Rok 2021
Konopiště s hřebci
Před jedenácti lety jsem fotila Johanu v sychrovském parku. Letošní podzim byl podobně malebný, takže jsme začaly uvažovat, že bychom něco v podobném duchu měly zopakovat. Jenže Sychrov byl bohužel pro veřejnost uzavřen z důvodu filmování a musely jsme řešit, co dál. Nevyšlo nám ani Jemniště, až třetí varianta-Konopiště- byla schůdná. Před objektivem jsem měla knabstruppské hřebce Frederika a Nicolase de Bohemia a trochu jsem se bála, jak to celé zvládneme - ti, co pracují s hřebci, tak vědí, jak problematické to může být, natož když jsou hřebci dva! Naštěstí byli oba "kluci" úžasní, skvělou pomoc odváděl i Aleš co by podkoní a já nevěděla, čím se dřív kochat! Focení jsme zakončili jsme ve spodní části obory, kde jsem objevila neuvěřitelné místo se stromy porostlými břečťanem a zemí pokrytou zlatým listím. To prostě nevymyslíte, ani si nevysníte! Zkrátka někdy je všechno tak, jak má být a jste ve správný čas na správném místě!
Fotografie naleznete zde...Polinka v podzimním lese
Lipickou klisnu Polinku fotím často a ráda, tentokrát jsme měly s Věrkou (její majitelkou) vymyšlené focení v podzimním lese. Věrka projela les, obhlédla místa a já se těšila na pohodové focení. Jenže ten den foukalo, hodně foukalo a Polinka vedená na ruce byla spíš zrala na "pouštění draků" :-), než na nějaké klidné pózování. Dělaly jsme, co jsme mohly, spousta fotek byla promazána, ale nakonec z toho pár pěkných záběrů vyšlo - i když v potu tváře!
Podzim v barevném hávu
Miluju barevný podzim a letos byl obzvlášť krásný! Chtěla jsem nafotit i moje oblíbené náladovky, ideálně s barevně zbarvenými kopci. Hornatá krajina mi při focení moc radosti nedělá, ale když se zdejší kopce obléknou do podzimního kabátu, jsem za ně vděčná! Pak je ještě drobný problém-přemluvit koňouchy, aby si vlezli-vběhli-postáli na správném místě, ale s trochou trpělivosti a štěstí to nakonec jde.
Adam pod duby
Musela jsem využít krásně zbarvených dubů, a proto jsem poprosila kamarádku Renču, aby vzala svého fríského valacha Adámka a šly jsme fotit. Ačkoli až do oběda bylo krásně, odpoledne se zatáhlo a bylo "plechové" (bezbarvé) nebe. Musela jsem tedy hodně experimentovat s nastavením foťáku, ale nakonec to vyšlo docela pěkně!
Siluety
Kamarádka Eva si přála nafotit jen siluety, ale pořád jsme nemohly najít vhodný čas, kdy bude doma také její přítel Míra. Nakonec to vyšlo tak, jak je to nejlepší-jako "hurá-akce" :-)! Samozřejmě, že den před tím bylo nebe nádherně dramatické, ale teď se prostě jen růžově zbarvila obloha. Do toho všude překážely dráty, ačkoli jsem ležela (doslova) v kravincích na louce, takže ke slovu přišly úpravy. Nakonec to ale nebylo špatné, vyšly z toho fotky, o kterých v žertu říkám, že jsou ideální na ručník! :-)
Pod dubem, za dubem
Pod frekventovanou silnicí rostou nádherné duby, které se občas vybarví tak, že až přechází zrak! :-) Letos jsem u nich měla "tři mušketýry" - tedy Rory, Lybru a Jarmila. Žlutý dub byl ještě málo barevný, ale ten červený byl úžasný. Jen tentokrát zůstaly koním ohlávky, protože na podzim jsou přeci jen poněkud veselejší! :-)
Jinovatka
Několik říjnových dnů bylo už mrazivých a právě takové ráno jsem zažila při focení. Část pastviny byla zelená a část ve stínu krásně ojíněná. Jenže vysvětlete koním, že je potřebujete právě tam, ideálně v úzkém pruhu světla, který krásně prokreslí jejich siluetu! Je to sázka do loterie, zda to vyjde, ale pak si připadáte jako v pohádce a bělouš by klidně mohl mít roh jednorožce nebo křídla Pegase a vůbec by vás nepřekvapilo!
Oblíbený javor
Myslím, že v Jizerských horách není hezčí javor než ten, u kterého opakovaně fotím! Zatím nikdy nezklamal, vždycky je první zbarvený a každý rok trošku jinak - někdy je víc žlutý, jindy oranžový a letos zářil červeně. Bohužel moje chromé koleno mi neumožňuje být ve dřepu, tak jsem to tentokrát vyřešila tak, že jsem si prostě lehla do trávy a moje milé kamarádky mi koníky posouvaly do správného úhlu! :-) Myslím, že to tam moc slušelo všem a když večerní sluníčko pozlatilo vraníkům srst, bylo to dokonalé!
Focení na ranči
S Aničkou jsem se dlouho neviděla, ale s radostí jsem se chopila zadaného úkolu - nafotit jejího nového hřebce BB Great Time. Bohužel nemohla být u toho, ale skvěle ji zastoupila Vendulka. Ráno nám zpočátku nepřálo počasí, bylo zataženo, tak jsme se vydaly za stádem klisen s hříbaty. Stádo bylo moc zvědavé, mnohdy jsem ani nemohla fotit, protože jsem měla všechny tak těsně kolem sebe, že bylo lepší je drbat! :-) Když se mraky rozfoukaly, šly jsme fotit BB. Tenhle mladý krasavec mi tedy hned padnul do oka, je moc krásný a velmi pohodový. I když na jízdárně zezačátku létal písek a BB byl pořád víc ve vzduchu než na zemi. Nakonec se ale vyběhal a krásně se předvedl. Ovšem nejúžasnější byl ve svém výběhu. Věřím, že stejně jako okouzlil mě, okouzlí i majitele krásných klisniček, aby ho v příštím roce využili!
Vysoká
Po delší době jsem byla zase na Farmě Vysoká, tentokrát nejen za koňskými modely, ale také za účelem nafocení pastvin a areálu. Doufala jsem, že už bude víc barev, ale podzimu se letos moc s paletou řádit nechce a všechno bylo vesměs zelené. Na pastvinách jsem evidentně zaujala partičku sporťáků, kteří s nesmírným zájmem sledovali, co tam dělám! :-)
Rein a Colombo
Poníčka Colomba jste už mé galerii viděli, ale chtěla jsem ještě nafotit fešáka Reina. Tenhle krasavec mě totiž na první pohled očaroval, je to úžasný charismaťák a moc dobře to o sobě ví! Nemohla jsem se ho nabažit, veselo ovšem začalo, když se k němu přidal poník - malý vzrůstem, ale s egem velkého koně. Rein byl docela přátelský a celkem dlouho toleroval jeho výpady. Když ho ale mrňous začal nahánět a kousat, došla mu trpělivost a "zaklekl" ho! V tu chvíli jsem přestala fotit a šla poňoucha zachraňovat :-), naštěstí to oba koně vzali v pohodě, nikomu se nic nestalo a šli si pak každý po svých!
Knabstrupští hřebci
Jeden víkend jsem si nic nenaplánovala, když se mi na fcb zobrazila zajímavá akce - kamarádka Johana bude v neděli k sobě pouštět dva hřebce a prý tety fotografky, přijeďte! Protože jsme se opravdu dlouho neviděly, rozhodla jsem se asi během deseti vteřin! :-) Přijela jsem už ráno na pokec a v poledne jsme se pustily do koupání hřebců. Vyfasovala jsem Nicolase, který se zpočátku tvářil dost nedůvěřivě, ale nakonec - ve vedru - ocenil osobní "lazebnici" a pak už jsme byli kámoši. :-) Když byli hřebci spolu, zpočátku se nic moc nedělo, spíš očichávali bobky a občas po sobě hrábli. Pak ale přidávali na akci a nakonce jsem si odvezla kupu parádních vzpínacích fotek. Nutno dodat, že jsem měla větší nervy než Joha a pořád jsem se ujišťovala, že to opravdu dobře dopadne - dopadlo, kluci se spokojeně pasou a nejspíš tak vydrží až do jara, než začnou říje. Pak budou zase odděleni.
Prague Intercup 2021
Třetí zářijový víkend patřila Chuchle Arena opět arabským koním. V sobotu dopoledne proběhla česká národní přehlídka, pak již následovala mezinárodní výstava. Normálně bych se moc těšila - na setkání s přáteli i focení, ale letos jsem bohužel musela oba dny absolvovat s ortézou a zraněným kolenem, tak to bylo spíš se zaťatými zuby! (Naštěstí nejsem kůň, jinak by mě porotci hned vykázali z kolbiště! :-)) Navíc to byl asi nejchladnější víkend a ohodnotit cca 90 koní trvalo až do pozdních večerních hodin, takže to bylo extrémně náročné.
Fuego ve vřesu
Občas máte štěstí a všechno vám hraje do karet - počasí, rozkvetlý vřes, pěkní koně a v neposlední řadě čas - protože ten nejspíš honíme všichni! Byla jsem šťastná jako blecha, když jsem viděla PRE Fuega v růžovém vřesu - slunce vyšlo zpoza mraků a jeho srst zlatě zázařila! Když zjistil, že po něm nechceme žádnou práci, byl velmi milý a klidný. Pak jsme se vrátili a fotili se další koníci - fríská a PRE klisna. Toužila jsem po Fuegovi ve volnosti, ale přišly mraky. Téměř jsem je zaříkávala, aby šly pryč a sluníčko ještě chvilku "šajnilo"! Nakonec to vyšlo na asi posledních deset minut, než se obloha definitivně zatáhla.
Colombo - minishetland
Colomba - hřebečka minishetlanda-znám už taky pěknou řádku let, jen jsem se nějak zapomněla za ním vypravit. Když jsem ho po letech opět uviděla, musela jsem konstatovat, že je stále stejný sympaťák a mrňous s velkým egem! :-) Společnost přes ohradu mu dělala fríská klisna a sportovní ponička, obě moc hezké. Využila jsem cosi :-) rozkvetlé růžové v trávě a udělala několik oblíbených snímků ve stylu kůň v kytkách! Zajímavé bylo, když sousedi začali pálit ohýnek a údolím se táhnul kouř - udělalo docela hezký efekt.
Focení hříbat appaloos
Jen jsem skončila na jednom ranči, přesunula jsem se za dalšími hříbátky, tentokrát appaloosami k milé kamarádce Lucce a přidala se k nám i Markétka. Dlouho jsme se neviděly, tak jsem se moc těšila. Hříbata byla parádní, zejména potomek Sheldona, který jako by mu z oka vypadnul! (Viz úvodní fotka a hřebce jistě poznáte! :-)) Od mrňat jsme se přesunuly k dospělákům, krásně barevným, radost pohledět! Jen když se stádo rozběhlo a už jsem měla koní tzv. plný objektiv, doufala jsem, že mě nepřeválcují, prototže moje rachitická kolena prostě nefungují moc rychle! Naštěstí to ubrzdili, ale bylo to o fous! Odpolední vedro jsme proseděly pod stromy, kolem nás se pásl hřebec s valachy a když se po telefonu připojila z USA Betka, bylo to naprosto dokonalé. Báječný den s báječnými lidmi se povedl od A do Z!
Focení hříbat Paintů
Obvykle se mi nestává, že fotky ze srpna přidám o skoro dva měsíce později, ale nějak nebyl čas...Tohle krásné letní ráno jsem původně měla foti jen dvě hříbata, která letos odchovala kamarádka Péťa. Ale pak se to jaksi rozrostlo o další koníky, ale protože všichni skvěle spolupracovali, bylo to fajn. Nejraději mám koně, které znám od hříbat a vidím, jak rostou. Slunce už bylo docela vysoko, chtěla jsem skončit, když Péťa jen tak mimochodem pronesla:" A mýho novýho araba jsi viděla?" V tu chvíli jsem zase sundala krytku z objektivu a bylo jasné, že toho si ujít nenechám! :-) Byl parádní a jako správný arab nezklamal a nosil se přímo výstavně! Skvělé dopoledne jsme zakončily kávičkou a já jela za dalšími koníky.
Focení hříbat
Focení hříbat je docela náročné, protože potřebujete hodně pomocníků, aby vše dopadlo tak, jak má! Mrňousové se chovají dost nevyzpytatelně-některý je zvadavý, jiný raději stále schovaný za mámou a vy máte za úkol je nafotit ze všech stran a také v pohybu, aby o nich měl eventuelní kupec jasnou představu. Fotky si ale zasloužili i ostatní koně na ranči, takže jsme končili skutečně se západem slunce. Mně udělaly největší radost snímky ve zlaté louce!
Polinka v rybníku
V létě se rádi koupou nejen lidé, ale (většinou) i koně! :-) Nemusí ani plavat, bohatě jim postačí mělká voda, ve které se hrabáním krásně osvěží. Polinku jsme vzaly kdo rybníka hned 2x, poprvé ráno, kdy bylo jediné přístupné místo ještě ve stínu. Podruhé - odpoledne - už svítilo slunce přímo na klisnu a ta si to opravdu užívala, což je vidět i z fotek! Chtěla jsem zachytit její odraz ve vodě, ale stále lehce foukalo, tak zrcadlení budu muset zachytit zase někdy jindy.
Bobby, Jeep a spol.
Před dovolenou jsem se ještě chtěla podívat na hříbátka a ostatní irské cobíky, jenže vedro není zrovna ideální na focení. Koně (Bobby a Jeep) ze mě nebyli ani trochu nadšení a po chvíli běhání raději zalezli do stáje. Díky tomu jsem aspoň udělala pár snímků s tmavým pozadím a pak už jsem je netrápila. Přesunula jsem se do stáda klisen s hříbaty, ale ta zrovna přelínávala, takže nebyla fotitelná - až na nejmladší kobylku, velkou mazlivku. Díky Nice jsem nakonec ulovila pár pěkných snímků se žlutou trávou, tak to nakonec nebylo marné!
Lybra v rybníku
Krásnou šimličku Lybru jsem fotila už v zimě, nyní mě její majitelka požádala, zda bychom nemohly něco nafotit v rybníku - s tím jsem samozřejmě ráda souhlasila. Byl podvečer, krásné světlo, ale rybník je obklopený lesy a jediné přístupné místo bylo už ve stínu. Pobíhala jsem po břehu a hledala úhly záběru, jenže tam mi překážely stromy a keře. Nakonec jsem jakýsi průzor našla a mohlo se fotit. Lybřička byla skvělá, cákala se vysloveně s chutí a nejspíš byla ráda, že ve vedru nemusí na vyjížku!
Zátiší s rododendronem
Kamarádka Věrka mi od jara slibovala focení u sousedova rododendronu - při obhlídce mi bylo jasné, že to je krásné zákoutí, jen keři se nějak nechtělo rozkvést. Až na konci června se předvedl v plné kráse a když se k tomu přidaly i rozkvetlé růže, připadala jsem si jako v pohádce! Kout zahrady mi Věrka ohradila, Polinka i Lucky byli skvělí a trpělivě spolupracovali. Člověk někdy ani netuší, co lze najít hned za plotem! :-)
Svazenka a máky
Hodně dlouho toužím po focení v červených mácích (fialové jsem díky přátelům už zvládla! :-)) Jenže ty jsou v polích jako plevel a pokud už je někde najdu, zase nemám k dispozici koně. Když se mi tedy poštěstilo a kamarádka mi řekla, že můžeme fotit ve svazence i v mácích (moc děkuji majitelům), měla jsem radost jako malé děcko! Jenže když se člověk na něco těší, obvykle se to pokazí. Ten den bylo vedro na padnutí, ve svazence milion včel (naštěstí nikdo nedostal žihadlo), jenže se zatáhlo a nebe dostalo naprosto nevýraznou šedou barvu. Měkké večerní světlo se nekonalo, v mácích chtěli koně jen žrát a ze všech tekl pot...Zkrátka tahle výzva na mě ještě čeká!
Nová pastva
Jít fotit koně, když byli zrovna vypuštěni na novou pastvinu, kde je po kolena trávy, nebyl zrovna nejlepší nápad! Pochopitelně, že je víc zajímala pastva, než nějaké běhání a pózování. Navíc hodně svažitý terén není ideální -ani pro pohyb nadháněčů, ani koní. Ale jinak to bylo fajn setkání, aspoň jsem viděla koně v letní srsti. Stejné "modely" jsem totiž fotila na sněhu 9. ledna, tak můžete porovnat, jak vypadají v zimním a letním "oděvu"! :-)
Pampelišky v červnu
Jaro se kvůli chladnému a deštivému počasí dost opozdilo, i kvůli tomu se mi poštěstilo vychytat focení s pampeliškami na horách - a v červnu! Nepodařilo se to ovšem hned na poprvé, protože se přihnala pořádná průtrž, která ukončila focení. Až druhý pokus byl úspěšný, i když černé nebe v pozadí dává tušit, že ani podruhé to nebylo úplně bez obav. Dramatická obloha ale měla také něco do sebe, o to víc vynikly zlaté pampelišky v trávě!
Arthur
Na malého irského coba Arthura jsem se moc těšila a tenhle "plyšák" nezklamal! Je to velice kontaktní a nebojácný kluk, který si užívá života pod dohledem starostlivé mámy a sněhobílého "strýčka". Majitelka mi nechala část louky pouze pro účely focení, takže když na ni koně mohli, měli trávu po kolena a Arthur ještě výš! :-) Moc akční snímky jsme nedělali, protože bylo vedro, ale to klidně zvládneme jindy!
Pod třešní
Původně jsem jela fotit rozkvetlé pampelišky, jenže byla taková zima, že se prostě neotevřely! A tak nezbylo, než improvizovat a poradit si s proměnlivým počasím. Nakonec mě zachránila jedna z posledních rozkvetlých třešní, pod kterou mi pózovali koníci, přičemž střídavě svítilo slunce a střídavě se dost hrozivě mračilo. Nakonec jsem dramatické mraky využila k nafocení siluet Simči s Tessinkou a tyhle snímky mi opravdu udělaly radost!
Herdís
Moc jsem se těšila ke svým holandským přátelům, ale plány mi kazilo chladné a deštivé počasí. Když se konečně umoudřilo, neváhala jsem ani minutu- a navíc jsem stihla pár dní staré hříbátko - klisničku Herdís. Koníci ale ještě nebyli vylínaní, tak to bude chtít další návštěvu, až si "obléknou" letní kabátky! :-) Přesto je sluneční paprsky probudily k akci a mladé koně k bojovým hrátkám.
Sakura na zámku Veltrusy
Letos jsem se bála, že nestihnu žádné jarní focení, protože neustále pršelo a byla zima. Nakonec se ale na vysněné focení vyčasilo, na zámku Veltrusy vykvetla oblíbená sakura a všichni byli připraveni k akci! Velké poděkování patří panu kastelánovi za umožnění focení v parku, Káje, Jirkovi, Kamče a Ivetě za parádní den! Snad jsem udělala radost fotkami i jim!
Velká trojka
Tyhle obříky (Českomoravské belgiky) mám moc ráda - jsou to prostě koně pořádné velikosti, laskavé povahy a s velkým srdcem. Žijí si v poklidu, moc práce se po nich nechce a zdá se mi, že moje návštěvy vítají jako zajímavé rozptýlení! :-)Nekonalo se žádné čištění, srst mají ještě nepřelínanou, hřívu lehce zadredovanou- a přesto jsou pro mě krásní!
Třešňová alej
Při svých cestách za koňmi si všímám i okolí a na tuhle alej jsem měla spadeno skoro rok! Naštěstí se k ní dalo dojít s koňmi, ale fotit šlo jen na silnici nebo těsně pod stromy, protože v těsné blízkosti jsou pole. Koníci Aničky byli hraví a veselí, takže přimět je k nějaké spolupráci bylo docela těžké. Do toho běžný provoz na silnici, davy lidí a včely v korunách stromů - prostě to bylo trochu adrenalinové a myslím, že jsme všichni byli rádi, že to máme ve zdraví za sebou! V podvečer ještě chvíli fotila galga Dobbyho a šimličku Aidu.
Větrný podvečer
Nejlepší nedělní podvečer je u koní na pastvě! Jsem moc šťastná, že mám důvěru Dany a můžu sama do stáda. Na druhou stranu stále po očku sleduji, co se děje kolem mě, protože stačí chvilka nepozornosti a můžu mít problém - když kobylky soupeří o mou pozornost nebo si vyřizují účty. Tohle ale netrvá dlouho a když si stádo zvykne, že se tam pohybuji, přestane mě řešit. Klisny znovu skloní hlavy k trávě, hříbata si začnou hrát nebo si okusovat srst, vítr jim čechrá hřívy a nad hlavou zpívá skřivánek - a to jsou čisté radosti mého života!
V zimní srsti
Chladné jaro nutí koně, aby si ještě ponechali svoji zimní srst. Takže na focení vypadají spíš jako medvídci, ale na druhou stranu zvládnou pobyt venku bez jakýchkoli dek a fungují zcela přirozeně. Těším se, až se to víc zazelená a narodí se hříbata, bude zase koho mazlit! :-)
První hříbata
První pěkné jarní dny mě vylákaly za koníky. Moc jsem se těšila na první hříbata, ale tentokrát nešlo nic podle plánu. Kobyly si našly krásně bahnitou louži, ve které si daly zkrášlovací bahenní koupel, ovšem na focení to nebylo to pravé ořechové! :-) Tmavá Zubejda dokonce při bližším pohledu úspěšně imitovala appaloosu naopak! Další problém nastal, sotva jsem vešla do stáda - mladé matky začaly splašeně pobíhat, vůbec jsem se nemohla přiblížit a bylo mi vysvětleno, že to může mít dva důvody. První - hříbata jsou pár dní stará a klisny se o ně bojí, druhý - mohou být vyplašené kvůli vlkům, kteří se tu údajně vyskytují. Zkrátka tentokrát nešlo nic podle představ, proto jsem přestala kobylky stresovat svou přítomností a přesunula se k ročním hřebečkům. Kluci byli zvědaví, s nimi šlo všechno na pohodu. Poslední přišel na řadu hřebec a pak už byl čas k návratu...
Poslední zimní foto
To se tak spolehnete na předpověď, která hlásá, že bude krásně slunečno a naplánujete focení. Lidi a koně nachystaní - a pak celé dopoledne čekáte, kdy se to slunce objeví?! Ano, objevilo se, ale až na závěr akce, takže jsem si musela vystačit po většinu focení se zataženou oblohou. Ale sněhu ubývá každým dnem, muselo se to využít. Nakonec v prašanu nejvíc řádila Akira, které je 26 let! Rozhodně na svůj věk nevypadala a já doufám, že takhle veselá bude ještě dlouho.
Sníh a rákosí
Možná poslední pěkný den se sněhem a sluncem bylo potřeba pořádně využít. Modelkou mi byla oblíbená lipická klisna Polinka a její parťák Lucky. Už jsem je oba fotila v pampeliškách, na podzim, zimní snímky jsem ale doplnila až letos. Na závěr jsem chtěla Polinku nejprve u břízek a poté u rákosí - to prý nemá při tréninku vůbec ráda, prototže se v něm často schovávají srnky, ale tentokrát nic neřešila a chovala se jako dokonalá profesionálka!
Vánoce v únoru
Tak si představte, že už od začátku ledna vozím v kufru auta vánoční věnec! :-) Fotím pro majitele "vánoční fotky" na letošní Vánoce, protože kdo má snímek s věncem a sněhem? Nafotit to s tmavým pozadím můžu kdykoli, ale se sněhem a prašanem-to nemá jen tak někdo! Moji dva oblíbenci ani okem nemrkli, když ho dostali na krk a dokonce ho ani neřešili, když byli pošťouchnuti k pohybu! Věnec přežil, jen pár ozdob spadlo, ale nic dramatického! Zkrátka jsme se bavili a zdá se, že to těšilo i koně!
Zimní proměny oblohy
Stále se nemůžu nabažit zimy a sněhu, jenže převládá hodně proměnlivé počasí a jen těžko lze plánovat focení. Ale když máte skvělé kamarádky (díky Evičko a Dášenko!) a ještě se na vás usměje štěstí, tak je z toho nakonec parádní focení. Slunce svítilo snad jen nad pastvinou, kde jsme fotily, všude okolo bylo doslova černo - a díky tomu mají fotky dramatický nádech. Koníci běhali po pastvině s čerstvým prašanem, od nozder jim stoupala pára a já se jen kochala a mačkala spoušť. Za necelou hodinku se zase zatáhlo, ale kouzelná chvíle byla zachycena.
Žluťáci
Na tohle focení jsem se těšila docela dlouho, protože mi nepřálo počasí. A zrovna na tyto žluté krasavce je potřeba, protože teprve se světlem získá jejich srst ten pravý odstín - do zlatové. Velké stádo se nechtělo moc hýbat - všichni se pěkně vyhřívali a nějaké plašení je vůbec nezajímalo! Až poslední model - hřebec-se nenechal dvakrát pobízet a krásně se předváděl. V namodralém sněhu mu to moc slušelo a vždycky přesně věděl, kam se postavit!
Sněhurka
Obdivuju své kamarádky, které se kvůli focení obléknou (nebo spíš svléknou? :-)) do krásných šatů, ve kterých mrznou, jen aby měly pěkné fotky! Jestli se celebrity nyní houfně otužují koupáním v řekách a rybnících, tak tohle je stylové otužování! :-) Někdo Terezku okamžitě překřtil na Sněhurku a myslím, že to je velice výstižné! Šedé nebe mi nejprve trochu kazilo radost z focení, ale nakonec to fotkám vůbec neuškodilo, spíš naopak. Jen koníci si noc před focením pěkně poleželi a pak už nešli příliš vyčistit, ale jak říkal už Osgod Fielding z Někdo to rád horké -"Nikdo není dokonalý!"
Tři mladí koníci
Když jedu někam fotit, tak se nejprve ptám, odkud kam směřuje slunce ve výběhu, kde budeme fotit. A tentokrát jsem úplně zapomněla, že výběh je pod lesem a slunce zapadne za les ještě dřív než obvykle - a začal boj o čas. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem měla krásné modely-dva mladé hřebečky a klisnu, ale stejně jsem prohrála a nestihla to, co jsem chtěla...
Zima s Ravenem
Ravča je krasavec a charismaťák, kterého jsem si zamilovala na první pohled. V zimě jsem ho ale nafoceného neměla, tudíž nebylo co řešit, když ta chvíle konečně nastala. Mrazivé ráno jsme začali u rybníka, pak jsme se přesunuli do výběhu a ani tam Raven nezklamal a předváděl fantastické chody. Protože je dekovaný, neměl ani dlouhou zimní srst a krásně se lesknul, což mě moc těšilo. Stranou nezůstalo ani ostatní osazenstvo - stařeček Buby, Rozárka (vranka, dcera Ravena) a Šumák. Byla s nimi legrace, chvílemi předváděli pomalu cirkusové kousky. Občas se poštěstí a všechno vyjde na jedničku s hvězdičkou!
Zima pokračuje!
Několik let jsem se domlouvala na focení se sněhem a nikdy to nevyšlo-buď bylo sněhu moc nebo málo, nesvítilo slunce, nebyl čas, prostě marnost nad marnost. Ale když se objeví v předpovědi sluníčko, splašíte majitelku a další ochotné lidičky a doufáte, že ta předpověď vyjde. A světe div se, vyšla! Také jsem si uvědomila, že v podstatě stále fotím spokojené koně - což ale v praxi znamená zimní srst, která se nedá pořádně vyčistit, protože koně jsou v režimu 24/7 s přístřeškem. Ale vyrovnanost a pohoda je důležitější, než vyšampónovaný koníček! :-)
Slunce a sníh
Letos skoro nevídaná kombinace - slunce a sníh, protože když už konečně je sníh, převládá stále zataženo. Takže se to muselo využít, ale tentokrát jsou všechny fotky jen v klidu, sníh byl hodně těžký a hluboký a nebylo možné v něm koníky rozpohybovat. Přesto to bylo moc fajn, věřím, že se mnozí z nich dostanou do kalendářů, už jsem měla archiv zimních fotek dost přebraný a zoufala jsem si.
Popelkování
Kdo by neměl rád pohádku Tři oříšky pro Popelku a která dívka by se nechtěla projet v šatech a na sněhu? Anička mě pozvala k focení v dámském sedle a v nádherných šatech, měla můj obdiv, že to zvládla i v mrazu - pravda, ke konci jí už úsměv trošku tuhnul na tváři, ale byla statečná! Užila jsem si i focení dalších koní, jen to sluníčko se schovávalo stále za mraky. Vykouklo asi na deset minut těsně před západem, ale i to mi stačilo k radosti - protože tři veselí "medvědi" alias ČMB neměli chybu!
Polinka-vánoční stromek
Chystala jsem se na další focení s oblíbenou lipickou klisnou Polinkou. Její majitelka Věrka přišla s bezva nápadem-prý bude vyhazovat vánoční stromek a jestli by se nedal nějak využít? Zajásala jsem, vyndala ze skříně ozdoby, krabice od bot zabalila jako dárky :-) a pak už jsme to jen naaranžovaly do výběhu. Polinka s tím neměla žádný problém, krásně pózovala a moc jí to slušelo. Udělaly jsme i rodinné fotky, ale kvůli GDPR je sem nedávám. Zkrátka jsme si užily parádní dopoledne a vznikly zase trochu jiné snímky než obvykle.
Sníh, sníh!
Na dalším focení jsem už takové štěstí na sluníčko neměla, schovalo se za mraky, ale naštěstí nebyla moc tma a krásně zasněžený les vytvořil zajímavé pozadí. Tentokrát na mě čekalo sedm koní a trochu jsem se bála, jestli všechno stihneme, než padne tma. Naštěstí to měla děvčata skvěle přichystané a zorganizované, koníci vůbec nezlobili a šlo to jako na drátkách! Nejvíc jsem se samozřejmě radovala z volnosti, jen jsem se bála, aby se nikomu nic nestalo-koně lítali jak rakety a často to vypadalo, že z kopce to u ohradníku nedobrzdí! Občas to bylo na milimetry, ale všechno to dobře dopadlo.
Konečně zima
Celý prosinec to vypadalo, že zase nebude zima. Ale příroda se naštěstí umoudřila a konečně začal padat sníh a mrznout. Takové počasí jsem samozřejmě musela ihned využít a když se ukázalo i sluníčko, byla jsem blahem bez sebe! Parádní dopoledne jsem strávila s koníky různých plemen, nejvíc mě překvapilo, že naprosto bez problému snesli vánoční věnec na krku. Jestli je vám divné, proč Vánoce v lednu, tak je to jednoduché-věnec s černým pozadím nafotím kdykoli! Ale věnec se sněhem, to nemá každý-a navíc Vánoce jsou už za "pár"-co je nějakých 356 dní, že? :-)