Vítejte
na stránkách,
které jsou určeny těm,
kteří ještě nezapomněli
na své dětské sny plné
vlajících hřív a
dusotu kopyt....
Co tu najdete
Ve fotogalerii nalezte snímky koní nejrůznějších plemen ve všech ročních obdobích či z nejrůznějších akcí, v oddílu novinky budou prezentovány nejčerstvější snímky.Poděkování
Tímto bych velice ráda poděkovala všem svým přátelům a známým (i těm budoucím), kteří mi vycházejí vstříc při mých (občas šílených) nápadech a mnohdy naběhají víc kilometrů než jejich čtyřnozí svěřenci:-).Novinky ve fotogalerii
Miláčci
Podzim mám moc ráda, vždycky se těším, až se všechno zbarví a pak nevím, co dřív! Jenže letos to dlouho vypadalo spíš jako léto a první pokus s nesměle zbarvenými stromy jsem udělala s koníky od nás. Byli zlatí, protože s námi byli na pastvině v podstatě na volno a trpělivě čekali, co si na ně vymyslíme. Trochu jsme je rozpohybovali a to je bavilo - zvlášť, když za to pak dostali ňamky! :-) Když jsme je dávali do výběhu, využila jsem ještě pěkně vybarvené škumpy a s trochou kroucení a manipulováním s koňmi se mi podařilo dostat do záběru jak barevné listy, tak naše miláčky. Přesto doufám, že to bude časem barevnější a ještě něco stihnu zrealizovat!
Fotografie naleznete zde...Hříbata a Furioska
U kamarádky Hanky jsem dlouho nebyla, ale o to víc jsem se těšila na hříbátka, která jsem měla nafotit. Oba hřebečci řádili radostně na louce a kobyly byly rády, že se mohou pást a mládež se zabaví :-). Poté jsme se přesunuly do druhé ohrady a moc mě zaujala ryzka plemene Furioso- u nás moc často nevídané. Mladá kobylka je moc pěkná a se zajímavou barvou, hezky se na ni koukalo skrz hledáček.
Velká stáda
Ráda poznávám nové koně a v tomto případě se mi to splnilo opravdu vrchovatě. S majitelkou a děvčaty jsme nejprve jely na stádo s krásným appa hřebcem. Ve stádu byly všechny možné barvy, krásně se na to koukalo. A všechny jsem moc zajímala, evidentně to bylo zpestření pastevního života! :-) Pak jsme už jely k majitelce za dvěma úžasnými hřebci - appou a irským cobem. Oba byli vzorně nachystaní, podvečerní světlo bylo ideální a já jen mačkala spoušť! S posledními paprsky jsme šly k velkému smíšenému stádu a já opět nevěděla, co dřív fotit. Bylo to super užité odpoledne.
Dvacet koní
Původně jsem jela ke kamrádce Petře nafotit hříbátka, ale trochu se nám to vymklo z ruky :-). Postupně totiž přiváděla další a další koně a mně před objektivem defilovali koníci všech barev, plemen a věku,včetně starých důchodců (ovšem v parádní kondici.) U Péti je vždycky co fotit, jen to bylo poněkud náročnější. To je tak, když se vidíme jednou za rok a chceme pak stihnout všechno! :-)
Coraline for Life
Krásné září jsem ještě využila k dalšímu - spíš letnímu - focení krásné kobylečky Coraline for Life. Podvečerní sluníčko tomu dodalo krásnou atmosféru, mouchy daly pokoj a zdálo se, že si to obě holky užívají. Tomuhle typu hříbátek říkám "srnečky Bambi" - hnědé, s velkýma očima :-). )I když které hříbátko není krásné, že?
Vřesy
Jen pomalu doháním resty, dnes je to ohlédnutí za focením v září. Těšila jsem se na focení ve vřesech, ale prý nejlepší byly, když jsem byla v létě na dovolené a teď už odkvetly. (To je tím horkým létem - pokud vím, tak vřesy kvetou na podzim!) Nedalo se nic dělat, než se pokusit ještě najít místo, kde aspoň trochu rostly a zvěčnit tam krásné modely. Není pokaždé posvícení, tak třeba zase za rok...
Slavnosti - Saint Climent
Menorca je naše milovaná destinace, ale letos byla jedinečná tím, že ob záliv byla ve stejnou dobu kamarádka Joha s rodinkou, takže jsme čile "kuly pikle" a výsledkem byla návštěva vystoupení ve stájích Son Martorellet (kde se bohužel nesmělo fotit), ale podívaná to byla úžasná! Krásní koně, výborné jezdecké umění a nevšední čtverylky jsme opravdu ocenily. A o pár dní později jsme odjeli do vesničky Saint Climent, kde se konaly tradiční slavnosti, při nichž chodí koně po zadních a lidé se jich dotýkají pro štěstí. Celou slavnost zahajovaly velké loutky, průvod s pištcem na oslu a dále žehnání jezdcům. To prováděl kněz - v jezdeckém oděvu a sutaně, přičemž pak vyskočil do sedla a ukázalo se, že je velmi zdatný jezdec, protože odjezdil celou slavnost. Ten mumraj, hudbu a křik nelze dost dobře popsat, to se prostě musí zažít! A čím je pozdější hodina, tím lepší nálada panuje (ale to už mi foťák opravdu nebral.) Menorští koně jsou na toto speciálně trénovaní, silnice jsou vysypané pískem, ale samozřejmě stát poblíž je vždy na vaše nebezpečí.
Malí cobíci
Doufala jsem, že relativně brzy ráno nebude kolem koní tolik much, ale bohužel jsem se spletla! :-( Jela jsem fotit dva malé cobíky, ale opět bylo vedro a mouchy hodovaly, co jim síly stačily. Hříbátka se nejraději schovávala pod ocasy matek, aby se zbavila hmyzu a bylo těžké je vyfotit nebo rozpohybovat. Za to jejich starší bráška (vraník) byl vysloveně "škodík" a neustále okusoval a provokoval staršího "strejdu" :-). Ten s ním měl svatou trpělivost, ale když to mladík přehnal, rázně ho usměrnil. I tohle je tajímavé - pozorovat koňskou etologii.
U Hanky
K Hance se vracím pravidelně-na hříbátka i všechny ostatní koníky a pokaždé je co fotit. Tentokrát nám přálo počasí a taky koníci spolupracovali moc dobře, tudíž jsme toho stihly opravdu hodně. Od hříbátek, přes mladé hřebečky až po ustájeného seniora nebo pár fotek s černým pozadím. Zakončily jsme to cákáním koní (a hafanů) ve vodě, ale to už se obloha zatahovala.
Kim a spol.
Po roce jsem se zase sešla s kamarádkou a jejím koníkem Kimem, ale tentokrát v novém působišti. Na focení se přidaly i další kolegyně se svými koníky, takže jsem nejprve měla tři modely, pěkně každý s jinou barvou :-). Jen bylo hrozné vedro a asi milion much, jejichž retušování je pěkně náročné. Pak jsme se přesunuly ještě k dalším koníkům - mladým kobylkám APH a QH a zakončily to focením poníka-puntíka. Jsme domluvené, že pokud bude pěkný barevný podzim, zkusíme něco dalšího.
Slunečnice
Hodně dlouho jsem si přála focení ve slunečnicích, ale u nás na severu se nepěstují. Když jsem u kamarádky zahlédla fotky se žlutým polem, hned jsem ji uháněla s prosbou o akci. Jenže místo slunce přišly lijáky, slunečnice pomalu odkvétaly a nakonec jsme z toho musely udělat hurá akci, abychom to vůbec zvládly. I tak ale bylo oblačno a sluníčko vykukovalo jen sporadicky. Přesto jsem měla velkou radost, koník spolupracoval přímo ukázkově a moc mu slušela moje barokní uzdečka. Samozřejmě, že jsme fotily jen v řádku a na kraji pole, aby nevznikly žádné škody. A možná, že příští rok to zvládneme i se sluncem! :-)
Plavení
Léto skýtá příležitost vzít koně k vodě a užít si plavení. Polinka a Lucky vodu milují, takže jsem mohla pobíhat po břehu a hledat různé úhly záběru, zatímco oni pózovali a užívali si příjemného ochlazení. Dokonce i kachny se připlavaly podívat, co se to děje! :-) Slunce střídavě svítilo a zakrývaly ho mraky, pokaždé to jinak zbarvilo vodu, tak jsem si pohrála a některé fotky převedla i do černobílé.
Hříbátka se koupou
Mnoho koňáků ví, jak je pro některé koně těžké překonat louži nebo vodu na parkuru. Koně prostě mají pocit, že vstupují na neznámou a nebezpečnou plochu a odmítají se k ní jen přiblížit. Když jsem fotila první setkání s vodou u dvou hříbátek, byl to zážitek. Nejprve byla velmi obezřetná, ale když viděla, že maminy se klidně cachtají a stihnou při tom ještě okusovat trávu ze břehu, dodala si postupně odvahy a do mělké vody vlezla také. Ve vedru jim to bylo moc příjemné a za chvilku už chodila do vody i na břeh naprosto s přehledem. Připojila se k nim i mladá kobylka Quarter Horse, jejíž majitelka s ní moc hezky od malička pracuje a vzájemná důvěra je vidět na každém jejich kroku.
Indiánské focení
Přiznávám bez mučení, že fotit lidi a koně je pro mě složité. Snažím se uhlídat výraz koně i člověka, ale nemyslím si, že mi to jde. Občas udělám výjimku, takže se souhlasem aktérky mohu zveřejnit fotky z našeho indiánského focení. Koně jsme si pomalovaly samy a došly na louku, kde byly krásně vyšisované trávy. Oblečení i doplňky (peříčka, korálky) jsme ladily do přírodních barev. Ačkoli jsme nefotily moc dlouho, koníka to celkem rychle přestalo bavit a pak už nám to dával jasně najevo! I přes to si myslím, že se fotky povedly, byť ze mě tekl pot nejen při jejich pořizování, ale i při úpravách. Ano, je na čem pracovat, já vím!
Daya
Roztomilá klisnička Daya (irský cob) byla jen pár dní stará, když jsem se ji vydala fotit. Byla moc roztomilá, dokonce nám předvedla i akci, ale dlouho jsme ji netrápily, bylo vedro. Ve vedlejší ohradě nás se zájmem pozorovali "kluci" a nakonec jsem ještě něco málo nafotila ve stádu klisen s hříbaty. Starší hříbata ještě mají hříběcí kabátek a jen pomalu ho shazují, tak vypadají jako medvídci v létě! :-) Je to trochu absurdní - v létě mám nejvíc času, ale ve vedrech se toho opravdu moc nedá.
Islandská hříbata
Začátkem června jsem se opět vydala za svými přáteli a jejich islandskými koňmi, protože bylo na čase nafotit hříbátka. Já tohle plemeno prostě miluju, to jsou úplně jiní koně ve vztahu k člověku. Neskutečně milí, charakterní, s jedinečnými chody, které vidíte už u nejmladších hříbat. Jen vždycky nevím, co dřív fotit! :-) Nakonec jsme si ještě užili focení hřebců u rozkvetlého rododendronu a byl nejvyšší čas se vydat domů!
Jetel inkarnát
Hned v úvodu raději napíšu, že jsem fotila tak, aby na poli nevznikly žádné škody - krčila jsem se v dráze od traktoru a koně byli na louce za polem. I přes vedro se nechali koníci přemluvit ke spolupráci, byť se tam nedalo moc toho vymyslet. Ale kdo by odolal růžovému lánu? Jsem ráda, když se tyhle možnosti naskytnou a když na mě kamarádkamyslí, jen co zahlédne něco kvetoucího! :-) Koně a kytičky - to je moje!
Den starokladrubského koně
S kamarádkou Katkou jsme se vypravily do Kladrub na Den starokladrubského koně. Dopoledne byla chovatelská přehlídka, při které napadnul jeden vraný hřebec druhého a ačkoli oba předvádějící dělali co mohli, hřebci utekli-jednoho našli až u Řečan a byla u toho i televize. Myslím, že jen díky velkému štěstí se nikomu nic nestalo, protože tohle je noční můra! Docela mě zklamalo, že ve volných stájích bylo jen pár klisen s hříbaty a ještě byly k vidění jen přes vrata - takže žádné hlazení, jak bývalo dřív zvykem. Program byl pěkný, rej kočárů nebo velká čtverylka neměla chybu a klisny s hříbaty ve volnosti byly úžasné. Já jsem poprvé za mnoho let stála v rohu kolbiště (nikoli mezi fotografy), takže odpoledne jsem měla všechno proti slunci a netěšilo mě to. Navíc vstupenky nebyly vůbec levné (350 kč), ale ve výsledku spousta lidí stála, kde se dalo, protože se nevešla na tribuny a vznikaly tam konflikty. Některé ukázky uprostřed kolbiště by člověk mohl vidět leda tak s dalekohledem a jakmile skončil program, lidi byli nekompromisně vyhnáni. Takže zahánění stáda a večerní stáje, které měly (aspoň pro mě) neskutečnou atmosféru, už asi nezažiju. Celkově to bylo hezké, ale pro mě hrozně neosobní. A asi je to dané tím, že srovnávám dlouhou časovou kapitolu.
Hříbátka ve žluté
V jarní podvečer jsem byla fotit roztomilá hříbátka. Louky byly celé žluté od rozkvetlých pryskyřníků, takže dodaly fotkám krásné barvy. Když jsem se skrčila do trávy, pomalu jsem přes ni ani neviděla. Mrňousové občas předváděli skoky přes vyšší trávu a dobře se fotili. Tohle je na ně nejlepší čas-než začnou přelínávat, protože pak chvíli nevypadají moc hezky, dokud nemají letní srst.
Appaloosy
S dlouhletou chovatelkou appaloos Gabčou jsme se dlouho neviděly, ale tohle setkání jsme si vrchovatě užily! V každé ohradě byla spousta krásných "puntíků", k tomu všechno kvetlo a já nevěděla, co dřív! :-) Téměř násilím mě museli odvést od hříbátek, protože s těmi bych asi vydržela hodiny! Když už jsem si myslela, že máme vše hotové, šlo se fotit na jízdárnu. Opravdu jsem se vyřádila, bylo to zase moc milé setkání!
V pískové jízdárně
Byla jsem pozvána na neznámé místo - nafotit nového hřebce a mladé koně na prodej. Po příjezdu jsem si ale poněkud zoufala, protože jsem měla fotit v jízdárně, kam jsem se s teleobjektivem tak tak vešla a navíc za ohradou byla spousta rušivých věcí. Jenže jinde to možné nebylo - pastviny se totiž táhly až k obzoru a tak jsem se musela smířit s jízdárnou. K večeru byli všichni koníci vypuštění na pastviny a teprve tam jsem zajásala, byť jsem se pořádně prošla!
Hříbata APH
Hodně dlouhou a krásnou tradicí je focení hříbat s pampeliškami u Lenky a Libora. Lenka obvykle "objedná" počasí - a ono se opravdu vyčasí a pak si to náramně užijeme! Hříbátka jsou jako malovaná a těžko jedno preferovat, když jsou všechna krásná! Některé se se mnou hned zkamarádí a jsem drbací teta, jiné se bázlivě schovává za mámu a jen po očku po mně pokukuje. Vidět pak celé stádečko krásných klisen je pastva pro oči.
Jarní podvečer
Majitelé si mě mimo jiné zvou na nafocení koní na prodej. Dobrá fotka a video osloví kupce určitě mnohem víc, než cvak z mobilu na dvorku! Mladý westfálský valach Frederico čeká na svého majitele a zatím se radostně prohání po pastvinách. Pak na řadu přišli pro radost PRE koně, kterým se evidentně pohyb na velké pastvině moc líbil. Poněkud netypicky jsem zachytila valacha PRE v "pleasurovém" klusu, který by velmi rádi viděli především westernoví jezdci a chovatelé, ale i přes to si myslím, že je i u tohoto plemene perfektně vidět jeho prostorný chod. V krásný podvečer jsme ještě fotily drezurní práci, bělouškovi to v měkkém večerním světle moc slušelo!
Great Chess KIng
Na 1. máje vyšlo krásné počasí a já s radostí přijala focení u Vendulky a Petry. Čekal na mě malý krásný hřebeček zvaný Chess, k tomu rozkvetlé třešně a louky zlaté od pampelišek - prostě ideální podmínky. Mrňous se tak předváděl, že po focení padnul a spal jako zabitý! :-) My se tak mohly věnovat zbylému osazenstvu - Péťa má úžasně barevné stádo, které stojí za zvěčnění, zvlášť, když okolní meze jsou nádherně rozkvetlé. Vůbec se mi nechtělo skončit, nasávala jsem jaro plnými doušky!
Růžový strom
Vytoužené jaro nastalo, ale stále pršelo a o sluníčku jsme si mohli nechat zdát! Až na konci dubna to konečně začalo připomínat jaro a já začala otravovat Aničku, zda můžu přijet, když kvete její úžasný růžový strom! (Asi sakura :-). Ten den všechno vycházelo - slunce svítilo, koníky mi předváděla skvělá Maruška, slunce bylo ve správném úhlu...Prostě pastva pro oči. Oba hřebci - BB i Taris byli skvělí, pak jsem si na chvilku odskočila k hříbátkům a opět jsem se vrátila ke stromu, tentokrát s dalšími koníky. Takhle si představuju skvělý den!
Hrátky na sněhu
Krásné počasí a ideální sněhové podmínky jsem musela využít i na horách. Na pěkném místě jsme udělali provizorní ohradu a vypustili tam kluky-Reina a Rustyho. Oba se začali okamžitě vzpínat, nahánět a hrát si, já jen mačkala spoušť a radovala se z nevídané akce. Asi cítili jaro ve vzduchu, protože takhle rozdováděné jsem je ještě neviděla! Totéž se opakovalo i s dalšími valášky, až jsem žasla. Moc jsem si to užila, ale sníh už stačil a začínám se těšit na jaro!
Sníh, ještě sníh!
Asi jen nezdolný optimista vozí v kufru auta ještě na konci února vánoční věnec a jiní vánoční propriety a doufá, že je ještě využije! Mně se trpělivost vyplatila, protože sníh skutečně ještě napadnul a ještě ke všemu bylo několik dní krásně slunečných! Nevěděla jsem, jestli dřív fotit nebo jezdit a užít si tu pravou "popelkovskou" atmosféru. Poslední únorový den jsem vyrazila na náš ranč a díky skvělým kamarádkám se mi podařilo ještě nafotit spoustu "vánočních" snímků. Koníci brali věnec jako zcela normální, vesele čuchali k "dárkům" a Jarmil si dokonce na ně i stoupnul, přičemž na mě vrhal pohledy ve stylu:"Fotíš mě? Vidíš, jaký jsem frajer?" :-) Koně totiž moc dobře vědí, kdy si zaslouží pořádnou pochvalu. A jinak jsem se musela dost brzdit, abych sem nedala spoustu fotek pana Bubáčka, který si se mnou ve výběhu vysloveně hrál a téměř se nedal odehnat.
Zima na ranči
Ani jsem už nevěřila, že stihnu nějaké fotky se sněhem a sluncem, ale nakonec to přeci jen vyšlo. Jen sněhu bylo maličko a byl hodně umrzlý, s 30 cm prašanu by to bylo podstatně lepší! :-) Koňouši si to tentokrát opravdu užívali a stačilo málo k jejich rozpohybování - v mrazu se chtěli zahřát! Nejvíc "perlil" Sorbon, který buď své kámoše pošťuchoval a okusoval nebo aspoň při focení zíval! Z těhle fotek mám zatím největší radost, protože to jinak je zima-nezima. :-(
Povánoční fotky
Rok co rok doufám, že konečně nastane tradiční zima - a každý rok jsem zklamaná, když se tak nestane. (Asi se odmítám smířit s globálním oteplováním!) Když konečně napadnul v druhé půlde ledna sníh (ten prosincový rychle roztál), bylo zase pořád zataženo. Nakonec jsem nevydržela, popadla vánoční propriety a využila "skoro mého" Bubáčka, aby s nimi pózoval. Samozřejmě, že se všichni ostatní koníci přišli podívat, co to vyvádím! Stihla jsem ještě pár portrétů a pak už se udělala taková tma, že nemělo smysl dál fotit. Takže jsem vlastně měla druhé Vánoce! :-)
Starší texty: » Rok 2016 » Rok 2015 » Rok 2014 » Rok 2013 » Rok 2012 » Rok 2011 » Rok 2010 » Rok 2009
