Rok 2022
Islandští koně
Před Vánocemi napadnul sníh a tento - již roky nevídaný- jev bylo potřeba ihned využít! Vyrazila jsem tedy za mými oblíbenými islandskými koníky a těšila jsem se na jasné nebe, prašan a slunce. Jen jsem malinko zapomněla, že stáj je obklopená horami a slunce mi zapadne mnohem dříve! :-( Tím pádem jsem stihla jen pár fotek se světlem, které jsem chtěla a pak už jsem musela vzít za vděk tím, co bylo. Ale setkání s těmihle neuvěřitelnými sympaťáky mi vždycky zvedne náladu a tiše doufám, že ještě nějaká zima bude a stihnu napravit to, co jsem tentokrát nezvládla!
Fotografie naleznete zde...Siluety
Najít v Liberci místo, kde bude možné fotit siluety při západu slunce, je téměř nemožné. Všude jsou totiž nějaké kopce, a tak je to docela oříšek. Jedno místo u nás na ranči jsem přeci jen našla a když se na vhodné místo nasypalo seno a chleba, koně se tam docela drželi. Pro lepší kompozici jsem poprosila o pomoc Dášenku, která na fotkách působí (aspoň na mě) jako zaříkávačka koní! Nakonec z toho pár fotek bylo a já budu hledat dál vhodné úhly záběru. Největší radost mám ze snímku, který je také náhledový - podařilo se mi tam vměstnat Ještěd s koňouchem! :-)
Podzim v Růžové
Protože jsem na konci října byla mimo republiku, přišla jsem o nejbarevnější část podzimu. Začátek listopadu byl mlhavý, ale s trochou štěstí se na Růžové dala najít místa, kde ještě nějaké barvy byly. Jenže celý týden před tím pršelo, všude bylo bahno a koníkům to na kráse taky nepřidalo, ačkoli se děvčata snažila, co jim síly stačily! Hříbata ale byla krásná a využila jsem i dýně, které ležely před stájí :-). Bohužel odpoledne opět přišla mlha, která focení trochu předčasně ukončila.
Painti a Quarter Horse
Neděle by ve znamení celodenního focení a z Wanted Ranche jsem se přesunula o kousek dál - za Janou, Míšou a jejich krásnými hříbaty APH a QH. Sluníčko si sice s námi hrálo na schovávanou, ale když vysvitlo, doslova čarovalo. Nejvíc se mi líbilo u rybníčku, kde se odrážela obloha a podzimní stromy. Kochala jsem se úžasnými barvami hříbátek, jsem zvědavá, jak budou vypadat po přelínání! Bylo to krásné odpoledne plné barev - nejen podzimních, ale i těch koňských!
Podzim na Wanted ranchi
Tohle focení málem nedopadlo-ráno jsme si volaly s Lenkou a všude byla mlha. Nakonec jsme to ale nevzdaly a dobře jsme udělaly! Mlha se postupně zvedla a i když se na obloze střídalo slunce s oblačností, nakonec to nebylo vůbec špatné. Fotili jsme hříbata a koně na prodej nebo než odjedou do nových domovů. Díky zlatému javoru z toho vznikly fotky s podzimní atmosférou. Navíc se mi podařilo potkat se po letech s kamarádkou Rendou a nafotit její kobylky. (Ty se ale kvůli přítomnosti hřebce v ohradě nosily spíš jako arabky! :-)) V neposlední řadě jsem moc ráda fotila Rockyho ( 23 let), kterému v létě mu popel ve vzduchu z požárů v CHKO Hřensko nadělal vážné zdravotní potíže, Lenka to ale nevzdala a Rocky se z toho dostal!
Polinka, Lucka a kapradí
Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, což při tomhle focení jednoznačně platilo! Měla jsem něco vymyšleného od loňska, jenže stromy už byly opadané. Kamarádky mi ale vyhlédly místo s kapradinami - prý nejsou už nijak extra, ale uvidím, až tam dojdeme. Místo bylo super, dokonce jsem i přivítala podmračenou oblohu, aspoň nebylo ostré světlo a stíny. Polinka i Lucky byli skvělí, zajímal je totiž malý Toník, který pobíhal kolem nás a sbíral houby! :-) Z lesa jsem šli všichni moc spokojení - někdo měl košík hub a někdo prima fotky!
Andaluští koně
Konečně! Od jara jsem se těšila k Andrejce na její koníky, ale v létě to kvůli vedru a hmyzu nemělo smysl, takže až podzim byl ideální dobou. Fotila jsem její nejnovější přírůstek - malého hřebečka a pak ostatní koníky - dva mladé hřebce jejího chovu, včetně jezdeckých fotek a den rychle utíkal. Nakonec jsem ji poprosila, jestli by šimlíka přezdívaného Jurášek nevzala do kapradin. Ty už sice nebyly v ideálním stavu, ale v hledáčku to nebylo tak špatné. Prostě šarmantní koně vypadají dobře kdekoli!
Zlatý podzim v Jizerských horách
Září propršelo a já si zoufala, že letos nebudou podzimní fotky. Naštěstí se ale v říjnu počasí umoudřilo a milá kamrádka Simča mi hned hlásila, že našla pěkná místa na focení. Na prvním byl nádherný zlatý javor a v pozadí už hřebeny Krkonoš, na druhém jeřabina obsypaná plody. Večerní slunce ji doslova pozlatilo a mně tohle focení udělalo velkou radost!
Vysněné kapradí
Podzim - pokud je pěkný - mám moc ráda. A hodně dlouho jsem hledala místo, kde by byly zlatavé kapradiny a mohli v nich pózovat koníci. Když jednoho dne Verča poslala fotku, jakým místem jezdí na vyjížku, věděla jsem, že to je ono. Jenže pršelo a pršelo a až koncem měsíce se na chvilku počasí umoudřilo. Když jsme s kobylkami (plňaskou a kladrubačkou) došly na místo, měla jsem pocit, že se radostí zblázním. Kapradiny jsem měla nad pas, úplně zlaté a dokonce svítilo slunce! Děvčata i kobylky se mnou měly svatou trpělivost, ale opravdu se nedalo jen tak odtamtud odejít! Tohle místo bylo přesně z mých snů.
Prague Intercup 2022
V sobotu po České národní přehlídce měl pokračovat Prague Intercup, ale kvůli dešti se začátek nakonec odsunul až na 17 h. Poslední kůň se v ringu představil krátce před 20 h a to už opravdu byla slušná tma. Druhý den se muselo začínat dřív, aby se stihly všechny kategorie, naštěstí se počasí umoudřilo a dokonce i slunce vylezlo! Hned bylo veseleji, ale nejvíc mě bavily fotky na opracovišti, kde jsem lovila portréty koní. Strašnou spoustu materiálu jsem dlouho zpracovávala, zde jen malá ukázka...
Národní výstava arabů 2022
Letošní národní výstava arabských koní byla spíš bojovkou než čímkoli jiným. Do pátku bylo vedro a dusno, v pátek večer přišla nad Prahu bouřka a v sobotu od rána pršelo-mrholilo-lilo-pršelo. Abych mohla fotit, musela jsem se schovávat ve stanech pro VIP hosty, koně byli mokří, otrávení, občas se jim kvůli mokrým vodítkům povedlo utéct, zkrátka nebyl to žádný med ani pro předvádějící a porotce. Zde jen letmý průřez fotek, ale víc z toho vytěžit nešlo. :-(
Voda a skály
Málokdy se mi stane, že by kvůli focení někdo naložil koně a vezl je na pěknou lokaci. Ale když mi Niki nabídla, že vezme svoji kobylku k vodě a přibere k tomu jejího kámoše, nebylo co řešit! Trochu jsem se bála počasí, protože předpověď nebyla moc optimistická, ale nakonec to nebyla žádná katastrofa :-). Užili jsme si spoustu legrace, ale fotky zůstanou v archivu-ne každému je příjemné být někde vystavený v plavkách. Sem tedy dávám jen koníky, kterým se voda-poprvé v životě-moc líbila. Když už jsme měli odjet, otočila jsem se a najednou si uvědomila, že naproti mám ještě další fantastické místo na focení. I když nás už čas dost tlačil, poprosila jsem ještě o strpení a myslím, že to stálo za to! Takže díky a kdykoli kamkoli! :-)
Hříbata Paintů
Na hříbata American Paint Horse k Pétě jsem se těšila, i když vedro nám to trochu kazilo. Jenže sotva jsme nafotily dvě kobylky, Péťa špátně šlápla a ihned bylo jasné, že kotník není v pořádku (nakonec z toho byl výron.) Zůstala jsem na focení sama s malou pomocnicí, ale nakonec jsme to v rámci možností zvládly. Focení hříbat je docela složitá akce, protože když mohou, schovají se za matku. Pomocník je tedy musí "vystrčit" před klisnu a pak je ještě ideální, když běží spolu a oba jsou v dobré fázi pohybu.
Plaveni Paintů
Co jiného dělat s koňmi, než je plavit, když je venku 35 stupňů?! Vendy s Petrou mi umožnily další bezva focení s koníky ve vodě, byla spousta legrace, ale sem dávám je ty "publikovatelné" fotky :-). Koně si plavení vysloveně užívali, ale pohyb ve vodě je pro ně docela namáhavý, takže po akčních fotkách rádi v klidu stáli. Po návratu jsem udělala ještě pár snímků na pastvině-Petra má moc pěkné stádečko, ale ve vedru toho víc dělat nemělo smysl. Zakončily jsme to focením s černým pozadím. Takže shrnuto a podtrženo - všichni "normální" lidi byli u vody, zatímco my bláznily s koňmi! :-) Ale myslím, že spokojenost nakonec byla na všech stranách.
Ti nejmilejší
Není nic hezčího, než se večer dívat na spokojeně se pasoucí koníky a poslouchat, jak se ozývá jejich chroupání. Já si všimla krásně žlutých trav ve výběhu a rozhodla se, že se bude fotit. S kamarádkou Petrou jsme se domluvily na podvečer, svlékly koním masky, přečistily je a pak se je snažily dostrkat na tu kýženou trávu, kde do té doby byli. Jenže potvůrky se okamžitě otočily a utekly zpět ke vchodu. Tahle situace se opakovala ještě několikrát, prostě to ani za nic nešlo. Po několika pokusech jsme to vzdaly, nasadily zpět masky - a ejhle-všichni se spokojeně vydali do žluté trávy! Vůbec jsem to nechápala, ale pak mi to vysvětlila Eva - sundání masek rovná se odchod do stáje na krmení! Takže všichni stáli u vchodu, aby o nic nepřišli! Masky - pobyt na pastvě...No, zase jsem o něco chytřejší! :-)
Vodní radovánky
Léto začalo pěknými dny a taky vedry, které lákaly k vodě. V neděli ráno jsem měla k dispozici tři koníky a liduprázdný rybník. Bylo zajímavé pozorovat, jak se koně chovají ve vodě. Hnědka Sally byla naprosto v klidu, moc nehrabala a dobře spolupracovala. U šimlatého Kima (quaraba) převládla arabská krev a chvíli nepostál. Bílá Zizel tomu nasadila korunu - ve vodě se vzpínala (což jsem za svůj život viděla jen jednou) a vůbec jsem nepochopila, jak se na ní její majitelka mohla udržet (fotky s lidmi sem kvůli GDPR nedávám.) Šla tak kolmo a vysoko z vody, že připomínala oživlou barokní fontánu. Když už se začali slétat ovádi, byl nejvyšší čas vyklidit pole - nebo spíš rybník!
Aba v jezírku
Abu jsem docela dlouho nefotila, takže jsem byla ráda, když jsme se s její majitelkou po delší pauze domluvily na focení- a to v rybníčku místními zvaném Smeťák. Nevěděla jsem, co čekat, ale místo mě naprosto okouzlilo. Rybníček jak pro víly je schovaný v lese, na několika místech kvetou lekníny a kolem voní borový les...Abinka šla do vody radostně, ale není "cákací typ", takže jen v klidu stála, ale moc si to užívala. Já pobíhala po břehu a snažila se zachytit tu krásnou atmosféru.
Islandíci v létě
Těšila jsem se, až přelínají koně do letní srsti, ale focení jsem musela stihnout dřív, než budou majitelé zcela pracovně vytíženi - což je celé léto. Zároveň jsem chtěla vidět všechna hříbátka, která tradičně byla neskutečně kontaktní a roztomilá! Po nich jsem si přála vyzkoušet svou novou barokní uzdečku na fríského krasavce Omkeho, kterému neskutečně slušela. Dále jsme fotili oba nové mladé hřebce, ve stádu i samotné a skončili jsme se západem slunce. Chtěla jsem získat nějaké siluety v zapadajícím slunci ( a západ byl opravdu parádní), jenže marně jsem se kroutila, prostě to nebylo možné. Ale i tak to bylo báječné odpoledne!
Adam v lupinách
Kousek od silnice na louce rozkvetly lupiny- už pár let jsem je marně vyhlížela, až letos se zase objevily. Všude kolem roste snad metrová tráva, ale kolem nich naštěstí ne. Modelem byl oblíbený fríský valach Adámek a moje nová barokní uzdečka přišla konečně ke slovu! Jen mraky se porůznu honily po obloze a Áďa tentokrát nechtěl ani trochu spolupracovat. Upřímně-moc jsem se mu nedivila, když stál po kolena v trávě a nemohl se pást! :-)
Fialové máky
Na začátku byla fotka makového pole se stručným komentářem "Mrkej!" Samozřejmě, že jsem se hned pídila po podrobnostech a hned druhý den se vydala do akce. Jenže jak už to bývá, nic nejde tak ideálně, jak si představujete. Pole bylo krásně rozkvetlé sytě fialovými máky, ale ne v místech, kam jsme mohli postavit koně, aniž bychom něco pošlapali. Mám zásadu nic neponičit, protože to pak samozřejmě může způsobit velké problémy místním koňákům. Takže jsme museli až na konec pole, kde při kraji bylo relativně ještě dost máků, koníci zůstali na silnici a já se kroutila v brázdě od traktoru v poli. Další problém nastal, když se na silnici, kde obvykle něco jede v úterý a v přestupný rok, postupně objevili chodci, cyklista, auto a traktor. Koním to na klidu moc nepřidalo...A aby to nebylo tak jednoduché, z protější pastviny se přišly podívat krávy! Při prvním focení se ještě zatáhlo a ryzák Tomík se zásadně točil k fotoaparátu stranou, kde nemá oko. Ale něco bylo nafoceno a druhý den jsme akci zopakovaly s děvčaty a dalšími koňmi. To už slunce svítilo, krávy se sice přišly podívat, ale evidentně konstatovaly, že to viděly už včera, takže si k našemu kočovnému cirkusu lehly do trávy a spokojeně přežvykovaly.:-) Přesto koním i holkám vylezlo bělmo a začaly se potit, nakonec se ale všichni uklidnili a v rámci možností spolupracovali. Zakončily jsme to ve svazénce, kde zase polévalo horko mě (starého alergika), protože tam byla spousta včel. Ale nakonec byl cíl splněn, aniž jsme cokoli zničily a majitel spokojeně konstatoval, že je rád, že jsme ohleduplné!
Tallasta a velká trojka
O víkendu, kdy panovalo aprílové počasí, jsem se byla podívat na malou Tallastu - hříbě kamarádky. Malá klisnička je krásná a neposedná, jen máma byla poněkud unavenější z neustálého hlídání malé neposedy. Když našla Tallasta kus starého sena, popadla ho do hubičky a začala s ním pobíhat, museli jsme se smát! Evidentně nevěděla, co s ním, ale jako hračka to bylo super! Pak jsem se ještě přesunula za svými starými kamarády - trojicí českomoravských belgiků. Mám pro chlaďase slabost a pro tuhle velkou trojku obzvlášť.
Norická hříbata
Jaké by to bylo jaro, kdybych nezajela k Daně na norická hříbátka. Letos jsou jako přes kopírák - pravda, všechna jsou z jednoho hřebce, tak se asi nelze divit. Ale kobylky se letos nějak nechtěly pustit do barev. Když pak člověk vidí stádečko pohromadě, skoro se diví, že si matky svá hříbata poznají! :-)
Večer na pastvině
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Souhlasím, ale druhý nejkrásnější je, když vidíte spokojeně se pasoucí stádo,rorýsi a vlaštovky jim poletují nad hlavami, slunce pomalu zapadá...V duši se člověku rozhostí klid a mír a jen si vychutnává tu krásu okamžiku.
Tři cobové
Co je lepší než dva cobové? No přeci tři cobové (a dvě klisny anglického plnokrevníka)! :-) Ráda poznávám nové koně, takže jsem se moc ráda vydala fotit na nové místo. K dispozici tu byly dvě klisny A 1/1 a pak tři cobíci - dvě klisny a valášek, kteří se hodně divili, co to po nich chci! Ale s typickou cobí nonšalancí to zvládli, coba zkrátka nic nerozhodí. A těším se, že až bude hříbátko, vrátím se za touhle bezva sestavou!
Hříbátka American Paint Horse
Už je vlastně tradicí, že pampelišky a hříbátka jezdím roky fotit k Lence na Wanted ranch. Focení mrňat je docela technicky náročné, protože se nejraději schovávají za matkami nebo dělají nepředvítalné věci. Naštěstí už máme vyvinuté postupy, které fungují, aniž bychom se uběhali nebo zbytečně vystresovali a honili koně. Díky Barče a Liborovi šlo všechno jako po másle a podařilo se nám všechny nafotit.
Lily, Sisi a DJ
Tak konečně všechno kvete, tudíž nevím, co dřív! Ale podvečerní focení oblíbených a parádně nachystaných modelů samozřejmě nešlo odmítnout! Klisnička Lily se krásně předvedla, hřebce jsem chtěla s rozkvetlou třešní, ale nejhezčí byla ta u sousedů přes ulici, kde bylo hodně rušivých prvků, tak přišly ke slovu úpravy. Nakonec se fotili ještě koníci ve výběhu, kde jsem udělala pár hezkých portrétovek.
Pod magnólií
Asi jsem nenapravitelný romantik, ale kombinace koní a květin mě prostě baví. A ukládám si do paměti informace o tom, co by kde mohlo být zajímavé! :-) Na podzim jsem se dozvěděla, že u kamarádky bude kvést magnólie- no a po cca půlroce jsem tam byla nastoupená a fotila její dva úžasňáky - Reina a Colomba, pro které mám obzvlášť slabost. Jsou to charismaťáci a skvěle se s nimi pracuje, byť Rein byl raději na uzdečce, protože jaro a blízkost kobylek by ho mohla vyprovokovat k nějakým nepředloženostem! Naštěstí se choval tak vzorně, že jsme to ke konci riskly a uzdečku sundaly. Za mrkev to šlo!
Hříbata Quarterů
Další návštěva vedla za hříbátky plemene Quarter Horse. Chtěla jsem zastihnout všechno v květu, což se relativně podařilo, jen sluníčko se schovalo do mraků. Ale hříbátka byla úžasná a pohled na ně je vždy balzámem na duši! Jedna z kobylek už měla po termínu, tak jsem ji přemlouvala, zda by nechtěla rodit "v přímém přenosu". Nechtěla, potvůrka, nechala si to na ráno na druhý den! :-) Stranou nezůstalo ani další osazenstvo ranče, obdivovala jsem perfektní kondici nestárnoucího Tarise i mladého krasavce BB Great Time.
Nátfari a vypouštění hřebců do stáda
Duben téměř celý propršel a já netrpělivě očekávala, kdy budu moct vyrazit do akce s foťákem. První jarní focení nakonec proběhlo u mých milovaných islandíků, protože se narodilo první letošní hříbě- hřebeček Nátfari. Majitelé také zakoupili dva nové mladé hřebce pro chov a byla jsem svědkem nesmírně zajímavé podívané, když se oba poprvé přidávali do stáda mladých hřebců. Bylo u toho hodně hlučno, spousta běhání a vzpínání, ale žádný strach - ke zranění nedošlo, jen to divoce vypadalo! Těším se, až budou všichni koníci v letní srsti, protože zatím vypadají jako plyšová zvířátka! :-)
Fell pony
Byla jsem požádána o fotky fellského hřebce, ráda jsem vyhověla, ale počasí se spiklo a místo jara poletovaly vločky, fičel studený vítr a nad hlavou se honila černá mračna. Fotit v tomhle uhlově černého koně byl dost oříšek, foťák přeostřoval na vločky, prostě to byla poněkud bojovka! Ale doufám, že to zkusíme ještě jednou, protože tenhle fešák si zaslouží fotky se sluncem a barvičkami!
Rein a Simča
Se Simčou se znám spoustu let a díky ní a jejím koníkům mám mnoho krásných fotek. Když mě tedy požádala o jezdecké fotky, nebylo co řešit! Jen jsme musely vybrat správný den, kdy ještě byl sníh, ale už ho bylo málo a dalo se v něm jezdit. Podvečer v Jizerských horách byl jako malovaný, kulisu nám udělaly zasněžené Krkonoše a Rein se předvedl jako moc šikovný koník. (Však si s ním taky Simča pracuje od hříběte a je radost vidět výsledky jejich práce.)
Zima ještě nekončí
Ačkoli máme za chvíli první jarní den, na horách se zima ještě své vlády nevzdává. Těšila jsem se, že si pořádně zafotím s koníky ve sněhu, ale nebylo to vůbec jednoduché. Co přes den roztálo, to přes noc zmrzlo a všude byly plotny ledu. Sněhu bylo tak 3/4 metru, koně se do něj bořili a bylo to o zdraví, tak jsme jen zkusili pár pohybovek s "velkými" koňmi a víc jsem to nepokoušela. Nakonec přišel na řadu poník a toho sníh unesl, takže má jako jediný relativně slušné pohybovky.
Sisi a Niki
Zadání znělo jasně:" Chci fotky s kobylou a sněhem!" :-) To se sice dobře řekne, ale hůř provede. Celý den jsem si psala s Niki a řešily jsme, jestli akci spustit nebo zrušit. Nakonec jsme to po obědě riskly a světe div se - sluníčko vyšlo, necelou hodinku svítilo a všude kolem nás bylo černo. K tomu foukal silný vítr a místo pózování se konalo spíš "pouštění draků", plnokrevné Sisi se to vůbec nelíbilo! Něco jsme nafotily na poli, jezdecké fotky jsme ale pro jistotu dělaly v ohradě. Ačkoli jsme se obě trochu bály, v jaké náladě Sisi bude, nakonec chodila pěkně a v klidu, i když si myslím, že Niki byla tak zmrzlá, že to ani moc nevnímala. Ale obě to ustály ve zdraví a zadání bylo splněno! :-)
Po vánici
A opět nastalo klasické období, kdy to pár dní vypadá téměř jako jaro, pak zase napadne sníh a opět roztaje. Jen na horách to vypadá opravdu jako v zimě, a tak jsem se těšila na focení. Den předtím ale pořádně foukalo a vytvořily se závěje, což jsem brzy zjistila - hned nám do nich zapadnul poník! :-) Navíc "lesní koně" dočasně nemají přístřešek, takže byli omrzlí a o nějakém čištění nemohla být ani řeč. Aby toho nebylo málo, na nebi se honily mraky, ale ohrada byla celá kompletně ve stínu. Koníci si v hlubokém sněhu dali maximálně dvě kolečka, prašan létal na svšechny strany. Když pak slunce nasvítilo kopce v pozadí, byla to nádhera, ale už to byly opravdu jen minuty před západem.
Konečně sníh
Jako každoročně začnu s nástupem zimy sledovat předpověď a doufám, že bude ta správná konstelace -tedy sníh a slunečno! :-) Obvykle je z toho ale spíš bláto, umrzlo, zataženo a občas padají trakaře. A přesně tak to vypadalo při mém prvním zimním focení - chumelilo tak hustě, že nebylo vidět na krok, tma jak v pytli a před objektivem vranou kobylku a hnědáka. Byl to spíš bobřík odvahy a zkouška, co foťák vydrží (vydržel). Chvilku se počasí umoudřilo, až když jsem fotila hřebce Painta, ale bylo to opravdu jen na mžik a znovu začalo padat. Tak do vysněného počasí to zatím mělo dost daleko!