Rok 2018
Tři hřebci
V srpnu při focení hříbat nebyl čas na další krasavce z Wanted ranche, proto jsme se s Lenkou domluvily, že hřebce nafotím na podzim. Byl to asi poslední pěkný víkend, i když nám slunce nevydrželo celou dobu. První pózoval Im Ideal-Willie, neskutečně milý a pohodový hřebec. Trpělivě snášel všechny výmysly, stejně tak Libor, který ho předváděl! Pak přišel na řadu Rocky Magic Legacy-Kiša, devatenáctiletý starý pán, ovšem ve skvělé kondici. Při focení se choval důstojně, jak se na jeho věk sluší! :-) A jak se říká, to nejlepší nakonec -Maximum Blues Master - Max. Pan hřebec, který to umí dát najevo, neskutečně inteligentní, protože naprosto přesně věděl, co se od něj chce! Jako jediný neběhal po celém výběhu, ale dělala kolem mě velké kruhy. Skoro jsem čekala, že přijde nahlédnout do hledáčku, jak jsem ho vyfotila! :-) Tři hřebci, každý jedinečný, všichni fotogeničtí.
Fotografie naleznete zde...Staří koně
Podzim a podzim života - tak jsem chápala toto focení, kdy mi modelem byl 21 letý hřebec plemene český teplokrevník a pak 24 letý hřebec- holštýn. Koně chtějí majitelé darovat, protože...dál bych spekulovala, ale opravdu se mi nefotilo dobře a je mi líto koní, kteří roky sloužili svým majitelům a najednou jsou na odpis. Bohužel, podle inzerce zdaleka nebudou sami...
Dívky v sedle
Nádherné počasí se rozhodly využít k focení i Veronika a Petra, s klisnami plemene A1/1 a starokladrubskou bělkou. Kobylky se brzy zahřály a začaly být veselé a hravé, zejména kladrubačka při cvalu neudělala snad jeden normální cvalový skok! Obě dámy mají můj hluboký obdiv, že to zvládaly s úsměvem na tváři a děkuji za možnost zveřejnění fotek! Pak jsme se přesunuly do výběhu, kde mi učarovala nádherně zbarvená třešeň. Přesvědčily jsme kobylky ( za pamlsky), aby pod ní pózovaly, moc jim to slušelo. Na závěr ještě vzniklo pár akčních fotek, ale to už sluníčko zapadalo...
Irští cobové - podzim
Zatímco se v Pardubicích chystali koně na start Velké pardubické, já jsem pobíhala po pastvině mezi irskými coby. :-) I tady podzim řádil se svou paletou a cobové se na barevném pozadí krásně vyjímali. Ale práci mi ztěžoval pořádný vítr-sice vlály hřívy, ale často zakrývaly koním oči a pokusy o učesání byly zcela marné. :-) Tak mají koníci zase jiné-rozevláté-fotky!
Ferda ve zlaté
S pokračujícími krásnými dny mi psalo a volalo mnoho přátel, jestli jim přijedu nafotit koníky. Hančí a Ferdovi jsem to nemohla odmítnout-jsou to moji milí "staří" známí! Focení nám jen trochu zkomplikovala neúčast druhého koně, protože Ferda by přeci jen byl klidnější, kdyby s ním byl parťák. Takhle to byl pro Hanku adrenalin, ale nakonec se všechno obešlo bez problémů a užily jsme si to. Nejhezčí pohled se naskytl z paseky na zlatě nasvícené osiky a břízy, ale myslím, že Ferda byl nejšťastnější, když jsme ho pak konečně vypustily ve výběhu! :-) Pak jsem si ještě užila focení jeho parťáků-poníčků.
Podzimní Poly
Podzimní fotožně pokračují, tentokrát s lipickou klisnou Poly a valachem Luckym. Těšila jsem se na pastvinu lemovanou krásnými javory, jenže noční vichr byl důkladný a moc listí na stromech nenechal. Začala jsem tedy fotit u rybníčku a pak jsme improvizovali v ohradě. Slunce se rychle schovávalo, ale měkké podvečerní světlo má také svoje výhody!
Adam pod duby
Dva nádherné duby jsem měla vyhlédnuté už od loňského roku, ale tehdy celý podzim propršel. Letos se duby nádherně vybarvily a pak už jen stačilo pod ně přivést mého oblíbence - fríze Adámka. Ten už ví, co a jak, takže trpělivě pózuje. A tentokrát to měl i s výhledem na jiné koně, takže to šlo ještě jednodušeji. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem focení stihla v tuto dobu, protože pak přišel vichr, který listí strhal a bylo po parádě! V pozdním odpoledni jsem ještě fotila Adama ve volnosti v ohradě, šikmé sluníčko a les ve stínu byl na vraníka ideální!
Podzim v Jizerských horách
Konečně se začaly barvit stromy a já se vydala za Simčou do Jizerek. Kousek od pastviny byl můj oblíbený javor, u kterého jsem kdysi fotila a ten se letos oblékl do zlatooranžových barev. Vzaly jsme tam dva koníky a já se snažila o jiné snímky a úhly, než před několika lety. Rein i Luky bezvadně spolupracovali, takže zbyl čas se ještě přesunout za dalšími koňmi. Tentokrát to byl starokladrubský bělouš a fríská klisna. Nechala jsem je pózovat před červeně zbarvenou jeřabinou a ve večerním světle z toho vyšly krásné snímky. Uvědomuju si, jaké mám štěstí na přátele, kteří se mnou ochotně "blbnou" s koňmi jen pro pár fotek! Moc děkuji!
Ranč Hacienda
Za krásnými Painty a Quartery jsem se vydala k Petře na Ranč Hacienda. Doufala jsem, že už budou pěkně zbarvené stromy a udělám první podzimní fotky, ale tohle přání mi moc nevyšlo. Ovšem koníci byli skvělí a tentokrát jsem nejen fotila, ale taky hodně drbala a hladila! Na koních je vidět, že jsou opečovávaní s láskou a jsou to obrovští pohodáři, se kterými je radost pracovat/fotit je. Trochu jsem si hrála i s detaily a protisvětlem, jak vidíte na úvodní fotce.
Hon na zajíce
Podzim už je tu, jen barvy si ještě schovává. Zavítala jsem na ranč Zátoka a s Nikolkou jsme šly fotit do ohrady. Na pastvině se objevil zajíc, což koníky značně zaujalo. Jenže místo aby zajda utekl, obíhal kolem nich a to dost naštvalo valacha appaloosy - šel po něm nekompromisně kopyty. Zajíc naštěstí přežil, pochopil, že je konec legrace a utekl! Každopádně to byl neobyčejný zážitek! Neobvyklý zážitek mě pak čekal ještě s Paintem - čas od času se s některými koňmi nějak spojím a oni opravdu fungují na myšlenku. Paint mi vyhověl, procházel se potůčkem, přebrodil a znovu se vrátil, přesně, jak jsem si přála. Bylo to krásné odpoledne plné neobyčejných zážitků.
Geraldino a Sam
Geraldino je dvouletý hřebec plemene Barock pinto, kterého znám od hříbátka. Jeho majitelka mě požádala, abych jí nafotila snímky do katalogu na svod. Naštěstí jsme měly k dispozici pěknou ohradu a "Géčko" dobře spolupracoval. Předváděl parádní chody a doufám, že totéž ukáže na svodu! Pak přišel na řadu kříženec Sam, který se také nenechal zahanbit a nakonec ostatní koníci z ranče. Podzim se už hlásí o slovo, stromy se pomalu vybarvují, tak doufám, že se mi letos podaří nafotit něco pěkného!
Islandští koně - podzim
Díky mým holandským přátelům se můžu vracet k jejich islandským koním. A každá návštěva je úžasná, někdy je nejen fotografická, ale také jezdecká. A to jsem pak nejblaženější člověk na světě, protože islandští koně jsou naprosto specifičtí svými chody. Vlahý večer a měkké světlo vybízelo k focení. Nejdřív jsem fotila plemenného hřebce a také jeho letošní potomky, kteří se krásně seřadili. Pak jsem se přesunula do výběhu s valachy a mladými hřebečky. Byli kouzelní, moje přítomnost je evidentně zaujala a krásně pózovali. V podvečerním tichu jsem se snimi mazlila a vychutnávala si klid a mír v duši.
Deena
Na cobíky se vždycky těším, tentokrát jsem měla políčeno na "holky stříbrné"-dvě klisničky s krásnou barvou silver dapple. Deena se nechala zkrášlit a vykoupat, ale Ellie na to měla jiný názor, takže se hlavní hvězdou stala Deena. I když ani ona nebyla moc nadšená z toho, že by měla běhat! Hříbátka línají, ale mám pocit, že z hříběcího kabátku se převlékají rovnou do zimní srsti. Podvečer přinesl i dramatickou oblohu, kterou jsem využila pro několik siluet. Ani se mi nechtělo od spokojeného stádečka domů!
White Magic a spol.
Parné léto pokračuje, pastviny jsou doslova na mlat, zbývá na nich jen suchá spálená tráva (a někde ani to ne) a listí na stromech žloutne. Snímky tak mají paradoxně podzimní atmosféru, ale při focení nesmím moc koně honit, aby si nezranili nohy-všechno je velmi tvrdé. Proto i první dva focení koně (voltižní) měli zvony. Došlo i na další koně ze stáda a tradičně největší hvězdou byl bělouš Haty, kterého už znáte i z mých kalendářů. To je prostě šoumen, kterému stačí málo. Je libo pózovat v kytičkách? Nebo cválat ve večerním světle? No problem! :-) Slušelo to i quarabovi Kimovi nebo chladnokrevné Tunce.
Wanted Ranch-léto 2018
K Lence a Liborovi se ráda vracím a každý rok obdivuji nová hříbátka a těším se na "staré známé" koníky. Nepřestává mě fascinovat příroda, která nakonec rozhodne o tom, zda bude hříbě krásně strakaté nebo jednobarevné - a chovatel může čarovat a vymýšlet, jak chce, nakonec to je stejně překvapení! Letos bylo nejnáročnější focení samotných hříbat, ale naštěstí i to jsme zvládli. Na řadu přišli i koníci soukromí, proto je na konci frís a ne paint! :-) Byl to náročný a horký den, ale s partou fajn lidí!
Adam ve žluté
Extrémní vedra letos v létě mi znemožňují fotit, protože koně začnou být aktivní až v noci. Slunce doslova spálilo pastviny, všude se práší. Proto jsem zvolila jen statické fotky, kdy jsme mého oblíbence Adámka "zaparkovaly" do žlutých květin a posléze do louky, kde cosi uschlo. (Botanikové odpustí, opravdu netuším, jak se ty rostliny jmenují! :-)) A nakonec to vyšlo docela zajímavě, co myslíte?
Siluety
Nafotit siluety koní (aneb pro někoho kýč a fotky jako na ručník z tržnice :-)) není nic těžkého - pokud fotíte někde, kde máte pro focení obzor. Jenže v kopcích to je poněkud problém. Díky bezvadné spolupráci všech malých i velkých jsem si ale bezvadně zafotila a pokusila se vytvořit snímky ve stylu "Marlboro" :-). Tu nejoblíbenější vidíte v náhledu a je prima, že u fotek není zvuk - malý kovboj chtěl k mamce do sedla a usedavě plakal, ale póza se skvěle povedla! :-)
Keshua a spol.
Keshua je domácké oslovení pro hřebce Sparkling Tide Greggo z Ranče 3R. Tenhle fešák plemene Paint Horse je novým plemeníkem a jsem moc zvědavá na jeho první hříbata v ČR! Kromě něj jsem pak fotila i ostatní koníky-hříbata a klisny. Všechno bylo perfektně nachystané, takže i ve vedru jsme to šlo jako na drátkách. Moc se mi líbili koníci ve vyschlém šťovíku, i když na fotkách mi to spíš barevností připomíná podzim. Děkuji milým pomocnicím i majitelce Hance za příjemné dopoledne!
Shirové a poníci
Po dvou měsících jsem se jako správný "pachatel" vrátila na místo činu - do Německa k shirům. Ani jsem nedoufala, že bych je mohla nafotit ve výběhu, ale režim pastvy se změnil a hřebci byli na zeleném. Tedy spíš na žlutém, protože neprší a pastviny žloutnou a vysychají :-(. Potom jsem fotila poníky, kteří téměř zmizeli ve vysoké trávě, hrála jsem si se světlem a stínem a nakonec jsem se ještě byla podívat na teplokrevná hříbátka a mladé shirské klisny. Jen kdyby nebylo vedro doslova k padnutí! Přesto jsem si to užila, koně velikosti XXL mě opravdu baví!
VIII. Prague Intercup
Po národní výstavě začaly juniorské kategorie Prague Intercupu, a program perfektně běžel až cca do půl páté. Pak se nad Letnou doslova rozevřelo nebe a začala prudká bouře s přívalovým lijákem, Když konečně skončila, nebylo vůbec jisté, zda výstava bude další den pokračovat (viz poslední snímky v galerii.). Díky vstřícnosti porotců, handlerů a za podpory mnoha VIP hostů se to nakonec podařilo, i když noční show musela být z technických důvodů zrušena...V neděli se pak divákům představil platinový šampion Royal Colours a také počasí vydrželo. Můj článek o výstavě si můžete přečíst v aktuálním Jezdectví.
XVII. národní výstava arabů
Letos v novém termínu a opět na Letné, pod širým nebem. Panovalo obrovské vedro, takže arabští koně se museli cítit jako doma. Z porotců, fotografů a handlerů pot jen crčel, ale to byla ještě pohoda v porovnání s tím, co přišlo na večer při Prague Intercupu...
Všechny snímky najdete zde -https://horsephotosrenata.rajce.idnes.cz/XVII._ceska_narodni_prehlidka2018._Mate-li_zajem_o_fotky,_piste_na_mail_renata_kolarova_volny.cz
Gallardo CAR a Mi Corazona
Někde jsem četla, že když si člověk něco moc přeje, celý vesmír se spojí, aby se to uskutečnilo! Tak přesně tento pocit jsem zažívala, když jsem mohla fotit nádherného P.R.E. hřebce Gallarda v zeleném výběhu. Přicestoval za kobylkou na připouštění a myslím, že to pro něj byla bezva dovolená! (A svou roli plemeníka také úspěšně splnil!) Po něm následoval valach téhož plemene a nakonec P.R.E. klisna s dvanáctidenní klisničkou, která dostala jméno Mi Corazóna. Neskutečně mazlivé a milé hříbátko, kterému přeju jen to nejlepší do života!
V Jizerských horách
Louky v Jizerských horách byly krásně rozkvetlé, takže jsem vyrazila za Simčou a trochu jsme pořádily s koníky. Tentokrát to nebyli koně jen černí nebo bílí :-), ale byl mezi nimi i hafling, který to barevně oživil. Ve stádu jsou i dva bílí kladrubáci, fríska a hříbě-podílový Quarter Horse. V jezírku se pak cachtal chlaďas, takže bylo co fotit. Bezva dopoledne jen uteklo příliš rychle!
Večer s irskými coby
Malou Leontýnku jsem fotila, když byla 24 hodin "stará"! Byla to její první výprava do ohrady a jako každé hříbátko musela všechno prozkoumat. Nožky ještě moc neposlouchaly, ale s každým dalším pohybem nabývala sebejistoty a pak už vesele hopsala na louce s pryskyřníky. Vystřídala ji krásná zrzavá Irka Zorrka a večer jsem zakončila na pastvině s klisnami s hříbátky. Mohla jsem využít i hry světla a stínu, bylo to moc fajn a jen a nerada jsem se loučila. Ten poklid na pastvině a spokojení koně jsou totiž balzámem na duši a jsem moc ráda, že se sem mohu vracet.
Divine Jane WhiteSocks
Focení hříbátek je vždycky super a čím jsou menší, tím je to lepší. Baví mě pozorovat jejich rozdílné povahy - některá jsou odvážnější, jiná zvědavá a další se raději stále schovávají za mámou. Klisnička Jane (u rybníku) patří k těm zvědavým a kontaktním a zamilujete si ji na první pohled. Těšila jsem se i na čerstvě narozený přírůstek, jenže malý hřebeček Kingsley se bůh ví jak dostal do napajedla a vypadal jako Jožin z Bažin! :-) Naštěstí uschnul a pár fotek jsem mohla také udělat. Využila jsem i dalších modelů na farmě, tak to bylo hodně různorodé a moc příjemné focení.
Bulovka-hříbata
Jaro je v plném proudu a nemohla jsem si nechat ujít chladnokrevná hříbátka na Bulovce. Maminy se staršími hříbaty si k pózování vybraly místo, kde po zimě nezbyl ani lísteček a vydržely tam po celou dobu. Jasně mi tím dávaly na jevo, že je nemám prudit! :-) Hříbata byla naopak nadšená, že přišla "drbací teta", tudíž jsem víc drbala než fotila. Ale takové chvíle miluju a vždycky přemýšlím, kam ty (zatím malé) obříky osud zavane a jestli budou mít rozumné majitele...Pak jsem se přesunula ke stádu a nakonec k čerstvým hříbatům. Podvečer pak patřil Barče a Márovi a jejich čerstvé kobylečce, která byla poprvé venku.
Shirští koně
Koně velikosti XXL miluju a nemohla jsem si nechat ujít příležitost jet za nimi do Německa. Zamilovala jsem se do nich na první pohled a brzy jsem pochopila, že shirovi a) nenasadíte ani ohlávku nebo uzdečku, když nedá hlavu dolů:-))) b) na hřbetě ho nevyčístíte-prostě proto, že tam nedosáhnete c) jen tak na něj nenasednete d) když bude chtít, kamkoli vás odtáhne/odveze! Naštěstí jsou úžasně milí, opravdoví jemní obři. A když se rozdovádí, tak skutečně duní země! Fotila jsem klisny ve volnosti a pak tři fantastické hřebce na ruce a abyste mi tu velikost věřili, důkladně si prohlédněte sedlové fotky ! :-)
Danke schön, Ivette!
Vrchovany
Už několik jar si říkám, že se vypravím do Vrchovan na haflingy, protože mají nádherně rozkvetlé pastviny. Až letos mi ale všechno vyšlo (a těšte se na článek ve Fauně) a já se ocitla na pastvině s klisnami a hříbaty. Nejdřív jsem byla vetřelec a matky ode mě odcházely, ale když jsem je přesvědčila, že ode mě žádné nebezpečí nehrozí, odměnou mi bylo krásné focení. Hříbátka byla úžasná, nemohla jsem se nabažit. Pak jsem se přesunula na pastviny s dorostem a fotila zvědavé stádo a nakonec plemenného hřebce Newcomera. Děkuji Martině S. za důvěru a Míše za pomoc!
Asta v rybníku
Normální lidé na "čarodějnice" obvykle sedí někde u ohně a baví se. Ti druzí nejdřív nahánějí jednoho koně po pastvině, aby měli fotky, než bude koník prodán. A všimněte si, že když se kůň nechce fotit, klidně proleze březovým hájkem a škvírou, o které jste si nemysleli, že se tam vejde! :-) Pak si majitelka nasedlala a po kopytě šla k rybníčku schovaném v lese. Když jsem tam dorazila, byla jsem uchvácená krásou i klidem tohoto místa. Šimlička Asta je pohodářka a vodu má ráda, takže se s chutí ráchala ve vodě a užívala si to. Za některými snímky prostě musí člověk dojít/dojet, aby mohly vzniknout.
Polinka pod třešní
Všechno kvete tak nádherně, že by byl hřích to nevyužít! Nedělní ráno patřilo kamarádce a její lipické klisně Polince. Věděla jsem najisto, kam jedu-na pastvině totiž má krásné jabloně obsypané květy a to stálo za snímky. Pak jsme se přesunuly ještě do pampelišek, jen sluníčko už bylo hodně vysoko. Koníkům to ale evidentně udělalo radost a běhali s pampeliškami s hubě! :-) Jak já mám ráda takovéhle krásné dny!
Cobové v sakurách
Po řadě let jsem opět dostala pozvání k focení do penzionu, kde mají řadu cobů a také dvě klisny plemene warlander (kříženec fríze a P.R.E.) Focení bylo moc fajn, protože jsem měla k ruce šikovné pomocnice a pastvina byla krásně zelená s kvetoucími stromy. Jen občas se nám některý model vyválel a rychlá četa musela nastoupit s kartáči! :-) Pak mi majitelka neprozřetelně prozradila, že v nedaleké vsi kvetou sakury a už jsme organizovaly cestu a focení. Stromy byly nádherné, takže jsem se k radosti místních válela před hospodou a fotila! :-)
Sakury a Adam
Delší dobu toužím po focení koní v rozketlých sakurách nebo magnóliích, ale obyvkle nemám jedno nebo druhé. Díky kamarádce se mi téměř nemožné splnilo - došla totiž s fríským valachem až na sídliště, kde kvetly sakury a nakonec jsme i pár rozumných fotek pořídily. Bylo to ale opravdu náročné, protože všude byla spousta rušivých prvků. Takže výzva pro koňáky - nasázejte si u rančů a stájí sakury, ať vzniknou pořádné fotky! :-)
Sabio
Závěr "španělského" víkendu patřil P.R.E. hřebečkovi Sabiovi, krásnému plyšákovi, který si užívá své první životní jaro. Je to malý rakeťák a radost ze života z něj jenom sálá! Focení hříbátek je vždycky moc pozitivní záležitost a nikdy se neomrzí! A pak jsem se ještě zastavila u hřebců a bylo veselo! Na focení jsou hřebci prostě nejlepší, je vidět, že je to vysloveně baví.
Pod třešněmi
Duben se opravdu vytáhnul a jaro po proprašeném podzimu a nijaké zimě stojí za to! nemůžu se nabažit barev i rozkvetlých keřů a stromů, takže jezdím fotit a sbírám fotomateriál do kalendářů. Tentokrát jsem pokračovala ve španělském víkendu :-), bělouš Arocca je můj oblíbený model, který nezklame a výborně pózovali i poníci a norik Lump. Já jsem prostě "ujetá" na kytičky a vždycky se snažím, aby bylo roční vidět i na fotce.
Gallardo Car
Někdy mi náhoda a kontakty mezi koňaři přihrají možnost fotit krásné koně, ke kterým bych se jinak nedostala. Tak tomu bylo i v případě P.R.E. hřebce Gallarda Car. Navíc bylo možné dojít až do kvetoucího třešňového sadu a tam nechat hřebce zapózovat. Bohužel, stáj nemá výběh, kde by bylo možné fotit, ale díky vstřícnosti majitelky stáje jsme mohly alespoň zkusit volnost na jízdárně. Dále jsem měla před objektivem dva holandské teplokrevníky a norickou klisnu. Při troše kroucení a manévrování jsem alespoň u portrétů získala rozumné pozadí. I přes tyto potíže to bylo super odpoledne a mám neodbytný pocit, že vznikly fotky do kalendáře! :-)
Adam a květiny
Tenhle fríský valach je můj oblíbený model a myslím, že on už také ví, co se po něm chce! :-) A když poblíž stáje rozkvete zlatý déšť a plané třešně, nemůžu si to nechat ujít. Naštěstí Adámek je neprostý kliďas a profesionál, takže opravdu stačí chvíle a mám nafoceno. Vždycky mu říkám: "Stůj a buď hezký!" :-)
Isabella
Klisnička irského coba Divine Isabella WindyGirl se narodila 7. dubna, při focení jí bylo 11 dní. Koníci byli ještě v zimních výbězích a navíc mi vykáceli les, který dříve tvořil hezké pozadí, takže jsem fotila spíš pro radost. Ale pohladit si hříbátka je vždycky moc fajn, to se nikdy neomrzí! Před objektivem jsem pak měla Niku s její milovanou kobylkou Zrzkou - je moc fajn, že se ty dvě našly, moc jim to spolu slušelo! Na závěr jsme nafotily portréty atraktivně zbarvených kobylek, ale jsou stále ještě v zimní srsti, takže si na ně v plné kráse budu muset počkat. A už se moc těším!
První hříbě v roce 2018
Už jsem se nemohla dočkat, až bude jaro a začnou se rodit hříbátka. Dočkala jsem se focení čtrnáctidenní klisničky, která mě hned zaujala barvou-takovou "polomáčenou" :-). Už si byla dost jistá na dlouhých nožkách a v podstatě se nezastavila. Když už, tak všechno pečlivě prozkoumávala a očichávala. V ohradě mě pak zaujala velká louže, ve které se zrcadlila modrá obloha, tak jsme se s koníky ještě zastavili tam a chvíli jsem si připadala jako někde v Holandsku! Bylo to moc fajn dopoledne!
Černí koně na sněhu
Pokud chodíte na moje webové stránky, asi jste se divili mé pasivitě. Jenže za tu jsem nemohla já, ale mizerná zima, kdy vůbec nebyl sníh. Už si pomalu zvykám na podivný vývoj počasí, ale tohle byl extrém! Nakonec asi jediné loňské/letošní zimní snímky vznikly v Jizerských horách, při - 15 stupních a to jen díky mé kamarádce Simče a ochotným pomocnicím. Bylo to náročné i proto, že modelové byli samí tmaví koně, v pozadí tmavý les a ostré světlo.