Menorca 2013 - dovolená
Dlouho jsem o ní snila, a když jsme po 14 dnech dovolené odlétali, tak jsem stále měla pocit, že se mi to všechno jen zdálo. Maličký ostrov (54 km na délku a na šířku přibližně 20 km) patří Španělsku a je (naštěstí) ve stínu Mallorky a Ibizy. Turismus tu není v takové masové míře, protože celý ostrov je zahrnutý do biosférické rezervace, takže mnoho pláží je stále ještě panenských, s azurovou vodou a dostanete se tam jen po kamenitých stezkách. Bydleli jsme v areálu Son Parc u jedné z nejkrásnějších pláží, s výhledem na zátoku a podnikali jsme výlety křížem krážem ostrovem. Z areálu se nejblíž nacházela pláž Cala Pudent, malá, ovšem cesta k ní byla hodně náročná a chvílemi připomínala spíš stezku pro divoké kozy (které tam vskutku žily:-).)
Navštívili jsme hlavní město Mahón (též Maó), který se stal hlavním městem ostrova na začátku 18. století. V roce 1708 mahónský přístav upoutal zájem britského námořnictva natolik, že hlavní město ostrova bylo v roce 1722 přesunuto ze Cuitadelly právě do Maónu. Maónský přístav je pět kilometrů dlouhý a prý se zde kotví nejlépe v celém Středozemním moři. Město bylo vybudováno Brity, kteří s přestávkami ovládali ostrov až do roku 1802, kdy Menorka připadla konečně zpět Španělsku, a proto má Mahón tvář podobnou anglickým městům. V současné době je Mahón rušným obchodním centrem.
Dalším městem s úžasnou atmosférou byla Ciutadella, tu údajně založili asi před 3000 lety Féničané. Později ji Arabové ustanovili hlavním městem ostrova. Od konce 16. století zde vnikaly výstavné městské paláce podle katalánských a italských vzorů. Dodnes má Cuitadella starobylý ráz španělského maloměsta s mnohem klidnější atmosférou než Mahón. Na okraji Ciutadelly je nádherný přírodní „most“ Pont des Gil, který také stojí za prohlídku.
Zajímavé je také sněhobílé městečko Binibeca, které najdete na mnoha pohledech.
Další cesta vedla do Fornells, rybářského městečka a pak na Cap de Cavalleria, kde se tyčí maják nad azurovým mořem. Odtamtud jsme odjeli na Platja de Cavaleria, kterou jsme si jen prohlédli a dál pokračovali na Platja de Binimel-lá (ta byla bezva na šnorchlování, ale jinak s velkými kameny a poměrně nepříjemným vstupem do moře.) Po vykoupání jsme se vydali do cíle naší výpravy, a to pláže Cala Pregonda. Cesta k ní byla prostě neuvěřitelná, protože připomínala asi ze všeho nejvíc nějakou australskou pustinu s rudým pískem a za každým záhybem cesty se objevila nová zajímavá místa. Nejprve jsme došli k menší zátoce a jen odvážlivci se ve vedru vrhli na tyčící se kopec, aby konečně „dobyli“ Calu Pregondu. Propocená trička však stála za to a rozhled shora také!
Menorka megalitická je opravdu úžasná, protože je megalitickými památkami doslova posetá a můžete se jimi kochat doslova na dotek. Pravda, první prohlídka proslulé navety des Tudons nás vůbec nenadchla (vstupné na soukromém pozemku, pak jedna naveta a kde nic, tu nic), ale zcela jsme si to vynahradili na Tore Trencada. Sem jsme dojeli po uzoučkých silničkách lemovaných nekonečnými kamennými zídkami, na parkovišti nikdo nebyl a jen ukazatelé a zrezivělá branka dávala tušit, že tudy lze dojít k nějakým prehistorickým památkám. Šli jsme vyšlapanou stezkou a pod nohama nám startovaly desítky obrovských sarančat a vlevo i vpravo byly jen branky s nápisy soukromý pozemek-až jsme chvílemi pochybovali, že jdeme správně. Když jsme došli k areálu, byli jsme tam sami a před námi se tyčil úžasný talayot (menhir „se stříškou“ ve tvaru písmene T) a v okolí byly roztroušeny další památky. Fascinovalo nás návrší se stařičkými olivovníky a kamenným stolem a lavicemi-to místo mělo neskutečnou atmosféru…Kochali jsme se dlouho a intenzivně a patří to k našim nejhezčím zážitkům. Zajímavá je také lokalita Trepucó s talayotem a navetou, ale už je poměrně blízko Mahónu a více turisticky navštěvovaná.
Stranou nezůstaly ani malebné pláže, zcela mě okouzlila Cala Mitjana na jihu ostrova, kde jsme zažili velké vlny, do kterých se skvěle skákalo?. Já jsem si ale vzala foťák a vyšlápla na vyhlídku vysoko nad zálivem a na ten pohled nikdy nezapomenu-tyrkysová voda, vůně pínií, cvrkot cikád a bílé skály…Nádhera, která se slovy těžko popisuje…Pozdní oběd jsme si dali v Cala Galdana, kde je také krásná zátoka, ale obklopená hotely.
Poslední výlet byl na pláže Cala Macarelleta a Cala Macarella, opět velmi malebné a díky větru s velkými vlnami. Až do dovolené jsem si myslela, že azurové pláže dělají fotografové ve Photoshopu, ale teď už vím, že ne! Pláže jsou tu opravdu neuvěřitelné, průzračně čisté a když je moře klidné, tak azurově modré. Menorca je podle mého názoru ostrov pro určitou sortu lidí-pokud se někdo rozhodně proležet dovolenou u bazénu či u moře, tak z ní nepozná nic. Ale ten, kdo je ochotný propotit pár triček a vydat se tak trochu „do neznáma“, zjistí, že je nádherná, tajemná a skrývá jedinečná místa.
Mnoho informací jsme čerpali ze stránek rodiny Bílkových - www.bilek.info, díky kterým jsme měli mnoho zajímavých a praktických informací, za což jim patří velký dík. Zkrátka doufám, že na Menorce jsme nebyli naposled, protože nás vzala za srdce!
Fotografie naleznete zde...