Rok 2014
Náladovky-sníh
Stále jsem se nemohla dočkat sněhu a konečně po Vánocích ho trochu napadlo. Zem ale byla hodně zmrzlá a sněhu málo, takže se koně nedali příliš rozpohybovat, aby se jim něco nestalo. Nebylo ani moc slunce, ale chtěla se trochu vyvětrat a užít si ten pocit zimy. Naštěstí mám známé, kteří mi vyjdou vstříc, a tak jsem zase po delší pauze vytáhla foťák. Ačkoli oba koně znám a fotila jsem je mockrát, zase to bylo jiné díky zajímavě zbarvené obloze. Obvykle nadávám na kopcovité pastviny, protože se v nich obtížně fotí, ale tentokrát jsem je celkem dobře využila, abych nafotila siluety koní. A nejspíš to bylo i moje poslední letošní focení...
Fotografie naleznete zde...Apassionata 2014 - Zlatá cesta
Apassionata se do Prahy vrátila po roční pauze a moc mě zajímalo, zda nabrala druhý dech. Díky akreditaci za časopis Jezdectví jsem mohla být opět u toho. Čtyřstránkovou reportáž si budete moci přečíst již v lednovém čísle. Zlatá cesta nebyla vůbec špatná, ale za mnoho slov vydá bohatá galerie! A protože jsou Vánoce i nový rok doslova přede dveřmi, přeji všem krásné prožití svátků a vše nejlepší do nového roku!
Adam na podzim
Jsem opravdu vděčná všem mým kamarádkám, že se mnou mají trpělivost! Jak pokračovalo vybarvování stromů, zatoužila jsem po ještě jednom focení dvou anglických plnokrevníků a fríze Adama. Jejich výběh totiž lemují buky a duby a ty letos doslova zářily. Majitelky si na mě udělaly čas a bylo z toho letošní poslední podzimní focení. Je zajímavé, jak se každý kůň jinak staví k focení - hnědáka to vysloveně bavilo a pózoval i běhal s velkým nadšením. Bělouš mi dával najevo, že to je pod jeho úroveň - on, bývalý dostihák, přece nebude stát před barevným křovím! No a Adam je starý profík -jsem přesvědčená, že už mě pozná a v duchu si říká:"Tak co to zase dneska bude chtít?!":-)
Bulovka na podzim
Krátící se dny mě neodradily od krátké odpolední návštěvy na Bulovce u milých přátel. Konečně jsem viděla letošní vydařená hříbata! Sotva jsme vešli na pastvinu, tak kobyly nadšeně přiběhly z horního cípu v domnění, že už je čas jít domů na večeři. Když zjistily, že se spletly, zase vesele odcválaly zpátky:-)! Než slunce zapadlo, zašli jsme ještě do výběhu mladých hřebců. Fotila jsem je na jaře s pampeliškami, hráli si své hrátky a klidně jsem mezi ně mohla jít. Teď už jsem byla varována, že velký boss Caballos :-) už tam nekompromisně šéfuje a ať dávám pozor. A opravdu-hřebci přes léto pořádně vyspěli a už se dost poměřovali, takže jsem se snažila vědět stále o všech třech. Jsou nádherní a já jen doufám, že všichni tři najdou majitele, kteří je nebudou brát jako nástroje, ale jako parťáky, se kterými prožijí spoustu dalších let - tihle koně si to totiž zaslouží!
Ferdinand
Zvláštní podzim stále pokračuje a byla by škoda toho nevyužít. Původně jsem jela s mladším synem jen na výlet za sluníčkem, ale nakonec z toho bylo prima focení. Jako hlavní hvězda se ukázal WPBR Ferdinand, ve kterém se o slovo okamžitě přihlásila arabská krev, v ohradě ani moc pobízení nepotřeboval a hned se s radostí předváděl! Takovýhle typ koní mám ráda, navíc velmi dobře chápal, co se po něm chce, tak to opravdu nebyla žádná práce. Před ním jsem ještě u žlutého javoru fotila dva mladé kladrubské hřebečky- na ty se moc těším, jen potřebují ještě pár let zrát a vybělet. Pak z nich budou pohádkoví bělouši a budou dělat velkou parádu. Nakonec jsem se ještě přesunula na pastvinu ke kobylkám a nalovila nějaké portréty ve světle a v protisvětle.
Romantický podzim
Krásné říjnové odpoledne jsem prožila s kamarádkami, které mi připravily své koníky k focení. Nejprve to byl kříženec kladrubáka a ČT, pak český teplokrevník, dále stařeček plemene americký klusák. Koním se akční pohyb na pastvině líbil a úžasně spolupracovali, ocenila jsem to obzvlášť když jsem je měla ve výběhu ve dvojici. Tam obvykle nastane problém, že se koně kryjí a na fotkách to pak vypadá jako osminohý kůň. Oba valášci byli ale skvělí a během chvíle bylo vše hotovo. Pak jsme se všichni přesunuli o kus dál k lesu, kde byly krásně zbarvené stromy. A tady jsme dělali sedlové fotky-jednoho rytíře a také dámy v rudém. Bylo to moc fajn odpoledne!
Podzim - minishetlandi a ostatní
Konečně slunce, toho jsem musela využít! Jela jsem se podívat na minishetlandíky a další osazenstvo stáje u mých dalších známých. Minísci vypadají v zimních kožíšcích kouzelně, ale ještě víc se mi líbil Bolek, koník, který zřejmě v dospělosti bude sloužit jako hiporehabilitační kůň. Je z něj velký fešák a v podzimním světle krásně vynikla jeho smetanová hříva i rezavá srst. Pak jsem se přesunula k hříbátkům - od léta pěkně povyrostla. Nakonec mě čekali ještě ostatní koně, ale to už slunce rychle zapadalo. Musím si zvyknout na zimní čas a počítat s tím! :-(
Podzim-rybníček
Letos se stromy příliš pestře nezbarvily a navíc převládá inverzní počasí, což focení opravdu nesvědčí. Mé kamarádky si na mě udělaly čas a se svými koníky mě vzaly na zajímavá místa. Sluníčko nejprve chybělo, ale mělo to zase tu správnou podzimní atmosféru. Při návratu ke stáji se stal malý zázrak - přesně u rybníčku, kde jsem si přála fotit, se obloha roztrhala, zazářilo slunce a konečně jsme měly parádní světlo! Ještě že se mnou mají holky trpělivost, ale nakonec jsme byly spokojené všechny! :-)
Borčice na podzim
V Borčicích je krásně po celý rok, což ostatně vědí všichni, kdo se tam někdy ocitli! Byla jsem se podívat na pastvinách, ale pak jsem z protekce :-) mohla fotit na téměř posvátném trávníku před Centráčem, kde jsem jako pozadí využila krásně barevnou škumpu. Kromě koní došlo i na psy a všem to tam náramně slušelo.
Tři barvy
Podzim je tu, pomalu se barví listí, a tak vždy v tomto období sháním nejen pěkné koňské modely, ale nejlépe i prostředí, ze kterého bude podzim doslova dýchat. Měla jsem to štěstí, že jsem v den Velké pardubické přemluvila kamarádku k focení a vyplatilo se to! Měla jsem hned tři koníky-fríského valacha a dva anglické plnokrevníky, navíc to byli zástupci tři různých barev. Žluté břízky a barevné kopce tomu pak dodaly ten správný podzimní šmak a Velkou v televizi jsme nakonec taky stihly :-)!
Painti - podzim
Opět jsem se vypravila na Wanted ranch, abych nafotila jednak mladé koně na prodej a také koně dalších majitelů. Všechno by bývalo super, jen kdyby se rozpustila nízká oblačnost-sluníčko vždy jen na chviličku vykouklo a pak se zase zatáhlo, takže jsem se s tím musela poprat. Je úžasné vidět, jak se z nemotorných hříbátek stávají pomaličku dospělí koně. Chov koní je prostě běh na dlouhou trať, ale určitě stojí za to!
Fríští hřebci-podzim
Pro fríské koně mám velkou slabost, přeci jen jsou nesmírně atraktivní na focení, ale pro dobré fotky je na ně potřeba velmi slušné světlo. I naplánovala jsem focení na den, kdy mělo být krásně a rozjela se do dálky. Leč ohlášené krásno se nekonalo, ba naopak-bylo totálně šedivo bez jakéhokoli náznaku zlepšení. Zoufala jsem si, ale nedalo se nic dělat. Na místě jsem ale našla pěkné pozadí s barevnými stromy a k mému úžasu oba hřebci úžasně spolupracovali, skoro jako by vítali, že se děje něco jiného než obvykle. Nakonec se sluníčko i chvilku ukázalo, ale k večeru opět zmizelo. Takže vznikly úplně jiné snímky, než jsem zamýšlela, ale přesto z nich mám velkou radost!
Hřebčín minishetlandů
Kvůli připravovanému článku pro Faunu jsem jela k velmi milé chovatelce minishetlandíků, která se mi i přes nepříjemné bacily věnovala ochotně po celé odpoledne. Celkem rychle jsem pochopila, proč říkala, že tihle prckové jsou "návykoví":-)! Oni totiž jsou tak trochu jako psíci, chodí za vámi, mazlí se a hříbátka připomínají oživlé plyšové hračky. Byli prostě úžasní, ale jednu vadu přeci jen měli-vůbec ničeho se nebáli, tudíž je nějak zaujmout, aby pózovali, byl naprosto nadlidský úkol! Nakonec se něco podařilo a já jen doufám, že to nebylo naposled! Potvrzeno-jsou návykoví! :-)
Prague Intercup 2014
V sobotu 6. září nejprve začaly být posuzovány juniorské kategorie Prague Intercupu, v neděli se pokračovalo a odpoledne již nastalo vyhlašování šampiónů. Tato výstava neztratila nic na lesku ani po roční pauze a věřím, že udělala mnoha majitelům i divákům radost. Opět jde jen o výběr fotek, ačkoli podstatně bohatší než u české přehlídky :-).
XIII. Česká národní přehlídka arabských koní
Po roční pauze zaviněné povodněmi se vrátila česká i mezinárodní výstava plnokrevných arabských koní na Císařský ostrov, sobota patřila nejprve koním českých majitelů. Šampionátu se celkem zúčastnilo 18 koní. Na webu je jen vzorek fotek, jinak mám nafocené všechny koně a pokud máte zájem o snímky vašich koní, ozvěte se mi na e-mail.
V jetelíčku
Je moc fajn, když se někdo z mých přátel ozve, pošle mi fotku rozkvetlé louky a k tomu mi napíše: "Koukej, co u nás kvete! Nechceš přijet?" Pravda, musí už být duševně nachystán, že si to nenechám ujít, což pak znamená spoustu čištění a následně běhání. Rozkvetlé jetelové pole mi připomínalo nějaké svahy ve Skotsku-všude růžová! Fotila jsem tu čtyři klisny, všechny se v tom krásně vyjímaly a já moc děkuji majitelům, že si jejich koně mohu půjčovat jako modely a provozovatelce stáje za naběhané kilometry :-) !
Wanted ranch 2014
Už jsem se obávala, že kvůli počasí nestihnu nafotit letošní hříbátka z Wanted Ranche, ale konec prázdnin byl pěkný a byl to pravý čas na focení. Hříbátka už měla vylínanou "dětskou" srst a vypadala opravdu fantasticky! Taky mají být po kom - Maximum Blues Master a Im ideal jsou excelentní hřebci ověnčení mnoha tituly! Opět to byla pastva pro oči, mně nejvíc učarovala překrásná Maxi Storm Fawago. Nezapomněli jsme ani na oba zmiňované hřebce - Max je opravdu z jiné platy a trochu se obávám, že rozumí naší řeči. :-) Udělá, co si člověk přeje a pak se jde klidně pást. Im Ideal (Willi) se naopak královsky bavil tím, že cválal až ke mně a zastavoval v posledním okamžiku. Oba byli krásnými modely a jsem moc pyšná na to, že je můžu fotit!
P.R.E.-směs
Hříbátka rasy P.R.E. povyrostla, zdokumentovala jsem tedy, jak rostou do krásy. Při té příležitosti jsem také fotila hřebce, které jsem tentokrát trochu vyzdobila-jednoho květy fuchsií a druhého červenými jeřabinami. Možná si řeknete, že je to kýč-ale chtěla jsem zkusit něco jiného. A když se může hříva všelijak zaplétat, stříhat a upravovat, proč by jednou nemohla být ozdobená i trošku romanticky? :-)
Vykoupaný hafling
Mám své oblíbené modely a ráda se k nim vracím. Patří mezi ně i hřebec haflinga, kterého jsem pár let nefotila. Vždycky jsem na něm obdivovala jeho krásnou hřívu a přála jsem si ho fotit, když bude vykoupaný-což se mi však podařilo až letos, a to díky dívce, která se o něj stará. Měla jsem radost, když jsem ho ráno viděla, jak se popásá na louce plné žluté trávy-vypadal krásně, na svých 19 let přímo úžasně! Pak jsem si ale vyslechla, že během těch let, co jsem ho neviděla, 2x utekl hrobníkovi doslova z lopaty. Poprvé se mu stal těžký úraz, podruhé to zavinila lidská zloba. Byla jsem opravdu ráda, že ještě živ a plný elánu jako dřív. Přeju mu ještě spoustu šťastných let!
Výlet do Bábolny
Na začátku prázdnin jsem s přáteli podnikla výlet do maďarského hřebčína Bábolna. Byl založen byl v roce 1789 jako císařsko – královský hřebčín. Je proslulý chovem Shagya-arabů a plnokrevných arabů a letos se zde po delší pauze konalo C show pro araby a zároveň ME Shagya-arabů. Poletovala jsem mezi hřebčínem (má úžasnou atmosféru), kolbištěm a opracovištěm, protože jsem zkrátka chtěla stihnout všechno! :-) Velmi atraktivní byla polední pauza, kde vystoupili místní Shagya-arabové, ale také čikoši, jejichž divoké kousky berou dech. Návštěvou Bábolny jsem si zase splnila jedno přání...
Zpátky do minulosti
Nenapadl mě jiný název, než tento, protože jsem před mnoha lety fotila ještě na barevný film bělouše Lukáše. V roce 1999 vyšel dokonce na plakátu ve slovenském časopisu Koň. Pak byl prodán a mě ani ve snu nenapadlo, že se s ním ještě shledám. Ale stalo se to a po 15 letech jsme se znovu na tom samém místě potkali. Oba o mnoho starší, s životními šrámy, ale s elánem! :-) Luky se stal znovu modelem, nejprve sám a pak i s poničkou Akirou a nezapomněla jsem ani na hříbátka a koníky mé kamarádky. Takových setkání a příjemných odpolední by mohlo být víc.
Barvičky
Na pozvání a také kvůli článku jsem se vydala na Děčínsko, kde jsem fotila na ranči tolik nádherně zbarvených koní, až oči přecházely. Petra mi ochotně předvedla všechny koníky, o které s láskou pečuje-a bylo se na co dívat. Srdce mi vždy plesá, když vidím přirozený odchov koní na velkých pastvinách. V očích těch zvířat je vidět jen spokojenost a vyrovnanost, žijí pospolu ve stádu a člověk je pro ně přítel. Mezi těmihle koňmi a lidmi mi bylo moc fajn!
Christian de Bohemia
S velkým zpožděním, ale přece-zase se mi rozhýbaly webové stránky, takže budu pomalu doplňovat nová alba. Začnu s knabstrupským hřebečkem Christianem de Bohemia, kterého jsem fotila, když mu byly tři měsíce. Kvůli delší cestě jsem začala fotit dost pozdě, takže nakonec nejlépe vycházely snímky v protisvětle. Kromě hřebečka mi byl modelem ještě frízan Armando a dále Christianovi starší bráškové-Onyx a Frederik de Bohemia. A protože puntíků není nikdy dost, běhal s nimi i dalmatin! :-) Tyhle krasavce určitě časem potkáte na některé show s Johankou Spáčilovou.
Soley a Bjort
Na svět přišla nová islandská hříbátka, což jsem si nemohla nechat ujít. Obě to jsou strakaté klisničky, jedna se jmenuje Soley, což znamená Slunečnice a druhá Bjort-Jasná. Spolu s matkami jsou teď ve výběhu u hřebce, kde probíhá připouštění na volno. Bohužel od rána bylo velké vedro a spousta much, tak jsem z focení neměla radost já ani koně a brzo jsme to ukončili. Tak snad příště...
Hřebeček P.R.E.
Sotva jsem svým studentům rozdala vysvědčení a popřála jim pěkné prázdniny, shodila jsem šaty a lodičky a spěchala na focení malého hřebečka P.R.E. Byl moc mazlivý už ve stáji a venku také doslova vyhledával kontakt s lidmi, určitě bude báječný charakter i v dospělosti! Máma nechtěla chvíli postát, tak se dost naběhal a nakonec jsme je oba raději vrátili do stáje, protože bylo dost vedro. Před tím mi ale ještě zapózovali u kytiček. Majitelům gratuluji ke krásnému přírůstku!
Hřebčín Amerika
S majiteli-manželi Rotovými -se znám již několik let z výstav velšských poníků. Dlouho jsem se k nim chystala, ale vyšlo mi to až letos. Moc jsem se těšila, protože jejich koně se mi na výstavách vždy líbili (zejména Bernard-první na fotkách-je moje platonická láska :-).) Když ale přede mnou začali postupně defilovat téměř všichni hřebci, perfektně vykoupaní a připravení, začalo mi docházet, že se zamilovávám do každého nového předváděného koně! Byla to pastva pro oči, úžasné focení a já moc děkuji, že jsem měla tu čest si v Americe zafotit! Pokud vás hřebčín zaujal, sledujte časopis Fauna, kde vyjde článek!
Květinová louka
Musím přiznat, že Facebook je občas k něčemu dobrý-třeba když jsem si posteskla, že bych ráda fotila v nějaké rozkvetlé louce a zda o ní někdo neví. Odpověď přišla hned:" Renčo, přijeď, máme na louce plno kopretin, zvonků a něčeho modrýho!" :-) Nakonec se ukázalo, že to byly lupiny (vlčí bob) a já měla radost jako malá, protože to byla louka mého mládí. K dispozici jsem měla ryzku Lady a bělouše Valentýna, na ruce spolupracovali krásně a čekala jsem, jak to bude ve volnosti. Valda je model a exhibicionista, ten moc dobře ví, oč jde! :-) Lady si spíše užila řádění ve volnosti, ale i ji jsem nafotila. O týden později jsem se sem vrátila-ale vše už bylo jinak. Tráva rychle přerostla kytičky a koně v ní už doslova plavali. Večerní světlo ale vykouzlilo zase úplně jinou náladu. A o tom je focení ...
Vendula
Někdy se člověk při focení dočká i zajímavých okamžiků-tak to se mi přesně stalo při focení ČT kobylky Venduly. Hledala jsem dobrý úhel záběru a najednou jsem byla po kotníky v jílovitém bahně! Po zbytek focení mi poněkud čvachtalo v botách a připomínala jsem Jožina z bažin! :-) Zaujal mě rybníček na pastvině, ale kobylka neměla moc náladu na pózování, tak snad jindy.
Oblíbení modelové
Obloha s bílými oblaky a jasně zelená tráva-ideální počasí pro focení! Když k tomu přičtu oblíbené modely a milé přátele, je jasné, že jsem spojila příjemné s užitečným. Andaluský hřebec se jako vždy osvědčil, norik s poníkem také nezklamali, ačkoli se jim v teplém jarním podvečeru moc běhat nechtělo. Je legrační je pozorovat, okolo procházející lidé občas prohlašují:"Jé, děti, koukněte-maminka s hříbátkem!" :-) Pravda, velký norik se chová k poníčkovi opatrně, ten si ale z jeho velikosti nic moc nedělá, spíš je pořádně drzý.
Stádo irských cobů
Pro irské coby mám docela slabost-strakatí, hřívnatí a rousnatí koně jsou vždycky zajímavými objekty na focení. A když je jich celé stádo, je to prostě paráda! Nejprve jsem měla možnost fotit stádo klisen, které moje přítomnost chvíli vyváděla z míry, ale nakonec se nechaly přemluvit k akci i k pózování. Poté jsem se s majitelkou přesunula k hřebci, kde už to šlo téměř samo-přeci jen hřebci stačí k akci celkem málo! :-) Jen sluníčko rychle stoupalo, tak doufám, že si dáme repete v lepším světle!
Nord ranč
Na Nord ranč se moc ráda vracím-je tam pokaždé co fotit a nádherné prostředí, kde nemusím řešit ohradníky :-). Pravda, po pastvinách se člověk pořádně projde, ale koně má Anna Folaufová parádní. Ráno jsme se vydaly nejprve za klisnami s hříbátky, kromě nových přírůstků jsem mohla obdivovat i klisny, které pamatuji jako hříbata. Nemohla jsem se nabažit, ale čekali mě ještě mladí hřebci, budoucí plemeníci a samozřejmě jsem nemohla opomenout hlavního plemeníka- Tarise Quo Vadise. Ačkoli je v plné připouštěcí sezóně , vypadá naprosto luxusně a v ostrém světle byl jako zlatý.
Miniappaloosy-hříbátka
Všechna hříbátka jsou krásná, ale malé miniappaloosy vypadají jako plyšáčci-jen si je vzít do postele! :-) Brzy ráno jsem se za nimi vydala na pastvinu-nejprve si mě koníci hodně nedůvěřivě měřili, protože nejsou moc zvyklí na cizí lidi. Když jsem se ale chovala tiše a klidně, přestali si mě všímat. Po chvilce si hříbátka lehla, aby načerpala síly, matky nad nimi držely stráž. Když se prospala, zařadila jsem trochu akce v nádherné louce. Na závěr jsem fotila ještě dvě mladé appaloosa klisny importované z Francie, novou posilu majitelčina chovu. To už ale slunce stálo vysoko a byl čas se rozloučit...
Matěj a spol.
V deštivém jaru se opravdu špatně cokoli plánuje. Ale když vysvitlo konečně sluníčko, začala jsem plnit domluvené sliby o focení. Jako první přišel na řadu krásný dvouletý valášek ČMB Matěj, který se pěkně předvedl v měkkém podvečerním světle. Dál přišli na řadu moji staří známí-kladrubská klisna s valachem a následně ještě jedna bělka, kterým to moc slušelo na malé pastvině s pryskyřníky (těch je všude letos dost a dost, ale koně je nespásají, tudíž nikdo nemusí mít obavy, že se kvůli fotkám otrávili :-).)
Arabský hřebeček
Čas hříbátek je nejhezčím obdobím na focení. Každé hříbě je při tom úplně jiné, ale když je kontaktní a má od narození rádo lidi, je to bezva! A právě takový je arabský hřebeček, kterého jsem mohla fotit pár dní po narození. Počasí bylo všelijaké, střídalo se sluníčko s mraky, tak jsem neustále přehazovala nastavení foťáku, ale stálo to za to. Jeho majitelka miluje skupinu Depeche Mode, což vysvětluje tu klíčenku s nápisem na hříběti-ale barva sedí! :-) Když si šel prcek odpočinout do stáje, přesunula jsem se na pastviny, vděčným modelem byla kráska Ektesa, která se náramně hodila do odkvétajících pampelišek.
Pampelišky
Už jsem si myslela, že letos nebudou žádné pampeliškové fotky-ale zachránila mě Bulovka! Pastviny tam poslední dubnový den byly jen a jen žluté. Nejprve jsem fotila mladé hřebce, kteří se o mě zajímali jen do chvíle, než zjistili, že nic nemám :-)! Pak si šli po svých, honili se, vzpínali a já jen fotila a snažila se mezi ně nepřimíchat. Mladé klisny byly o poznání ostražitější, rozhodně se se mnou nehodlaly kamarádit a pozorovaly mě z bezpečné vzdálenosti. Stály krásně seřazené na obzoru, stačilo zaujmout jejich pozornost. Nakonec jsem šla do velkého stáda, musela jsem se pozdravit se starými známými! Obvykle se kobyly jen pasou, ale tentokrát odněkud přiběhl cizí pes, který stádo provokoval-takže byla akce, pes však nakonec vyhodnotil, že koně jsou v přesile a raději zmizel.
Jarní Borčice
Jedno časné sobotní ráno jsem se vrátila do Borčic, protože tam je opravdu ráj-a zvlášť na jaře. Mlha se pomalu rozpouštěla, koníci vyšli na pastvinu, která byla lemovaná rozkvetlými jabloněmi, v pozadí byla řepková pole, prostě překrásné jarní ráno. Měla jsem nějakých padesát modelů, tak bylo opravdu co fotit a díky skvělým pomocnicím to šlo přímo báječně. Když jsme pak rozhýbaly celé stádo, bylo to zážitek, na jaký se nezapomíná! Po focení na pastvině jsme ještě vzaly několik koní a šly s nimi do řepky (ta k žádné úhoně nedošla, protože jsme fotily na místě, kde byly koleje od traktoru.) Na závěr jsem měla před objektivem dvě strakaté teplokrevné klisny, i s nimi se bezvadně spolupracovalo. Radost mi udělala Zorka, která se umí vzpínat a zvládla to i na hrázce rybníčku. Pampelišky jsem sice nenafotila, ale jinak to bylo nádherné dopoledne!
Pod třešní
Pod třešní
Rozkvetlá třešeň byla příliš velkým lákadlem, kterému se opravdu nedalo odolat-takže když mi kamarádka poslala několik fotek mailem, bylo jasné, kam se vypravím. Díky vstřícným majitelům jsem mohla fotit krásky velikosti XXL :-) - shirskou a clydesdaleskou klisnu. Obě jsou v perfektní kondici a měly i důkladně umyté a rozčesané rousy, tak to bylo focení jedna báseň. Díky jejich klidné povaze jsem je mohla "zaparkovat " pod strom nebo do řepky a ony v klidu pózovaly. Na závěr byly vypuštěné do výběhu, kde jim však stačilo párkrát proběhnout bahnitým pásem u sena a bylo po parádních sněhobílých rousech!
V květu
Využila jsem pěkného počasí a zavítala na statek ke kamarádce Lucce, která mi poskytla několik krásných modelů k focení-české teplokrevníky, appaloosu, haflinga a frískou klisnu. Navíc u výběhu zrovna kvetly třešně, takže vytvořily nádhernou kulisu plnou jarní atmosféry. Koníci byli skvělí, měla jsem bezva pomocnice a všechno šlo jako po másle. Na závěr mi ještě byla naleštěna nádherná fríská klisna Erna van de Albert Hoeve, kterou jsem nafotila s tmavým pozadím, kde krásně vynikla a neméně jí to slušelo v zeleni.
Appaloosy_jaro2014
Nastal čas hříbátek a kamarádka Gábina - chovatelka appaloos -mě poprosila, abych jí přijela nafotit nové přírůstky. Měla tři "plyšáčky", jeden hezčí než druhý, ale mě okouzlil High Hand Marty Gene, nádherně zbarvený hřebeček. (V galerii hned první snímek.) Jako skvělá modelka se ukázala dcerka Gábiny, malá Gábinka, která koně miluje už teď,vůbec se jich nebojí a určitě bude jednou pokračovat v máminých šlépějích! Další kobylky pózovaly u rozkvetlých keřů a závěr patřil mému dalšímu oblíbenci Genovi (oficiálně The Secret Gene). Tenhle medově zbarvený appaloosa hřebec s dlouhou hřívou je nesmírně charismatický, jen jsem se musela poprat s ostrým světlem. Proto jsem zvolila tmavé pozadí a trochu romantiky v podobě rozkvetlé třešně :-).
Coletta
Na první "hříbátkové" focení se vždycky netrpělivě těším, letos jsem měla tu čest fotit malou klisničku P.R.E. Colettu. Díky časnému jaru to zrovna vyšlo tak úžasně, že vykvetly zlaté deště, které jsem se snažila dostat do fotek, aby to mělo tu správnou jarní atmosféru. Nohatá klisnička si užívala hezkého počasí pod bedlivým dohledem své mámy. Na večer jsem ještě fotila hřebce, který se ve výběhu honil s psíkem-podotýkám, že nikomu se nic nestalo! :-) Občas to byly opravdu koňské taneční kreace!
Rozkvetlé jaro
Krásná neděle mě vylákala na další focení a to do Dvora Borčice, což je moje srdeční záležitost. Tentokrát jsem měla obrovské štěstí, protože jsem si mohla popovídat nejen s Lyerovými, ale shodou náhod jsem se tu potkala i s několika milými kamarádkami, se kterými jsem se strašně dlouho neviděla! Navíc ve výběhu kvetly trnky (asi :-)), a tak jsme k nim postupně vodily jednotlivé koně a já fotila a fotila. Jen mě mrzí, že už někteří z mých čtyřnohých kamarádů jsou v koňském nebi, ale útěchou mi může být, že se zde narodili i umřeli a měli laskavé majitele...
Časné jaro
Už se vše začíná zelenat, takže mě doma nic neudrží! :-) Vyrazila jsem za oblíbenými araby, ti však ještě měli zimní kabátky, a tak jsem jen chodila po pastvině, užívala si klidu, zpěvu skřivánků a sem tam něco nafotila. Zajímavé to pak bylo až k večeru, když zapadalo slunce. Udělala jsem nějaké náladovky a spokojeně jela domů. Příště už by to mohlo být s pampeliškami! :-)
Jaro a hřebci P.R.E.
Za některými modely se moc ráda vracím a P.R.E. hřebci mezi ně rozhodně patří! Tentokrát bylo jaro ještě hodně syrové, tudíž málo barev, ale zase jsem si mohla pohrát se svým oblíbeným protisvětlem, které dodá snímkům jinou náladu. Navíc neustále foukal vítr a čechral koním hřívy, tak se i do statických fotek dostal pohyb. Na sklonku dne jsem ještě fotila klisnu slovenského teplokrevníka, která se v posledních zlatavých paprscích krásně vyloupla z pozadí.
Corny a Honza
Do jara má březen stále daleko, ale fotit lze leccos. Když jsem ale prohlížela fotky, které vznikly jedno krásné odpoledne a v podvečer, vypadají spíše na podzim! Poprosila jsem majitelky Cornyho a Honzíka, aby se mnou šly na louku, kde podle fotek měly být vysoké traviny. Byly tam, jen jsem musela mezi ně vlézt a dámy s koňmi nakonec taky :-). Trochu jsme vypadaly jako partyzáni, ale koním to vůbec nevadilo a docela si to užívali. Ochotně zapózovali i pod suchým dubem a pak znovu při západu slunce s jezdkyněmi v sedle. Trochu romantiky dodal též majitel stáje Honza s přítelkyní Zuzkou v kostýmech a na posledních dvou snímcích najdete moji maličkost. Děkuji všem zúčastněným za trpělivost! :-)
Shadow
Hříbě ponyho pořídili moji známí pro malou dcerku-milovnici koní, aby jí byl velikostí bližší, než jejich ostatní "velcí" koně. Shadow se celkem rychle aklimatizoval a sblížil s ostatními koňmi, kteří si s ním trpělivě hrají a tolerují mu lecjaké lumpárničky. Je velká legrace tyhle koňské hry pozorovat. Fotku u textu jsem nazvala :" Vlez mi na záda!" :-), což Shadow vzal doslova. K večeru jsem ještě udělala několik zajímavých snímků v protisvětle, ty považuju za nejlepší úlovek dne. Už mi to focení chybělo!
Islandíci-portréty
O dva měsíce později jsem už věděla, že žádná zima nebude. Na focení to ale ideální ještě nebylo, protože koně byli v zimní srsti a země spíš šedivá, jak se teprve probouzela. Ale užila jsem si nádherný den v sedle islandského koně Kjániho a pak šla ještě do stáda fotit. Soustředila jsem se spíš na portréty, protože koníci vypadali jako medvědi :-). Hříbata krásně rostou, měla jsem problém je poznat, ale všechna mají báječnou povahu typickou pro islanďáky. Dokonale oslintaná a načichlá "koňošanelem" jsem pak jela spokojeně domů.
King - zima
King a Petra v zimě
Krásné počasí a sníh vzbudil touhu v mé kamarádce Petře mít zimní fotéčky :-) s jejím hřebcem APH Emphys Dancing King. Nelenila, naložila ho do přívěsu a dovezla do hor. Bohužel téměř přesně v dobu jejího příjezdu se zatáhlo, nebe zešedlo a sluníčko se už neukázalo. Poněkud nás to rozladilo, ale neodradilo od focení. Stromy byly krásně omrzlé a Pétě to na Kingovi náramně slušelo! Nakonec jsme byly spokojené obě, protože z fotek zimní atmosféra doslova čiší! (A kdybych bývala tušila, že to bylo druhé a poslední focení na sněhu, asi bych si to vychutnala ještě víc!)
Námraza
Konečně sníh! Asi jsem jediná, kdo se raduje ze sněhu, ale je to tak-a zvlášť, když se vydaří den, jako byla tato sobota. Modrá obloha, jiskřící sníh a stromy obalené námrazou jako z Mrazíka! Tudíž jsem nelenila a odjela za kamarády do hor, kde jsem doslova "zmermomocnila" :-) všechny lidičky a dala se do focení. Měla jsem pestrý výběr modelů-od hřebce P.R.E. přes frískou klisnu a klisnu Nonia či quarabku. Času moc nebylo, někteří koníci už měli po práci a jiné teprve čekala, ale přesto jsem byla moc ráda, že to vyšlo. Všem zúčastněným patří velký dík!
Západ slunce
Zima je letos víc než podivná, sníh nikde, tudíž koně jsou zválení, zablácení a vypadají v zimní srsti jako medvědi-tudíž nefotitelní :-(. Ale už mě doslova svrběly prsty, protože jsem dlouho nic nedělala, takže jsem poprosila mé milé kamarádky, abychom šly fotit siluety jejich koní při západu slunce. Náhodou jsem při cestě objevila malý rybníček, kde se na dokonale hladké hladině krásně zrcadlili oba koně. (A určitě ho ještě využiju!) Pak jsme šly na nedalekou louku, kde se nechali fotit koně na horizontu. Slunce postupně zapadalo a obloha se krásně zbarvila-já vím, že to jsou poněkud kýče, ale chtěla jsem si to vyzkoušet!