Rok 2020
Quarteři
Asi to bylo moje letošní poslední focení, kdy jsem měla nafotit Quarter Horse. Koně vypadají jako medvědi, tak snad na jaře v pěkné srsti bude repete :-). Naštěstí se ukázalo i sluníčko, tak to bylo hned o něco veselejší. Využili jsme stáj a nafotili koně s černým pozadím a pak i něco málo na jízdárně. Zatím marně čekám na sníh, na polích to vypadá spíš jako na jaře, ale třeba zima ještě bude.
Fotografie naleznete zde...První sníh
Rok od roku jsem zoufalejší z toho, že není sníh a pořádná zima. Dny, kdy sníh křupe pod nohama, mrzne a svítí slunce, ty bych spočítala na prstech jedné ruky za posledních deset let! :-( Na začátku prosince nasněžilo a předpověď hlásila krásný den - jenže celé dopoledne to vypadalo, že zůstane ležet nízká oblačnost a zase z toho nebude nic. Ale znáte to - když si něco hodně přejete, celý vesmír se spojí, aby to vyšlo! Byla jsem tedy asi dost hodná, protože v poledne se mraky protrhaly a udělalo se nádherně. Čím výš se šplhalo moje auto a přibývalo sněhu, tím širší úsměv jsem měla na tváři - prostě to bylo jako v Mrazíkovi! Koníky jsem sice nemohla fotit v ohradě, ta už byla celá ve stínu, ale o kousek dál slunce ještě svítilo. Bylo to krátká akce, ale o to lepší a jsem moc vděčná Simče a Anetě za ochotu a trpělivost!
Poslední podzimní fotky
Ještě něco málo podzimního, koníci již pěkně zarostlí zimní srstí, stromy vesměs bez listí a výběhy tak podmáčené, že nešlo ani udělat nic akčního... Jenže já se jen tak nedám, pěkná místa mám vytipovaná a příští rok se vracím pro parádní fotky! :-)
Rory a Jarmil
Ještě trochu podzimních fotek se mi podařilo přeci jen nafotit. Stromy ale ztrácejí barvy, dá opravdu práci najít někde ještě neopadaný strom, aby tvořil pěkné pozadí. Rory a Jarmil mi zapózovali a pak se dostali natolik do akce, že se v zimní srsti zapotili a bylo po focení! :-) Ale v rámci možností z toho nakonec vyšlo pár dobrých fotek, ačkoli se sluníčko schovávalo v nízké oblačnosti a vykouklo, až když jsme už končili...
Polinka a zlaté břízy
Prší, prší, leje - přesně tak vypadá letošní podzim, marně jsem se těšila na barvy, protože listy už opadávají ze stromů a zbývá jen sem tam něco. Když se konečně umoudřilo počasí, vyrazila jsem za lipickou klisnou Polinkou, která nikdy nezklame. Jenže jsem poněkud zapomněla, že slunce u ní zapadá dřív, protože se schová za kopec! Vznikly tak zvláštní snímky, které vypadají, jako když kombinuji černobílou fotku s barevnou -ale může za to zapadající sluníčko, který osvětlovalo protější stráň, kdežto kobylka už byla ve stínu. Ale nakonce jsem usoudila, že fotky se stínem i plným světlem mají své kouzlo!
Mlha
Moc se mi líbí fotky s ranní mlhou prosvícenou sluncem. ovšem natrefit správný čas a místo je sázkou do loterie. Když jsem ale dostala možnost se o to pokusit, klidně jsem vstávala v 5 ráno, jela pořádný kus cesty a byla nastoupená na místě přesně na východ slunce. Nutno podotknout, že mí přátelé si také přivstali, koně byli nachystaní, zkrátka všechno klapalo naprosto ideálně. Až na slunce! To se rozhodlo, že zrovna tady mlhu nerozpustí a ta pěkně houstla! Opakovaně mě napadal slogan z Rákosníčka - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet :-), ale zoufalství se postupně měnilo v okouzlení, protože focení dostáválo snovou atmosféru. Zvuky byly tlumené, nikde nikdo, jen občas osamělý chodec, koně neskutečně ochotně spolupracující, prostě neuvěřitelné! Odpoledne jsem se dočkala i toho sluníčka a barvy na stromech se doslova rozzářily. Bylo to nakonec nádherné focení, které mi dlouho zůstane v paměti!
Podzim-koně a pes
Na podzim se vždycky těším kvůli barvám, ale letos je deštivý, ponurý, nefotogenický...Alespoň jedno odpoledne jsem byla fotit koníky a psa, podzimní atmosféru zachraňoval starý javor, který nebyl ještě opadaný. Kvůli podmáčeným loukám jsem se bála koně honit, za úraz žádný snímek nestojí. Trochu se obávám, že letos toho asi moc nenafotím...
Evropský šampionát arabských koní
Je pro mě velká čest, že jsem byla oficiálním českým fotografem takovéto výstavy, která se u nás běžně nekoná a jen kvůli pandemii byla přeložena na poslední chvíli do Prahy. Osmdesát šest koní je už pořádné množství, ovšem vidět evropskou elitu byl skutečně zážitek! Umocnilo to i nádherné počasí, setkání s mnoha přáteli a známými a možná i pod tíhou toho, co se celosvětově děje, jsme si to nesmírně užívali plnými doušky. Bylo úžasné vidět vzácného hosta - Kahila Al Shaqaba a zažít jedinečnou atmosféru, kterou výstavy arabů mají. Kdo nikdy podobnou akci neviděl, tak je asi trochu v šoku! Pokud byste si chtěli něco o této akci přečíst, kupte si listopadové číslo Jezdectví a na Slovensku časopis Eques!
Prague Intercup 2020
V pátek 18. září se konal X. ročník mezinárodní výstavy arabů - Prague Intercup. Nové místo - Chuchle Arena- dokonale splnilo věškeré vysoké nároky, které jsou potřeba splnit pro takto prestižní výstavu. Skvělé-až letní-počasí tomu dodalo skoro až orientální příchuť! Nebyla jsem tu jen jako fotografka, ale také součást týmu, což má tu výhodu, že jsem na "place" byla mezi prvními a odcházela mezi posledními. (Ale mlžné ráno na dostihovém závodišti bylo skvělé! :-)) Těžko vybrat jen několik fotek, když se představilo 45 koní. To, co loni probíhalo ve dvou dnech, bylo nutné směstnat do jednoho, ale díky skvělé organizaci a spolupráci všech se to podařilo. Večer jsem také nemohla nechat foťák odpočívat, protože vystupovali Pa-li-tchi a hostům se představil nádherný hřebec Kahil Al Shaqab.
XIX. Národní výstava arabů
Atypicky už ve čtvrtek odpoledne proběhla česká výstava arabských koní. S vytřeštěným zrakem a s lehkým zpožděním jsem dorazila na nové místo výstavy - do pražské Chuchle Arény, která ve mně ale ihned vzbudila nadšení, protože zdejší kolbiště je opravdu krásné. Čekaly mě čtyři dny plné arabských koní, první akcí byla výstava koní českých majitelů. Těch se sešlo 21, tituly nejvyšší si odvezla Primira KA, Magic Eternity, Eldemira a Hanine Al Shahania. Zde je jen letmý průřez výstavou, pokud by měl někdo zájem o snímky, ať se mi ozve na mail.
Zlatá tráva
Pro někoho je stará tráva ošklivá, pro mě "zlatá" a lze skvěle využít k focení. U lesa, kde slunce prudce přecházelo ve stín, byla tráva asi tak do pasu. Skvěle se v ní ale vyjímali koníci, počínaje kladrubským valachem, frískou klisnou nebo teplokrevníky. Trochu jsem si i hrála s velkým kontrastem, přirozeně tak vzniklo černé pozadí. A protože je tu podzim, nesmělo chybět ani pár fotek s jeřabinami. Jsem zvědavá na letošní podzim, je to moje oblíbené období - když je slunečný a barevný.
Konec prázdnin
Konec prázdnin se nezadržitelně blížil a posledním letním focením byli krásní Painti. Ohrada se zlatavou trávou byla jevištěm a v hlavní roli byl nejprve hřebec, který si to náramně užíval. Dále byly na řadě klisny a pak letošní hříbátka s matkami. Ty jsme nehonili do vysoké trávy, protože by tam nebyla ani vidět. Večerní světlo bylo skvělé, jen jsem si v zápalu "boje" nevšimla, že už je nízko nad obzorem. Na mladé hřebečky nám tak zbylo doslova pár minut. Nicméně obloha byla tak krásně zbarvená, že jsem se rozhodla ještě udělat pár siluet. Naštěstí byl u ohrad val a když jsem si lehla, vyšlo to přesně tak, jak jsem potřebovala. (Sen fotografa - ležíte a fotíte! :-)) Fotila jsem, dokud bylo světlo, vnímala jsem to jako tečku za bezva prázdninami!
Rybník v lese
American Paint Horse zvaný Bobeš má sice vodu rád, ale jen decentně - takže do rybníčku vlezl, ale žádné řádění a cákání se nekonalo, spíš si chladil nohy a byl spokojený na mělčině. Jako model byl skvělý a trpělivý, protože jsem nefotila jen jeho, ale pak i majitelku a její dceru. V lese nebylo moc světla, to se spíš odráželo přes vršky stromů na hladině a tak vznikal docela zajímavý kontrast. Běhala jsem po úzkém zarostlém břehu a hledala různé úhly záběrů, občas jsem myslela, že se octnu ve vodě taky! :-)
Barock Pinto a frís
Dva krásní modelové mě čekali od začátku léta, ale až téměř v polovině srpna to vyšlo. Skvělí majitelé mi oba hřebce před focením vykoupali a zajistili pěkný výběh, kde se mohli "kluci" proběhnout. A znovu jsem se přesvědčila, jak je každý kůň jiný - Barock Pinta focení nesmírně bavilo a ochotně se předváděl, ani nemusel být moc popoháněný. Fríský hřebec si oběhl ohradu a rozhodnul se, že se mu líbí pouze její spodní část a v té zůstal. :-) Ale myslím, že i on si užíval nezvykle velkého prostoru k běhání a krásně se nosil. Příjemný letní podvečer stál opravdu za to...
Plavení cobů 2
Horké počasí prostě přímo svádělo k dalšímu focení koní ve vodě. Ačkoli kamarádka Nicol má celý týden nabitý prací s dětmi na koňském táboře, udělala si na mě večer s Dájou čas a šlo se opět koupat cobíky. Tentokrát jsem měla za modelky kobylky, které byly opravdu nadšené, že se mohou po horkém dni osvěžit. Když už jsem chtěla odjet, všimla jsem si, že na horní pastvině vykukují parádně nasvětlené bouřkové mraky. Vyběhla jsem tam a než koně sešli na dolní pastvinu, měla jsem asi 8 minut na to, abych nafotila jejich siluety proti krásnému nebi! Prostě stačilo jen být ve správnou chvíli na správném místě.
Romeo a Tracey
Romeo, Tracey a loni ještě poník Ebi se dostali na titulní stranu stolního kalendáře. A jeho doručení majitelce bylo dobrým důvodem je znovu navštívit. Slunce tentokrát moc nespolupracovalo, ale aspoň nebylo tak horko. Poník byl prodán, ale moje oblíbená dvojice byla právě ten den puštěna na novou pastvinu plnou vysoké suché trávy. Vypadalo to jako zlaté moře a menší Tracey se v tom opravdu chvílemi ztrácela. Romeo se nechal přemluvit k pohybu a jeho hříva v kombinaci s protisvětlem a trávami byla prostě neodolatelná!
Plavení cobů
K létu samozřejmě patří i voda a plavení koníků. Někteří to milují, jiné do vody nedostanete - ale to rozhodně nebyl případ tří irských cobů v jednom horkém pozdním odpoledni! :-) Vraník Bobby Joe nejprve pózoval a předváděl se na jízdárně jako vycházející hvězda chovu. Pak vesele nakráčel do rybníku a cachtání si vysloveně užíval. Kája (ryzák) je taky vodomil a když ho Nika rozpohybovala a začal čeřit i bahno, najednou mělo jeho jméno -Divine Cayenne MuddyBoy-ten správný význam. Poslední se šel koupal Rick, plemenný hřebec, který nejspíš ve vodě nikdy nebyl. Niky suše konstatovala, že tam buď půjde, nebo ho tam nikdo nedostane. Rick si v klidu prohlédl břeh i vodu-a vlezl tam jako profík! Prostě cobové mají zlatou povahu!
Zlatá hodinka v obilí
Letos mám opravdu žně - a tentokrát skoro doslova! Další focení v obilí mi vymyslely kamarádky Lenka a Niky. Jenže ze začátku to vypadalo, že bude všechno špatně-obloha se zatáhla a vybraný konec pole nebyl na focení dobrý. Chvíli jsem se vyptávala, kde a kam by se nechalo jít a nakonec jsme zamířily na cestu mezi poli. A tam to bylo naprosto ideální-kolem cesty zlaté lány a slunce se právě vyhouplo z mraků! Fotila jsem i obě majitelky a ačkoli se focení lidí bráním, tentokrát to bylo fajn- a když se podaří snímek, který vypovídá o vztahu člověka a koně, je to paráda! Ovšem mně se nejvíc líbí bezprostřední fotky, k nim patří ta, kdy Tom flémoval a Lenku to rozesmálo! Než slunce zapadlo, pustily jsme ještě koníky do neposekané louky, která byla nesmírně fotogenická. Takovéhle akce mě nabíjejí energií a hrozně baví!
Tři Českomoravští belgici
Mám velkou slabost pro chladnokrevné koně, které přezdívám "koně velikosti XXL". A když jsem objevila tři parádní ČMB, hned jsem se domlouvala na focení. Díky paní doktorce Báře a Báře II. :-) jsem si mohla vymyslet jako první focení ve dveřích, aby vzniklo černé pozadí. Jenže přemluvit tyhle kolosy, aby stály a pózovaly bylo docela nadlidské úsilí! Když se rozhodly, že odejdou, tak prostě šly! A ještě vyšší level bylo, když jsem se domnívala, že ve dvou (či ve třech) budou víc v klidu! Díky šťastné náhodě a hodně rychlé akci jsem kýžené snímky ulovila a v PS doladila! Na pastvině to bylo jednodušší, zlatohříváci byli skvělí, i když občas ve mně byla malá dušička-tokdyž ke mně cválali, abych je "zachránila" od nahánění!
V obilí
Zlaté obilí bylo další výzvou, která mě lákala a opět bylo nejdůležitější najít vhodné místo, kde by nevznikly žádné škody. Což znamená najít konec pole a zjistit, zda tam lze stát s koňmi. Tenhle bojový úkol zajistila Veronika a když jsem se správně skrčila za klasy, vypadalo to docela dobře! Kobylky (kladrubská klisna a A1/1) ale asi měly v noci na pastvině mejdan :-), protože neskutečně zívaly a bylo docela složité je něčím zaujmout. A aby to nebylo tak fádní, sunula se z údolí oblačnost, takže se mi během chvíle vystřídalo snad všechno-slunce, dramatické mraky, zataženo...Mám pocit, že přesně v tomto duchu se nese dosavadní léto! :-)
Sportovní teplokrevníci-Německo
Svět koňáků je malý :-), takže jsem se po několika letech ocitla opět v Německu, jen s jinou kamarádkou! Moc jsem se těšila, ale letos je počasí docela nestálé, takže ze slunečného dne byl náhle den s bouřkami. Obloha byla zatažená a chvílemi pěkně dramatická, ale klisnám s hříbaty to nevadilo. Velké stádo z nás bylo nejprve docela nervózní, ale když zjistilo, že se nic moc neděje, zase se začalo pást a já byla pasována na "drbací tetu":-). Pomohla jsem pak se závaděním klisen do boxů a posléze jsme se Šárkou přesunuly na jinou pastvinu k dalšímu stádečku. A mraky se mezitím rozpustily, vykouklo sluníčko a hned to bylo veselejší! Moc by mě zajímalo, které z těchto hříbat jednou uvidíme na parkurech nebo drezurních obdélnících!
Honos
Snažím se letošní podivné léto využít k focení, k poznáváná nových lidí a koní. Oblíbenec Honos (foto v úvodu) se přestěhoval do nové stáje, trochu ho zlobilo zdraví a nebyl v takové kondici, jak by to dělalo majitelce radost. Ale už je vše na dobré cestě, jen to nebylo na focení pohybovek. Těch jsem si ale užila s dalšími koňmi -teplokrevníky a haflingy. Musela jsem se trochu poprat se svažitým terénem a ostrými přechody světla/stínu. Nakonec mi pózovaly krásné klisny haflinga, dokonce jsem je mohla (po částečném rozebrání ohrady :-)) fotit ve zvoncích a pak ve volnosti. A jak jsem tak obhlížela terén, myslím, že na podzim se sem budu muset vrátit!
Bílý mák
Přiznávám, že mám "úchylku" na koně v kytičkách! A je jedno, jestli to jsou pampelišky, pryskyřníky, kopretiny nebo mák. Bohužel, marně se snažím najít pole červeného máku a nejlépe někde, kde by byli i koně, ale s bílým mákem se taky nechá leccos nafotit. A protože mám skvělé kamarádky, které už vědí, po čem toužím, všimly si při vyjížďce rozkvetlého pole. Po kopytě tam došly s oběma klisnami a já mezitím přemýšlela, jak je možné, že jsou makovice tak vysoké?! Potřebovala bych štokrle nebo schůdky, jinak jsem si připadala jako zapadlý vlastenec! Jenže na tuhle variantu jsem opravdu nepomyslela. Kobylky stály za polem na cestě, já v brázdě od traktoru a fotilo se. V a P - děkuji za možnost zveřejnění!
Islandíci
Mé milované islandíky jsem dlouho zanedbávala, ale setkání s nimi je vždycky úžasné! Neznám plemeno, které by bylo tak přátelské a vstřícné k člověku. Viděla jsem nové přírůstky, ale bylo po lijácích a miláčci byli tak zabahnění, že se nechali (někteří) fotit jen z jedné strany! :-) Pod nohama nám čvachtalo bahno a po cestě tekl potůček, který tam neměl co dělat...Mladí koně byli docela překvapení, co se děje, takže se zvědavě koukali a řadili se pěkně vedle sebe, jako by chtěli být všichni na fotce! Skvělí byli tři polobratři (viz úvodní foto), kteří stejného otce nezapřou. Bylo to parádní odpoledne a jsem za něj moc vděčná!
Červený jetel
Jetel inkarnát je nesmírně atraktivní na focení, letos se o něm často psalo, protože si v něm každý musel udělat selfie a bezohlední lidé ničili zemědělcům pole. My s koníky zůstali zcela na kraji, jen já se krčila a hrbila, abych tam dostala barvičky. Koníci by asi i bývali spolupracovali, kdyby se v nejbližším okolí nezačala ozývat střelba! Raději jsme tedy vyklidili pole a po návratu do stáje jsem ještě za podmračeného nebe nafotila další pěkné modely. Snad za lepšího počasí zopakujeme, i když na jetel si zase rok počkám!
Hříbata APH
Začátkem června jsem byla fotit u kamarádky Péti hříbata American Paint Horse. Zrovna to vyšlo i na dobu, kdy mistr kovář koval, tak jsem se kochala parádní prací a odpoledne jsme pokračovaly ve focení i ostatních koníků z ranče. Zajímavých modelů totiž není nikdy dost a když se k tomu přidá louka plná lučních kytiček, je to paráda! Poslední přišel na řadu plemenný hřebec, ten je však plné sezóně a hodně řeší kobylky, proto je pohublejší - to víte, všechno je nutné kontrolovat, oběhat, ukázat všem, kdo je tady pán! :-)
Cobové v odkvetlých pampeliškách
Těsně před změnou počasí se mi podařilo zajet za irskými coby a původní plán byl fotit hříbátka ve žlutých pryskyřnících. Když jsem ale uviděla protější pastvinu s odkvetlými pampeliškami, bylo jasné, že krásnou ryzku Zorrku s malým hřebečkem musím nafotit právě tam. A ačkoli se Zorrka umí tvářit jako oslík, tak tentokrát byla dobře naladěná a pózovala naprosto úžasně! Na hříbátka nakonec také došlo a bylo to moc fajn. Čas hříbat je totiž relativně krátký, jakmile začnou přelínávat, nejsou moc fotogenická a pak musím čekat, až kompletně přelínají. Zkrátka malí plyšáci jsou nejlepší!
Hříbátka American Paint Horse
Parádní focení s krásnými koňmi, odkvetlými pampeliškami a skvělým týmem pomocníků jsem si užila na Wanted Ranchi. Každoročně se kochám malými Paintíky, o kterých tvrdím, že by je měl někdo vyrábět jako plyšáky v poměru 1:1! Jsou roztomilí, někteří mazliví, jiní bojácnější, ale je na ně radost pohledět! Když jsem se nabažila hříbátek, přišli na řadu ještě dospěláci - hřebec Hot N Lopin a klisna Jisha, která se v podvečerním slunci doslova zlatě rozzářila!
Akira a Terezka
Akiru i její majitelky-Lenku a její dceru Terezku znám už řadu let a několikrát jsme společně fotily. Tentokrát jsem měla před objektivem nejen koně, ale i Terku, která umí skvěle zapózovat a je nesmírně fotogenická. Využily jsme nejen rozkvetlé jabloně, ale také rybníček. A ačkoli se trochu focení lidí bojím, tak z tohohle jsem měla opravdu radost. Přispělo k tomu i měkké světlo a krásné prostředí, se všemi dámami byla radost spolupracovat! :-) (Děkuji za možnost zveřejnění.) A moc jim přeju, aby jim Akuška dělala radost ještě hodně let, protože je to jejich srdeční záležitost!
Bobby a Rory
Po dlouhé době jsem se vydala do míst, kam jsem před hodně dlouhou dobou chodila do turistické jízdárny. Dnes tu jsou ustájení koně majitelů, ale stejně na mě padla nostalgie! Naštěstí se nemění přátelé, takže to bylo nejen o focení, ale i povídání. S koníky byla docela zábava, protože buď jako cvoci lítali v ohradě nebo se jen pásli, protože ve vedlejší ohradě to měli vypasené. Co mě ale docela zaráží, jsou turisté a jejich chování. Vidí, že se v ohradě fotí a nejspíš i vidí, kam míří objektiv. Přesto se zastaví v tom nejnevhodnějším místě a dívají se :-(. Chápu, asi je to zajímavé, ale toho retušování potom...
Hříbě v bílých pampeliškách
Jeden májový podvečer jsem po delší době strávila u kamarádky Štěpánky a bylo to moc milé! V plánu bylo focení několikadenního arabského hříbátka v odkvetlých pampeliškách v tzv. zlaté hodince. Než se ale slunce sklonilo k obzoru, zbyl čas i další osazenstvo - klisnu Quarter Horse, roztomilého shetlanda, ostatních klisen a nakonec přišla kýžená chvíle. Klisnička se chvíli osmělovala, ale pak začala radostně cválat po louce a já ji jen okouzleně sledovala v hledáčku!
Odkvetlé pampelišky a Poly
Ráda fotím inteligentní koně - a mezi ně Polinka rozhodně patří! Jen s málokterým koněm si mohu dovolit focení na volno, ale s touhle dámou ano! Ona totiž velice rychle pochopila, že pokud se k nám vrátí, vždy ji čekají pamlsky a to je pořádná motivace! Skvěle spolupracuje a z focení jdeme všechny spokojené - já se získanými snímky a ona s bříškem plným dobrot. :-)
Bulovka- hříbata
Na Bulovku se moc ráda vracím, je to pro mě místo krásných vzpomínek a jsem moc ráda, když se zase vidím s Danou a koníky! Mnohé z nich znám od hříběte a dnes už to jsou dospělé klisny-matky. Když jsem u nich delší dobu ve výběhu, přestanou mě řešit a chovají se naprosto přirozeně. Pak můžu fotit hříbátka, jak spí, odpočívají nebo mě po očku pozorují! Když pak jsem v dalších výbězích a vidím roky chovatelské práce, musím jen smeknout! Situace kolem chladnokrevných koní není lehká, ale Dana bojuje a chová koně, na které je radost pohledět.
Skyfall
Další jarní focení bylo ve znamení Paintů. Nejprve jsem víc mazlila než fotila jen pár dní starou klisničku Skyfall, která má skvrnu ve tvaru anglického sedla! :-) Dále to byli ještě nevylínaní hřebečci a pak dvě mladé klisny, se kterými jsme šly k vodě. Další koně přišli na řadu po návratu, ale slunce už bylo hodně vysoko a to nemám ráda. Potřebovala bych ho vždycky držet nízko a delší dobu u horizontu!
Irští cobové pod třešní
Když objevíte krásně rozkvetlou třešeň kousíček od výběhů, tak se to musí využít! Jen počasí tentokrát bylo doslova aprílové a vystřídalo se úplně všechno, ale ani to nám nedokázalo zkazit náladu. Cobíci ( a hafling) spolupracovali úplně ukázkově (úplatky v podobě tvrdého chleba mají taky něco do sebe :-)) a bylo to příjemné pro všechny zúčastněné. Jen mi ti moji koňští kamarádi stárnou a bojím se, jak dlouho tu ještě budou. Ale irští cobové mají dobrý základ a tuhý kořínek, tak doufám, že se budeme potkávat ještě mnoho let!
Hříbata irských cobů
Čas hříbat je asi ten nejhezčí, i když pro mnohé chovatele to je stres a řada bezesných nocí! Když se ale všechno podaří, je to pak radost pohledět! Tahle trojka malých irských cobů je sice mazlivá, ale taky dostala do vínku ďábelské růžky - mrňousové pořád někde chodí po zadních, vyhazují, zkoušejí letmé starty - a občas taky zjistí, že zatáčku moc "krouhli" a už se válí na zemi! :-) Ale vůbec je to neodradí od dalších lumpárniček a rozhodně si užívají svůj hříběcí život plnými doušky.
Blondýn
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...
K. H. Mácha asi nejlépe vyjádřil slovy krásu jarního dne. Já se o totéž pokusila fotoaparátem, s krásnými koníky, pod rozkvetlými třešněmi a loukou plnou pampelišek.
Troja-32 let
Po hodně dlouhé době jsem se pustila do psaní článku - a to o bílé dámě jménemTroja, která nyní-v květnu-oslaví 32 let! Na českého teplokrevníka to je úctyhodný věk a ještě úctyhodnější je, že její majitelka Míša se o ni skvěle stará, ačkoli na ní už řadu let nejezdí. Tahle kobylka je její splněný sen a pokud se chcete dozvědět víc, tak v červencovém časopise Koně a lidé. A samozřejmě, že zbyla i chvíle na ostatní koně, kteří se popásali a proháněli po loukách plných pampelišek. A jestli pro lidi nejsou otevřená kadeřnictví, tak pro koně to naštěstí neplatí! :-)
Veltrusy
Když jsem se na konci března po letech potkala s dlouholetou kamarádkou Karolínou, netušila jsem, že naše následující fotosetkání bude jedním slovem pohádkové! Díky ochotě kastelána zámku Veltrusy a skvělé partě lidí jsme mohli řádit celý den v zámecké oboře. Nejdřív se mi splnil sen o focení koní pod rozkvetlou sakurou - konečně to byla ideální situace, kdy byl k dispozici strom s pěkným pozadím a krásní koně! Pak mi pod ním zapózovaly dámy v sedle - Kája, Kamča. Přidal se k nim i Jirka, který mi byl skvělým průvodcem během celého dne. Postupně jsme prošli část obory s nádhernými zakoutími, kde dámy vypadaly opravdu stylově. K večeru jsme ještě fotili koníky ve volnosti, bylo to docela drama, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Byl to parádní den, za který jsem moc vděčná!
Princezna se svým ořem
Všechno nádherně rozkvetlo a bylo na čase poděkovat kamarádce za častné focení jejího valáška. Tentokrát ale byla před objektivem převážně ona. V krásných šatech, na vraném fríském valachovi a u rozkvetlého stromu-co víc si přát! Jen jsem koníka poněkud děsila, když jsem na něj mluvila přes roušku, ono to asi chvílemi znělo jako od Darth Vadera! :-) Trošku bojové podmínky jsme ale nakonec zvládli a snad i ke spokojenosti všech zúčastněných!
Téměř jako Andalusie
Nemohla jsem se dočkat jara a focení, jenže přišel koronavirus a veškeré naděje byly pryč! Opravdu jsem se bála, že zůstaneme nekonečně dlouho v karanténě a když konečně přišlo uvolnění opatření, pustila jsem do "rouškového" focení! Naštěstí v přírodě a s odstupem to byla určitě bezpečnější činnost než nákupy v hobbycentrech nebo posedávání u výdejních okének! Před objektivem jsem opět měla oblíbené modelky, PRE klisny a po rekognoskaci terénu jsem měla jasno o tom, co chci nafotit. Dokud koně pózují na ruce, je to pohoda, adrenalin stoupá ve chvíli, kdy dojde na "volnost". Sice znáte prostředí i koně, ale pořád vás může leccos překvapit. A koně jako psa nepřivoláte! :-) Takže v první řadě jde o bezpečnost všech zúčastněných, protože sebehezčí fotka nestojí za zranění koně. Proto moc děkuji za důvěru majitelce, která byla ochotná do toho jít a milým pomocnicím, bez kterých by to také nešlo!
Simča a Tessi
Kamarádce Simče vděčím za spoustu krásných fotek, tudíž jsem byla moc ráda, že jí mohu udělat radost a nafotit ji s její milovanou kobylkou Tessi. A protože jsou obě moc šikovné, mohla si troufnout jet jenom na nákrčníku nebo na ohlávce. Pro účely focení jsme Tessi ještě daly barokní uzdečku, která jí také moc slušela a na závěr nechybělo ani vzpínání. Simča statečně vydržela vysněné focení v šatech, i když chvílemi jí mrznul úsměv na rtech :-)!
Jítrava - přehlídka P.R.E
V krásném areálu Jítravského dvorce poslední únorovou sobotu proběhla přehlídka koní P.R.E. K vidění byla řada vystoupení, která dokazovala všestrannost španěslkých koní. K vidění byly drezurní ukázky ( Platon XI -a Anna Horká, DUC Ferrari - Vanda Bělinová), zápřahy - od jednospřeží až po šestispřeží pod vedením Petra Vozába, vše koně Hřebčína Jítrava, dále working equitatation (Gallardo CAR a Katka Pejšamanová), přirozená komunikace (Diablo - Petra W. Zemanová), dámské sedlo (Limonero - Kamila Rohánková), skoky (Jasmína IX-Michaela Hažmuková -klisna překonala 125 cm) a Alta Escuela Espaňola (Sarmiento II - Veronika Živnová s kolegyní.) Pěkná akce přilákala řadu chovatelů i obdivovatelů tohoto plemene a jistě nelitovali!
Ferda a Norma
Zbytky sněhu se ještě nechají objevit a když se přidá sluníčko, je z toho bezva focení. Tentokrát jsem fotila Ferdu - WPBR a kříženku Normu a oba v menší kruhovce krásně spolupracovali. Mohla jsem si dovolit i jezdecké fotky obou majitelek a všechno vypadalo idylicky. Na závěr jsem chtěla oba koníky vypustit do větší ohrady, která byla pečlivě zkontrolována a uznána za všehoschopnou :-). Jenže po pár vteřinách se ukázalo, že touha dostat se ke zbytku stáda je větší , než respekt z ohradníku a koně byli pryč. Moc mě to mrzelo a i když nakonec všechno dobře dopadlo, ještě několikrát jsem si v duchu přemílala, co jsem mohla udělat jinak...
Námraza
Bídná zima - nezima pokračuje, přesně jak jsem se obávala. Marně sleduji předpověď a doufám, že začne sněžit. V sobotu byla všude mlha, jen směrem k horám se začínalo vyjasňovat. Pak kamarádka dala fotku z aktuální situace na horách a já věděla, že tam musím jet! Volám, naštěstí má čas a já se za půl hodiny ocitám v království Mrazíka! Stromy jsou obalené námrazou, mlha zůstala v údolí a slunce září na tu krásu! Tessi a Rein jsou opět na scéně, do toho je všude milion lyžařů, turistů a dětí. Při troše štěstí se ale daří během 1,5 hodiny zachytit alespoň něco z té nádhery-než všechno zase zahalí mlha...
Poslední focení v roce 2019
V poslední době je stále složitější nafotit zimní snímky. Buď sníh není nebo je ho moc, nesvítí sluníčko nebo jsem v práci. Najít tu správnou konstelaci všeho je pak spíš sázka do loterie, ale předposlední den roku 2019 se to podařilo. Vyrazila jsem na Jizerky, kde bylo nádherně zasněženo a na loukách asi 15-20 cm sněhu. Nejprve mi pózovala zkušená čtyřnohá modelka-fríská klisna Tessi-v lese, kam ještě nedosáhlo slunce. Pak jsme se přesunuli na louku, kde vznikly nejen portréty, ale i akční fotky. Chvílemi jsem si připadala jako v pohádce Tři oříšky pro Popelku! Jen doufám, že to nebylo první a taky zároveň poslední focení se sněhem, protože předpověď je dost nepříznivá…