Rok 2012
Apassionata
Desáté výročí působení Apassionaty v ČR jsem si představovala jako nejlepší show za těch deset let. Bohužel se moje očekávání nenaplnila, koní ubylo a každý účinkující měl hned několik vstupů, aby byl pořádně využit. Příběh opět vyzněl naprázdno, zvlášť když komentáře k ději byly jen v angličtině a jednotlivá vystoupení postrádala výrazné jezdecké hvězdy. Výjimkou byla vystoupení Ch. Hasta Luega a jeho práce s koňmi ve volnosti a pak byli velmi dobří džigiti.
Fotografie naleznete zde...P.R.E hřebci
Po velmi dlouhé době jsem se dostala k focení P.R.E koní a žasla jsem, jak z nohatých hříbátek vyrostli pořádní koně! Zaměřila jsem se na hřebce- Danteho a Nera, oba se chovali velmi způsobně, takže nám chvíli trvalo, než jsme je se Sašou vyprovokovaly k nějaké akci. Občas z toho byly až neuvěřitelné záběry, kdy vlála hříva a nohy létaly do všech stran:-). V posledních paprscích jsem ještě vyfotila další naděje chovu- dva letošní hřebečky, malé rošťáky a pak jsem se s vděkem posadila k horkému čaji a rozmrzala! A jen tak pro zajímavost jsem se probrala archivem a našla jejich dětství a zrání (Dante má výraznější lysinu...)
Kladrubáci a potok
Vzbudila jsem se do mrazivého rána, na focení úplně ideálního. Naštěstí jsem rozmrazila a nastartovala auto (miluju Fordíky) a mohla se podruhé vydat za kladrubáčky, abychom s Lenkou dokončily to, co jsme nestihly před týdnem. Něco málo jsem nafotila ve výběhu, nejvíc mě pobavilo, když se všichni čtyři kladrubáci seřadili pěkně vedle sebe a nevěřícně zírali na Lenku, kterak hází kouličky a snaží se je upoutat. Nejspíš si mysleli, že se jejich ošetřovatelce asi něco stalo!:-) Ale hlavní hvězdou se ten den stala Alborea, kterou Lenka naučila chodit do nedalekého potoka. Jen sluníčko se nemohlo dostat do údolíčka, takže jsme chvíli manévrovaly s kobylkou, než stála v místě, kam svítil snad jediný paprsek. Alča stála, funěla, nechápala, proč kolem pobíhám, skáču přes potok a zase lezu zpět na svah a Léňa trpělivě mrzla v potoce v zateplených holínkách (díky)...Zkrátka bylo to trochu náročnější, ale výsledek můžete posoudit sami!
Kladrubské klisny a první sníh
První prosinec, první letošní sníh a krásný den - vánoční úklid musel počkat:-), protože tak ideální podmínky nebývají příliš časté. Hned ráno jsem psala kamarádce Lence a ta pak vtipně podotkla, že moji známí by měli být ve stresu, když je hezky, protože nejspíš budu chtít přijet fotit!:-))) Měla pravdu, ale asi mám samé bezvadné a všehoschopné přátele, kteří se mnou zatím vždy měli trpělivost. Kladrubské babičky (ve věku 18 a 20 let) už nemůžu příliš honit, ale pár akčnějších fotek také vzniklo. Nádherně pak pózovaly na pozadí zasněženého lesa a k upoutání pozornosti stačilo po nich házet sněhové kouličky:-). Pak jsme ještě vzaly jejich kolegyni do aleje, ale to už slunce rychle zapadlo. Výsledné fotky mi atmosférou připomínají Tři oříšky pro Popelku!
Aroca podruhé
Nakonec jsem se dočkala, sluníčko se přeci jen konalo, takže jsem se vrátila za Arocem a Lumpem. K ruce jsem měla i malou nadháněčku Nikolku, která s bičem zdatně pomáhala:-)! Bavilo mě hrát si s protisvětlem a zkoušet zachytit něco z kouzelné podzimní atmosféry. Koně pak zaujal poník ve spodním výběhu a začali sami pózovat na hraně svahu nebo u zlatavé břízy-zkrátka byli úplně ideálními modely a já mohla jen mačkat spoušť. Jedno z nejpohodovějších focení, které šlo skoro samo.:-)
Aroca
Aroca je můj oblíbený model, jenže než jsem se k němu dostala, téměř opadalo listí a z polojasna se udělalo zataženo:-(. Přesto jsem se pokusila i z tohoto listopadového pošmourného odpoledne vytěžit co nejvíc a nakonec se ukázalo, že to také mělo svoje kouzlo. Neuvěřitelné na tomhle koni je, že mi snad čte myšlenky-před focením jsme si chvíli funěli z nosu do nosu:-) a on pak oběhnul pastvinu a zůstal stát přesně v místech, kde jsem chtěla fotit. Fungoval opravdu na myšlenku a znovu mě utvrdil v tom, že koně jsou nesmírně vnímavá a citlivá zvířata, která přesně vědí, co se po nich chce a máte-li s nimi přátelský vztah, rádi to pro vás udělají.
Podzim-fríský valach
Všude inverze a mlha, ale někde přeci jen svítilo slunce-toho jsem musela využít a znovu jsem se vnutila ke svým přátelům, kteří mi do telefonu neprozřetelně řekli, že u nich je krásně:-)! Modelem mi byl opět vraný hřebec, tentokrát se tvářil dost otráveně a nechtělo se mu ani běhat. Pak ho ale asi naštvalo odhánění od východu a on se postavil na zadní v dokonalém světle a na nádherném místě, kde pozadí vytvořily barevné kopce! Pak jsem měla jako model fríského valacha, prý- ten asi pro tebe moc zajímavý nebude! Opak byl pravdou, už dlouho jsem neviděla fríse s tak skvělým pohybem. Na závěr došlo i na koníky plemene ČT , ale to už kopce přelézala mlha a s posledními snímky se mlha definitivně usadila i zde. Ale stálo to za to!
Ramira a Chiara
Malou irskou cobku Chiaru jsem fotila na jaře (viz http://www.horsephotos.cz/Novinky/Photos/Darkwood_Chiara/fotoindex.html) a teď na podzim jsem se vrátila. Dělá se z ní krásná kobylka, celá máma Ramira. Měla jsem obrovské štěstí, že se majitelce Alče chtělo ráno kvůli mně vstávat a běhat po pastvině a za druhé, že zrovna u ní bylo krásné počasí, ačkoli všude jinde byla inverze a mlha hustá tak, že by se dala krájet! Udělaly jsme akční fotky i statické, chtěla jsem zachytit koně s krásně barevnými stromy, které obklopují pastvinu. Za chleba se nechala přemluvit k pózování i Bonča a Winston, takže jsem odjížděla nadšená a koně byli také spokojení -měli totiž plná břicha:-)!
Podzim s araby
Konečně se mi podařilo téměř nemožné- dostat Jardu dřív z práce a po dlouhé době zase fotit araby. Žasla jsem, jak vyrostla Ucorka, jsem na ni moc zvědavá , až bude na výstavách, protože světlohřívé ryzáky opravdu můžu a okouzlují i porotce. Ačkoli jsem v to moc nedoufala, došlo i na zbytek stáda, žluté břízy a zlatavé podzimní světlo vykouzlilo úžasnou atmosféru. Samozřejmě jsem zase lovila protisvětlo a rozevláté hřívy, těch já se asi nikdy nenabažím! Nakonec jsem ještě zamířila za stádečkem "kluků", ale to už slunce rychle zapadalo. Nádherné odpoledne a zcela jistě nové kalendářové fotky-víc jsem si nemohla přát!
Podzim-stádo
Konečně nastala ideální kombinace-podzimně zbarvené stromy a krásné počasí a já začala obvolávat své přátele a otravovat je s focením. Naštěstí si na mě udělali čas a já jsem jim moc vděčná, protože jsem je zdržela od práce, která u koní nikdy nekončí. Moc jsem si vychutnala úžasný barevný kontrast žlutých bříz a vraných fríských koní a snažila jsem se, aby z toho byl podzim opravdu cítit. Postupně mi pózovali i ostatní koně a skoro jako by je to bavilo, protože se stavěli sami tam, kde jsem je chtěla mít. S posledními slunečními paprsky jsme fotili mého starého známého -hřebce, který umí i různé cirkusové kousky a pak už byl opravdu čas se rozloučit!
Hříbata z Bulovky
Tenhle den se nejen jela (výjimečně v sobotu) Velká pardubická, ale také jsem si splnila dlouholetý sen a zažila Hubertovu jízdu v sedle. Milí přátelé na Bulovce mi zapůjčili Fuksinu a ta mě spolehlivě donesla tam a zase zpátky:-). Pravda, po čtyřech hodinách v sedle už jsem byla dost vyřízená, ale nakonec jsem se ještě vyšplhala na pastvinu za hříbátky, protože jsem byla zvědavá, jak od léta vyrostla. Jsou z nich krasavci, je to moc vydařená kolekce a krásně se daří i dvojčatům. Hřebečka jsem málem nepoznala, protože svůj původně tmavý kožíšek vyměnil za šedivý. Slunce ale rychle zapadalo, tak jsem udělala jen několik podvečerních náladovek.
Hailey Van Alana
Na podzim jsem chtěla fotit AMH klisničku Hailey Van Alanu. Jenže někdy si může člověk domlouvat cokoli, ale počasí to zhatí. V tomto případě platilo, že celé dopoledne zářilo slunce a jen jsem vyrazila na cestu, beznadějně se zatáhlo, všechno zešedlo a bylo jasné, že s tím už nic nenadělám. Nakonec jsem udělala několik snímků v ohradách a na Hailey taky přišla řada. Nejlepší bylo očichávání s velkým koněm, kterého se majitelka trochu bála (Hailey se ani při své minivýšce nenechá zastrašit a umí si vydobýt respekt.) Nakonec ale všechno proběhlo v pohodě a zdálo se, že oba koně byli spokojení!
All Nations Cup 2012
V německém Aachenu se konal již 30. ročník All Nations Cupu, což je šampionát arabských plnokrevných koní. Vydala jsem se tam ve společnosti kamarádek a navíc jsem nemusela pracovat (což znamená fotit všechno a všechny), a tak jsem si to náramně užila. Trávila jsem víc času v přípravné hale než ve výstavní, která je hodně špatně nasvětlená. Mnohem víc mě bavilo fotit v pásech světla portréty mnoha skvělých koní, ke kterým bych se jinak nedostala. Moc mě těšilo, když jsem poznávala koně z Prague Intercupu a když někteří vodiči poznávali mě:-).
Koně Kinských
Manželé Půlpánovi jsou stále hodně vytížení, ale nakonec jsem našla skulinku v jejich programu a domluvila si focení. K ruce jsem dostala šikovná místní děvčata Kačku a Natálku, která mi zdatně pomáhala. Fotila jsem Fiera, Orfea a Orielu Kinskou s malou Orisou. Původně jsem měla vizi úplně jiných fotek, ale nakonec jsem se musela spokojit s koňmi v ohradách. Nejvíc řádil Fiero, který si naši přítomnost doslova vychutnával a vyváděl "psí kusy". Radost mi udělaly i "zlaté detaily" zlatých koní Kinských.
Hřebeček miniappaloosa
Vykoupaný, naleštěný a načesaný - tak se mi předvedl hřebeček miniappaloosy Rondo, protože ráno úspěšně absolvoval uchovnění v Pardubicích. Takovou šanci jsem nemohla promarnit, moc mu to slušelo, ale sám si asi připadal divně, protože jinak tráví čas s kobylkami na pastvě a na kadeřnické úpravy si zrovna moc nepotrpí:-)! Jinak je to můj velmi oblíbený model, který nikdy nezklame. Pak přišla na řadu ještě appaloosa s hříbátkem, malý Speedy dělá čest svému jménu.
III. Prague Intercup a Prague European Cup
Mezinárodní šampionát arabských koní se opět konal ve velkém stylu, byly to dva plné krásných koní. Pro fotografa to je však velmi náročné -nejen vše nafotit, ale pak nejdéle trvá fotky přebrat, popsat a zpracovat. Proto tedy to zdržení, ale opravdu se to dříve nedalo stihnout! If you are interested in some of photos, please write me an e-mail.
Národní šampionát plnokrevných arabů
V Praze na Císařském ostrově se konal XI. Národní šampionát arabů, zde je jen výběr snímků. Pokud byste měli zájem o fotografie , napište mi na e-mail, domluvíme se.
Španělé
Španělští koně neboli Pura Raza Espaňola jsou nádherní, ohniví a v Česku stále ještě poněkud exotičtí, protože jejich ceny nejsou právě malé. Když jsem zjistila, že tu je majitelka, která má poměrně velké stádo, začaly jsme se domlouvat na focení a článku. Nakonec to vyšlo až na konec léta, kdy už nebylo počasí tak stálé. Fotila jsem i ostatní koně, ale nejvíc jsem se těšila na hřebce. Byli nádherní, ale zoufala jsem si z kruhovky, kde byli puštěni. Skoro jsem se tam nevcházela s teleobjektivem, když svítilo slunce, dělalo to na koních stíny a když zašlo, ztráceli barvy:-(. Přitom šlo o samé krasavce, jejichž pohybové kreace braly dech. O něco lepší to bylo ve výběhu, dokonce na pár okamžiků vyšlo i slunce a hned to všechno vypadalo jinak! Španělé byli úžasní, a tak doufám, že se k nim ještě vrátím za příznivějších podmínek a konečně vzniknou reprezentativní fotky!
Nord ranč a Quarter Horse
Krásné počasí a čerstvě narozené hříbátko-to jsem si přeci nemohla nechat ujít! U Aničky na Nord ranči je pokaždé co fotit, má chov Quarter Horse a můj obdiv mají chovné klisny s hříbaty. To je radost pohledět! Poněkud fyzicky náročné bylo focení valachů ve vedlejší ohradě, protože jejich pastvina vede od obzoru k obzoru, tudíž se po ní pohybují dost nepředvídatelně:-). Nezapomněla jsem ani na plemeníka Tarise Quo Vadise a na závěr na mladé valášky, kteří se pěkně vyřádili ve večerním slunci. Dík patří Aničce i děvčatům, co ochotně pomáhala!
Bessina a Baby
Kamarádka je dobrá duše a má koňský domov důchodců. Koníci se mají výborně, a ačkoli jsou mnozí opravdu hodně staří, jejich věk prozradí jen prošedivělé hlavy. Měla jsem velkou radost ze dvou dávných starých známých - Bessinky (irský cob) a Baby (shir). Hezky spolu ladí, výborně spolu vycházejí a mají se báječně. Fotila jsem i ostatní zvířectvo, včetně kříženky percherona. Majitelka prý-ta běhat nebude! Ale běhala (kobyla i majitelka:-)) a dobře se bavila (jen kobyla)! Jediné, co mi trochu kazilo radost, bylo špatné světlo.
Plavení s Pájou
V hezký letní podvečer by byl hřích nejet koně plavit. Pája s Gayou se rozhodly, že mi zapózují v lesním rybníku. Slunce nám ale stínily stromy a zbýval mi poměrně malý prostor na focení. Gaya se nejprve tvářila hrozně otráveně a kupodivu ani nehrabala. To mi posléze vysvětlila Pája-prý nesmí, je naučená, aby si jen chladila nohy. Začala jsem škemrat, jestli by pro tentokrát přeci jen nemohla hrabat - a když ji Pája nechala, prvním pořádným hrábnutím ji dokonale zlila. Nakonec jsme se ale bavily všechny a Gaya mě prý má od té doby ráda-kvůli tomu hrabání!:-)
Koně Andy
Od zimy jsem nebyla u Andy, a tak jsem byla ráda, když jsme se sešly v srpnu na grilování, povídání a samozřejmě focení jejích strakatých miláčků. Měla je vzorně vykoupané a nablýskané, k ruce jsme měly ošetřovatelku a milé přátele Frantu s Evčou, takže už se nechalo leccos podniknout. Večer jsme nafotili volnost všech hřebců a brzo ráno jsme se všichni nejprve vydali ohradit břeh rybníka (samozřejmě se svolením majitele) a pak jsme fotili odrazy koní ve vodě. Potvrdilo se mi, že irští cobové za a) najdou jakoukoli skulinku a využijí ji k útěku a za b) není-li tam skulinka, tak si ji vytvoří:-)! Úplně nejlepší pak byla akce s Westem a Coronou a jejich řádění v rybníku (mimochodem ten měl barvu i konzistenci hrachové polévky, ale na fotkách to naštěstí není moc vidět:-)!) Byla to fajn akce, focení s Andy a jejími koňmi je vždycky adrenalinový zážitek!
Ranč Radana
Ten samý den jsem si na odpoledne nic neplánovala, měla jsem jít k zubaři. Mezitím proběhla konverzace s Petrou, majitelkou Ranče Radana, že by potřebovala, abych jí nafotila hříbata na prodej, ale musela jsem s lítostí odmítnout. Jen jsem to udělala, volal mi zubař, že se mu zkomplikoval jiný zákrok a nemá na mě čas-už dlouho mě nic tak nepotěšilo:-)))! Takže opět volání Petře a bleskový odjezd k ní. Večerní slunce bylo super a stihly jsme toho docela dost. Emphys Dancing King je stále krásnější a jeho potomstvo vypadá také velice kvalitně. Takže další hříbata na prodej!
Tequila ranch
Některá focení jsou obzvlášť příjemná a na Tequila ranči to přesně tak bylo. Osazenstvo stáje (tedy děvčata) bylo kvůli mně na nohou od časného rána, ohrada byla zmenšena (ale stejně se hodně děvčata naběhala) a čekali mě vzorně vyčištění koně a tým nadháněčů. Zkrátka tak by to mělo být, pokud mají fotky za něco stát. Postupně jsem fotila různorodé osazenstvo stáje a došlo i na hříbátka. Tedy hřebeček od bílé klisny je čtyřměsíční QH (a na prodej!), ale vzrůstem už žádné malé hříbátko, za to malá klisnička byla jako plyšáček. Moc díky všem za veškerou pomoc při akci, z vás bych si udělala profitým nadháněčů!:-)
Camarkové
Ráda se vracím k oblíbeným modelům a snažím se je zachytit jinak. Camargští koně (tuším jediní v ČR) jsou mezi nimi také. Žijí si poklidným životem v bažinách, které jim naprosto vyhovují, a když jsem dorazila, nadchly mě fialové květiny, kterých bylo všude plno. Hned mi bylo jasné, že je tam potřebuju dostat:-)! Nejprve se koně tvářili jak oslíci a že nebudou spolupracovat. Přesunuli jsme je tedy na přední pastvinu a s pomocí hafana zaujali jejich pozornost. A pak už to šlo jedna báseň, už dlouho jsem si tak bezvadně nezafotila. Kvůli Hardymu a Tomine, kteří jsou již v důchodcovském věku, jsem je ani nechtěla příliš honit a spíš jsem řešila úhly záběru přes kytičky:-)! Jejich dcera Sněženka však roste do krásy, takže i v příštích letech budu mít koho fotit.
Piber
Cestou domů přes Rakousko jsem nasměřovala rodinu do Piberu, kde se chovají lipičtí koně pro Španělskou jezdeckou školu ve Vídni. Bohužel návštěva nevyšla úplně podle mých představ-nejdřív neuvěřitelně lilo, ale s naším příjezd pršet přestalo. Jenže dole pod zámkem se chystaly vozatajské závody a byla zrovna veterinární přejímka, tudíž na pastvinách nebylo k vidění ani kopýtko-takže první zklamání. Pak jsem zakoupila vstupenku a prošla si hřebčín, ale opět jsem byla zklamaná-pár koní bylo na nádvoří, dostupné prostory ale ani zdaleka neměly tu atmosféru, kterou znám z Kladrub. Lipicáni jsou pěkní, ale asi to chtělo navštívit hřebčín při některém předváděcím dni...Náladu mi spravil úžasný kostelík od Hundertawassera v nedaleké vesničce.
Fabiovi camarkové
Na dovolené jsem zjistila, že nedaleko je turistická jízdárna s camargskými koňmi. Jet na krokovku za spoustu peněz se mi nechtělo, ale koníci vypadali hezky, tudíž jsem zatoužila po focení. Našla jsem majitele a za tlumočení manžela jsem mu vysvětlila, kdo jsem a co bych chtěla. Fabio na mě vrhnul pohled jako na chovance ústavu pro duševně choré a jednoznačně zamítnul můj návrh na večerní focení (měli práci.) Navrhnul mi, že můžu přijít další den v poledne, ale to jsem zase odmítla já, světlo by bylo jako žiletka. Chvíli si mě měřil pohledem a určitě zvažoval, že na mě pošle psy…Pak pomalu řekl:“Tak zítra v 7 ráno!“ Zařvala jsem nadšením a zuřivě to odkývala. Obočí mu vyjelo až k vlasům a pro jistotu zopakoval více důrazně:“ V 7 ráno!“ „Ano, ano, to je skvělé světlo!“ Co si v tu chvíli myslel, to si ani netroufám napsat. Nicméně ráno jsme se sešli, nejprve byl se mnou v první ohradě s klisnami a valachy, a když z mého chování usoudil, že jsem koňák, převedl mě do druhé ohrady s nádherným hřebcem a klisnami s hříbátkem. Dostala jsem hodinu, než pojede do práce a tak jsem zažila kouzelné ráno s camargskými koňmi v Itálii. Fabio, grazie per una mattinata magica con i vostri cavalli!
Dovolená Itálie
Letošní dovolenou jsme prožili v Itálii, a protože nás nebaví jen stále ležet u moře, podnikli jsme i několik výletů-do Benátek, malebného Comacchia, za středověkými mozaikami do Ravenny, viděli jsme i Ferraru a Muzeum Ferrari v Maranellu. Celý text najdete zde...
Celý text najdete zde…
Blondýn znovu
Po svítání na Bulovce jsem se na večer vydala ke Štěpánce, abychom nafotily koně, které jsme před tím nestihly. Protože má poměrně rozmanité stádo, měla jsem mnoho modelů-začínaly jsme kříženci, líbil se mi žluťák, který měl naprosto stejnou barvu, jako dozrávající obilí. Pokračovaly jsme appa klisnou s hříbětem-ta však byla rozhodnutá nespolupracovat a hlavně se co nejvíc napást! Nezapomněly jsme ani na Blondýna, kterému to moc slušelo a pak jsme šly na smíšené stádo painta, fríze a křížence hucula. Kupodivu tahle nesourodá partička spolu v pohodě vychází. Když už slunce pomalu zapadalo, byla jsem svědkem koňského namlouvání a možná i vzniku nového života. Připouštění ve volnosti se dnes nevidí moc často a je krásné vidět, jak umí být koně něžní a poradí si i bez asistence člověka!
Svítání na Bulovce
Už dlouho jsem si přála jet fotit koně za svítání, kdy je krásně měkké světlo. Jen jsem nějak pořád nevěděla, kam... Když jsem tohle přání vyslovila na jaře na Bulovce u Dušana Zadáka, podíval se na mě jako bych spadla z višně a prohlásil:" A našich devadesát koní by ti nestačilo? Vždyť jsou venku pořád!" A tak jsem si (asi o měsíc později) nařídila budík na 4 ráno a v 5 už pochodovala po pastvinách. Všechno vonělo, slunce se pomalu chystalo vylézt zpoza kopců a tříletí hřebci zvědavě pozorovali vetřelce na pastvině. Naštěstí jsou to miláčci, takže jsem k nim klidně mohla a oni mi krásně pózovali. Pak jsem se přesunula ke klisnám s hříbátky, těšila jsem se na dvojčátka, která pořádně povyrostla. Kobylečka je mnohem odvážnější a pohybuje se s ostatními koňmi, hřebeček je "mamák" a drží se raději u Diany. Když už bylo slunce poměrně vysoko, nafotila jsem ještě hřebce Hiszpana, koťátka a mladé roční hřebečky a pak už to opravdu nemělo kvůli ostrému světlu smysl. Za krásné ráno patří dík všem milým přátelům na Bulovce!
Miniappaloosky a Blondýn
Po skoro roční pauze jsem se zase dostala ke Štěpánce a jejím (mini)appaloosám-chová totiž jak malé, tak velké puntíky:-)! Kobylky měly letos tři hříbátka, fotily jsme v jejich výběhu u lesa, kde už byly jen pásy světla. Dostat je do nich bylo náročnější, ale hafani se statečně činili. Protisvětlo ale má také své kouzlo! Pak přišla na řadu paintka s nádhernou klisničkou, stačilo pár chvil a obě dokonale sladily krok a výborně se fotilo-až na miliony much, které se nechtěly koní pustit. S posledními paprsky přišel na řadu hřebec s jedinečným zbarvením zvaný jednoduše Blondýn. Tenhle krasavec udělal ohromný pokrok za ten rok, co jsem ho neviděla a je radost ho fotit. Jenže u Štěpánky je daleko víc koní, na které se nedostalo, takže jsme se domluvily na pokračování...
Fjordi
Kvůli připravovanému článku jsem potřebovala na fotit fjordy, ale nevěděla jsem, kam na ně. Ale naštěstí jsou koňáci jedna banda, takže přes kamarádku jsem se dostala k její známé a ta je majitelkou klisny a valacha. Oba si spokojeně žijí na horských loukách a bylo vidět, že paničku respektují, za to ta divná teta s foťákem se jim příliš nelíbila...Naštěstí si ale dali po čase říct a pózovali a dokonce se i rozhýbali, což byl docela zážitek:-)! Na některých fotkách je vidět, jak jsou koně doslova obsypaní mouchami - určitě se už těší na podzimní chladno a život bez nich!
Hříbata haflingů
Konečně nastalo krásné letní počasí, které lidé nejraději tráví u vody. Tedy normální lidé:-). Já jsem si zaplavala a zmizela s foťákem do akce, protože letos jsem toho až tak moc nenafotila. U kamarádky přišel na svět haflingský hřebeček, malý krasavec, který jednou bude dělat radost pod sedlem a možná i v kočáru, protože jeho starší sourozenci to úspěšně zvládají. Krásně se předváděl roční hřebeček (s ohlávkou), který je na prodej, ten se naparoval před klisnami a ani se moc popohánět nemusel. Vedro nejlépe vyřešil hlídač Norbert-pěkně zůstal ve stínu na slámě a jen zíval!:-)
Sijtke
Léto se zatím moc nevydařilo, víc prší než svítí slunce. Jeden podvečer se roztrhaly mraky, takže jsem na rychlo odjela nafotit frískou klisnu Sijtke, která se u kamarádky Hanky připravuje na svod. Byla čerstvě vykoupaná, krásně se leskla, ale slunce zalezlo, jen jsme začaly fotit. Potom jsme k ní přidaly Wolmoed s Odinem, který pořádně povyrostl. Odin si ze Sijtke dělá tetu a vůbec mu nevadí, že je chvíli u mámy a pak zase u "tety":-). Nakonec jsem se slunce dočkala, když jsme vzaly Odina na louku, kde si hrál na araba a mizel v dáli bez ohledu na to, že ho máma volala. Naštěstí se ze svých výprav vždycky za chvíli vrátil-zkrátka malý pan hřebec!
MČR v jízdě v dámském sedle
V zemském hřebčinci v Písku se uskutečnilo VI. MČR v jízdě v dámském sedle. Zažili jsme extrémní počasí-od neuvěřitelného vedra přes lijáky, které dokonce dámy v sobotu na Jízdu elegance zahnaly do haly.Tady se bohužel příliš nedalo fotit, což mě moc mrzelo, protože tahle disciplína je jednoznačně nejmalebnější a dámy si na ni berou nádherné kostýmy. Ulovila jsem jen pár snímků doslova mezi kapkami deště. Stejně tomu bylo i v neděli, slunce, liják a opět slunce, ale zdá se, že jsme to všichni přežili ve zdraví! Dámou roku se stala Karolína Fränkelová a Fabian van de Pluum.
El Paso
Kvůli článku o hannoverských koních jsem zajela za dlouholetým kamarádem Pavlem Mackem na JS Javorník, kde působí nádherný 1468 El Paso II, úspěšný sportovec a plemeník. Pavel mi ale ještě připravil dalšího krasavce na focení-mladého hřebce KWPN Cornella. Vykoupaný a nablýskaný byl nádherný, ale sotva jsme vyšli na pastvinu, snesla se na něj doslova mračna ovádů, a tak jsem musela být rychlá...Ošetřovatelka Jana si pak vzala Le Ravvona do rybníčku a nafotily jsme ho i ve volnosti. Bylo na něm vidět, jak si to užívá, téměř nepotřeboval žádné pobízení, prostě si sám radostně pobíhal ve výběhu a předváděl se. Na večer jsme ještě podruhé vzaly ven Cornella, ovádi sice už dali pokoj, ale zase mizelo sluníčko...Z téhle narychlo zorganizované akce nakonec bylo velmi příjemné focení!
Letní výstava miniaturních koní
Je to malé, milé a mazlivé. Co je to? Minihorse, čili miniaturní koně, kteří měli v Opřeticích výstavu. Konala se v hale a já ihned zjistila,že s teleobjektivem mám málo prostoru. Ke slovu tedy přišel jiný objektiv a byla to docela šichta. Fotit v ringu, u plátna vítěze a opět do ringu a to celých 8 hodin! Ke konci už jsme byli všichni doslova uvaření, bylo to hodně náročné. Největší radost mi ale dělali samotní minikoníčci, kteří jsou velmi mazliví a chvílemi jsem měla pocit, že začnou mrskat ocásky jako pes:-)! Více najdete na www.clubminihorses.cz
Mezinárodní šampionát welsh pony a cob
Letošní šampionát se přestěhoval do Hradce Králové, do oddílu, kde jsem prožila několik báječných let, takže mě trochu zahltily vzpomínky. Leccos už vypadá jinak, ale koně tu jsou stále a to je fajn! Do šampionátu bylo přihlášeno více než 100 koní, oba výstavní ringy fungovaly paralelně, takže ačkoli jsem dělala, co jsem mohla, asi jsem nestihla všechny koně nafotit. Zde je jen velmi pokrácený výběr, jinak mám více než 500 fotek, tudíž nezoufejte, pokud jste nenašli svého koně a chcete jeho fotku, napište mi na e-mail.
Dvojčata
Dvojčata jsou u koní nežádoucí, protože jsou obvykle malá a často se stane, že nepřežijí. Když jsem se dozvěděla, že se u přátel prvničce Dianě narodila zdravá dvojčátka-hřebeček a klisnička, musela jsem je vidět na vlastní oči. Jen počasí nevyšlo úplně podle mých představ, ale mimískové jsou prostě úžasní! A také další letošní hříbata jsou prostě luxusní. No a když už jsem chodila po pastvinách, zašla jsem s Kačkou i za mladými hřebečky, kteří nás považovali asi za zjevení, takže jen zírali a ti starší se dokonce nechali rozpohybovat. Deštík byl jen symbolický, ale určitě to zopakuju za pěkného počasí!
Velši
MVDr. Petra Březinová si mě pozvala, abych nafotila její koně na prodej. Ráda jsem přijela, protože chová velše a WPBR a pro ty já mám velkou slabost. Přálo nám i počasí-bohužel až moc a už od rána bylo vedro, všude spousty much a koně neměli náladu na běhání ani pózování. Nejnadšeněji se toho posléze chopili Petřini psíci, kteří se dali do nahánění Bonsaje. Cestou jsme se ještě stavily u mladých hřebečků, tady to bylo neplánované, ale mlaďoši si hráli a běhali na obzoru a nakonec z toho vyšly pěkné snímky. A jak je vidět, malí velšíci si své místo ve stádu velkých koní získali naprosto lehce!
Velši v heřmánku
Poté jsme se přesunuly k hřebcům a já zklamaně konstatovala, že ohrady jsou hodně rušivé a jinou možnost než v nich fotit nemáme:-(. Nejprve to bylo hříbátko minishetlanda a mě napadlo, že bychom ho mohli vzít na kousek pole, kde rostlo spoustu heřmánku. A ejhle, najednou se dalo i něco vykoumat! A tak jsem tam postupně dostala ještě oba hřebce -Countryboye i Ravena, kterým to tam náramně slušelo. Ve volnosti jsem také fotila (Alexandra a Edmonda Karlena a již zmíněné hřebce), ale vzhledem k tomu, že připouštěcí sezóna je v plném proudu, nebyli hřebci v úplně ideální kondici. Přesto to jsou krasavci a možná ideální partneři pro vaše klisny! www.alpin-horse.info
Vikev
Spolehlivý způsob, jak mě někam dostat na focení je oznámit mi, že něco zajímavého kvete (pořád jsem si ještě nesplnila sen fotit koně v červených mácích...) Zpráva od kamarádky o tom, že u nich kvete "něco fialového" mě ihned zalarmovala, poněkud zchlazena jsem byla ale v den focení, protože půlka pole byla ráno sklizena. Ta druhá naštěstí zůstala, ale zase nebylo možné ji zdupat, takže nastalo poměrně velké manévrování s koňmi. A samozřejmě zalezlo slunce...Trochu jsme řádili v ohradách, kde byla tráva vyšší než já a když už jsem odpískala focení a chystala se domů, sluníčko přeci jen vylezlo...Ochotné majitelky mě nezabily, ale znovu koně vytáhli do vikve a nakonec se zadařilo.
Darkwood Chiara
Kamarádka Alena se konečně dočkala vytoužené klisničky irského coba -Chiary. Na malou jsem se jela podívat až na večer, kdy se projasnila obloha, protože před tím bylo celý den zataženo. Večerní světlo má něco do sebe a Alča statečně pobíhala po pastvině a směřovala kobylky tam, kde jsem je potřebovala. Po několika akčních kolečkách jsem je přestala honit, Ramiru jsme vzali na vedlejší louku s vysokou trávou a malá Chiara si tam vesele poskakovala jako luční koník:-). Poslední na řadu přišla Uršula, neposedné bordeří štěně, které žije v pevném přesvědčení, že se může vrhat odkudkoli a panička ho vždy včas zachytí! Odměnu si dala sama-hlavu strčila do pytlíku od piškotů a bylo to...
Haflingové-před bouřkou
Dostala jsem za úkol nafotit k prodeji dva mladé hřebečky-haflingy. A samozřejmě jsem si nenechala ujít ani ostatní osazenstvo menší stáje, včetně nedávno narozené klisničky haflinga, která ještě nemá jméno. Jenže počasí nám příliš nepřálo, slunce svítilo jen chvíli a pak přišly černé mraky, které ale na několika fotkách vytvořily dramatické pozadí. Pak už bylo zataženo a moc se kouzlit nedalo, nicméně úkol byl splněn a pár pěkných snímků se nakonec podařilo!
Protisvětlo
Když jsem se nabažila islandíků, šla jsem ještě do ohrady k frískému hřebci. Omke je krasavec a jako všichni fríští koně je i neskutečně charakterní. Moc se mi líbil, když stál v protisvětle a hříva mu slunečními paprsky zčervenala jako koni z pohádky. On ten jejich název "černé barokní perly" má něco do sebe! Zkrátka trocha romantiky se občas snese, ne?
Islandíci ve žluté
Po maturitním týdnu jsem si připadala jako vyždímaná houba a nutně jsem potřebovala "dobít baterky." Zvláštní, že koně to snad vycítili, protože když jsem přišla do výběhu islandíků a sedla si tam, postupně přicházeli, šťouchali do mě, funěli mi do obličeje a byli neobyčejně přátelští. Pak jsem zavolala na Elju a ona vyšla z lesíku s oběma hříbaty, postáli krásně v protisvětle a teprve pak se šli pást. Oba nevlastní bráškové jsou stále spolu a střídavě se krmí u jedné nebo druhé klisny, aniž ty řeší, čí hříbě mají právě pod sebou-pro mě věc nevídaná, svoji roli možná hraje i to, že jde o matku s dcerou. Hříbata mě pobavila i tím, že nemají potřebu cválat a když jsme chtěla po nich pohyb, prosvištěla kolem mě töltem.:-)
Irští cobové
Po týdnu deště a zimy jsem se o víkendu vydala za kamarádkou Martou, chovatelkou irských cobů. Vyklubal se z toho zážitkový den se vším všudy a zážitky rozhodně nemůžu shrnout do krátkého odstavečku. Takže stručně-hřebec Andy byl focen v ohradě, protože v připouštěcí sezóně měl rozhodně jiné starosti, než v klidu pózovat. Pak jsme se všichni přesunuli do pískovny se dvěma klisnami, v improvizovaném výběhu se však líbilo jen jedné. Ta druhá ledva jsme jí stáhli ohlávku vyšplhala svahem pro kamzíky a zmizela v lese. Podařilo se ji odchytit, ale nic dalšího jsme už raději neriskovali. Zážitky pokračovaly-na April jsem si dala vyjížďku domů (pochopila jsem, že dotaz na úvod: "Jezdíš?" nebyl jen řečnickou otázkou:-). V posledních paprscích jsme ještě zkusili nafotit Freyu, ale té se budu muset věnovat víc jindy. A už se na to moc těším!
Koně OS Svítání
Do OS Svítání chodím za přáteli a nedávno jsme řešili, že by potřebovali nafotit koně v zootechnickém postoji a portréty na webové stránky. Jenže na jízdárně je absolutně nevhodné prostředí, samé rušivé prvky a na pastvině zase nenajdu jediné rovné místo. A pak mi to došlo-využiju toho, že hala je ponořená do stínu a koně nafotíme ve slunci před vchodem do ní. Pak už stačilo pár úprav v počítači a požadované snímky byly na světě!
Odin v odkvetlých pampeliškách
Jak rychle pampelišky vykvetly, tak díky teplému počasí rychle odkvetly a zbělaly. A tak jsem se vrátila za malým fríským hřebečkem Odinem a fotila jsem na stejné louce, která ale mezitím změnila barvu. Hřebeček při běhu rozvířil chmýří, které se pak vznášelo všude, kudy proběhnul. Občas kýchnul, ale jinak jsem měla pocit, že se tím baví. Úžasně zapózoval u rozkvetlé řepky-tam nemělo smysl ho zahánět, protože byla o hodný kus vyšší než on:-). Ale Odin jako profík zabořil nozdry do květů a počkal, než zmáčknu spoušť.:-) Na řadu pak přišel ještě mladý velšík a klisna ČT-tu však víc než pózování zajímal mladý fešný velš!
Arabi v pampeliškách 2
V sobotu ráno jsem se vzbudila do dalšího krásného dne - oproti předpovědi. Ve chvíli, kdy jsem začala přemýšlet, co podniknout, přišla textovka od Štěpánky. Prý co dělám, když je tak hezky a jestli neuděláme ještě jedno focení? Během pár minut jsem byla sbalená a těšila se na parádní světlo. Všechno vyšlo, pampelišky doslova pozlatily louku a koníci byli opět skvělí. Velký dík patří Štěpánce a Klárce za trpělivost!
Arabi v pampeliškách 1
Všechno kvetlo, byl by hřích sedět doma a nefotit! Naštěstí pro moji posedlost měla pochopení i Štěpánka a po pár měsících jsem se zase ocitla mezi arabskými koňmi. Na obloze se ale střídaly mraky se sluníčkem, takže jsem neměla úplně ideální podmínky. Ale k večeru se z pod hrozivých mraků konečně vylouplo slunce a já si mohla pohrát se snímky v protisvětle. Navíc se podařily i portréty koní se šeříkem a rozkvetlou jabloní. Já vím- klasika jak do kalendáře, ale přesně v tohle využití doufám!:-)
Odin-žluté pampelišky
Malý fríský hřebeček Odin van Wetzwalde se narodil na čarodějnice, když jsem ho fotila, byly mu tedy jen dva dny. Už ve stáji mě překvapil, protože je to velmi zvědavé a nebojácné hříbě, které přímo vyžaduje člověčí společnost - zejména když ho člověk pěkně drbe!:-) Odin se nakrucoval jako pes, chybělo jen mrskání ocasu! Když vyšel na louku plnou pampelišek, rychle se osmělil a začal si zkoušet dlouhé nožky v klusu i ve cvalu. Když ho to zmohlo, plácnul sebou do pampelišek a dal si šlofíčka. A že se s ním chtěli fotit lidi? No a co, vždyť všechno to "oňuňávání" je moooc příjemné!
Wanted ranch- hříbata
Na Wanted ranch se moc ráda vracím, protože na jaře se tam stádo Paintů rozrůstá o nádherná hříbátka. Letos jsem dokonce stihla i rozkvetlé pampelišky, takže vznikly klasické "kalendářovky". Klisny s hříbaty bezvadně spolupracovaly a nemalý dík za to patří Alence, která mi trpělivě celý den asistovala a samozřejmě rodině Šnáblových, kteří už moc dobře vědí, co se bude dít, ale přesto jsou ochotni mi věnovat spoustu času - díky moc!
Wanted ranch - Mladí hřebci
Focení na ranči pokračovalo mladými hřebci. Dvouletý black overo hřebec Maximum Blues Master je čerstvě ověnčen mnoha tituly z Německa, a tak jsme ho nafotili se všemi cenami a poháry. Měla jsem co dělat, abych je dostala na jednu fotku! Více si o něm budete moci přečíst v červnovém Jezdectví. Maxík se ale spíš těšil, až ho pustíme na louku, protože měl za sebou dlouhou cestu z výstavy. Druhým objektem byl bay tobiano hřebec I´m Ideal zvaný Willi, také krasavec, který sbírá úspěchy na výstavách a letos prvně připouští. Hřebci jsou velmi pohodoví, a tak zatím mohou chodit na pastvinu společně.
Rocky Magic Legacy
Zvláštní galerii jsem nechala pro Rockyho- alias Kišu:-), který se nejlíp vyjímá v podvečerním světle, kdy dostane nádherně měděnou barvu. Já tohohle quartera prostě nekriticky zbožňuju, protože je nejen krasavec, ale taky je to nesmírně inteligentní kůň. Což mi dokazuje stále. Při tomhle focení nejdřív asi 2x oběhnul celý výběh, ale pak mu došlo, že má zůstat v zadní části s nadháněči a se mnou. V tu chvíli vždycky oběhl kolečko a mířil rovnou ke mně pro pochvalu, protože všichni ostatní byli ti "zlí":-) , co ho jen honí! Už bylo dofoceno, povídalo se na terásce, grilovalo se a z jeho výběhu zaznělo zařehtání. Když jsem se tam podívala, stál tam v posledních paprscích pohádkový Zlatohřívák, proto jsem honem ještě vyběhla udělat pár posledních snímků. Je na nich rozkvetlá třešeň a zasněný hřebec zamilovaně hledící na klisny v údolí...
Arab, frís a český teplokrevník
Na ranči jsou ustájeni i další koně, jejichž majitelky uvítaly možnost nechat si své miláčky nafotit. Fotografické žně tedy pokračovaly, nejprve jsem fotila araba Baayata, který se nosil, jak je to typické pro toto plemeno. Majitelka si přála, abych ho nafotila s halterovou ohlávkou, tak mám poněkud nezvyklé fotky. Na večer přišla na řadu fríská klisna mé úžasné pomocnice Aleny - Yeske van Beabuorren. Frís je prostě frís, když se Yeske pořádně rozhýbala a začala předvádět typický klus a vznosný cval, mačkala jsem spoušť a věděla jsem, že to bude stát za to! A poslední pak byla ČT klisna Gavota, která se moc fotit nechtěla a stále někam prchala. Ale i ty fotky koně mizejícího na obzoru mají něco do sebe!
Kladrubáci v rybníčku
Letní teploty na konci dubna neudělaly moc radosti pětici kladrubských běloušů, které zřejmě poznáte i na fotkách z předchozích let. Proto přivítali, že byli vyhnáni do rybníčku a tady se vesele ráchali, oždibovali trávu ze břehů nebo listí ze stromků. Chvílemi mi připomínali labutě, byli krásní a důstojní, pak zase dováděli. Jen mi trochu ztížila situaci nová úprava břehů rybníčku, který býval krásně zarostlý. Teď jsem se musela vejít do poměrně malého úhlu na malém prostoru, abych nezabírala rušivé pozadí. Ale i přesto je to mé oblíbené místo a modely!
Hříbě poníka
Všude se rodí hříbátka a tak jsem zvána, abych je nafotila. Jedna malá poničí klisnička se narodila kousek od nás, tak jsem si ji nenechala utéct. Zatím se drží u mámy a stále se schovává, tak je docela obtížné ji vylákat k focení. Nakonec se mi povedlo i pár akčnějších záběrů, ale mnohem zajímavější bude, až si začne hrát se svým kamarádem-hřebečkem ČT. Ten z ní má ale paradoxně respekt a spíš na ni zírá s údivem, jako by ho překvapovalo, že něco tak malého je také kůň!:-)
Baldi a hříbátka
Baldi frá Breidablik bude jedním z kandidátů na Nejkrásnějšího koně 2012. Proto mě majitelka poprosila o nafocení zootechnického postoje, který by šel do soutěže. Jenže Baldi měl na pózování zcela jiný názor a mořili jsme se všichni a dlouho, aby vyšel kýžený snímek. Za odměnu si pak mohl zařádit ve výběhu, kam běžně nechodí. Chvíli jsem si ještě pohrála s hříbátky, která zase o kus povyrostla, ale stále připomínají plyšáčky. Jen plašit je moc nejde, na to jsou příliš zvědaví a nebojácní!
Frederik de Bohemia
Frederik de Bohemia je prvním knabstrupem, který se narodil v ČR. Má tu kromě matky i staršího brášku a půjde-li vše dobře, bude mít i další sourozence. Knabstrupský kůň patří k dánským barokním koním, jejichž historie je velice pestrá. Protože o těchto koních vyjde brzy článek, potřebovala jsem i dobré fotky. Frederika jsem fotila kvůli titulní straně, takže ho brzy poznáte i na novinových stáncích, kde si budete moci přečíst mnoho zajímavého o této raritě (pokud vím, tak zde jsou skutečně jen tři koně!)
Erin
Erin je klisna mé dlouholeté kamarádky Andrei, tudíž to byla záležitost nejen fotografická, ale i "společenská":-). Erin nikdy před objektivem nepózovala, ale velmi rychle pochopila, o co jde a krásně se nosila a ochotně si přicházela pro odměnu. Pak jsem se ještě zaměřila na dva naháče-tedy psíky ve slušivých teplých svetříčcích, ti ale byli o poznání méně důvěřiví a raději se ode mně drželi dál. Určitě s Andreou ještě něco vymyslíme, už se na to těším!
Malý Comero
Dlouho jsem nefotila a pořádně mi to chybělo. Modelem mi byl krásný hřebeček, který zatím nemá jméno, je to potomek Gracie a Comera. Ačkoli je to prcek, umí se do objektivu podívat už teď a tvářil se jako profík! Nakonec ho to ale zmohlo a musel si dát šlofíčka.:-) Druhé hříbátko je od poničky a bylo venku jen krátce, nicméně se rychle osmělilo a předvádělo typické hříběcí poskoky. Až budou tihle dva pohromadě, bude to velice zajímavá dvojka-už se na to těším.
Glaesir
Druhé islandské hříbě na sebe nenechalo dlouho čekat. Je to opět hřebeček, který dostal jméno Glaesir- v islandštině půvabný. Svému o chlup staršímu polobráškovi jako by z oka vypadl. Byl venku první den a pod bdělým dohledem maminky Rindy si začal zkoušet hříběcí poskoky, aby po chvíli ulehnul do sena a odpočinul si. Což se zase nezdálo Refurovi, který na něj dorážel a bylo vidět, že by se rád hrál. Když se mladší prcek k ničemu neměl, vzal za vděk kocourem!:-) Refur mě ale překvapil-od neděle mu ztmavly oči (stále jsou ale modré) a světlá kůže kolem se zbarvila černě, takže vypadá jako modelka s parádně vyvedenými linkami!
Refur
Refur znamená v islandštině ryzák a toto jméno dostal nejčerstvější přírůstek, islandský hřebeček, který se narodil 16. března u mých přátel. Maminka Elja (hvězda z titulky Fauny:-) si počkala, až si majitelé odskočí na nákup a v klidu venku porodila. Tatínkem je Baldi (pro změnu známý z Jezdectví) a malý hřebeček je zvláštní tím, že má obě oči sytě modré. Je velmi komunikativní, prostě klasický islandík. Část stáda čekala na ostrouhání kopyt a na valachy přišlo jaro, takže se k mé spokojenosti pošťuchovali a vzpínali, což je jindy ani nenapadne. Alespoň jsem je zase viděla jinak než obvykle!
Přehlídka hřebců-farma Prak
Na farmě Prak uspořádala A. Reinbergerová přehlídku hřebců, která byla přístupná všem plemenům. Navíc doplnila program o mnoho jezdeckých vystoupení, takže se v hale stále dělo něco zajímavého. Divákům se představili velšští kobové, andaluský hřebec, irský cob, KWPN, ČT, miniappaloosa a lipicáni. Seznam předvedených koní najdete zde.
Lusitano Tolo
V rámci předvádění hřebců na farmě Prak jsem se zase po delší pauze potkala s
kamarádkou Lenkou, která v programu vystupovala se svým lusitanem Tolem. Tenhle
krasavec byl importován přímo z Portugalska od mistra L. Valency a účinkoval v
Apassionatě. Domluvily jsme se, že pokud počasí dovolí, uděláme i pár snímků
venku - střídavě totiž svítilo slunce anebo silně chumelilo. Nakonec jsme to
stihly, i když podle exifů jsem zjistila, že nám počasí vydrželo přesně deset
minut!
Dva plaváci
Krásné zimní počasí vydrželo i na neděli, takže jsem se jala otravovat svého dlouholetého kamaráda Míru Čemuse a jeho ženu Pavlínku, jestli bychom nemohli něco podniknout? Mohli :-), takže když se Míra zbavil zaběhnutých koní, vytáhli jsme do výběhu Gáju a Sonyho, dva plaváky. Dobře spolupracovali, jen asi dvakrát mě málem zadupali do sněhu- holt jsem seděla ve vydupané cestě a jim se do hlubokého sněhu nechtělo. Moje chyba! :-) Když zapadalo slunce, vykouzlilo pár hezkých večerních snímků.
Arabi v zimě 3
Nádherné počasí vydrželo i na další víkend, a tak jsem opět směřovala ke Štěpánce za araby. Tentokrát jsme měly víc pomocnic (Radko a Kláro, díky!), takže bylo všechno hned jednodušší. Začaly jsme u hřebců, při jedné akci se hřebec nemohl do poslední chvíle rozhodnout, jestli nás má oběhnout zleva či zprava, nakonec to vyřešil jinak- proběhl mezi námi tak těsně, že jsme se Štěpánkou jen vyjekly a pak vyklepávaly sníh z objektivu:-)! I takové situace se stávají a tahle naštěstí dobře dopadla. K večeru jsem si ještě užila focení stáda, opět velmi fotogenického. Ve stádu byly i dvě stařičké arabky - skládám hlubokou poklonu majitelům, kteří se nezbavili starých koní, ale nechávají je důstojně dožít. I to leccos vypovídá o vztahu člověka a koně!
Prodejní hříbata
V mrazivých dnech jsem byla pozvána, abych nafotila dvě hříbata určená
k prodeji. Nejprve jsme s nimi šli na volnou louku, kde si vesele
pobíhala a mizela a zase se objevovala. Nakonec jsme je museli vzít do
ohrady k ostatním koním, ale tady se mi dařilo nafotit všechny ostatní,
jen ne kýžené koně. Nakonec jsme koníky postupně odvedli domů, až se
podařilo nafotit klisničku Ginevru (hispanofrís) a Artuše. Foťák mi v
mrazech začal stávkovat, tak přišel na řadu druhý - to když jsme šli
ještě fotit skijoring a děvčata na louce. Zdálo se, že to nejvíc bavilo
poničku a psíka!:-)
Arabi v zimě 2
Na řadu přišlo i stádo a když se rozběhlo, byl to obrovský zážitek.
Sníh létal od kopyt, plno vlajících hřív, prostě nádhera. Občas mi
prosvištěli těsně kolem objektivu, ale stálo to za to! Moc dlouho jsme
je ale nehonili, přeci jen silně mrzlo a nechtěla jsem, aby to koně
odnesli kašlem či něčím horším. Valášek Suhail Ibn Utah mě naprosto
dostal fanatastickým pohybem a taky inteligencí - ten přesně věděl, co
má dělat a ačkoli měl k dispozici obrovský výběh, dělal kolem mě větší
kolečka a spolupracoval doslova na myšlenku. A jak slunce zapadalo,
přituhovalo a teploty zase klesaly k -20°C. Pak už zbývalo udělat pár
posledních romantických snímků a honem koníky dovést do stáje. Nádherné
odpoledne, Štěpánko díky!
Arabi v zimě
Na toto focení jsem se dlouho domlouvala a počasí nám ho stále hatilo -
vyšlo to až na krásné mrazivé odpoledne. Arabští plnokrevníci
jsou skvělí modelové a stačí jen trochu vzruchu a už se plavně nosí s
ocasem zdviženým do praporce! Nejprve jsem fotila hřebce a poté klisnu
Ulminu s hřebečkem, který se narodil 4. ledna. Zimu zvládá se
svým kožíškem báječně a pro mě je vždy největším zážitkem, když se
tihle velmi nedůvěřiví a citliví koně ke mně přiblíží a posléze se
nechají pohladit. Jakmile zjistí, že jsem "teta drbací", je už všechno
v nejlepším pořádku! Snímků vzniklo a mnoho, takže bude na webu
pokračování!
Luky a spol.
Nastala konečně ta správná zimní konstelace-sníh a jasno, jenže pro
změnu stále trčím ve škole a na tu krásu koukám jen z okna. Když jsem
se konečně utrhla a odjela fotit, zapadlo nám slunce sotva po deseti
minutách focení. Před objektivem jsem měla koníky, kteří pomáhají v
hipoterapii -Lukyho, Dana, Gulivera a Basiu. A protože pořádně mrzlo,
hráli si bez jakéhokoli pobízení. Až jsem se divila, jak se nejstarší
Dan nechal vyprovokovat k hrátkám a choval se jako mladík.
První zimní foto
Zima letos není příliš vydařená, takže první den, kdy byla trocha sněhu
a dokonce vysvitlo sluníčko, jsem hned vyrazila ke kamarádce na
"huráakci". Trochu omluvně mi ukazovala, že se koně pasou v "džungli",
kde jsem je fotila už na podzim. Vůbec mi to nevadilo, spíš naopak-moc
se mi líbilo, jak andaluský hřebec dokonale splývá s vysokou trávou a
šedým pozadím. A pak že je bělouš příliš nápadný! Jen doufám, že to
nebyly poslední letošní zimní snímky...