Rok 2011
Ateliér v hale, 5. část
Druhý den jsme začaly fotit nejprve Coronu při práci na dlouhé otěži –
zvládá piafu, vzpínání, kompliment a mnoho dalšího. Jistě ji znáte z
různých vystoupení s A. Reinbergerovou. Nezapomněly jsme ani na Westa,
strakatého ČT valacha, taktéž „mediální hvězdu“, kterého vždy
doprovázel pes Ricki. Toho jsme ale tentokrát na fotkách nechtěly,
takže byl bez milosti vykázán z kolbiště. Pobíhal v prostoru pro diváky
a mstil se tím, že rachotil sebraným kusem prkna:-)))- a West se
alespoň pro tentokrát zapomněl tvářit otráveně! Na modrém pozadí jsme
ještě nafotily Bernsteina a Base (Special Coloured), oba mladí hřebci
se chovali velmi způsobně a na závěr vtiskli své majitelce pusu!:-)
Fotografie naleznete zde...Ateliér v hale, 4. část
Po večeři jsme pokračovali, na řadě byl Andin nový strakatý hřebec KWPN
z Holandska s vynikajícím původem, Special Coloured, doma zvaný Bas.
Tříleté „mimino“ má cca 170 v kohoutku, ale je velmi milé a má neustále
ustaraný výraz, který mu dodávají vrásky nad očima. Ve stáji jsme se
skamarádili, je to jen trošku přerostlý mazlík:-)! Pak se fotil Zefyr s
paničkou Eliškou, ale v zimním kožichu vypadal spíš jako
medvěd než jako kůň. Fotografování ale není jen o koních, ale také o
lidech a jejich vztahu. Andy její koně respektují a milují, což je
určitě vidět i na snímcích. Před objektiv se dostala i kamarádka,
fotografka Magdaléna Straková, jejíž stránky najdete v odkazech – jen
na sebe jsem nějak zapomněla.:-( Pozdě v noci ještě přišel na řadu
irský cob Celtic, ze kterého se po pár cvicích začalo pěkně kouřit, a
tak vznikly zajímavé snímky v protisvětle.
Ateliér v hale, 3. část
Dalšími koňmi, které jsme fotili v „ateliéru“, byli dva hispanoarabi,
Sheitan a Čiko. Ačkoli oba patří ke stejnému plemeni, každý je jiný.
Tmavý hnědák Sheitan mi spíš připomíná drobnějšího PRE, kdežto Čiko má
arabskou hlavu, ale je kostnatější. S oběma koňmi pracoval kaskadér
Martin, věřím, že budou ozdobou show nebo filmů.
Ateliér v hale, 2. část
Po hřebečkovi přišla na řadu i klisnička Cecilie a posléze oba prckové
dohromady. Cecilka ovšem dávala Maxíkovi pořádnou „čočku“ a kopala po
něm, což hřebeček vůbec nechápal. Nakonec byli i provizorně sepřaženi
do tandemu, kde se naštěstí chovali vzorně a vypadali velmi roztomile.
Premiérově zkoušeli i skoky (či spíše skůčky), přičemž Max překvapil
skvělým stylem i potenciálem. Řada přišla i na Bernsteina, hřebce Andy,
který nejen skvěle skáče, ale zvládá i práci ve volnosti. S ubývajícím
světlem jsem lovila fotky v protisvětle.
Ateliér v hale
Hned po svátcích jsem odjela za Andy do jejího nového působiště na
výjimečnou fotoakci. Andy totiž zorganizovala a zajistila focení s
umělým pozadím a profesionálním nasvětlením včetně osvětlovače (
Franto, díky za vše!) Začalo se fotit v poledne a jelo se bez přestávky
do večera, kdy už jsme všichni padali hlady. Po vynikající večeři se
fotilo dál – až skoro do dvou do rána. Postupně se před plátnem
vystřídalo mnoho koní, někteří byli rození modelové, jiným chvíli
trvalo, než pochopili, co po nich chceme. Nejprve přišla na řadu
Corona, pak velmi šikovný lipicán Maximus, který je ve fázi výcviku
kaprioly a miniappaloosa hřebeček Marnix v.d. Wolfskuil. Protože
vzniklo opravdu velké množství fotek, budu je přidávat postupně.
Ještěd v mlze
Udělali jsme si výlet s přáteli na
Ještěd, kde to alespoň trochu
připomíná zimu. Po hřebeni šly
pásy mlhy a do toho občas prosvitlo sluníčko,
bylo to až snové a výborně se fotilo. Z mraků
občas vykoukly i Krkonoše a Sněžka, z druhé
strany pak Ralsko. Děti se vyřádily ve sněhu a
my-dospěláci si užili chvíli odpočinku v
předvánočním shonu.
Praha vánoční
Místo nákupní horečky jsme si udělali
výlet do předvánoční Prahy.
Sníh sice nebyl, ale atmosféru to mělo i tak,
hlavně když se se soumrakem rozzářil
vánoční strom a výzdoba na
Staroměstském náměstí. Vylezli jsme na
věž Staroměstské radnice a kochali se pohledem z
ptačí perspektivy, vůně svařáku stoupala nahoru a
vysoko nad lidským hemžením pod námi
jsem se konečně vánočně naladila.
1. otevřené mistrovství Evropy Vem Camará Capoeira
Významná akce,
na kterou jsem se moc těšila – doufala jsem,
že konečně v pěkném prostředí
nafotím parádní kousky,
které capoeiristi
předvádějí. Jenže černá podlaha i
pozadí a málo světla způsobilo, že jsem jela
zcela na hranici technických možností
foťáku a ty nejrychlejší akce jsou
mázlé-prostě rychlost 1/250s absolutně
nestačila. Ale jinak tato akce měla
naprosto fantastickou atmosféru a tři hodiny utekly jako
voda.
Inverze čaruje
Dny jsou stále šedivé, inverze je
všudypřítomná a
přivolává podzimní deprese. Jenže
někdy vykouzlí i krásnou podívanou,
jak to bylo teď dva dny u nás. Pobíhala jsem po
louce i sídlišti s foťákem, kochala se
námrazou, ale ostatní lidé jen
zamračeně pospíchali do práce, aniž by
zaregistrovali, co je kolem nich…
Tölt
Podzim je stále krásný a příjemně teplý, proto jsem se znovu vydala do sedla isladíků. Nejdřív jsem ale fotila Hefzibu s hřebcem Baldim při práci na jízdárně – je to nejen rezavý krasavec, ale také velmi šikovný hřebec. Moc se mi ale nelíbilo pozadí, proto jsme se po chvíli přesunuli na louku, kde nám podzimně zbarvené stromy udělaly pěkné kulisy. Na tölt to nebylo úplně ideální, protože i zde byl mírně svažitý terén a vyšší tráva, ale Baldi i Hef si s tím poradili a pár korektních fotek se nakonec také vybralo.
Zlatý podzim
Listí je už dávno ze stromů pryč, ty nejkrásnější dny jsem samozřejmě musela být v práci a nestihla jsem fotit. Když pak přišel konečně pěkný víkend, vyrazila jsem k přátelům za oblíbenými modely – andalusanem a norikem. Příliš jsem si od toho neslibovala, začali jsme tím, že jsem majitele s hřebcem zahnala do vysoké suché „džungle“. Protože už mě znají, tvářili se, že je to normálka:-)! Poté jsme se přesunuli do lesíka, kde to bylo moc zajímavé ve světle i v protisvětle. Následně jsme andalusana odvedli zpátky do ohrady a já chtěla ještě pár snímků ve volnosti. A oba koně krásně spolupracovali, slunce pozlatilo vrstvu listí na pastvině a koně, zatímco za nimi už bylo všechno ve stínu. Podzimní atmosféra z toho přímo dýchá, vůbec jsem nečekala, že to tak vyjde a nakonec si podzim ještě užiju!
Podzim
Podzim je v plném proudu, jenže když je hezky, můžu na něj
jen toužebně koukat z okna třídy a když mám
konečně volno, tak je inverze:-(. Mezitím vítr
otrhal všechno listí, takže jsem se musela
spokojit se zbytky barevné krásy. Alespoň moje
oblíbené šípky nezklamaly,
jejich varianta s námrazou se dokonce stala motivem
vánočního přání,
které bude letos ke koupi.
1. MČR Vem Camará Capoeira
Historicky první mistrovství proběhlo v hale v
Jablonci n. N., bojovalo se vyřazovacím způsobem a
já jsem konečně pochopila, jak vznikají
rozseknutá obočí! V rodě ze sebe
všichni vydají maximum, až jsem se divila, že
zvládli ještě další kola.
Pro zpestření vystoupili trenéři s makulele,
pokud se k němu dřív používaly mačety, tak asi
moc obourukých capoeiristů nemohlo
být…:-) Gratulace všem
vítězům, ale i zúčastněným, protože
nám připravili opravdu parádní
podívanou. Další velkou
akcí bude 1. evropský
šampionát, který se
uskuteční v Liberci ve dnech 17. – 20. listopadu.
Večer s islandíky
Konečně jsem se zase dostala do sedla, už mi ježdění moc
chybělo. Neznám nic hezčího, než si jet
töltem na islandíkovi podzimní krajinou
a kochat se barevnými stromy a různorodou krajinou. Na
focení tedy nebylo moc času, nakonec jsem trochu
experimentovala s focením po západu slunce.
Mám moc ráda jejich neuvěřitelný
charakter, ráda s nimi trávím čas na
pastvině jen tak, i bez foťáku.
Lady a Valentýn
Věrka s Kristýnou mají své koníky v malé stáji na kraji města. Ačkoli klisna (ryzka) a valášek (bělouš) jsou rozdílní ve stavbě těla, přesto to jsou oba čeští teplokrevníci. Výborně spolu vycházejí, tak nebyl ani problém je vyvést na louku, kde pózovali. Valentýn mě naprosto dostal svými „horolezeckými“ schopnostmi, protože s chutí vylezl opakovaně na kopec hlíny ve výběhu a pak ho secválal. Lady jen přihlížela, čili jako správné něžné pohlaví se držela při zemi:-)!
Tesinka-Ektesa
Kamarádka mě poprosila o nafocení arabské klisničky, kterou si dovezla z Polska. Tesinka se už převlékla do zimního kožíšku, tak vypadala jinak, než na zářijové výstavě v Troji. Nejprve jsme fotily nějaké pohybovky a pak jsme ji na ohlávce vyvedly ven a hledaly pěkné podzimní pozadí. Okouzlilo mě protisvětlo, podzimní sluníčko čarovalo, jen přesvědčit temperamentní klisničku, že má někde chvíli postát bylo docela těžké:-)! Další fotky patřily místním koníkům, haflingské klisně a poníkům, kteří si dali honěnou s místními hafany.
Bulovka - pastviny
Po dlouhé době jsem zavítala na Bulovku, protože zde pořádali Huberta. Přijela jsem už brzy ráno, abych mohla ještě projít pastviny a podívat se za bubíčky, protože jsem je od zimy neviděla. Letošní hříbata už jsou hodně velká a vydařená. Ke mně se chovala s odstupem, ale kobyly brzy zjistily, že jsem „teta drbací“ a pak už jsem ani nemohla fotit a musela je drbat a drbat:-)! Některé klisny si krásně upravily hřívu „čumbrky“, podzim je zkrátka tady. Na večer jsem ještě fotila mladého norika Falstra, kterého však mnohem víc zajímaly klisny, než nějaké pobíhání v prachu. Ale na Bulovce je vždy milo a člověk si na nekonečných pastvinách krásně vyčistí hlavu.
Bulovka- Hubert
Hubertova jízda je tradičním zakončením
sezóny. Na Bulovce si k tomu vybrali
nádherný slunečný den,
sešla se čtyřicítka jezdců, která se
vydala na čtyřhodinovou vyjížďku. Já jsem jela s
panem Fialou v kočáře taženém
frískými vraníky, abych byla
přímo v centru dění a mohla fotit. Pravda,
chvílemi to bylo adrenalinové, ale jinak naprosto
skvělé - koně, podzimně zbarvená krajina,
voňavý les s pruhy zlatavého světla a
udivení houbaři:o). Zkrátka moc
vydařená akce!
Výstava v Lysé n. L.
Krásné babí léto, spousta
lidí, známých a přátel a
jinak stále stejná
výstava…Co dodat? Ani mě nebavilo fotit, protože
je to stále na stejné kopyto, pozadí
příšerné, podklad na
kolbišti koním nebezpečný a davy
lidí pletoucích se koním při vchodu
pod kopyta. Zajímavá byla přehlídka
plemen, kde bylo zastoupeno několik zajímavých
plemen (morgan, islandíci, knabstrupové,
Kisbérští koně…) a v
programu mě dostali koně ze Silver Stone Ranche, kteří byli
jedním slovem fantastičtí!
Svod frízů Rudná
Týden po šampionátu arabů jsem
vyrazila na svod fríských koní.
Tentokrát jsem nemusela pracovat, od toho tam byla Věrka
Marková, takže jsem to brala jako
příjemné setkání s
přáteli. Navíc jsem byla svědkem toho, jak
historicky poprvé byl v ČR udělen titul Kroon –
komisaři ho na sklonku celého svodu udělili klisně Rixt P.
V., které patří obrovská gratulace!
Obdiv patřil i holandským vodičům, kteří v
neuvěřitelném vedru zvládli odběhat
všechny koně a profesionálně je
předvést.
II. Prague Intercup
II. ročník mezinárodního
šampionátu arabských koní
Prague Intercup se také letos velmi vydařil, i když panovala
vedra jako na Sahaře! Zúčastnilo se ho 57 koní a
viděli jsme mnoho koní již ověnčených tituly z
jiných show. Podívaná to byla
úžasná, arabští koně jsou
zkrátka jedineční.
For English speaking readers: 15 Sep 2011, Gallery is complete now.
If you are interested in some of photos, please write me an e-mail.
X. Česká národní přehlídka
Plnokrevní arabští koně o
víkendu ovládli Císařský
ostrov. V sobotu proběhnul jubilejní X.český
šampionát, třicítku koní
posuzovala porota ve složení Elizabeth Chat, Claudia Darius
a MVDr. Marek Trela. Jako fotograf v ringu jsem se snažila
každého koně zachytit v klusu, v postoji a také
předávání cen. Máte-li
zájem o některé snímky,
napište mi e-mail, dohodneme podrobnosti a cenu.
Hřebeček miniappaloosy
Se začátkem září mi nastaly
pracovní povinnosti a už zase nebudu moc stíhat.
Ale focení u kamarádky jsem si nenechala
ujít, hlavním motivem byl roční
hřebeček miniappaloosy (mimochodem je na prodej.) Vesele
skotačí s velkými koňmi a když ho to přestane
bavit, podběhne ohradník a jde si do sadu.
Zkrátka si užívá
bezstarostného života!
Knabstrupové
Knabstrupskou klisnu s hřebečkem si dovezla na jaře Johana, ale na focení nám stále nevycházel vhodný termín. Všechno klaplo až ráno po svatbě, kdy všichni spali, jen já se vzbudila v sedm ráno a šla pěkně do ranní rosy fotit. Hřebeček Onyx byl velmi mazlivý, až mě to překvapilo. Když se k nám přidala čerstvě provdaná mladá paní Johanka, Andy a Rikáček, vzniklo i několik akčnějších fotek. Pokud budete chtít tyhle exotické krasavce vidět, zamiřte na výstavu do Lysé.
Joe a ostatní
Poslední týden v srpnu jsem se snažila dohnat to,
co nešlo v předchozích
„letních“
měsících. Vše začalo telefonem
kamarádky: „Tak kdy přijedeš? Vždyť mi
to hříbě dřív vyroste, než se
objevíš!“ Na mysli měla
svého malého quartera. Slunce si to dlouho
rozmýšlelo, než vylezlo, a tak
nezbývalo, než fotit téměř v poledne. Kromě
hříbat jsem fotila i ostatní osazenstvo a
samozřejmě nesměl chybět ani fríský hřebec
podomácku nazývaný Joe.
V parku
Po vystoupení si všichni uštvaní Štvanci oddechli, ale s Robertem Šlapanským jsem ještě měla domluvené focení. Postupně se však přidali i ostatní a nakonec z toho bylo báječné focení v dětenickém parku v krásném večerním světle, i když stíny se rychle prodlužovaly. Vždycky je radost fotit s profíky, protože koně Štvanců jsou opravdu skvěle vycvičeni, a tak bylo dokonce možné i některé nafotit na volno. Taky jsem vůbec nemusela řešit výrazy koní – ti zírali na pštrosy v nedalekém výběhu. Lidičky, díky a spoustu pěkných vystoupení!
Štvanci v Dětenicích
Vedro, vedro k padnutí, všichni normální lidé naložení ve vodě, jen brněnská skupina Štvanci musela být v „plné polní“ nastoupená k rytířskému turnaji v Dětenicích. Naštěstí jsou v letošním létě zvyklí na všechno, takže to zvládli bez kolapsu lidí i koní, ale opravdu jsem je litovala. Nicméně jsou to profíci každým coulem, takže vše odehráli s veškerým nasazením. Letos jejich vystoupení obohatil Jarda Pelíšek s ukázkou s dravými ptáky, ani těm se ale příliš létat nechtělo. Zcela upečení jsme všichni skončili po vystoupení v chladné stáji, ale to ještě nebylo všemu konec.
Rufus
Hřebeček Rufus je zajímavou směskou několika plemen, ale
nosí se jako malý arab a vyniká pěknou
stavbou těla. Po odstavu je na prodej, proto jsem ho byla fotit. A
samozřejmě jsem využila příležitost vyfotit i
arabský dorost ve výcviku. Jsem
zvědavá, jak si mladý hřebec a klisnička povedou
na X. Národním šampionátu
plnokrevných arabů, který proběhne
zároveň s II. ročníkem Prague Intercupu 3.
– 4. září 2011 v Praze –
Troji.
Baron van Odingastate
Nafotit jediného servisního fríského hřebce v ČR jsem si moc přála. Jašurkovi mi ho ještě ráno vykoupali, takže jeho 160 cm dlouhá hříva tentokrát nebyla zvlněná od copánků, ale krásně hedvábná jako od kadeřníka:o). V boxe je to mazel, velmi klidný a pohodový hřebec, dokonce ani venku se nekonalo žádné bláznění. Když jsem se divila, že ani nekouká a neřehtá na stádo fellských klisniček, pan Jašurek odvětil, že ty ho nezajímají, že si hledí jen fríských klisen! Všechno bylo tedy super nachystané, jen to sluníčko nechtělo spolupracovalo, tudíž jsem musela vyjít s „plechovým nebem“. Ale jinak jsem z něj byla naprosto unešená - asi jako většina koňáků, protože zvítězil ve II. ročníku ankety Nejkrásnější kůň České republiky! A jak se udržuje jeho superdlouhá hříva? Jednoduše – zaplete se do mnoha copánků a ty se dají do podkolenek pana Jašurka! :o)
Fellský pony
Díky vstřícnosti manželů Jašurkových jsem mohla odpoledne strávit s jejich fellskými poníky (a nejen jimi.) Když jsem avizovala svoji návštěvu, napsali mi, že budu mít koně připravené. Netušila jsem, že stráví 3 dny koupáním snad deseti koní – a moc jim tedy děkuji za skvěle nachystané koně i předvádění (kéž by to tak bylo vždycky!) Fellové mi byli okamžitě sympatičtí nejen svojí příjemnou povahou, ale i menší výškou a jeden z mladých hřebečků mi doslova učaroval. Byla jsem lehce šokovaná, když mi pan Jašurek řekl, že Joovi (Lunesdale Mountain Mist - bělouš) je už 21 let! Přesto je tento „pan kůň“ stále v úžasné kondici a má nádherné potomky. V ČR platí, že fellové = chov Jašurkových – a mají se opravdu čím chlubit! Kromě nich jsme ještě fotili frískou klisnu, kterou čeká v září svod.
Vyjížďka kočárem
Na zámku jsem přespala a dopoledne mě čekalo příjemné překvapení – projížďka zámeckým parkem v kočáře. Fríští hřebci Zat a Kim Parohových si ale museli odpočinout po sobotním vystoupení, tudíž jsme vyjížděli dost pozdě, kdy už bylo ostré světlo. V parku ale panoval příjemný chládek a přede mnou se otevíraly stále nové a nové pohledy na nádherné scenérie. Koně klapali podkovami, vítr k nám nesl vůně od říčky, ze zeleně občas vykoukly jednotlivé stavby rozmístěné po areálu. Teď už vím, proč se to zde nazývá Krásný Dvůr…
Dáma v rudém
Jednou z účinkujících v Krásném Dvoře byla i Evička Hedbávná (taky ji můžete vidět často hlavou dolů :o), když jezdí džigitovky s Caballos.) Nejprve pospíchala domů, ale přemluvila jsem ji, aby se ještě převlékla za „princeznu“ a šly jsme fotit do parku. Slunce už bylo nízko a občas se i schovalo za mráčky, ale Eva s Whippym v parku přímo ztělesňovali romantiku. Naprosto jsem si dovedla představit, jak se tu v 18. století projížděla nějaká šlechtična a vychutnávala si krásný letní podvečer.
Romantický sen
Na zámku Krásný Dvůr proběhla pod taktovkou manželů Parohových koňoakce nazvaná Romantický sen 19. století. V krásném parku se odehrával více než dvouhodinový program, který pobavil malé i velké návštěvníky. L. Novotný chrlil oheň, eleganci představovalo pas de deux Parohových na fríských hřebcích a dáma v sedle E. Hedbávná, zdařilý byl i tanec s koňmi V. Staňka a třešničkou na dortu pak pohádka v podání divadla BezeVšeho. V roli krále vystupoval herec Roman Skamene, jehož hlášky rozesmály úplně všechny a když si princ Honimír vzal za ženu zakletou princenu a dostal zadlužené království, byl pohádce konec! :o)
Zoo Dvůr Králové
Udělali jsme si výlet do ZOO ve Dvoře
Králové, samozřejmě jsem brala foťák s
sebou. Ráno bylo šedivé nebe, sem tam
spadlo i pár kapek, ale postupně se obloha protrhala.
Zvířata ráno ještě
pospávala, čilí byli jen gepardi,
kteří se mě fascinovali. Zajímavá byla
i projížďka safari busem, zkrátka jsme si to
parádně užili.
Uragán-Kája
Nebojte, nefotila jsem žádný uragán,
ale koně, který se tak jmenuje, leč
slyší na domácké
Kája:o)! Počasí nebylo zrovna
ideální (což je pro letošní
léto typické) a tak se mi ani moc nechtělo do
„běhacích“ fotek a po
krátké akci jsme se s Kájou,
majitelkou, její dcerkou a dvěma psy vydali do
nedaleké Kamenice. Byla pěkně studená, ale když
jsem chtěla lepší fotku, musely boty dolů a pěkně
do vody! Kája sice z vody moc nadšený
nebyl, ale pár snímků vzniklo. Úplně
opačně na tom byla ovčanda, která se
nadšeně ráchala v potoku, zatímco
jezevčice ji spíš jen pozorovala ze břehu.
Dovolená ve Francii
Francie nám učarovala, tudíž i letos jsme
zamířili na jih, či spíš
ještě jižněji. Kemp byl poblíž
Béziers, odkud jsme vyráželi na četné
výlety. Chtěli jsme lépe poznat kraj katarů,
podívat se na pravěké malby a
navštívit úžasné
středověké město Carcassonne. Nakonec se nám
vše podařilo, a to zčásti proto, že
převládalo polojasné počasí a moře
bylo proti očekávání
studené až ledové.
Celý text najdete zde…
Bílí sokoli
Dnes jsem absolvovala jedno z
nejzajímavějších a taky
nejnáročnějších focení
– a to nikoli koní, ale
vzácných bílých sokolů.
Mým úkolem bylo nafotit prodejní
snímky, které jsou u dravců velmi
specifické. K focení jsem měla k dispozici pouze
vyříznutý kruhový otvor na
teleobjektiv v jinak plné voliéře a nesměla jsem
být slyšet, abych nepolekala mladé
divoké ptáky (nejspíš bych
jednoho celoročně splácela.) Sokolník se
pokoušel upoutat jejich pozornost z druhé strany,
aby se otočili a byla vidět kresba křídel. Jenže vysvětlujte
to sokolům! V pauzách jsem se dozvěděla spoustu
zajímavých informací, vyfotila jsem si
i přepeřující samici orla (mé
indiánské jméno zní Tři
orlí pera nebo spíš Ta, co
fotí ptáky:o)) a na večer došlo i na
majitelovy dva koníky. K množství fotek se
nakonec 16 snímků podařilo podle přání
sokolníka, ty mají označení
písmeny AD, ostatní – které
zaujaly mě, mají na začátku jen D.
Minihříbě
Když se miniappaloose narodí hříbě, je to
zákonitě minimimi:o)! Nápadně
připomíná plyšáka na
hraní a když se nechá pohladit,
zjistíte, že opravdu takové je. Tomuhle
hřebečkovi byl přesně týden a stále se raději
držel po boku matky. Hřebec na dalších
snímcích je jeho otcem, tak bude
zajímavé, jak se bude měnit prckova barva. Ačkoli
jsem už hřebce fotila, došlo opět i na něj,
protože jsem viděla úzký pruh světla u jinak
temného lesa a tam jsem ho chtěla dostat. Když se to
podařilo, paprsky mu prozářily hřívu jako
nějakému pohádkovému koni –
a to jsem přesně chtěla. Na závěr jsem fotila novou klisnu
– appaloosu, která rozšířila
majitelčino stádo.
Bonetka
Zasloužilé matce Bonetě se narodil zřejmě
poslední potomek – chladnokrevná
klisnička pojmenovaná Bonetka. Ničeho se nebojí,
je hodně zvědavá a už se i kamarádí se
svou mnohem větší kamarádkou.
Letošní léto hříbata buď
peče nebo skrápí deštěm, tak asi z
toho rostou jako z vody :o).
Nord ranč
V rámci přípravy článku jsem jela na
Nord ranč, kde jsem strávila velmi
příjemné odpoledne s majitelkou Aničkou
Folaufovou. Focení bylo zpočátku
obtížné, protože pastviny
obklopující ranč jsou skutečně
nedozírné a tím pádem
nám koně systematicky mizeli, kdykoli se jim zachtělo.
Vyřešily jsme to pak focením v
menší ohradě, kde pózoval hřebec QH
Taris Quo Vadis a nádherný GH Dark Peppe. Koně tu
žijí opravdu spokojeně a je to na nich vidět.
Méreni
Někdy se mi stane, že zcela nečekaně přes známé
„objevím“ zajímavé
koně. Tak to bylo i v případě
mérenských klisen. Nejprve jsme ale
všichni museli vyšplhat na bývalou
sjezdovku – ale po koních ani vidu ani slechu. Pak
je majitelka zavolala a ejhle – z lesíka vyběhly
tři klisny a roční klisnička. K
rozběhání jim stačilo velmi málo,
evidentně se bavily, ale zachovávaly si dost
velký odstup, nebyly zvědavé na
žádné chválení ani
jiný kontakt. Žijí po svém a jsou
spokojené, člověka příliš
nepotřebují a ze svého kopce mají
přehled o všem - téměř jako divocí
koně.
Miniappaloosy podruhé
Minísci mě dočista okouzlili, proto jsem se k nim
vrátila ještě jednou a v
lepším světle. Opět nezklamali,
tentokrát se krásně předváděl a
pózoval hřebeček a hříbata si na večer začala
hrát na honěnou a na schovávanou za keři.
Foťák mi občas přeostřil na trávu, jak se mu v
ní schovali, jsou to zkrátka
„malí bojovníci ve vysoké
trávě“:-)!
Appaloosy ve volnosti
Klisna s hřebcem spolu sdílejí jeden
výběh a připouštění ve volnosti může
začít. Ale když je vedro, nemají ani koně na
žádnou romantiku ani pomyšlení,
spíš si vzájemně
odhánějí hmyz. Trochu jsme je rozpohybovali a
nejhezčí snímky vznikly, když se rozeběhli spolu.
Ale protože bylo ostré světlo, vrátila jsem se na
další pastvinu (s painty a křížencem)
až večer, kdy už byli koně veselejší a
ochotní si hrát.
Mezinárodní šampionát Welsh pony a cob
Do Pardubic se sjeli chovatelé i obdivovatelé
velšských poníků a kobů na
šampionát. Vzhledem k velkému počtu
přihlášených koní (přes
120) probíhalo posuzování paralelně na
dvou kolbištích. Snažila jsem se vyfotit
všechny zúčastněné, ale ať jsem se
snažila, jak jsem chtěla, nepodařilo se mi to. Pokud máte
zájem o fotky, napište mi e-mail se
jménem koně a požadované velikosti
snímku (pro web či kvalitnější
rozlišení), podívám se do
archivu – toto je jen zlomek fotek.
Shetlandi
Využila jsem pozvání nafotit stádečko
shetlandíků, majitelka začíná s chovem
a má šest klisniček různého
stáří. Bylo poměrně vedro, proto jsme je moc
nehonily a mouchy mi pomohly k několika zajímavým
fotkám či spíš fotofórům.
Asistoval nám k tomu bernský
salašnický pes Nero. Od poníků jsme se
přesunuly k ostatnímu zvířectvu, nejprve mě
zaujaly divoké kachny s mláďaty, které
se usadily v místní nádrži. Pak jsme
zamířily ke kozám, které byly
nesmírně zvědavé, ale zpočátku i velmi
nedůvěřivé. Pak se ale osmělily a chodily si pro
podrbání mezi růžky.
Před západem
Původně jsem se chtěla u známých jen stavit s cd
s fotkami, chvíli si popovídat a jet domů,
protože počasí nebylo zrovna na focení. Kolem se
rozprostírala mračna, v dálce byla dokonce vidět
duha, pak se náhle obloha vyčistila a vysvitlo slunce.
Nemohla jsem odolat a vytáhla majitelku na chvíli
na pastvinu. Koně nás vítali, mysleli si, že už
jdou domů – a místo toho je čekala
ještě chvíle běhání. Ale
myslím, že to stálo za to!
Minipony
Asi se začnu specializovat na poníky – sice z nich
bolí kolena, jak se krčím u země, ale jinak jsou
úžasní! Tihle prckové jsou z Holandska
a kdybych si je měla kam dát, tak už bych je měla doma.
Klisničky mají hřívy, že když zafouká
vítr, mám pocit, že je ta kštice
převáhne a musejí nutně spadnout. Hřebeček
miniappaloosy je zatím roční, tak se
chová podřízeně a trochu i ustrašeně,
ale jako rodinný mazel bude určitě skvělý. Zato
shetlandík je už pan kůň a dává to
znát řehtáním a
neustálým sledováním
ostatních koní. Kdybyste měl někdo
zájem, kontakt předám.
Appaloosy a painti
Ranní slunce, rosa v trávě, azurová
obloha a vzorně nachystaní koně – idylka pro
fotografování! Vyšly z toho
snímky, kterým říkám
pohledovky a plakátovky, prostě
rozevláté hřívy a
líbiví koně. Nechtěla jsem je ale kvůli
velkému dusnu příliš honit,
všeho musí být s mírou, aby
koně nebyli otrávení. Pak ztratí
jakýkoli výraz a je po focení. Vidět
spokojené a vyrovnané koně je vždycky bezva
zážitek a jsem jen ráda, že
přibývá majitelů, kteří
nedrží koně zavřené 23 hodin ve stáji!
Miniappaloosy
Co je to? Je to malé, roztomilé a má
to puntíky. No přeci miniappaloosa! Majitelka mě odvedla k
veliké pastvině, kde se náhle za
šípkovým keřem vynořila nejprve jedna
klisna a po ní i hříbata a hřebec.
Úžasné pidistádo si žije
nerušeně celoročně venku, připouštění
i porody probíhají podle Matky přírody
a poníkům to evidentně svědčí. Nejprve byli vůči
mně nedůvěřiví, ale pak zjistili, že nekoušu,
postupně se osmělili a pak už mi vesele lezli do objektivu. Byli
úžasní, nemohla jsem si jich nabažit,
zvlášť když ještě jejich pastvina byla
plná kopretin a motýlů.
Koně na Kosti
Oblíbenou akci Merletů na Kosti zakončujeme s Johankou
focením v historických kostýmech. Už
jsme tu nafotily mnoho atraktivních snímků, tak
si musím hledat další
zajímavá místa. Tentokrát
jsme přemluvily i Romana k focení, tak
mám
„šlechtický“ pár
na hradě. Pak se zmožený Roman odpojil a my pokračovaly do
nedalekého rybníka. Nikoli se koupat –
ačkoli bylo pořádné vedro, ale fotit v
krásném podvečerní světle.
Zkrátka romantika jako vyšitá!
Dobráci od Kosti
Merleti se zase po roce vydali řádit na Kost, tudíž bylo jasné, kam se odpoledne vydám. Po týdnu zkoušení u maturit jsem potřebovala „dobít baterky“ a přijít na jiné myšlenky. A zase jsem se smála, až jsem nemohla fotit, zase jsem obdivovala dokonalý šerm a vtipné nápady. (Díky za upozornění č.1: Sem si nesedej, tady bude lítat zelí. Č.2: A sem taky ne, tady budeš pocákaná krví..:o))) Ocenila jsem souboj „krejčí“ versus šermíř nebo bitku o láhev vína v podání dvou rokokových šlechticů (podle nosa poznáš kosa?:o)) A pokud trnete strachy, že byl Karel zastřelen v souboji, tak vězte, že při této akci nebyl zabit ani zraněn žádný z protagonistů :o). Na fotky s koňmi, kteří tu nechyběli, si musíte počkat, opravy maturitních písemek mají přednost.
Velšík a norik
Slunce vydrželo až do pozdního večera, krásně se
fotilo na pastvině u kamarádky, která se
zatím potila při tréninku. Na pastvině jsem
rozdováděla velšíka,
kterému se ani pak nechtělo přestat běhat a
předváděl krásný prostorný
klus. Z vedlejší pastviny ho pozoroval norik,
který se taky nenechal dvakrát přemlouvat a s
neobvyklým elánem se ochotně rozpohyboval po
rozkvetlé pastvině. Moc pěkné světlo a
vydařený den!
Parkury v Liberci
Po dlouhé době jsem se vydala na parkury, ale
místo focení jsem si tam šla
popovídat s přáteli, které jsem dlouho
neviděla. Překvapilo mě, že se zde skoro zastavil čas a na
kolbišti se často objevovala jména
lidí, kteří tu závodí již
řadu let. A tak jsme vzpomínali, probírali
novinky a bylo to moc příjemné.
Stormur a Signý
V Ludvíkově se narodila dlouho
očekávaná hříbátka po
Baldim (na snímcích rezavý hřebec s
bohatou hřívou, mohli jste se o něm leccos dočíst
v dubnovém Jezdectví.) Obě se moc vydařila,
hřebeček je celý Baldi – ryzáček a
klisnička zase strakatá po mamince Gátě. A za
povšimnutí stojí, že tihle
prckové umějí už od narození běhat
mimochodem! Oba jsou velmi přátelští a
komunikativní, zkrátka typičtí
islandíci.
Přírůstky na Wanted ranchi
Večerní sluníčko pozlatilo poslední
focení – a to na ranči u
Šnáblových. Ačkoli jsem nebyla předem
ohlášená a vše vzniklo z
okamžitého nápadu, měla pro mě Lenka
pochopení (díky:o)), a tak jsem se
mohla kochat novými hřebci. Roček black overo je Maximum
Blues Masters a tříletý bay tobiano je Im Ideal,
oba byli importováni z USA. Bude určitě
zajímavé sledovat jejich kariéru a
časem i potomstvo. Poté jsem se vydala za klisnami,
které mají každoročně jinak zbarvená
hříbata. Zkrátka painti mají něco do
sebe!
Ranč Radana
Od Gabči jsem se přesunula k Petře
Svejkovské, čekala mě dvě krásná
letošní paint-hříbata, louka
plná
pampelišek a taky fotogenický zbytek
stáda. Hřebec King pozoroval se
zájmem z ohrady to naše
snažení, pobíhání
a halekání, nejspíš se
dobře
bavil, protože jeho se to tentokrát netýkalo.
Krásně se fotila zajímavá
skupinka, ve které byl bělouš-shagya arab, paint
s modrýma očima a
celobarevný paint-vraník.
Potomek TT Mighty Junior
TT Mighty Junior je vynikající appaloosa hřebec a
otec mnoha výtečných hříbat.
Malý hřebeček se snad jednou k nim také
přiřadí, zatím si užívá
sluníčko, pampelišky a
láskyplné doteky mámy Sheily. Jeho
letmé starty, vynikající obraty a
rychlý cval po louce tomu nasvědčují.
Appaloosa Farm
Pampelišky vykvetly, hříbata byla na
světě, tak jsem se vydala ke Gabče na focení.
Vyrušila jsem ji z
brigády, ale nesla to statečně :o) a nakonec se podařilo
stihnout
všechno. Překvapil mě Taurus, protože se umí na
povel vzpínat a ochotně
nám to předvedl. Hříbátka jsou
roztomilá, každé jiné a už jsem na ně
zvědavá za rok, protože určitě zcela změní barvu,
jak je to u appaloos
zvykem. Puntíci zkrátka umějí
překvapit!
Exkurze do Paříže
Paříž? Pařím! Paříme! :o) Ne, tak v
tomto duchu se exkurze školy opravdu nenesla, protože byla
velice náročná. Skoro jsem si připadala jako
japonský turista, který v pěti dnech
navštíví osm evropských
hlavních měst, jedla jsem v poklusu a fotila též
v poklusu, protože jinak to ani nešlo. Počasí
nám zpočátku moc nepřálo, ale
stále se vylepšovalo, stejně jako naše
nálada. Absolvovali jsme klasický okruh
památkami, od impresionistů přes Monu Lisu k moderně, od
gotiky k Eiffelovce a posléze vše
završili na La Défense. Na
zpáteční cestě jsme ještě viděli
nádherně osvětlenou katedrálu v Remeši
a zažili velice neobvyklé setkání s
obrovským mechanickým pavoukem (ti
zvídaví ho jistě už našli v akci na
youtube.) Poslední zastávkou byl Norimberk a pak
už návrat zpátky do reality!
Valsoraj Ucora podruhé
Těšila jsem na malou Ucoru na pěkné pastvině a
žasla jsem, jak za měsíc vyrostla. Teď už to není
to ostýchavé hříbátko, ale
mazlilka, takže když jsem s ní byla na louce sama, neudělala
jsem ani fotku a jen jsem ji drbala:o). Teprve s příchodem
majitele jsme ji rozpohybovali a už teď je vidět ladný pohyb
typický pro araby.
Painti v březovém háji
Chtěla jsem nafotit nové koně, proto jsem si domluvila akci
na časné ráno a majitelka mi vyšla
plně vstříc (díky moc) - koně byli vzorně
vyčištění a už krátce po
sedmé ranní jsme mohly začít fotit.
Nejdřív jsem fotila hřebce – majitelka mě lehce
varovala : „Moc ho nehuškejte, umí se
naštvat a pak nepřemýšlí
hlavou!“ Ale on patří k těm koním,
kteří rychle pochopí, že jde o hru a
pózoval naprosto profesionálně. Naopak jsem z něj
měla pocit, že si moji pozornost užívá a
blahosklonně přijímal mé
chválení a
poplácávání. Prostě pan
hřebec! Pak jsme se přesunuly do svažitého výběhu
klisen, který byl lemován svěže
zelenými břízami. Nebylo to na
žádné velké akční
focení, proto jsem se soustředila spíš
na portréty a hru na schovávanou v
hájku:o).
Darkwood Cherokee
Loni jsem byla svědkem připouštění Dakoty a
Ancaira a 16. dubna se narodil z tohoto spojení hřebeček
Darkwood Cherokee. Zatím je plachý a
drží u mámy, Dakotu jsme musely k pohybu dost
přemlouvat, bývala by raději jedla seno. Prcek pak padnul a
spal, proto jsme se věnovaly ještě focení borderek v pěkném
podvečerním světle.
5. Jogos Integrados Criancas
Velká capoeiristická akce měla
množství účastníků i
diváků, atmosféra byla skvělá a pro
všechny to byl příjemný
prodloužený víkend. Děti od šesti do
čtrnácti let ve třech kategoriích bojovaly o
vítězství, ale výborně jim
šel i trénink a skvěle se bavily při sambě.
Zkrátka trocha jižanského temperamentu
dýchla na všechny
zúčastněné. A abych se nechlubila
cizím peřím, tak tentokrát fotil
manžel.
Hrátky Jack-Russela
Psíky všech plemen a velikostí
mám také ráda, proto jsem se zaměřila
i na hravého Jack-Russela Aidena a jeho psího
kamaráda Ajina. Nejprve pózovali v
petrklíčích a pak za to dostali tvrdý
rohlík, kterýžto se stal zdrojem
veselé honěné. Ještě
lepší zábava pak vypukla s
lonžovacím bičem, na který se Aiden nechal ulovit
jako ryba na udici a v tu ránu se z něj stal malý
pitbul:o))!
Time Out
Potřebovala jsem si vybrat odpočinkový čas, proto jsem se
vydala ke kamarádce Jarče. Užila jsem si focení
klisničky sportovního ponyho, která je
nesmírně mazlivá a komunikativní. Pak
jsme se zaměřily na focení koní na prodej
– jedním z nich je roční
fríz Hidde (Doaitsen 420 Sport x Folkert 353 Sport,
mateřská linie: Stb x Ster+ Pref*4 x Ster + Pref*6 x
Preferent *4) a druhý vraný valach Time Out,
narozen 2000, KVH 165 cm, původ Voltaire x Nimmerdor. Pokud by měl
někdo o ně zájem, kontakt předám.
Štěňata, kůzlata a jiná havěť
Když fotoneděle, tak pořádná! Odpoledne jsem si
užila s kamarádkou Alčou a jejími
zvířátky. Z houfu štěňat zbyla už jen
dvě – Nitka a Červík. Konstatovala jsem, že
Ála je jako vždy originální při
dávání jmen, ovšem po
půlhodince focení mi došlo, že je
ještě originálnější než
obvykle-fenečka je totiž Červík a pejsek Nitka:o))). Do akce
se pak zapojily i ostatní borderky, úžasně pasou
stádo koz a taky se donekonečna dokážou honit za
talířem. Došlo i na Ancaira – Carlose,
který se naučil pár nových cviků. Domů
jsem se vracela zaprášená,
oslintaná a oťapaná malými tlapkami,
ale bylo to bezva.
Basia a Luky
První pěkný jarní víkend
– to jsem si nemohla nechat ujít, a tak jsem si
udělala fotookruh po známých. Nejdřív
jsem fotila ryzku Basiu, chladnokrevnou klisnu, kterou znám
od hříběte. Stala se z ní modelka a bezvadně se
fotí, přidala se i Lyra. Pak přišli na řadu
poníci - strakoš Luky a bělka Sheila i
se svými malými majitelkami, které
statečně pomáhaly při nahánění.
První letošní hříbata
Když už bylo příjemně teplo, přesunula jsem k
další chovatelce a na louku byla
vypuštěna hříbátka (obě
zatím bezejmenné klisničky ČT.) Obě
hříbata měla vyloženě radost z pohybu, musela jsem se
smát, když jsem viděla jejich krokové kreace,
piruetky, poskoky a to vše na dlouhých
nohách, které chvílemi vypadaly jako
gumové. Jejich mámy to nechávalo v
klidu, hlavně že mohly oždibovat čerstvou
rašící trávu!
Valsoraj Ucora
Tahle malá arabka má za tatínka
jedinečného hřebce Royal Colour a maminkou je Usaina El
Hadin. Venku spíš létá než
běhá, máma si ji bedlivě
hlídá a kontroluje, kde tu svoji nezbedu
má. Obě jakoby si se mnou hrály na
schovávanou za kmeny velkých stromů, přeci jen
jsem byla cizí element. Jen počasí nám
moc nepřálo, ale jaro už je za dveřmi, tak se k
téhle princezně ještě určitě
vrátím.
Equitana
O minulém víkendu jsem byla v Essenu na Equitaně,
tentokrát přidávám snímky z
haly č.6. Zde se přes den střídají
nejrůznější plemena, tradičně jsem obdivovala
islanďáky, krásné haflingy,
majestátní shiry i
další chladnokrevná plemena. Mnoho
vystoupení měli koně andaluští, ale
závěr výstavy mi letos přišel poněkud
chudší. Z Česka dorazili zástupci
koní Kinských a žluťáci z chovu ing.
L. Jelínka, kladrubáci letos bohužel chyběli.
Fabuloso
Nádherná, neuvěřitelná, strhující – superlativů bych mohla napsat ještě celou řadu, protože letošní Hop Top Show na Equitaně zkrátka opět posunula již tak dost vysoko nasazenou laťku. Nesla se v duchu práce s koňmi ve volnosti, fantastický byl Pegas pod taktovkou J. M. Imberta, vystoupení F. Pignona s hřebci bylo prostě famózní, dvanáct koní (!) ve volnosti ovládal Lorenzo. Kentaur v provedení Manola z Théatre du Centaure vháněl až slzy do očí a tak bych mohla pokračovat dál. Fantastickou atmosféru měl rytířský turnaj nebo závody kvadrig, poetiku vnesla do arény A. Hasta Luego. Dost slov, raději se podívejte na rozsáhlou fotogalerii.
Batizado Jablonec n. N.
Mladší syn začal trénovat capoeiru, a tak jsme se zúčastnili prvního batizada. Páskování bylo spojeno i s exhibicí, ze které jsou snímky. Jako tradičně platí, že když se něco opravdu umí, tak je to pro diváky obrovský zážitek. Byl zde i contramestre Pacoca a profesor Batata, takže pro děti, které dostávaly pásky, to byl opravdu významný den. A co to je capoeira? Jedinečná afro-brazilská bojová kombinace tance, akrobacie a netradičního boje doprovázená hudbou a zpěvem, v podstatě jde o předstíraný boj dvou hráčů. Capoeira byla zakazována a tvrdě potírána, až v roce 1972 byla opět uznána jako sportovní odvětví a nyní je v Brazílii druhým nejoblíbenějším sportem. (A u nás doma jednoznačně prvním:o)!)
Islandská zima
Mrazy pokračovaly, ale některým koním vůbec nevadily-na mysli mám stádo islanďáčků z Ludvíkova. Koníci jsou zvyklí na celoroční pobyt venku a na zimu obrůstají tak hustou srstí, že připomínají víc medvědy než koně:o)! Tentokrát jsem si užila focení portrétů v pozdním zlatavém slunci. Obdivovala jsem kočičáka, který je neuvěřitelný mazel a chodí se lísat ke koním-na snímcích ho mám s fríským hřebečkem. Nikdy bych nevěřila, že se zvířata mohou takhle k sobě mít!
Práce v lese
Odpoledne jsem se s přáteli z Bulovky přesunula do lesa, kde na ně čekala paseka a práce s přibližováním dřeva. Chladnokrevník Wosk je profík a jeho spolupráce s člověkem je úžasná. Tebi je mladík, který se ještě musí spoustu věcí naučit, učí se společně s Danou pod dohledem velezkušeného Dušana. Musím před koňmi i lidmi hluboce smeknout (v mém případě kulicha), protože to byl prostě koncert! Parkur, drezura – ano, fajn, ale tohle je pro mě mnohem cennější výkon, protože kdyby kůň neposlechl či zpanikařil, jde mu o život a může dostat do nebezpečné situace i kočího.
Zima na Bulovce
Na Bulovku jsem se vypravila v době, kdy udeřila ruská zima a mráz udělal ze země doslova beton s minimem sněhu. Koníci se po tom pohybovali jako na jehlách, tudíž nešlo o žádné akční focení, ale spíše portréty a trochu i hraní s kompozicí. Chtěla jsem koně dostat mezi stromy, takže jsem je lákala za sebou, ale vzali to jako vypečenou hru na schovávanou:o). Když jsem se vrátila na dvůr, zjistila jsem, že tam chodí mimozemšťan! Tedy klidně by jím mohl být ten podivný tvor s modrou hlavou a rudou nudlí přes zobák…
Předvádění hřebců v ERC Mnětice
Chovatelský svátek je předvádění hřebců
v ERC Mnětice, letos ve zcela zaplněné hale trvala přehlídka více
než dvě hodiny. Nejprve byli pod sedlem předvedeni hřebci Sacramoso
Espada XI - P. Mack, Sagitta-H. Müllerová, Rubicon
– I. Jančářová, následovalo
předvedení hřebců na ruce –Quirado, Ginn Fizz, C
– Indoctro II a Comero. Právě 22letý
Comero se předvedl ve skvělé formě a jistě by mu nikdo z
přítomných nehádal tolik roků. Po
krátké přestávce
následovaly ukázky skoku ve volnosti-Mineral, Con
Me, Rubicon, Carpalo, Cyril, Sagitta, Artist L a Ojoetsjni ´s
Grevenrit. Závěr patřil Nacho Salazarovi - ZV a
sedlové ukázce Carpala s P.
Niščákem v sedle. Perfektně připravená
prezentace jistě potěšila všechny chovatele!
Poničky
Sníh je pryč, výběhy jsou rozbahněné,
žádná idyla to rozhodně není. Ale když
se ukázalo sluníčko, vyrazila jsem fotit,
malými modely mi byly dvě strakaté poničky,
které si oblékly pořádné
kožíšky. Ve výběhu je pozorovala
odrostlá hříbata s mámou, občas se
začala honit s drzým hřebečkem. Jenže ani přes
sebevětší snahu majitelky se je nepodařilo
vyčistit, takže to nejsou moc reprezentativní
snímky. Budu si muset počkat buď na sníh nebo na
jaro!
Poníci v zimě
Krásné zimní počasí
panovalo i v neděli, slunce rozproudilo krev v žilách
koní, kteří si užívali
výběhu. Klisna s hříbětem předváděla
poskoky a vyhazování, které by jezdce
katapultovalo na zem raz dva! Přidala se k nim i ponička,
která se mi nejvíc líbila v
protisvětle. Strakatý kříženec Luky se pěkně
nosil, je to vydařená směs plemen:o) a určitě jsem ho
nefotila na posled!
Camarkové
Fantastické počasí a ideální podmínky k focení jsem využila ještě odpoledne při návštěvě kamarádky, která má camargské koně. Protože se právě vrátili z vyjížďky, byli poněkud upocení, ale ani mi to nevadilo, protože jsem si hrála s protisvětlem. V zimě vypadají jako medvídci, jsou celoročně venku a na zimu si už dávno zvykli a to včetně půlročního hřebečka. Vždycky mám radost, když vidím spokojené koně u rozumných majitelů, kteří jim dopřávají ten pravý koňský život!
Sychrov s dravci
Nádherně modré nebe, mrazivé ráno a dva fríští hřebci s jezdci v historických kostýmech s dravci na rukách-tak bych mohla stručně shrnout sobotní ráno na Sychrově. Karolína s Fabianem trpělivě plnila mé pokyny a posléze se přidal i pan Straka s Marcem a dravci. Jenže jak už to tak bývá, člověk si něco usmyslí, ale zvířata se tím rozhodně neřídí:o). Dravci nelétali úplně vzorně, ale nakonec se (za kuřátko) vše podařilo. Největší zážitek jsem ale měla ze dvou výrů-tedy výra a výřice:o), jednoho jsem měla i na ruce a je zvláštní dívat se z několika cm do jejich obrovských oranžových očí! Bylo to úžasné dopoledne, opravdu pohádkové!
Lovecké setkání
Koně, lovci, dravci-ti všichni se sešli na
Sychrově. Pro mě se však tohle setkání
stalo lovem posledních slunečních paprsků.
Zámecký park se rychle nořil do stínů,
takže jsme se nakonec přesunuli před zámek a
posléze na blízkou louku, kde jsem v
zapadajícím slunci udělala několik
kýčovitých snímků:o).
Nicméně Karolína jako Lady Hawk vypadá
docela věrohodně, ne?!