, protože pak chvíli nevypadají moc hezky, dokud nemají letní srst.
Appaloosy
S dlouhletou chovatelkou appaloos Gabčou jsme se dlouho neviděly, ale tohle setkání jsme si vrchovatě užily! V každé ohradě byla spousta krásných "puntíků", k tomu všechno kvetlo a já nevěděla, co dřív! :-) Téměř násilím mě museli odvést od hříbátek, protože s těmi bych asi vydržela hodiny! Když už jsem si myslela, že máme vše hotové, šlo se fotit na jízdárnu. Opravdu jsem se vyřádila, bylo to zase moc milé setkání!
V pískové jízdárně
Byla jsem pozvána na neznámé místo - nafotit nového hřebce a mladé koně na prodej. Po příjezdu jsem si ale poněkud zoufala, protože jsem měla fotit v jízdárně, kam jsem se s teleobjektivem tak tak vešla a navíc za ohradou byla spousta rušivých věcí. Jenže jinde to možné nebylo - pastviny se totiž táhly až k obzoru a tak jsem se musela smířit s jízdárnou. K večeru byli všichni koníci vypuštění na pastviny a teprve tam jsem zajásala, byť jsem se pořádně prošla!
Hříbata APH
Hodně dlouhou a krásnou tradicí je focení hříbat s pampeliškami u Lenky a Libora. Lenka obvykle "objedná" počasí - a ono se opravdu vyčasí a pak si to náramně užijeme! Hříbátka jsou jako malovaná a těžko jedno preferovat, když jsou všechna krásná! Některé se se mnou hned zkamarádí a jsem drbací teta, jiné se bázlivě schovává za mámu a jen po očku po mně pokukuje. Vidět pak celé stádečko krásných klisen je pastva pro oči.
Jarní podvečer
Majitelé si mě mimo jiné zvou na nafocení koní na prodej. Dobrá fotka a video osloví kupce určitě mnohem víc, než cvak z mobilu na dvorku! Mladý westfálský valach Frederico čeká na svého majitele a zatím se radostně prohání po pastvinách. Pak na řadu přišli pro radost PRE koně, kterým se evidentně pohyb na velké pastvině moc líbil. Poněkud netypicky jsem zachytila valacha PRE v "pleasurovém" klusu, který by velmi rádi viděli především westernoví jezdci a chovatelé, ale i přes to si myslím, že je i u tohoto plemene perfektně vidět jeho prostorný chod. V krásný podvečer jsme ještě fotily drezurní práci, bělouškovi to v měkkém večerním světle moc slušelo!
Great Chess KIng
Na 1. máje vyšlo krásné počasí a já s radostí přijala focení u Vendulky a Petry. Čekal na mě malý krásný hřebeček zvaný Chess, k tomu rozkvetlé třešně a louky zlaté od pampelišek - prostě ideální podmínky. Mrňous se tak předváděl, že po focení padnul a spal jako zabitý! :-) My se tak mohly věnovat zbylému osazenstvu - Péťa má úžasně barevné stádo, které stojí za zvěčnění, zvlášť, když okolní meze jsou nádherně rozkvetlé. Vůbec se mi nechtělo skončit, nasávala jsem jaro plnými doušky!
Růžový strom
Vytoužené jaro nastalo, ale stále pršelo a o sluníčku jsme si mohli nechat zdát! Až na konci dubna to konečně začalo připomínat jaro a já začala otravovat Aničku, zda můžu přijet, když kvete její úžasný růžový strom! (Asi sakura :-). Ten den všechno vycházelo - slunce svítilo, koníky mi předváděla skvělá Maruška, slunce bylo ve správném úhlu...Prostě pastva pro oči. Oba hřebci - BB i Taris byli skvělí, pak jsem si na chvilku odskočila k hříbátkům a opět jsem se vrátila ke stromu, tentokrát s dalšími koníky. Takhle si představuju skvělý den!
Hrátky na sněhu
Krásné počasí a ideální sněhové podmínky jsem musela využít i na horách. Na pěkném místě jsme udělali provizorní ohradu a vypustili tam kluky-Reina a Rustyho. Oba se začali okamžitě vzpínat, nahánět a hrát si, já jen mačkala spoušť a radovala se z nevídané akce. Asi cítili jaro ve vzduchu, protože takhle rozdováděné jsem je ještě neviděla! Totéž se opakovalo i s dalšími valášky, až jsem žasla. Moc jsem si to užila, ale sníh už stačil a začínám se těšit na jaro!
Sníh, ještě sníh!
Asi jen nezdolný optimista vozí v kufru auta ještě na konci února vánoční věnec a jiní vánoční propriety a doufá, že je ještě využije! Mně se trpělivost vyplatila, protože sníh skutečně ještě napadnul a ještě ke všemu bylo několik dní krásně slunečných! Nevěděla jsem, jestli dřív fotit nebo jezdit a užít si tu pravou "popelkovskou" atmosféru. Poslední únorový den jsem vyrazila na náš ranč a díky skvělým kamarádkám se mi podařilo ještě nafotit spoustu "vánočních" snímků. Koníci brali věnec jako zcela normální, vesele čuchali k "dárkům" a Jarmil si dokonce na ně i stoupnul, přičemž na mě vrhal pohledy ve stylu:"Fotíš mě? Vidíš, jaký jsem frajer?" :-) Koně totiž moc dobře vědí, kdy si zaslouží pořádnou pochvalu. A jinak jsem se musela dost brzdit, abych sem nedala spoustu fotek pana Bubáčka, který si se mnou ve výběhu vysloveně hrál a téměř se nedal odehnat.
Zima na ranči
Ani jsem už nevěřila, že stihnu nějaké fotky se sněhem a sluncem, ale nakonec to přeci jen vyšlo. Jen sněhu bylo maličko a byl hodně umrzlý, s 30 cm prašanu by to bylo podstatně lepší! :-) Koňouši si to tentokrát opravdu užívali a stačilo málo k jejich rozpohybování - v mrazu se chtěli zahřát! Nejvíc "perlil" Sorbon, který buď své kámoše pošťuchoval a okusoval nebo aspoň při focení zíval! Z těhle fotek mám zatím největší radost, protože to jinak je zima-nezima. :-(
Povánoční fotky
Rok co rok doufám, že konečně nastane tradiční zima - a každý rok jsem zklamaná, když se tak nestane. (Asi se odmítám smířit s globálním oteplováním!) Když konečně napadnul v druhé půlde ledna sníh (ten prosincový rychle roztál), bylo zase pořád zataženo. Nakonec jsem nevydržela, popadla vánoční propriety a využila "skoro mého" Bubáčka, aby s nimi pózoval. Samozřejmě, že se všichni ostatní koníci přišli podívat, co to vyvádím! Stihla jsem ještě pár portrétů a pak už se udělala taková tma, že nemělo smysl dál fotit. Takže jsem vlastně měla druhé Vánoce! :-)
Starší texty: » Rok 2022 » Rok 2021 » Rok 2020 » Rok 2019 » Rok 2018 » Rok 2017 » Rok 2016 » Rok 2015 » Rok 2014 » Rok 2013 » Rok 2012 » Rok 2011 » Rok 2010 » Rok 2009
