Rok 2013
Paris 2013 World Arabian Horse Championship-part 2
Neděle byla ve znamení vyvrcholení Světového šampionátu arabských koní. Zaplněné hlediště udělalo skvělou kulisu a koně se předváděli neuvěřitelným způsobem. Však to také vesměs jsou ostřílení matadoři, kteří mají za sebou nespočet výstav! Byly zde uděleny i tituly Platinový šampion-žijící legendě Pianissimě a Baanderosovi. Ve finále tekly slzy štěstí a někdy i zklamání, ale tak to v životě chodí. Pro mě byl to byl obrovský zážitek a doufám, že se ještě někdy do Paříže dostanu!
Fotografie naleznete zde...Paris 2013 World Arabian Horse Championship-part 1
Největší událostí roku je pro majitele arabských koní Světový šampionát v Paříži. Spojují se v něm naděje, touhy a sny a je obrovským úspěchem, když kůň skončí v Top Ten, natož když obsadí některou medailovou pozici! Pro mě to byl také neskutečný zážitek, protože vidět tolik špičkových koní pohromadě se opravdu jen tak nepodaří. Přidejte k tomu skvělou atmosféru, krásně vyzdobené kolbiště a perfektní organizaci a už máte téměř úplnou představu! :-) Vše ale spělo k nedělní volbě šampiónů. Chcete-li se dozvědět víc, kupte si lednové Jezdectví, které vychází už v pátek 20. prosince!
La Nuit du Cheval
O posledním listopadovém víkendu jsem si splnila další sen a odjela do Paříže na Salon du Cheval-a to hlavně zažít a fotit Světový šampionát arabských koní. (Fotky budou, ale nestíhám je přebrat a popsat :-(.) V rámci této výstavy proběhla také Noc koní, show zase trochu jiná, než jsem dosud měla možnost vidět v rámci jiných výstav. Asi nejvíc mě (příjemně) šokovalo vystoupení Republikánské gardy společně s týmem motorkářů a jejich neuvěřitelně precizní čtverylka a poté i skoky jezdců přes stojící motorkáře! Další hvězdou byl Lorenzo, který samozřejmě nezklamal a u jeho vystoupení si pokaždé říkám: "Proboha, jak to ten chlap dělá, že ho poslouchá tolik koní ve volnosti ?!" :-) Druhým velmi zajímavým hostem byl Gregory Ancelotti, jenž s koněm Doc drží Guinessův rekord v chůzi po zadních (30 metrů)! Tak se pokochejte...
Arabi-podzim
Poslední říjnový den byl nádherně slunečný, i když už většina stromů opadala. Ale přesto se nechala najít zajímavá místa, kde ještě byly vidět barvy podzimu-a to u mých oblíbených arabů. Nejprve jsem fotila 23letého hřebce, který i v tomto důchodcovském věku vypadá velice dobře a s chutí si zapózoval. Ve stádu jsem měla hned dvě skvělé nadháněčky-majitelku a taky fenku Matyldu, která dostala na obojek chrastítko a uváděla jím koně v úžas! :-) No a po dlouhé době jsem viděla haflingskou klisnu Amálku s ušima dopředu, jev opravdu ojedinělý! :-) Báječné dopoledne uteklo až moc rychle a teď už asi nezbývá nic jiného, než si počkat na sníh...
Dva vraníci
Není to úplně přesný nadpis, protože nejprve jsem fotila frískou klisnu a pak norického valacha :-) ! Fríska pózovala nejprve před jediným -dosud neopadaným javorem - a naštěstí svítilo i sluníčko, takže vzniknul krásný kontrast žluté a černé. Pak se zatáhlo, ale přesto jsem fotila dál, v březovém hájku, protože i ten měl své kouzlo. Jako druhý přišel na řadu už zmiňovaný norik, sice postarší a důstojný valach, ale když se pustil na volno, tak měl radost a dával ji najevo každým poskočením. Co měli oba (kromě barvy)společného? Že se pokusili sežrat listí z javoru-asi si mysleli, že pak jim už dám pokoj! :-)
Adam na podzim
Fríského valacha Adama už znáte z mých jarních a letních fotek. Tentokrát jsme s jeho majitelkou fotily podzim, protože Adamovu ohradu lemují nádherně zbarvené buky. Málokdy se podaří, aby šlo všechno jako po drátcích, ale Adam je profík. Zapózoval před stromy, pak si dal několik koleček v klusu a ve cvalu a bylo hotovo! Za odměnu si šel schroupat chleba a já během půlhodinky získala fotky, jaké jsem chtěla. :-)
Valentýn a Lady
Po pár letech jsem se zase viděla s kamarádkami Věrkou a Kristýnou a jejich svěřenci. Vyšel nám krásný podzimní den, jen hodně foukalo, tak to vypadalo, že je to spíš ideální počasí na pouštění draků než koní! :-) Fotily jsme v ohradě a pak hledaly v lese zajímavá místa na focení, jen listí už bylo hodně opadané. Nejlepší bylo focení na louce, kde se mohli koníci proběhnout na volno. Snad se nám podaří něco zrealizovat i v zimě!
Spirit a spol.
K těmto koníkům a jejich majitelkám se ráda vracím, protože mi vždycky vyjdou vstříc a je co fotit. Zvláštním způsobem jsem napojená na Yashana (ryzák), který mi opravdu funguje na myšlenku a je jako profimodel. Stačí říct-Yashánku, ještě kousek popojdi, teď stůj, otoč hlavu-a on to skutečně udělá-a to se to pak fotí. Nairu, která je "severočeský mustang" vidím jako opravdického mustanga, tudíž někde v křoví a ostražitě hledící, co se bude dít. Zkrátka vždycky lze vymyslet něco nového!
Šlonzak-slezský teplokrevník
U kamarádů Honzy a Zuzky jsem si vyžebrala :-) focení jednak nového přírůstku-norika Pepy a pak se před objektiv dostal Tomáš (figurantní ryzák) a pesan Oliver. Ten se moc bavil tím, že ho "lovil", Tom ho občas pořádně prohnal, ale nikdy nešlo o život! Oba se znají a bylo to jen dobromyslné škádlení, které obě majitelky pozorovaly s klidem a úsměvem. Pak ještě přišli na řadu slezští teplokrevníci Rondo a Fakír a díky jediné pěkně zbarvené větvi na hrušni se mi podařilo vytvořit zdání podzimu! :-)
Španělé
Podzim sice ještě nestačil příliš zbarvit stromy, ale bylo pěkně, takže jsem si jela zafotit hřebce P.R.E. "Kluci" Dante a Nero byli rozverní a předváděli se opravdu s chutí, občas to byly téměř akrobatické kreace. Podařila se taky trocha romantiky u rybníčku a v lesíku. Přidala jsem i oldenburskou klisnu (hnědka), která patří jedné z ošetřovatelek. Grošovaná klisna se jmenuje Tosca a zapózovala mi před krásně červenými jeřabinami-podzim se už hlásí!
Marbach-Hengstparade a čeští hosté
Letos jsem zvládla spolu s kamarádku Aničkou i návštěvu dalšího známého německého hřebčína Marbach, který slavil třemi jezdeckými dny 500. výročí založení. Dopoledne bylo možné projít stáje a vidět marbašský chov arabů, sportovních teplokrevníků a nádherných šwarcvaldských fuksů, kteří mě vzali za srdce! Pak jsme se už přemístily do obrovského "kotle"-na tribuny ke kolbišti, které byly téměř úplně zaplněné ( odhaduji, že šlo o několik tisíc diváků!) Program byl velice pestrý a v roli hostů zde účinkovali koně a jezdci z NH Kladruby n.L. , koně Kinští, hřebci z Písku a Tlumačova. Vystoupení se jim skvěle vycházela a to umí německé publikum ocenit, takže když se česká ekipa loučila, diváci bouřlivě tleskali. Po dlouhé době jsem zase cítila pocit národní hrdosti a za to všem patří můj veliký dík!
Crazy Rasha
Jak donutíte klisnu, aby dala krásně strakaté hříbě- klisničku? Jednoduše, budete jí soustavně vyhrožovat prodejem! :-) Nějak takhle se narodila tahle malá krasavice Crazy Rasha, která je plemene pinto-arab a až bude odstavená, bude na prodej. Je velmi milá, komunikativní a jednou udělá někomu velkou radost. Ačkoli tohle focení nebylo plánované, bylo moc příjemné, i když jsem se přistihla, že se spíš mazlím s Rashou, než abych fotila.
Moritzburg-Hengstenparade
Moritzburg je zámek Popelky (opravdu je to místo, kde se točila tradiční vánoční pohádka Tři oříšky pro Popelku) a také zde je Zemský hřebčinec Moritzburg. Ten tradičně na podzim pořádá Jezdecké dny, při kterých se představí těžcí teplokrevníci, sportovní teplokrevní koně a haflingové. Program byl zpracován s typickou německou precizností, jednotlivá čísla doslova vycizelovaná k dokonalosti a koně nádherní. Mně nejvíc učarovali haflingové v "kobře" a pak ve volnosti a vícespřeží, jejichž vedení je opravdu mistrovskou záležitostí! Zájezd pořádala Ing. Lenka Gotthardová a už se těším na další akci!
Fjordi
Poslední prázdninový den jsem se kvůli článku vydala do Fjordského hřebčína ve Staré Pace. Pfefrovi byli moc milí, jen počasí si zase dělalo, co chtělo. Na cestě mě provázel déšť a zatažená obloha a stejné počasí panovalo ještě půlku dopoledne. Přesto bylo super zajít do stáda klisen a fotit je. Nakonec se ale sluníčko umoudřilo a vylezlo a to už mi pózoval před objektivem plemenný hřebec Balony I-88 a také klisna Pibeline. Zbytek času jsme věnovali povídání a na závěr jsem ještě viděla čtverylku v podání dětí z místního jezdeckého klubu. Lepší konec prázdnin jsem si nemohla přát!
Malá kamarádka
Na tohle focení jsem se moc těšila a předpověď slibovala krásně. Jenže během dne se vše změnilo a zatáhlo se, takže jsme s kamarádkou málem všechno odvolaly. Po velkém váhání jsem si ale říkala, že když nebude focení, aspoň si popovídáme-a nakonec všechno dobře odpadlo. Skrz mraky se postupně prokousalo sluníčko a večer už bylo krásné měkké světlo. Nejprve jsme fotily klisničku amerického miniaturního koně, velkou mazlivku a taky žrouta okrasných květin :-) ! Pak jsme se přesunuly do k velkým koním a tam mě uchvátil valach, kterého jsem okamžitě překřtila na Žemličku (podle barvy a podle pohádky O formanu Šejtročkovi.) Nakonec jsem byla moc ráda, že jsem přijela, protože to bylo báječné odpoledne!
Žlutá
Na konci prázdnin jsem ještě chtěla využít pěkného počasí a vydala jsem se k milým přátelům na Bulovku. Nejprve jsme fotili hřebce Marse (na prodej) a pak jsem přemluvila Evu, aby mi vytáhla hřebce Hersona. Ten totiž patří do kategorie "skryté poklady" a já jsem po něm už delší čas pokukovala. Nakonec to došlo tak daleko, že byl vypuštěný do výběhu, což se běžně neděje. Jeho radost neznala mezí, což je asi na fotkách i vidět! Užil si to (Dana při nahánění jistě taky:-)) a ani se mu domů příliš nechtělo. Pak jsme s Danou vyrazily za klisnami s hříbaty a já doufala, že je vyfotím v záplavě žlutých kytek (fakt nevím, jak se jmenují:-(.) Leč vysvětlit stádu, aby se odsunulo do správných míst a radostně tam pózovalo bylo poněkud nad lidské síly (tedy síly jedné fotografky a jedné naháněčky.) S vypětím všech sil se něco málo podařilo, ale tentokrát to úplně podle mých představ nevyšlo. Nevadí, příště!
Barokpinto Klisna
Barokní pinto jsou zajímaví kříženci, kteří by měli být zajímavě zbarvení. Klisna na snímcích je kříženka fríské klisny a APH, je tříletá a vypadá velmi nadějně. Je čerstvě obsednutá, ale velmi ochotná a komunikativní a měli jsme ji na strništi, abychom mohli nafotit její parádní pohyb. Na to, že se s ní poměrně krátce pracuje, tak byla naprosto v pohodě a dobře se fotila.
Od soumraku do svítání
Kvůli práci mám málokdy možnost zůstat u koní až do soumraku. Ale v létě to je jiná! A tak jsem si se synkem udělala krásný večer s milými kamarádkami a samozřejmě jsem i fotila-nejprve hru světla a stínů ve stáji a pak fotky v duchu "Marlboro" při západu slunce. Druhý den ráno jsme vstaly za svítání a šli s koňmi k rybníčku. Zažila jsem "rusalkové" ráno a dokonce i dvě Rusalky nafotila! :-) Než vyšlo slunce moc vysoko, došlo i na celé stádo, ale pak už se koně po noční pastvě těšili na klid ve stáji.
Shagar Gadda
Po několika letech jsem zase fotila arabského valacha Shagara Gaddu (bělouš) a také další koně jeho majitelky Hanky. Vždycky mám radost, když se shledám se známými koňmi a když je vidět, že se mají dobře a jsou spokojení. Shaggy má navíc za sebou (i před sebou:-)) úspěšnou sportovní kariéru - s Jiřím Papouškem totiž velmi úspěšně skáče (k údivu mnoha lidí). Dalším sportovcem před objektivem byl ryzák KWPN Dukato VTH, kterého také můžete spatřit na kolbištích a nejmladším přírůstkem je luxusní hřebeček Zantino, který je již z chovu Hanky. Výlet napříč republikou byl sice náročný, ale nesmírně příjemný a stál za to!
Atilla a spol.
Ať žijí náhody a hurá-akce, zejména v podání Johanky Spáčilové, která mě pozvala na nafocení kurzu lukostřelby a při té příležitosti jsem ji zase já zneužila k nafocení jejích koní-Atilly a Shagya-araba zvaného po domácku Karel. Oba nejprve trpělivě nosili lučištníky a pak se mi ještě proběhli před objektivem. Využila jsem ještě příležitost a nafotila starého arabského hřebce, který však měl stále jiskru. Možná se tedy album mělo spíš jmenovat Tři bělouši :-).
Menorka 2013 - dovolená
Dlouho jsem o ní snila, a když jsme po 14 dnech dovolené odlétali, tak jsem stále měla pocit, že se mi to všechno jen zdálo. Maličký ostrov (54 km na délku a na šířku přibližně 20 km) patří Španělsku a je (naštěstí) ve stínu Mallorky a Ibizy. Turismus tu není v takové masové míře, protože celý ostrov je zahrnutý do biosférické rezervace, takže mnoho pláží je stále ještě panenských, s azurovou vodou a dostanete se tam jen po kamenitých stezkách.
Celý text najdete zde...
Menorští koně
Na dovolené na Menorce jsem si nemohla nechat ujít nádherné menorské vraníky, tudíž jsem navštívila stáje Son Martorellet a viděla trénink i areál. Velkým zážitkem pro mě byla místní slavnost v Es Castell, jejíž atmosféra lze slovy opravdu těžko popsat-Menorčané zde popustili uzdu svému temperamentu! Hlavní hvězdou byli samozřejmě koně (skvěle vycvičení), kteří se vzpínali a chodili davem, přičemž mladí lidé se jich dotýkali. Opravdu dost nebezpečná zábava, nicméně kvůli fotkám jsem to riskla také!
Minihříbě roste
Po dovolené jsem se samozřejmě těšila na focení a možnost se mi naskytla brzy-jela jsem se podívat za minihříbátkem, které povyrostlo, ale stále připomíná plyšovou hračku. Malá se stále ještě lehce ztrácela ve vysoké trávě, ale jinak se nosila jako arab:-). Občas udělala grimasu, kterou jsem objevila až doma v počítači a úžasně mě pobavila. Trochu jsem si hrála i s protisvětlem,ale malá modelka v něm moc nechtěla stát. V podvečer se šli ještě do rybníčku vykoupat kladrubáci a stalo se něco, co za 12 let nikdo nepamatoval. Ti dva se prostě najednou sebrali a odplavali na hloubku-zaplavali si a pak se klusem vraceli. Prý to nikdy neudělali a v podstatě nás dojali, protože tito dva mí oblíbení modelové se budou brzy stěhovat do nové stáje-a jako by se tímhle gestem loučili s rodnou stájí.
Bolek
Basinka se stala mámou, narodil se jí krásný hřebeček Bolek. Jen nebyl čas se na něj jet hned podívat, a tak jsem to stihla až teď. Jenže to zrovna panovala vedra, takže prcek byl venku jen kvůli mně a na chvíli, protože by ho jinak sežraly mouchy :-(. Pár fotek jsem udělala a nezapomněla jsem ani na minishetlandy, konečně jsem je viděla jako koně a ne jako medvědy :-), zimní srst jim totiž vydržela opravdu dlouho. Trochu hurá-akce, ale lépe to nešlo-tak zase jindy...
Sportovní koně
Fotit s profesionály-a tentokrát myslím jezdce, je vždycky paráda. Vědí, co chtějí a také nepodcení přípravu koně. A přesně to udělal náš špičkový drezurní jezdec Michal Košťál, když jsem fotila jeho svěřence ( tedy nejen vzorně vyčistil, ale i zapletl, naolejoval kopyta atd)- hřebce Arhodia (KWPN), dále to byl oldenburský hřebec Donť Forget, velšský pony Limetree Aracorn Terezky Markuskové a tyto koně pak také byli pod sedlem, ale tyto fotky jsou privátní a doufám, že se oba jezdci na mě nebudou zlobit za těchto několik zveřejněných. Na závěr mi Michal představil raritu-norika Nema M, který pod ním velice úspěšně chodí drezurní úlohy na úrovni GP! Nejdřív jsem se divila, pak při piafách a pasážích jen nevěřícně zírala. Tenhle kůň je prostě neskutečný a více se o něm dočtete v zářijovém Jezdectví!
Dva fríští hřebci
Pro fríské koně mám velkou slabost, jsou mojí platonickou láskou. Na focení dvou fríských hřebců jsem se s jejich majitelkami domlouvala už od jara, ale stále nám to nevycházelo. Nakonec se vše podařilo až na začátku prázdnin. Když byli hřebci puštěni ve volnosti a začali se předvádět, bylo to naprosto úchvatné-oba mají excelentní chody, nádherné hřívy a každým pohybem dávali najevo svou radost ze života. Jen slunce hodně rychle stoupalo, takže jsme focení přerušily a začaly zase k večeru, kdy už bylo měkké světlo a tentokrát už jen pózovali. Krásný, byť náročný den, ale stál za to!
Achalteké-léto
V časném jaru jsem fotila poměrně pestré stádečko, kde mě zaujali dva achaltekinští koně. Tenkrát byli ještě v zimní srsti a já si říkala, že v letní budou úžasní-kovový lesk má jen tohle plemeno. Po několika měsících jsem se k nim vrátila-s celkem přesnou představou o tom, co chci nafotit, za to koně přišli do výběhu s jinou - a velmi jasnou představou, a to, že nechtějí spolupracovat :-)! Děvčata, co mi pomáhala, se opravdu nadřela, aby to alespoň k něčemu vypadalo. I takové je ale někdy focení.
Puntíci
K některým chovatelům se moc ráda vracím a těším se na nové přírůstky. Tentokrát jsem fotila malé puntíky aneb appaloosy, moc vyvedená hříbátka. Některá byla zvědavá a přátelská, jiná se spíš schovávala za matky a bylo docela těžké je nafotit. Fotit klisnu s hříbětem je vždycky náročné, protože hříbě musí být na správné straně a neschovávat se a ještě by dvojice měla být zachycená v dobré fázi pohybu-ale výzvy jsou od toho, aby se zdolávaly! :-)
Bouřka
Ještě se mi nestalo, abych fotila za extrémního nečasu-měla jsem v úmyslu fotit již v letní srsti shirku a clydesdalku, takže ještě za polojasna jsem shirce vydrhla rousy. Mezitím se zatáhlo a začalo hřmít, ale na několik akčních fotek světlo ještě stačilo. Pak začalo bouřit a pršet, tak se čekalo, zda to přejde. Černo se nakonec přehnalo jinam, takže opršené kobyly jsme s majitelkou vzaly na ruku a dovedly je na kraj pole, kde bylo několik máků. Jenže odněkud se opět přihnalo černo a déšť , načež chvíli potom se zase obloha projasnila...Nicméně kobylkám to rozhodně nevadilo a ještě mi s chutí snědly kytky v popředí! :-)
WPBR a spol.
Noví koně na focení jsou pro mě vždy zajímaví a ani jsem netušila, co má kamarádka doma, když mi říkala, že pořídila poníka pro děti. Tenhle atraktivně zbarvený WPBR se bezvadně fotil, jen se mi občas ztrácel ve vysoké trávě, která i mně sahala chvílemi až po bradu. "Džungle":-) má ale i své výhody a vznikají docela zajímavé snímky. Když už jsme měly brodění v trávě až po krk (doslova), přesunuly jsme se k mým dvěma oblíbencům-hřebci PRE a norikovi. I oni měli rozlehlé prostory plné vysoké trávy a najít je bylo chvílemi docela obtížné. Zajásala jsem nad místem, kde rostl vysoký rmen a tak jsme hřebce naaranžovaly do voňavého porostu. Moc ho to nebavilo, ale nakonec se něco povedlo!:-)
Minihříbě
Poslední červnový den jsem fotila hříbě poníka (máma i táta jsou poníci bez původu.) Když jsem uviděla hříbátko-klisničku v boxu, ze všeho nejvíc připomínala plyšovou hračku. Jakmile přišla s mámou ven, začala hned objevovat svět kolem sebe. Moc by mě zajímalo, co si takový prcek myslí, když je každé stéblo trávy větší než on, šťovík připomíná strom a přes řádky posekané trávy musí skákat!:-) Když se hříbátko vyvenčilo, přišli na řadu kladrubáci a můj oblíbený (kouzelný) rybníček. U něj se stále nechá něco vymýšlet a hledat nové záběry, moc ráda se sem vracím.
Šampionát welsh pony a cob 2013
Po roce se opět v Hradci Králové uskutečnil Mezinárodní šampionát welsh pony a cobů, počasí mu opět přálo-skoro až moc, protože slunce po celý den doslova peklo a přijela jsem domů jako rudá squaw:-)! Koní bylo více než sto, sice jsem se pokusila nafotit všechno a všechny v obou výstavních plochách, ale nejspíš se mi to u několika koní nepodařilo...Ale přesto mám více než 700 fotek, takže nezoufejte, pokud jste se nenašli v galerii, a máte-li zájem o fotky, napište mi mail, v archivu na 90% budete:-).
Adam v lupinách
Další hurá akci jsem spáchala v době, kdy ovládlo Česko tropické vedro. S lítostí jsem pozorovala, jak rychle všechno odkvétá a tak dlouho jsem otravovala kamarádku Renču, až jsme jedno časné ráno nastrojily fríze Adama do barokní uzdečky a Renču do nádherného korzetu a sukně od módní návrhářky Jarky Kašpar. (Botasky na nohách nebyly naštěstí ve vysoké trávě vidět:-)! ) Fotily jsme ve spoustě lupin, oběma to moc slušelo a musím říct, že s profíky se spolupracuje nejlíp . Obvykle lidi s koňmi nefotím (pro mě je nejkrásnější kůň ve volnosti), ale tohle jsem si nechtěla nechat ujít.
Lupiny
Mám úchylku na kytičky, nepopírám :-), což už moji přátelé od koní vědí. Takže když mi Kačka volala, že objevila spoustu rozkvetlých lupin (alias vlčích bobů), raději jsem se k ní rychle vydala, než budou odkvetlé. Se dvěma koňmi jsme se vydali do lesa-místo bylo opravdu kouzelné, ale modelové by nejraději měli hlavu zabořenou v dlouhé trávě, než aby pózovali, tudíž jsme se docela nadřeli, aby aspoň občas měli uši dopředu. A poučení pro příště-do lupin nebrat malé koně-zmizí v nich:-)! Po návratu jsem ještě fotila huculku a roztomilého křížence appaloosy. Prima odpoledne s přáteli uteklo až moc rychle...díky!
Ranč Radana-hříbata
Moje další cesta vedla ke kamarádce Petře na Ranč Radana, abychom nafotily letošní hříbátka. Obvykle přes poledne nefotím, ale teď nebylo vyhnutí-naštěstí přišly mraky a nebylo takové vedro. Příliš dlouho jsme prcky nehonily, nemělo by to smysl. Posezení ve stínu s kávičkou a povídáním bylo mnohem lepší!:-)
I´m Ideal a Maximum Blues Master
American Paint Horse I´m Ideal alias Willi byl dalším modelem. Kvůli připravovanému článku bylo potřeba ho nafotit-ovšem nejdřív taky vykoupat (vypadal velmi spokojeně:-).) Ačkoli je hřebec uprostřed připouštěcí sezóny, jakmile přišel do ohrady, soustředil se jen na práci a byl absolutní profík. To jsem nesmírně ocenila, zvlášť když kolem v ohradách byly klisny. Navíc je neskutečný mazel, klidně vám dá pusu, je to zkrátka zlatíčko. A stejně je na tom hvězda Maximum Blues Master, ověnčený mnoha tituly, špičkový hřebec a taktéž velmi přátelský kůň. Trocha času vybyla i na hříbátka, zkrátka to byly fotožně!
Ranch3r
Sliby se mají plnit-nejen o Vánocích:-), takže s umoudřeným počasím jsem se rozjela na Ranch 3r, abych majitelce nafotila koníky, jak jsme se domluvily. Čekalo na mě stádečko paintů, v jedné ohradě chovná klisna se svými třemi potomky. Ohrada byla obrovská, což mě nejdřív vyděsilo, ale nakonec jsme to zvládly, měly jsme k ruce i skvělou psí pomocnici Frances. Slunce ale rychle stoupalo, proto jsme stádo přehnaly jinam a ještě se zaměřili na nejčerstvější přírůstek. Vraný hřebeček mi učaroval-má všechny nohy bílé, lysinku, tečku na zadečku:-) a bílý ocásek! Paint Horse mají vždy něco do sebe a myslím, že i pro chovatele bývá někdy jejich zbarvení překvapením.
Tindra a Tjara
Konečně jsem se dočkala také islandských hříbátek-narodily se dvě vranky po otci Baldim, Tindra je starší, velice ji zajímají lidé a všechny bere jako kamarády na hraní. Skoro bych řekla, že je to hříbě vítací, které matku potřebuje jen kvůli krmení:-)! Tjaře byly v době focení čtyři dny, ta se raději držela u mámy, ale zvědavá byla také. Nevynechala jsem ani mladé valachy, brzy je bude čekat obsedání. Na závěr přišel na řadu miláček Omke, fotogenický vraný krasavec. Škoda jen, že hezké odpoledne rychle uteklo.
Bulovka-hříbata
Chtěla jsem si užít pampelišek na Bulovce, ale počasí a další okolnosti mi to zmařily. Ale jakmile se udělalo hezky, hned jsem vyrazila. Dana mě dovedla k ohradě a se slovy:"Je to tvoje!" mě tam šoupla:-). Nejdřív jsem šla za kobylkami-no, "kobylkami"-oni to jsou spíš pořádné kobylice, ale mlaďošky. Kochala jsem se pohledem na to, jak vyrostly- Dušan z nich musí mít v nebi radost! Pak jsem se přesunula na vedlejší pastvinu za hříbátky-spokojeně lenošila v písku a mě vůbec neřešila. Po chvíli sešly klisny k vodě a zůstaly i s hříbaty ve stínu, ze mě se stalo drbátko a ve spolek jsme byli všichni spokojení. :-) Jaksi jsem se začlenila do stáda a mohla být tichým pozorovatelem-a to je pro mě balzám na duši!
Tři hříbata
Podivné jaro pokračovalo a plynule přešlo v červen...Nedalo se vůbec fotit a teď, když se konečně vyčasilo, snažím se dohnat vše, co jsem si naplánovala. Znovu jsem se zastavila u hříbátek, která jsem fotila už 8. května. Povyrostla a přibyla k nim další klisnička-ryzka. Ta svou maminu při porodu pěkně potrápila, protože byla hodně velká. Proto není kondice matky zatím ideální, ale pracuje se na tom:-). Ostatní dvě hříbata jsou už malí ďáblíci a vychutnávají si jak pastvy, tak sluníčka a pohybu-radost se na ně dívat!
Arabi a pampelišky
Jaro je letos podivné-stále jen prší, je chladno a můj seznam míst, kam jsem chtěla jet fotit, visí nedotčený na lednici:-(. Oproti loňsku je to opravdu bída, proto jsem ráda, když se mi podaří alespoň něco málo nafotit. Na moje oblíbené araby jsem se chystala, jakmile vyrostou pampelišky. Když konečně vykvetly, vytrhnul zubař Štěpánce zub-ale byla tak úžasná, že mi šla pomoct s naháněním a dokud fungoval Ibalgin, tak jsem mohla fotit:-)! Byla skvělá, za to jí patří dík a příště to už snad bude všechno v pohodě.
Wels-Rakouský a mezinárodní šampionát arabů
Krásný víkend plný ušlechtilých arabských koní ve Welsu s milou společností-co víc si přát! Tentokrát jsem nemusela fotit všechno a všechny, tak jsem si to užívala a fotila jen to, co se mi líbilo. Což jsou v mém případě hlavně portréty s černým pozadím. No a kde by se mi mohlo stát, že mi dvojnásobný světový vítěz Eternity Ibn Navarrone-D funí do objektivu?:-) Není to ale jen o koních, ale taky o vztahu člověka s koněm, radosti a jedinečných momentech. Všem milým přátelům moc díky a doufám, že jste si to užili stejně jako já!
Wels-Nacht der Pferde
O víkendu jsem byla v rakouském Welsu, kde se konal rakouský a také mezinárodní šampionát arabů. Takže hlavní cíl výpravy byl jasný. Až na místě jsem zjistila, že je to velká výstava-taková rakouská Equitana a v rámci ní se koná také noční show. Díky šťastné náhodě a úžasné kamarádce Zuzce jsem ji mohla vidět a byla opravdu skvělá. Téměř tříhodinová show byla plná emocí a vynikajících výkonů, dobře jsem se bavila a viděla jsem v akci méně známá plemena jako jsou comtoise a American Saddlebred. Kdybych mohla udělovat hvězdičky, tak klidně pět!
Čenzo a Peggy
Na hříbátka už jsem se těšila, na jejich udivené pohledy a neohrabané poskoky. Byla jsem fotit Čenza a Peggy-po otci to jsou sourozenci. Oba jsou velmi kontaktní, jen šimla se nechtěla za žádnou cenu nechat chytit a vyčistit, měla asi pocit, že bude muset domů. Tak doufám, že si ji nafotím příště čistou, protože s hnědým hříbátkem tvoří malebnou dvojici!
Adam
Všechno rozkvetlo, z Equitany jsem si dovezla kvůli focení barokních plemen portugalskou uzdečku, tak jen zbývalo najít toho pravého koně na vyzkoušení:-). Padlo to na kamarádku Renču a jejího fríse Adama. V jeden podvečer jsme popadly koně, dva psy a kočárek s mimčem a vyrazily fotit. (My, ženy, totiž zvládneme všechno!) Adam je naštěstí typický frís, kterého jen tak něco nerozhází, takže trpělivě pózoval u rozkvetlého zlatého deště a pak u třešně. Měla jsem vymyšlené ještě další focení, ale nestálé počasí nám ho zhatilo-prozatím!:-)
Hispanofríska
S jarem přicházejí hříbátka, moje první letošní focené hříbě je křížence P.R.E hřebce a fríské klisny, jde o hispanofrískou klisničku. Je krásně rostlá, velice komunikativní a nebojácná, zatím má hnědý kožíšek, ale její budoucí barvu lze těžko odhadnout, protože hřebec je bělouš. Zatím je s matkou v menším výběhu, časem budou začleněny do stáda dalších klisen. Když jsem ji zrovna nemusela drbat:-), hrála si se mnou na schovávanou za keříkem.
Klisny appaloosa
Po delší pauze jsem přepadla kamarádku Gabču, která kvůli mě zcela překopala svůj denní režim. jenže počasí se nedá poroučet, takže jsme musely využít pěkného dne. Nejprve jsme fotily klisny s hříbaty, potřebovala jsem materiál k článku. Času moc nebylo vzhledem k tomu, co jsem potřebovala stihnout, ale nakonec to snad vše vyšlo. Hříbátka byla skvělá, když se rozdováděla, tak jsem radši už neseděla na bobku, protože občas jsem jich měla doslova plný objektiv a musela jsem rychle uhýbat.
Hřebci appaloosa
Možná se hned někdo začne divit, jak to, že mluvím o hřebcích appaloosa, když tečkovaný je jen jeden z nich-to je Legacy Black Taurus. Druhý má barvu cremello a modré oči, je to The Secret Gene a dává žlutá hříbátka s bílými tečkami, takže jeho jméno (Tajný gen) je opravdu výstižné. Hřebec je hřebec a umí se předvést, i když jakmile se z pastvin ozvala některá z klisen, přestal se starat o naše mávátka a zamilovaně koukal směrem k pastvinám. Však taky je připouštěcí sezóna v plném proudu a jejich myšlenky se soustřeďují zcela jiným směrem:-)!
Clydesdale a shir
První jarní fotky (tedy bez sněhu:-)) a hned se mi podařilo fotit koně, kterých tady je velice málo! Dvě klisny jsem nejdřív považovala za shirky, než mi majitelé řekli, že klisna s užší lysinou je čistokrevná clydesdalka - což jsem zírala, protože si myslím, že je v ČR jediná! Obě klisny jsou velmi mazlivé a jsou stále spolu, což se nechalo krásně využít při focení. S trochou námahy jsme je rozpohybovali, země jen duněla pod jejich obrovskými kopyty. Ačkoli by se mohlo zdát, že to budou koně těžkopádní, opak je pravdou. A pokud jste někdy viděli reklamu na Budweiser s koňmi, tak to jsou právě clydesdalové.
Poslední sníh
Na konci února jsem si ve slevách koupila nové super zimní boty a vůbec jsem netušila, že je bohatě unosím až do téměř poloviny dubna! :-( Zima nás letos nechtěla opustit, tak jsem využila posledních pěkných dní a vyjela na hory, kde bylo sněhu ještě relativně dost. Měla jsem perfektně nachystanou provizorní ohradu, vyčištěné koně, prima pomocníky, takže jsme hned začali fotit. Sluníčko vydrželo, hlavními aktéry byla fríská klisna, Quarter Horse a poník a došlo i na majitelku, které jsem udělala jezdecké fotky-vyšlo to tak trochu jako westernová Popelka!
Puma a spol.
Puma, velbloud a sob-exotická zvířata, která jsem mohla fotit a také si je hladit, což je bezva zážitek-a ani jsem kvůli tomu nemusela navštívit cirkus!:-) Neodolala jsem a mám také fotku s pumou-dokud ji unesu. Má uhrančivý pohled a jezevčíka sledovala zcela s dravčím zaujetím-nicméně pak si s ním přátelsky hrála na tlapičkovanou.
Equitana 2013-Festivallo
Vrcholem Equitany je Hop Top Show, letos s názvem Festivallo. Ačkoli jsem velkým příznivcem Equitany, tak letos je třeba přiznat, že byla poněkud chudší a některá vystoupení mě nenadchla. Hvězdou byl opět Frédéric Pignon (poetické vystoupení s Magali Delgado bylo jedno z nejhezčích) a také Lorenzo, který pracuje už se šestnácti(!) koňmi ve volnosti a rozum nad tím zůstává stát! Chvílemi mi to připadalo, jako by vzal kladrubský hřebčín na vycházku!:-) Co bohužel pořadatelé zcela pohřbili, to byla ukázka voltiže. Před fotografy se postavily davy roztleskávaček a jaly se křepčit, zatímco my hledali marně průhled na špičkové voltižní číslo:-(. Festivallo by vydalo na článek, raději se podívejte na fotky!
Equitana 2013-hala 6
Dva roky jsem se těšila na další Equitanu a uteklo to jako voda. Jako vždy se hlavní program odehrával v hale 6, kde byla představována po celý den plemena a jednotlivé chovatelské svazy. Vystoupení měla různou úroveň, ale každý si mohl vybrat, co ho zajímá. Mě okouzlila Kenzie Dysli, fantastická jezdkyně, která předváděla i velmi těžké cviky (včetně práce s garochou) s nesmírnou lehkostí a elegancí. Krásní byli i zástupci fríských koní a arabofrísů, jižanský temperament vnesla plemena Jižní Ameriky-Paso Fino a Mangalarga manchadores. Nechyběli ani čeští zástupci-NH Kladruby n.L, (Jiří Nesvačil sklízel za rychlá kola se čtyřkou kladrubáků obrovské ovace) a koně Kinští s Půlpánovými (jedna moje fotka byla také na stánku a po celý týden zde běžela prezentace koní Kinských z mých fotek.) Nezapomínalo se ani na vzdělání, takže jsme viděli skokový výcvik pod vedení světové špičky-manželů M. a L. Beerbaumových nebo barokní ježdění pod taktovkou Richarda Hinrichse, nesmím opomenout ani skvělá vystoupení žáků P. Parelliho. Zkrátka Equitana ví, čím návštěvníky zaujmout.
Achaltekinští koně
Objevila jsem zajímavé koně na focení v podstatě za humny:-) a díky vstřícnosti majitelek jsme uskutečnily první focení. Tedy doufám, protože si kvůli velikému a svažitému výběhu odběhaly sto jarních kilometrů už v březnu, koníci si z nás dělali legraci a dostat je na kýžené místo bylo opravdu náročné. Naštěstí jsem měla ještě malého pomocníčka-fenečku Jack-Russela, která naprosto nebojácně naháněla koně a odmítala zůstat stranou dění:-). Byla jsem unešená zejména ze dvou achaltekinských koní, klisny a valacha, na ně se moc těším, až budou v letní srsti.
Lolla Cattani
Jarní prázdniny pokračovaly krásným počasím a já dalším focením. Vděčným modelem se mi stala mladá klisna Lolla Cattani (hnědka s velkými bílými odznaky), která se pěkně předváděla, i když ve hlubokém sněhu jsem ji příliš nehonila. Přesto se rozehřála a začala sama vyvádět a vyhazovat, až rozběhala další kamarádky. Ale na pastvině byly ledové plotny, kde to koním klouzalo, takže jsme je po chvíli nechali v klidu, aby se ještě něco nestalo! Za to žádná fotka nestojí, zdraví koní je pro mě vždy na prvním místě.
Stáj Dorián
U kamaráda Honzy jsem ještě nebyla fotit, a tak jsem byla zvědavá na jeho svěřence. Ačkoli je jeho stáj kousek ode mě, po příjezdu jsem zjistila, že pastviny jsou už rozblácené (a koně podle toho vypadali) a jen jedna ohrada je ještě se zbytkem sněhu. Děvčata se činila s kartáči a hřbílky, aby uvedla koně do jakžtakž přijatelného stavu a pak jsme je jednotlivě brali do velké ohrady. Bylo to nejjednodušší řešení, koně odvést kousek dál a vypustit-vraceli se ke svým kamarádům a nemuseli jsme je nikde honit! Udělala jsem každému portrét a pohybovku, ale těším se na jaro, kdy tuhle akci zopakujeme!
Islandíci a Omke
Tentýž den odpoledne jsem ještě vyrazila za mými milými holandskými přáteli na islandské koně. Na ježdění to sice kvůli množství sněhu nebylo, ale na focení byly ideální podmínky. Celé stádo se drželo pohromadě na velké pastvině, když jsme k nim došli, tvářili se spokojeně na lidskou přítomnost. Fotila jsem portréty a pak se začali honit dva valášci - Kjáni (můj oblíbenec, na kterém jezdím) a Djarfur, na které evidentně přišlo jaro. Vzpínali se, kousali, kopali a honili, aby nakonec zase svorně stáli s hlavami u sebe jako největší kamarádi! Když jsme se vrátili od islandíků, šla jsem ještě nafotit fríského hřebce Omkeho. Zapadající slunce mu prozářilo červeně hřívu a pro mě byl jako kůň ze snu...
P.R.E. v zimě
Když jsem si na konci února kupovala nové zimní boty, ani jsem netušila, jak moc se budou hodit. Výhodou bydlení (téměř) v horách je, že i v březnu lze nafotit zimní fotky, zatímco všude jinde už je jen bláto. Vrátila jsem se k P.R.E. koním, nejprve se fotilo stádo, pak dva hřebci, kteří se krásně předváděli. Nejvíc se mi líbili v protisvětle, kdy se za nimi rozvířil sníh. Na jednom snímku lze vidět, jak se hřebec zadními probořil do sněhu, zatímco předními stojí na ledové krustě, která jeho váhu ještě unesla. Na závěr přišla řada na dvě klisny, které mají naprosto excelentní chody-opravdu jsem žasla, jak se nosily. Obrovský dík patří Andree a Saše, že se mnou měly trpělivost.
Andalusan a pes
Začátek jarních prázdnin se vydařil-v sobotu ráno zářilo slunce a to znamenalo jediné-honem zavolat někomu z dobrých známých, kteří se mnou mají trpělivost a jet fotit. Už jsem ani nedoufala, že nafotím nějaké další zimní snímky se sluncem. Kamarádi se na mě naštěstí nevykašlali, takže už v deset hodin jsem stála na pastvině se svými oblíbenými modely-hřebcem P.R.E. a norikem. Asi by z toho vznikly klasické snímky, kdyby Sváťu nenapadlo, že ke koním pustí belgického ovčáka Vara. To se pak začaly dít věci! Andalusan to vzal jako prima hru a nastala velkolepá honička. Chvílemi to vypadalo docela divoce, ale psovi se nic nestalo a přišlo mi, že si to kůň i pes náramně užili:-)!
Jeskyně víl a Zlatý vrch
Občas vyfotím i něco jiného než koně.:-) Vypravili jsme se na rodinný výlet do Jeskyně víl v NP České Švýcarsko. Jeskyně je to relativně malá, ale doslova kouzelná. Jenže při své první návštěvě jsem až na místě zjistila, že nemám kompletní stativ, takže -skřípajíc zuby- jsem fotila jen z ruky a slibovala si, že se sem vrátím. Což se naštěstí podařilo! Ze stropu a ze dna jeskyně vyrůstají ledové rampouchy různých velikostí, objevují se i tzv. ledové záclony a mnohé další útvary. Osvětlení obstarávají čajové svíčky a je to velká turistická atrakce. Cestou domů jsme ještě zajeli na Zlatý vrch, což je národní přírodní památka kousek od České Kamenice, kde se nacházejí krásné čedičové varhany s mimořádnou, až 30 metrovou kamenných délkou sloupů.
Minishetlandi
Zataženo, šedivo, to je typický rys letošní zimy. Jakmile se šedo promění alespoň ve světlešedo:-), beru foťák a jdu ke koním. Před objektivem jsem měla znovu minishetlandíky, kteří si mezitím zvykli na svůj nový domov a začali chodit do výběhu. Jsou stále krásně načesaní a při focení jim husté hřívy vyfoukal vítr, takže dostali rošťácký výraz. Sníh jim vůbec nevadí, mají husté kožíšky a nechali se i celkem ochotně rozpohybovat, ačkoli jim sníh byl leckde až po břicho. Nechtěla jsem je ale dlouho honit, pro tyhle prcky je to dost vysilující, proto jsem se přesunula k dalším koním v ohradě a to Gulliverovi a Basie. Basinku znám od hříběte, je to profimodelka, která velice dobře ví, jak se postavit k foťáku. Je to nastávající matka, takže jsem taky byla opatrná při pohybovkách, ale Baska ví, co si může dovolit.
Prašan
Když se člověk vzbudí do krásného rána, místo tradičního šeda, tak začne přemýšlet, kam se honem vydat fotit. Měla jsem už v týdnu rozjednané focení, ale kvůli počasí jsem ho nakonec zrušila, a tak jsem logicky směřovala dotaz na tutéž majitelku, zda by neměla čas. K mé radosti se ukázalo, že by na mě měla náladu, takže jsem nelenila, skočila do auta a vyrazila. S místními děvčaty jsme se probrodily sněhem a natáhly jsme ohradník do ohrady, kde se pak odehrávalo focení. Poněkud mě zaskočilo množství sněhu:-), takže nebylo možné koníky dlouho honit a trochu nám zalézalo (a zase vykukovalo) sluníčko. Nicméně jsem odjížděla spokojená, protože se nakonec tahle hurá-akce vydařila.
Minishetlandi
OS Svítání pořídilo pro nejmenší děti dvě hříbátka minishetlandů- Míšu a Loty. Oba vypadají jako plyšáci, ale musejí se zatím venčit jen na vodítkách, protože z jakékoli ohrady prostě odejdou, břevna jsou na ně vysoko:-)! Jsou moc roztomilí a okamžitě se stali miláčky dětí (a nejen jich!) Využila jsem pěkného počasí a fotila také Theu a Lukyho ve výběhu, díky mrazu byl krásný prašan. Pak už šli koníci pracovat, ale i tak to bylo prima!
Amálka a Ektesa
V rámci focení arabů došlo ještě na Radčinu dvojku-haflingerku Amálku a arabku Ektesu, krásku z polského chovu, která je mimochodem na prodej. Oběma kobylkám se líbila změna výběhu, takže se krásně nosily, jen opar zakrýval chvílemi sluníčko. Amálka občas udělala neskutečný škleb nebo alespoň vyplázla jazyk, abych věděla, co si tom mém focení myslí!:-) V posledním světle ještě Štěpánka vytáhla ven hřebce a zkusili jsme "pojď mi hopa":-) aneb vzhůru na zadní. Moc se mu nechtělo, zajímaly ho spíš kobylky ve vedlejší ohradě.
Arabi v zimě
Nemohla jsem se dočkat prvního pořádného focení se sněhem a sluncem v roce 2013, ale musela jsem si na něj pěkně dlouho počkat. Nejdřív nebyl sníh, pak zase slunce, a když konečně vysvitlo, doma mě nikdo neudržel, ačkoli jsem ještě dobírala antibiotika. Naštěstí kamarádky Štěpánka a Radka pro mě měly pochopení, takže jsem se mohla vyřádit u arabů. Nejprve jsme fotily rezavou část stáda a pak bílou, jemný opar vytvořil téměř monochromatické fotky s krásnou atmosférou. Mám moc ráda, když jsem ve stádu a koníci si chodí pro podrbání, už nejsem vetřelec, ale vítaný návštěvník.