Vítejte
na stránkách,
které jsou určeny těm,
kteří ještě nezapomněli
na své dětské sny plné
vlajících hřív a
dusotu kopyt....
Co tu najdete
Ve fotogalerii nalezte snímky koní nejrůznějších plemen ve všech ročních obdobích či z nejrůznějších akcí, v oddílu novinky budou prezentovány nejčerstvější snímky.Poděkování
Tímto bych velice ráda poděkovala všem svým přátelům a známým (i těm budoucím), kteří mi vycházejí vstříc při mých (občas šílených) nápadech a mnohdy naběhají víc kilometrů než jejich čtyřnozí svěřenci:-).Novinky ve fotogalerii
Hrátky na sněhu
Krásné počasí a ideální sněhové podmínky jsem musela využít i na horách. Na pěkném místě jsme udělali provizorní ohradu a vypustili tam kluky-Reina a Rustyho. Oba se začali okamžitě vzpínat, nahánět a hrát si, já jen mačkala spoušť a radovala se z nevídané akce. Asi cítili jaro ve vzduchu, protože takhle rozdováděné jsem je ještě neviděla! Totéž se opakovalo i s dalšími valášky, až jsem žasla. Moc jsem si to užila, ale sníh už stačil a začínám se těšit na jaro!
Fotografie naleznete zde...Sníh, ještě sníh!
Asi jen nezdolný optimista vozí v kufru auta ještě na konci února vánoční věnec a jiní vánoční propriety a doufá, že je ještě využije! Mně se trpělivost vyplatila, protože sníh skutečně ještě napadnul a ještě ke všemu bylo několik dní krásně slunečných! Nevěděla jsem, jestli dřív fotit nebo jezdit a užít si tu pravou "popelkovskou" atmosféru. Poslední únorový den jsem vyrazila na náš ranč a díky skvělým kamarádkám se mi podařilo ještě nafotit spoustu "vánočních" snímků. Koníci brali věnec jako zcela normální, vesele čuchali k "dárkům" a Jarmil si dokonce na ně i stoupnul, přičemž na mě vrhal pohledy ve stylu:"Fotíš mě? Vidíš, jaký jsem frajer?" :-) Koně totiž moc dobře vědí, kdy si zaslouží pořádnou pochvalu. A jinak jsem se musela dost brzdit, abych sem nedala spoustu fotek pana Bubáčka, který si se mnou ve výběhu vysloveně hrál a téměř se nedal odehnat.
Zima na ranči
Ani jsem už nevěřila, že stihnu nějaké fotky se sněhem a sluncem, ale nakonec to přeci jen vyšlo. Jen sněhu bylo maličko a byl hodně umrzlý, s 30 cm prašanu by to bylo podstatně lepší! :-) Koňouši si to tentokrát opravdu užívali a stačilo málo k jejich rozpohybování - v mrazu se chtěli zahřát! Nejvíc "perlil" Sorbon, který buď své kámoše pošťuchoval a okusoval nebo aspoň při focení zíval! Z těhle fotek mám zatím největší radost, protože to jinak je zima-nezima. :-(
Povánoční fotky
Rok co rok doufám, že konečně nastane tradiční zima - a každý rok jsem zklamaná, když se tak nestane. (Asi se odmítám smířit s globálním oteplováním!) Když konečně napadnul v druhé půlde ledna sníh (ten prosincový rychle roztál), bylo zase pořád zataženo. Nakonec jsem nevydržela, popadla vánoční propriety a využila "skoro mého" Bubáčka, aby s nimi pózoval. Samozřejmě, že se všichni ostatní koníci přišli podívat, co to vyvádím! Stihla jsem ještě pár portrétů a pak už se udělala taková tma, že nemělo smysl dál fotit. Takže jsem vlastně měla druhé Vánoce! :-)
Islandští koně
Před Vánocemi napadnul sníh a tento - již roky nevídaný- jev bylo potřeba ihned využít! Vyrazila jsem tedy za mými oblíbenými islandskými koníky a těšila jsem se na jasné nebe, prašan a slunce. Jen jsem malinko zapomněla, že stáj je obklopená horami a slunce mi zapadne mnohem dříve! :-( Tím pádem jsem stihla jen pár fotek se světlem, které jsem chtěla a pak už jsem musela vzít za vděk tím, co bylo. Ale setkání s těmihle neuvěřitelnými sympaťáky mi vždycky zvedne náladu a tiše doufám, že ještě nějaká zima bude a stihnu napravit to, co jsem tentokrát nezvládla!
Siluety
Najít v Liberci místo, kde bude možné fotit siluety při západu slunce, je téměř nemožné. Všude jsou totiž nějaké kopce, a tak je to docela oříšek. Jedno místo u nás na ranči jsem přeci jen našla a když se na vhodné místo nasypalo seno a chleba, koně se tam docela drželi. Pro lepší kompozici jsem poprosila o pomoc Dášenku, která na fotkách působí (aspoň na mě) jako zaříkávačka koní! Nakonec z toho pár fotek bylo a já budu hledat dál vhodné úhly záběru. Největší radost mám ze snímku, který je také náhledový - podařilo se mi tam vměstnat Ještěd s koňouchem! :-)
Podzim v Růžové
Protože jsem na konci října byla mimo republiku, přišla jsem o nejbarevnější část podzimu. Začátek listopadu byl mlhavý, ale s trochou štěstí se na Růžové dala najít místa, kde ještě nějaké barvy byly. Jenže celý týden před tím pršelo, všude bylo bahno a koníkům to na kráse taky nepřidalo, ačkoli se děvčata snažila, co jim síly stačily! Hříbata ale byla krásná a využila jsem i dýně, které ležely před stájí :-). Bohužel odpoledne opět přišla mlha, která focení trochu předčasně ukončila.
Painti a Quarter Horse
Neděle by ve znamení celodenního focení a z Wanted Ranche jsem se přesunula o kousek dál - za Janou, Míšou a jejich krásnými hříbaty APH a QH. Sluníčko si sice s námi hrálo na schovávanou, ale když vysvitlo, doslova čarovalo. Nejvíc se mi líbilo u rybníčku, kde se odrážela obloha a podzimní stromy. Kochala jsem se úžasnými barvami hříbátek, jsem zvědavá, jak budou vypadat po přelínání! Bylo to krásné odpoledne plné barev - nejen podzimních, ale i těch koňských!
Podzim na Wanted ranchi
Tohle focení málem nedopadlo-ráno jsme si volaly s Lenkou a všude byla mlha. Nakonec jsme to ale nevzdaly a dobře jsme udělaly! Mlha se postupně zvedla a i když se na obloze střídalo slunce s oblačností, nakonec to nebylo vůbec špatné. Fotili jsme hříbata a koně na prodej nebo než odjedou do nových domovů. Díky zlatému javoru z toho vznikly fotky s podzimní atmosférou. Navíc se mi podařilo potkat se po letech s kamarádkou Rendou a nafotit její kobylky. (Ty se ale kvůli přítomnosti hřebce v ohradě nosily spíš jako arabky! :-)) V neposlední řadě jsem moc ráda fotila Rockyho ( 23 let), kterému v létě mu popel ve vzduchu z požárů v CHKO Hřensko nadělal vážné zdravotní potíže, Lenka to ale nevzdala a Rocky se z toho dostal!
Polinka, Lucka a kapradí
Říká se, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky, což při tomhle focení jednoznačně platilo! Měla jsem něco vymyšleného od loňska, jenže stromy už byly opadané. Kamarádky mi ale vyhlédly místo s kapradinami - prý nejsou už nijak extra, ale uvidím, až tam dojdeme. Místo bylo super, dokonce jsem i přivítala podmračenou oblohu, aspoň nebylo ostré světlo a stíny. Polinka i Lucky byli skvělí, zajímal je totiž malý Toník, který pobíhal kolem nás a sbíral houby! :-) Z lesa jsem šli všichni moc spokojení - někdo měl košík hub a někdo prima fotky!
Andaluští koně
Konečně! Od jara jsem se těšila k Andrejce na její koníky, ale v létě to kvůli vedru a hmyzu nemělo smysl, takže až podzim byl ideální dobou. Fotila jsem její nejnovější přírůstek - malého hřebečka a pak ostatní koníky - dva mladé hřebce jejího chovu, včetně jezdeckých fotek a den rychle utíkal. Nakonec jsem ji poprosila, jestli by šimlíka přezdívaného Jurášek nevzala do kapradin. Ty už sice nebyly v ideálním stavu, ale v hledáčku to nebylo tak špatné. Prostě šarmantní koně vypadají dobře kdekoli!
Zlatý podzim v Jizerských horách
Září propršelo a já si zoufala, že letos nebudou podzimní fotky. Naštěstí se ale v říjnu počasí umoudřilo a milá kamrádka Simča mi hned hlásila, že našla pěkná místa na focení. Na prvním byl nádherný zlatý javor a v pozadí už hřebeny Krkonoš, na druhém jeřabina obsypaná plody. Večerní slunce ji doslova pozlatilo a mně tohle focení udělalo velkou radost!
Vysněné kapradí
Podzim - pokud je pěkný - mám moc ráda. A hodně dlouho jsem hledala místo, kde by byly zlatavé kapradiny a mohli v nich pózovat koníci. Když jednoho dne Verča poslala fotku, jakým místem jezdí na vyjížku, věděla jsem, že to je ono. Jenže pršelo a pršelo a až koncem měsíce se na chvilku počasí umoudřilo. Když jsme s kobylkami (plňaskou a kladrubačkou) došly na místo, měla jsem pocit, že se radostí zblázním. Kapradiny jsem měla nad pas, úplně zlaté a dokonce svítilo slunce! Děvčata i kobylky se mnou měly svatou trpělivost, ale opravdu se nedalo jen tak odtamtud odejít! Tohle místo bylo přesně z mých snů.
Prague Intercup 2022
V sobotu po České národní přehlídce měl pokračovat Prague Intercup, ale kvůli dešti se začátek nakonec odsunul až na 17 h. Poslední kůň se v ringu představil krátce před 20 h a to už opravdu byla slušná tma. Druhý den se muselo začínat dřív, aby se stihly všechny kategorie, naštěstí se počasí umoudřilo a dokonce i slunce vylezlo! Hned bylo veseleji, ale nejvíc mě bavily fotky na opracovišti, kde jsem lovila portréty koní. Strašnou spoustu materiálu jsem dlouho zpracovávala, zde jen malá ukázka...
Národní výstava arabů 2022
Letošní národní výstava arabských koní byla spíš bojovkou než čímkoli jiným. Do pátku bylo vedro a dusno, v pátek večer přišla nad Prahu bouřka a v sobotu od rána pršelo-mrholilo-lilo-pršelo. Abych mohla fotit, musela jsem se schovávat ve stanech pro VIP hosty, koně byli mokří, otrávení, občas se jim kvůli mokrým vodítkům povedlo utéct, zkrátka nebyl to žádný med ani pro předvádějící a porotce. Zde jen letmý průřez fotek, ale víc z toho vytěžit nešlo. :-(
Voda a skály
Málokdy se mi stane, že by kvůli focení někdo naložil koně a vezl je na pěknou lokaci. Ale když mi Niki nabídla, že vezme svoji kobylku k vodě a přibere k tomu jejího kámoše, nebylo co řešit! Trochu jsem se bála počasí, protože předpověď nebyla moc optimistická, ale nakonec to nebyla žádná katastrofa :-). Užili jsme si spoustu legrace, ale fotky zůstanou v archivu-ne každému je příjemné být někde vystavený v plavkách. Sem tedy dávám jen koníky, kterým se voda-poprvé v životě-moc líbila. Když už jsme měli odjet, otočila jsem se a najednou si uvědomila, že naproti mám ještě další fantastické místo na focení. I když nás už čas dost tlačil, poprosila jsem ještě o strpení a myslím, že to stálo za to! Takže díky a kdykoli kamkoli! :-)
Hříbata Paintů
Na hříbata American Paint Horse k Pétě jsem se těšila, i když vedro nám to trochu kazilo. Jenže sotva jsme nafotily dvě kobylky, Péťa špátně šlápla a ihned bylo jasné, že kotník není v pořádku (nakonec z toho byl výron.) Zůstala jsem na focení sama s malou pomocnicí, ale nakonec jsme to v rámci možností zvládly. Focení hříbat je docela složitá akce, protože když mohou, schovají se za matku. Pomocník je tedy musí "vystrčit" před klisnu a pak je ještě ideální, když běží spolu a oba jsou v dobré fázi pohybu.
Plaveni Paintů
Co jiného dělat s koňmi, než je plavit, když je venku 35 stupňů?! Vendy s Petrou mi umožnily další bezva focení s koníky ve vodě, byla spousta legrace, ale sem dávám je ty "publikovatelné" fotky :-). Koně si plavení vysloveně užívali, ale pohyb ve vodě je pro ně docela namáhavý, takže po akčních fotkách rádi v klidu stáli. Po návratu jsem udělala ještě pár snímků na pastvině-Petra má moc pěkné stádečko, ale ve vedru toho víc dělat nemělo smysl. Zakončily jsme to focením s černým pozadím. Takže shrnuto a podtrženo - všichni "normální" lidi byli u vody, zatímco my bláznily s koňmi! :-) Ale myslím, že spokojenost nakonec byla na všech stranách.
Ti nejmilejší
Není nic hezčího, než se večer dívat na spokojeně se pasoucí koníky a poslouchat, jak se ozývá jejich chroupání. Já si všimla krásně žlutých trav ve výběhu a rozhodla se, že se bude fotit. S kamarádkou Petrou jsme se domluvily na podvečer, svlékly koním masky, přečistily je a pak se je snažily dostrkat na tu kýženou trávu, kde do té doby byli. Jenže potvůrky se okamžitě otočily a utekly zpět ke vchodu. Tahle situace se opakovala ještě několikrát, prostě to ani za nic nešlo. Po několika pokusech jsme to vzdaly, nasadily zpět masky - a ejhle-všichni se spokojeně vydali do žluté trávy! Vůbec jsem to nechápala, ale pak mi to vysvětlila Eva - sundání masek rovná se odchod do stáje na krmení! Takže všichni stáli u vchodu, aby o nic nepřišli! Masky - pobyt na pastvě...No, zase jsem o něco chytřejší! :-)
Vodní radovánky
Léto začalo pěknými dny a taky vedry, které lákaly k vodě. V neděli ráno jsem měla k dispozici tři koníky a liduprázdný rybník. Bylo zajímavé pozorovat, jak se koně chovají ve vodě. Hnědka Sally byla naprosto v klidu, moc nehrabala a dobře spolupracovala. U šimlatého Kima (quaraba) převládla arabská krev a chvíli nepostál. Bílá Zizel tomu nasadila korunu - ve vodě se vzpínala (což jsem za svůj život viděla jen jednou) a vůbec jsem nepochopila, jak se na ní její majitelka mohla udržet (fotky s lidmi sem kvůli GDPR nedávám.) Šla tak kolmo a vysoko z vody, že připomínala oživlou barokní fontánu. Když už se začali slétat ovádi, byl nejvyšší čas vyklidit pole - nebo spíš rybník!
Aba v jezírku
Abu jsem docela dlouho nefotila, takže jsem byla ráda, když jsme se s její majitelkou po delší pauze domluvily na focení- a to v rybníčku místními zvaném Smeťák. Nevěděla jsem, co čekat, ale místo mě naprosto okouzlilo. Rybníček jak pro víly je schovaný v lese, na několika místech kvetou lekníny a kolem voní borový les...Abinka šla do vody radostně, ale není "cákací typ", takže jen v klidu stála, ale moc si to užívala. Já pobíhala po břehu a snažila se zachytit tu krásnou atmosféru.
Islandíci v létě
Těšila jsem se, až přelínají koně do letní srsti, ale focení jsem musela stihnout dřív, než budou majitelé zcela pracovně vytíženi - což je celé léto. Zároveň jsem chtěla vidět všechna hříbátka, která tradičně byla neskutečně kontaktní a roztomilá! Po nich jsem si přála vyzkoušet svou novou barokní uzdečku na fríského krasavce Omkeho, kterému neskutečně slušela. Dále jsme fotili oba nové mladé hřebce, ve stádu i samotné a skončili jsme se západem slunce. Chtěla jsem získat nějaké siluety v zapadajícím slunci ( a západ byl opravdu parádní), jenže marně jsem se kroutila, prostě to nebylo možné. Ale i tak to bylo báječné odpoledne!
Adam v lupinách
Kousek od silnice na louce rozkvetly lupiny- už pár let jsem je marně vyhlížela, až letos se zase objevily. Všude kolem roste snad metrová tráva, ale kolem nich naštěstí ne. Modelem byl oblíbený fríský valach Adámek a moje nová barokní uzdečka přišla konečně ke slovu! Jen mraky se porůznu honily po obloze a Áďa tentokrát nechtěl ani trochu spolupracovat. Upřímně-moc jsem se mu nedivila, když stál po kolena v trávě a nemohl se pást! :-)
Fialové máky
Na začátku byla fotka makového pole se stručným komentářem "Mrkej!" Samozřejmě, že jsem se hned pídila po podrobnostech a hned druhý den se vydala do akce. Jenže jak už to bývá, nic nejde tak ideálně, jak si představujete. Pole bylo krásně rozkvetlé sytě fialovými máky, ale ne v místech, kam jsme mohli postavit koně, aniž bychom něco pošlapali. Mám zásadu nic neponičit, protože to pak samozřejmě může způsobit velké problémy místním koňákům. Takže jsme museli až na konec pole, kde při kraji bylo relativně ještě dost máků, koníci zůstali na silnici a já se kroutila v brázdě od traktoru v poli. Další problém nastal, když se na silnici, kde obvykle něco jede v úterý a v přestupný rok, postupně objevili chodci, cyklista, auto a traktor. Koním to na klidu moc nepřidalo...A aby to nebylo tak jednoduché, z protější pastviny se přišly podívat krávy! Při prvním focení se ještě zatáhlo a ryzák Tomík se zásadně točil k fotoaparátu stranou, kde nemá oko. Ale něco bylo nafoceno a druhý den jsme akci zopakovaly s děvčaty a dalšími koňmi. To už slunce svítilo, krávy se sice přišly podívat, ale evidentně konstatovaly, že to viděly už včera, takže si k našemu kočovnému cirkusu lehly do trávy a spokojeně přežvykovaly.:-) Přesto koním i holkám vylezlo bělmo a začaly se potit, nakonec se ale všichni uklidnili a v rámci možností spolupracovali. Zakončily jsme to ve svazénce, kde zase polévalo horko mě (starého alergika), protože tam byla spousta včel. Ale nakonec byl cíl splněn, aniž jsme cokoli zničily a majitel spokojeně konstatoval, že je rád, že jsme ohleduplné!
Tallasta a velká trojka
O víkendu, kdy panovalo aprílové počasí, jsem se byla podívat na malou Tallastu - hříbě kamarádky. Malá klisnička je krásná a neposedná, jen máma byla poněkud unavenější z neustálého hlídání malé neposedy. Když našla Tallasta kus starého sena, popadla ho do hubičky a začala s ním pobíhat, museli jsme se smát! Evidentně nevěděla, co s ním, ale jako hračka to bylo super! Pak jsem se ještě přesunula za svými starými kamarády - trojicí českomoravských belgiků. Mám pro chlaďase slabost a pro tuhle velkou trojku obzvlášť.
Norická hříbata
Jaké by to bylo jaro, kdybych nezajela k Daně na norická hříbátka. Letos jsou jako přes kopírák - pravda, všechna jsou z jednoho hřebce, tak se asi nelze divit. Ale kobylky se letos nějak nechtěly pustit do barev. Když pak člověk vidí stádečko pohromadě, skoro se diví, že si matky svá hříbata poznají! :-)
Večer na pastvině
Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Souhlasím, ale druhý nejkrásnější je, když vidíte spokojeně se pasoucí stádo,rorýsi a vlaštovky jim poletují nad hlavami, slunce pomalu zapadá...V duši se člověku rozhostí klid a mír a jen si vychutnává tu krásu okamžiku.
Tři cobové
Co je lepší než dva cobové? No přeci tři cobové (a dvě klisny anglického plnokrevníka)! :-) Ráda poznávám nové koně, takže jsem se moc ráda vydala fotit na nové místo. K dispozici tu byly dvě klisny A 1/1 a pak tři cobíci - dvě klisny a valášek, kteří se hodně divili, co to po nich chci! Ale s typickou cobí nonšalancí to zvládli, coba zkrátka nic nerozhodí. A těším se, že až bude hříbátko, vrátím se za touhle bezva sestavou!
Hříbátka American Paint Horse
Už je vlastně tradicí, že pampelišky a hříbátka jezdím roky fotit k Lence na Wanted ranch. Focení mrňat je docela technicky náročné, protože se nejraději schovávají za matkami nebo dělají nepředvítalné věci. Naštěstí už máme vyvinuté postupy, které fungují, aniž bychom se uběhali nebo zbytečně vystresovali a honili koně. Díky Barče a Liborovi šlo všechno jako po másle a podařilo se nám všechny nafotit.
Lily, Sisi a DJ
Tak konečně všechno kvete, tudíž nevím, co dřív! Ale podvečerní focení oblíbených a parádně nachystaných modelů samozřejmě nešlo odmítnout! Klisnička Lily se krásně předvedla, hřebce jsem chtěla s rozkvetlou třešní, ale nejhezčí byla ta u sousedů přes ulici, kde bylo hodně rušivých prvků, tak přišly ke slovu úpravy. Nakonec se fotili ještě koníci ve výběhu, kde jsem udělala pár hezkých portrétovek.
Pod magnólií
Asi jsem nenapravitelný romantik, ale kombinace koní a květin mě prostě baví. A ukládám si do paměti informace o tom, co by kde mohlo být zajímavé! :-) Na podzim jsem se dozvěděla, že u kamarádky bude kvést magnólie- no a po cca půlroce jsem tam byla nastoupená a fotila její dva úžasňáky - Reina a Colomba, pro které mám obzvlášť slabost. Jsou to charismaťáci a skvěle se s nimi pracuje, byť Rein byl raději na uzdečce, protože jaro a blízkost kobylek by ho mohla vyprovokovat k nějakým nepředloženostem! Naštěstí se choval tak vzorně, že jsme to ke konci riskly a uzdečku sundaly. Za mrkev to šlo!
Hříbata Quarterů
Další návštěva vedla za hříbátky plemene Quarter Horse. Chtěla jsem zastihnout všechno v květu, což se relativně podařilo, jen sluníčko se schovalo do mraků. Ale hříbátka byla úžasná a pohled na ně je vždy balzámem na duši! Jedna z kobylek už měla po termínu, tak jsem ji přemlouvala, zda by nechtěla rodit "v přímém přenosu". Nechtěla, potvůrka, nechala si to na ráno na druhý den! :-) Stranou nezůstalo ani další osazenstvo ranče, obdivovala jsem perfektní kondici nestárnoucího Tarise i mladého krasavce BB Great Time.
Nátfari a vypouštění hřebců do stáda
Duben téměř celý propršel a já netrpělivě očekávala, kdy budu moct vyrazit do akce s foťákem. První jarní focení nakonec proběhlo u mých milovaných islandíků, protože se narodilo první letošní hříbě- hřebeček Nátfari. Majitelé také zakoupili dva nové mladé hřebce pro chov a byla jsem svědkem nesmírně zajímavé podívané, když se oba poprvé přidávali do stáda mladých hřebců. Bylo u toho hodně hlučno, spousta běhání a vzpínání, ale žádný strach - ke zranění nedošlo, jen to divoce vypadalo! Těším se, až budou všichni koníci v letní srsti, protože zatím vypadají jako plyšová zvířátka! :-)
Fell pony
Byla jsem požádána o fotky fellského hřebce, ráda jsem vyhověla, ale počasí se spiklo a místo jara poletovaly vločky, fičel studený vítr a nad hlavou se honila černá mračna. Fotit v tomhle uhlově černého koně byl dost oříšek, foťák přeostřoval na vločky, prostě to byla poněkud bojovka! Ale doufám, že to zkusíme ještě jednou, protože tenhle fešák si zaslouží fotky se sluncem a barvičkami!
Rein a Simča
Se Simčou se znám spoustu let a díky ní a jejím koníkům mám mnoho krásných fotek. Když mě tedy požádala o jezdecké fotky, nebylo co řešit! Jen jsme musely vybrat správný den, kdy ještě byl sníh, ale už ho bylo málo a dalo se v něm jezdit. Podvečer v Jizerských horách byl jako malovaný, kulisu nám udělaly zasněžené Krkonoše a Rein se předvedl jako moc šikovný koník. (Však si s ním taky Simča pracuje od hříběte a je radost vidět výsledky jejich práce.)
Zima ještě nekončí
Ačkoli máme za chvíli první jarní den, na horách se zima ještě své vlády nevzdává. Těšila jsem se, že si pořádně zafotím s koníky ve sněhu, ale nebylo to vůbec jednoduché. Co přes den roztálo, to přes noc zmrzlo a všude byly plotny ledu. Sněhu bylo tak 3/4 metru, koně se do něj bořili a bylo to o zdraví, tak jsme jen zkusili pár pohybovek s "velkými" koňmi a víc jsem to nepokoušela. Nakonec přišel na řadu poník a toho sníh unesl, takže má jako jediný relativně slušné pohybovky.
Sisi a Niki
Zadání znělo jasně:" Chci fotky s kobylou a sněhem!" :-) To se sice dobře řekne, ale hůř provede. Celý den jsem si psala s Niki a řešily jsme, jestli akci spustit nebo zrušit. Nakonec jsme to po obědě riskly a světe div se - sluníčko vyšlo, necelou hodinku svítilo a všude kolem nás bylo černo. K tomu foukal silný vítr a místo pózování se konalo spíš "pouštění draků", plnokrevné Sisi se to vůbec nelíbilo! Něco jsme nafotily na poli, jezdecké fotky jsme ale pro jistotu dělaly v ohradě. Ačkoli jsme se obě trochu bály, v jaké náladě Sisi bude, nakonec chodila pěkně a v klidu, i když si myslím, že Niki byla tak zmrzlá, že to ani moc nevnímala. Ale obě to ustály ve zdraví a zadání bylo splněno! :-)
Po vánici
A opět nastalo klasické období, kdy to pár dní vypadá téměř jako jaro, pak zase napadne sníh a opět roztaje. Jen na horách to vypadá opravdu jako v zimě, a tak jsem se těšila na focení. Den předtím ale pořádně foukalo a vytvořily se závěje, což jsem brzy zjistila - hned nám do nich zapadnul poník! :-) Navíc "lesní koně" dočasně nemají přístřešek, takže byli omrzlí a o nějakém čištění nemohla být ani řeč. Aby toho nebylo málo, na nebi se honily mraky, ale ohrada byla celá kompletně ve stínu. Koníci si v hlubokém sněhu dali maximálně dvě kolečka, prašan létal na svšechny strany. Když pak slunce nasvítilo kopce v pozadí, byla to nádhera, ale už to byly opravdu jen minuty před západem.
Konečně sníh
Jako každoročně začnu s nástupem zimy sledovat předpověď a doufám, že bude ta správná konstelace -tedy sníh a slunečno! :-) Obvykle je z toho ale spíš bláto, umrzlo, zataženo a občas padají trakaře. A přesně tak to vypadalo při mém prvním zimním focení - chumelilo tak hustě, že nebylo vidět na krok, tma jak v pytli a před objektivem vranou kobylku a hnědáka. Byl to spíš bobřík odvahy a zkouška, co foťák vydrží (vydržel). Chvilku se počasí umoudřilo, až když jsem fotila hřebce Painta, ale bylo to opravdu jen na mžik a znovu začalo padat. Tak do vysněného počasí to zatím mělo dost daleko!
Konopiště s hřebci
Před jedenácti lety jsem fotila Johanu v sychrovském parku. Letošní podzim byl podobně malebný, takže jsme začaly uvažovat, že bychom něco v podobném duchu měly zopakovat. Jenže Sychrov byl bohužel pro veřejnost uzavřen z důvodu filmování a musely jsme řešit, co dál. Nevyšlo nám ani Jemniště, až třetí varianta-Konopiště- byla schůdná. Před objektivem jsem měla knabstruppské hřebce Frederika a Nicolase de Bohemia a trochu jsem se bála, jak to celé zvládneme - ti, co pracují s hřebci, tak vědí, jak problematické to může být, natož když jsou hřebci dva! Naštěstí byli oba "kluci" úžasní, skvělou pomoc odváděl i Aleš co by podkoní a já nevěděla, čím se dřív kochat! Focení jsme zakončili jsme ve spodní části obory, kde jsem objevila neuvěřitelné místo se stromy porostlými břečťanem a zemí pokrytou zlatým listím. To prostě nevymyslíte, ani si nevysníte! Zkrátka někdy je všechno tak, jak má být a jste ve správný čas na správném místě!
Polinka v podzimním lese
Lipickou klisnu Polinku fotím často a ráda, tentokrát jsme měly s Věrkou (její majitelkou) vymyšlené focení v podzimním lese. Věrka projela les, obhlédla místa a já se těšila na pohodové focení. Jenže ten den foukalo, hodně foukalo a Polinka vedená na ruce byla spíš zrala na "pouštění draků" :-), než na nějaké klidné pózování. Dělaly jsme, co jsme mohly, spousta fotek byla promazána, ale nakonec z toho pár pěkných záběrů vyšlo - i když v potu tváře!
Podzim v barevném hávu
Miluju barevný podzim a letos byl obzvlášť krásný! Chtěla jsem nafotit i moje oblíbené náladovky, ideálně s barevně zbarvenými kopci. Hornatá krajina mi při focení moc radosti nedělá, ale když se zdejší kopce obléknou do podzimního kabátu, jsem za ně vděčná! Pak je ještě drobný problém-přemluvit koňouchy, aby si vlezli-vběhli-postáli na správném místě, ale s trochou trpělivosti a štěstí to nakonec jde.
Adam pod duby
Musela jsem využít krásně zbarvených dubů, a proto jsem poprosila kamarádku Renču, aby vzala svého fríského valacha Adámka a šly jsme fotit. Ačkoli až do oběda bylo krásně, odpoledne se zatáhlo a bylo "plechové" (bezbarvé) nebe. Musela jsem tedy hodně experimentovat s nastavením foťáku, ale nakonec to vyšlo docela pěkně!
Siluety
Kamarádka Eva si přála nafotit jen siluety, ale pořád jsme nemohly najít vhodný čas, kdy bude doma také její přítel Míra. Nakonec to vyšlo tak, jak je to nejlepší-jako "hurá-akce" :-)! Samozřejmě, že den před tím bylo nebe nádherně dramatické, ale teď se prostě jen růžově zbarvila obloha. Do toho všude překážely dráty, ačkoli jsem ležela (doslova) v kravincích na louce, takže ke slovu přišly úpravy. Nakonec to ale nebylo špatné, vyšly z toho fotky, o kterých v žertu říkám, že jsou ideální na ručník! :-)
Pod dubem, za dubem
Pod frekventovanou silnicí rostou nádherné duby, které se občas vybarví tak, že až přechází zrak! :-) Letos jsem u nich měla "tři mušketýry" - tedy Rory, Lybru a Jarmila. Žlutý dub byl ještě málo barevný, ale ten červený byl úžasný. Jen tentokrát zůstaly koním ohlávky, protože na podzim jsou přeci jen poněkud veselejší! :-)
Jinovatka
Několik říjnových dnů bylo už mrazivých a právě takové ráno jsem zažila při focení. Část pastviny byla zelená a část ve stínu krásně ojíněná. Jenže vysvětlete koním, že je potřebujete právě tam, ideálně v úzkém pruhu světla, který krásně prokreslí jejich siluetu! Je to sázka do loterie, zda to vyjde, ale pak si připadáte jako v pohádce a bělouš by klidně mohl mít roh jednorožce nebo křídla Pegase a vůbec by vás nepřekvapilo!
Oblíbený javor
Myslím, že v Jizerských horách není hezčí javor než ten, u kterého opakovaně fotím! Zatím nikdy nezklamal, vždycky je první zbarvený a každý rok trošku jinak - někdy je víc žlutý, jindy oranžový a letos zářil červeně. Bohužel moje chromé koleno mi neumožňuje být ve dřepu, tak jsem to tentokrát vyřešila tak, že jsem si prostě lehla do trávy a moje milé kamarádky mi koníky posouvaly do správného úhlu! :-) Myslím, že to tam moc slušelo všem a když večerní sluníčko pozlatilo vraníkům srst, bylo to dokonalé!
Focení na ranči
S Aničkou jsem se dlouho neviděla, ale s radostí jsem se chopila zadaného úkolu - nafotit jejího nového hřebce BB Great Time. Bohužel nemohla být u toho, ale skvěle ji zastoupila Vendulka. Ráno nám zpočátku nepřálo počasí, bylo zataženo, tak jsme se vydaly za stádem klisen s hříbaty. Stádo bylo moc zvědavé, mnohdy jsem ani nemohla fotit, protože jsem měla všechny tak těsně kolem sebe, že bylo lepší je drbat! :-) Když se mraky rozfoukaly, šly jsme fotit BB. Tenhle mladý krasavec mi tedy hned padnul do oka, je moc krásný a velmi pohodový. I když na jízdárně zezačátku létal písek a BB byl pořád víc ve vzduchu než na zemi. Nakonec se ale vyběhal a krásně se předvedl. Ovšem nejúžasnější byl ve svém výběhu. Věřím, že stejně jako okouzlil mě, okouzlí i majitele krásných klisniček, aby ho v příštím roce využili!
Vysoká
Po delší době jsem byla zase na Farmě Vysoká, tentokrát nejen za koňskými modely, ale také za účelem nafocení pastvin a areálu. Doufala jsem, že už bude víc barev, ale podzimu se letos moc s paletou řádit nechce a všechno bylo vesměs zelené. Na pastvinách jsem evidentně zaujala partičku sporťáků, kteří s nesmírným zájmem sledovali, co tam dělám! :-)
Rein a Colombo
Poníčka Colomba jste už mé galerii viděli, ale chtěla jsem ještě nafotit fešáka Reina. Tenhle krasavec mě totiž na první pohled očaroval, je to úžasný charismaťák a moc dobře to o sobě ví! Nemohla jsem se ho nabažit, veselo ovšem začalo, když se k němu přidal poník - malý vzrůstem, ale s egem velkého koně. Rein byl docela přátelský a celkem dlouho toleroval jeho výpady. Když ho ale mrňous začal nahánět a kousat, došla mu trpělivost a "zaklekl" ho! V tu chvíli jsem přestala fotit a šla poňoucha zachraňovat :-), naštěstí to oba koně vzali v pohodě, nikomu se nic nestalo a šli si pak každý po svých!
Knabstrupští hřebci
Jeden víkend jsem si nic nenaplánovala, když se mi na fcb zobrazila zajímavá akce - kamarádka Johana bude v neděli k sobě pouštět dva hřebce a prý tety fotografky, přijeďte! Protože jsme se opravdu dlouho neviděly, rozhodla jsem se asi během deseti vteřin! :-) Přijela jsem už ráno na pokec a v poledne jsme se pustily do koupání hřebců. Vyfasovala jsem Nicolase, který se zpočátku tvářil dost nedůvěřivě, ale nakonec - ve vedru - ocenil osobní "lazebnici" a pak už jsme byli kámoši. :-) Když byli hřebci spolu, zpočátku se nic moc nedělo, spíš očichávali bobky a občas po sobě hrábli. Pak ale přidávali na akci a nakonce jsem si odvezla kupu parádních vzpínacích fotek. Nutno dodat, že jsem měla větší nervy než Joha a pořád jsem se ujišťovala, že to opravdu dobře dopadne - dopadlo, kluci se spokojeně pasou a nejspíš tak vydrží až do jara, než začnou říje. Pak budou zase odděleni.
Prague Intercup 2021
Třetí zářijový víkend patřila Chuchle Arena opět arabským koním. V sobotu dopoledne proběhla česká národní přehlídka, pak již následovala mezinárodní výstava. Normálně bych se moc těšila - na setkání s přáteli i focení, ale letos jsem bohužel musela oba dny absolvovat s ortézou a zraněným kolenem, tak to bylo spíš se zaťatými zuby! (Naštěstí nejsem kůň, jinak by mě porotci hned vykázali z kolbiště! :-)) Navíc to byl asi nejchladnější víkend a ohodnotit cca 90 koní trvalo až do pozdních večerních hodin, takže to bylo extrémně náročné.
Fuego ve vřesu
Občas máte štěstí a všechno vám hraje do karet - počasí, rozkvetlý vřes, pěkní koně a v neposlední řadě čas - protože ten nejspíš honíme všichni! Byla jsem šťastná jako blecha, když jsem viděla PRE Fuega v růžovém vřesu - slunce vyšlo zpoza mraků a jeho srst zlatě zázařila! Když zjistil, že po něm nechceme žádnou práci, byl velmi milý a klidný. Pak jsme se vrátili a fotili se další koníci - fríská a PRE klisna. Toužila jsem po Fuegovi ve volnosti, ale přišly mraky. Téměř jsem je zaříkávala, aby šly pryč a sluníčko ještě chvilku "šajnilo"! Nakonec to vyšlo na asi posledních deset minut, než se obloha definitivně zatáhla.
Colombo - minishetland
Colomba - hřebečka minishetlanda-znám už taky pěknou řádku let, jen jsem se nějak zapomněla za ním vypravit. Když jsem ho po letech opět uviděla, musela jsem konstatovat, že je stále stejný sympaťák a mrňous s velkým egem! :-) Společnost přes ohradu mu dělala fríská klisna a sportovní ponička, obě moc hezké. Využila jsem cosi :-) rozkvetlé růžové v trávě a udělala několik oblíbených snímků ve stylu kůň v kytkách! Zajímavé bylo, když sousedi začali pálit ohýnek a údolím se táhnul kouř - udělalo docela hezký efekt.
Focení hříbat appaloos
Jen jsem skončila na jednom ranči, přesunula jsem se za dalšími hříbátky, tentokrát appaloosami k milé kamarádce Lucce a přidala se k nám i Markétka. Dlouho jsme se neviděly, tak jsem se moc těšila. Hříbata byla parádní, zejména potomek Sheldona, který jako by mu z oka vypadnul! (Viz úvodní fotka a hřebce jistě poznáte! :-)) Od mrňat jsme se přesunuly k dospělákům, krásně barevným, radost pohledět! Jen když se stádo rozběhlo a už jsem měla koní tzv. plný objektiv, doufala jsem, že mě nepřeválcují, prototže moje rachitická kolena prostě nefungují moc rychle! Naštěstí to ubrzdili, ale bylo to o fous! Odpolední vedro jsme proseděly pod stromy, kolem nás se pásl hřebec s valachy a když se po telefonu připojila z USA Betka, bylo to naprosto dokonalé. Báječný den s báječnými lidmi se povedl od A do Z!
Focení hříbat Paintů
Obvykle se mi nestává, že fotky ze srpna přidám o skoro dva měsíce později, ale nějak nebyl čas...Tohle krásné letní ráno jsem původně měla foti jen dvě hříbata, která letos odchovala kamarádka Péťa. Ale pak se to jaksi rozrostlo o další koníky, ale protože všichni skvěle spolupracovali, bylo to fajn. Nejraději mám koně, které znám od hříbat a vidím, jak rostou. Slunce už bylo docela vysoko, chtěla jsem skončit, když Péťa jen tak mimochodem pronesla:" A mýho novýho araba jsi viděla?" V tu chvíli jsem zase sundala krytku z objektivu a bylo jasné, že toho si ujít nenechám! :-) Byl parádní a jako správný arab nezklamal a nosil se přímo výstavně! Skvělé dopoledne jsme zakončily kávičkou a já jela za dalšími koníky.
Focení hříbat
Focení hříbat je docela náročné, protože potřebujete hodně pomocníků, aby vše dopadlo tak, jak má! Mrňousové se chovají dost nevyzpytatelně-některý je zvadavý, jiný raději stále schovaný za mámou a vy máte za úkol je nafotit ze všech stran a také v pohybu, aby o nich měl eventuelní kupec jasnou představu. Fotky si ale zasloužili i ostatní koně na ranči, takže jsme končili skutečně se západem slunce. Mně udělaly největší radost snímky ve zlaté louce!
Polinka v rybníku
V létě se rádi koupou nejen lidé, ale (většinou) i koně! :-) Nemusí ani plavat, bohatě jim postačí mělká voda, ve které se hrabáním krásně osvěží. Polinku jsme vzaly kdo rybníka hned 2x, poprvé ráno, kdy bylo jediné přístupné místo ještě ve stínu. Podruhé - odpoledne - už svítilo slunce přímo na klisnu a ta si to opravdu užívala, což je vidět i z fotek! Chtěla jsem zachytit její odraz ve vodě, ale stále lehce foukalo, tak zrcadlení budu muset zachytit zase někdy jindy.
Bobby, Jeep a spol.
Před dovolenou jsem se ještě chtěla podívat na hříbátka a ostatní irské cobíky, jenže vedro není zrovna ideální na focení. Koně (Bobby a Jeep) ze mě nebyli ani trochu nadšení a po chvíli běhání raději zalezli do stáje. Díky tomu jsem aspoň udělala pár snímků s tmavým pozadím a pak už jsem je netrápila. Přesunula jsem se do stáda klisen s hříbaty, ale ta zrovna přelínávala, takže nebyla fotitelná - až na nejmladší kobylku, velkou mazlivku. Díky Nice jsem nakonec ulovila pár pěkných snímků se žlutou trávou, tak to nakonec nebylo marné!
Lybra v rybníku
Krásnou šimličku Lybru jsem fotila už v zimě, nyní mě její majitelka požádala, zda bychom nemohly něco nafotit v rybníku - s tím jsem samozřejmě ráda souhlasila. Byl podvečer, krásné světlo, ale rybník je obklopený lesy a jediné přístupné místo bylo už ve stínu. Pobíhala jsem po břehu a hledala úhly záběru, jenže tam mi překážely stromy a keře. Nakonec jsem jakýsi průzor našla a mohlo se fotit. Lybřička byla skvělá, cákala se vysloveně s chutí a nejspíš byla ráda, že ve vedru nemusí na vyjížku!
Zátiší s rododendronem
Kamarádka Věrka mi od jara slibovala focení u sousedova rododendronu - při obhlídce mi bylo jasné, že to je krásné zákoutí, jen keři se nějak nechtělo rozkvést. Až na konci června se předvedl v plné kráse a když se k tomu přidaly i rozkvetlé růže, připadala jsem si jako v pohádce! Kout zahrady mi Věrka ohradila, Polinka i Lucky byli skvělí a trpělivě spolupracovali. Člověk někdy ani netuší, co lze najít hned za plotem! :-)
Svazenka a máky
Hodně dlouho toužím po focení v červených mácích (fialové jsem díky přátelům už zvládla! :-)) Jenže ty jsou v polích jako plevel a pokud už je někde najdu, zase nemám k dispozici koně. Když se mi tedy poštěstilo a kamarádka mi řekla, že můžeme fotit ve svazence i v mácích (moc děkuji majitelům), měla jsem radost jako malé děcko! Jenže když se člověk na něco těší, obvykle se to pokazí. Ten den bylo vedro na padnutí, ve svazence milion včel (naštěstí nikdo nedostal žihadlo), jenže se zatáhlo a nebe dostalo naprosto nevýraznou šedou barvu. Měkké večerní světlo se nekonalo, v mácích chtěli koně jen žrát a ze všech tekl pot...Zkrátka tahle výzva na mě ještě čeká!
Nová pastva
Jít fotit koně, když byli zrovna vypuštěni na novou pastvinu, kde je po kolena trávy, nebyl zrovna nejlepší nápad! Pochopitelně, že je víc zajímala pastva, než nějaké běhání a pózování. Navíc hodně svažitý terén není ideální -ani pro pohyb nadháněčů, ani koní. Ale jinak to bylo fajn setkání, aspoň jsem viděla koně v letní srsti. Stejné "modely" jsem totiž fotila na sněhu 9. ledna, tak můžete porovnat, jak vypadají v zimním a letním "oděvu"! :-)
Pampelišky v červnu
Jaro se kvůli chladnému a deštivému počasí dost opozdilo, i kvůli tomu se mi poštěstilo vychytat focení s pampeliškami na horách - a v červnu! Nepodařilo se to ovšem hned na poprvé, protože se přihnala pořádná průtrž, která ukončila focení. Až druhý pokus byl úspěšný, i když černé nebe v pozadí dává tušit, že ani podruhé to nebylo úplně bez obav. Dramatická obloha ale měla také něco do sebe, o to víc vynikly zlaté pampelišky v trávě!
Arthur
Na malého irského coba Arthura jsem se moc těšila a tenhle "plyšák" nezklamal! Je to velice kontaktní a nebojácný kluk, který si užívá života pod dohledem starostlivé mámy a sněhobílého "strýčka". Majitelka mi nechala část louky pouze pro účely focení, takže když na ni koně mohli, měli trávu po kolena a Arthur ještě výš! :-) Moc akční snímky jsme nedělali, protože bylo vedro, ale to klidně zvládneme jindy!
Pod třešní
Původně jsem jela fotit rozkvetlé pampelišky, jenže byla taková zima, že se prostě neotevřely! A tak nezbylo, než improvizovat a poradit si s proměnlivým počasím. Nakonec mě zachránila jedna z posledních rozkvetlých třešní, pod kterou mi pózovali koníci, přičemž střídavě svítilo slunce a střídavě se dost hrozivě mračilo. Nakonec jsem dramatické mraky využila k nafocení siluet Simči s Tessinkou a tyhle snímky mi opravdu udělaly radost!
Herdís
Moc jsem se těšila ke svým holandským přátelům, ale plány mi kazilo chladné a deštivé počasí. Když se konečně umoudřilo, neváhala jsem ani minutu- a navíc jsem stihla pár dní staré hříbátko - klisničku Herdís. Koníci ale ještě nebyli vylínaní, tak to bude chtít další návštěvu, až si "obléknou" letní kabátky! :-) Přesto je sluneční paprsky probudily k akci a mladé koně k bojovým hrátkám.
Sakura na zámku Veltrusy
Letos jsem se bála, že nestihnu žádné jarní focení, protože neustále pršelo a byla zima. Nakonec se ale na vysněné focení vyčasilo, na zámku Veltrusy vykvetla oblíbená sakura a všichni byli připraveni k akci! Velké poděkování patří panu kastelánovi za umožnění focení v parku, Káje, Jirkovi, Kamče a Ivetě za parádní den! Snad jsem udělala radost fotkami i jim!
Velká trojka
Tyhle obříky (Českomoravské belgiky) mám moc ráda - jsou to prostě koně pořádné velikosti, laskavé povahy a s velkým srdcem. Žijí si v poklidu, moc práce se po nich nechce a zdá se mi, že moje návštěvy vítají jako zajímavé rozptýlení! :-)Nekonalo se žádné čištění, srst mají ještě nepřelínanou, hřívu lehce zadredovanou- a přesto jsou pro mě krásní!
Třešňová alej
Při svých cestách za koňmi si všímám i okolí a na tuhle alej jsem měla spadeno skoro rok! Naštěstí se k ní dalo dojít s koňmi, ale fotit šlo jen na silnici nebo těsně pod stromy, protože v těsné blízkosti jsou pole. Koníci Aničky byli hraví a veselí, takže přimět je k nějaké spolupráci bylo docela těžké. Do toho běžný provoz na silnici, davy lidí a včely v korunách stromů - prostě to bylo trochu adrenalinové a myslím, že jsme všichni byli rádi, že to máme ve zdraví za sebou! V podvečer ještě chvíli fotila galga Dobbyho a šimličku Aidu.
Větrný podvečer
Nejlepší nedělní podvečer je u koní na pastvě! Jsem moc šťastná, že mám důvěru Dany a můžu sama do stáda. Na druhou stranu stále po očku sleduji, co se děje kolem mě, protože stačí chvilka nepozornosti a můžu mít problém - když kobylky soupeří o mou pozornost nebo si vyřizují účty. Tohle ale netrvá dlouho a když si stádo zvykne, že se tam pohybuji, přestane mě řešit. Klisny znovu skloní hlavy k trávě, hříbata si začnou hrát nebo si okusovat srst, vítr jim čechrá hřívy a nad hlavou zpívá skřivánek - a to jsou čisté radosti mého života!
V zimní srsti
Chladné jaro nutí koně, aby si ještě ponechali svoji zimní srst. Takže na focení vypadají spíš jako medvídci, ale na druhou stranu zvládnou pobyt venku bez jakýchkoli dek a fungují zcela přirozeně. Těším se, až se to víc zazelená a narodí se hříbata, bude zase koho mazlit! :-)
První hříbata
První pěkné jarní dny mě vylákaly za koníky. Moc jsem se těšila na první hříbata, ale tentokrát nešlo nic podle plánu. Kobyly si našly krásně bahnitou louži, ve které si daly zkrášlovací bahenní koupel, ovšem na focení to nebylo to pravé ořechové! :-) Tmavá Zubejda dokonce při bližším pohledu úspěšně imitovala appaloosu naopak! Další problém nastal, sotva jsem vešla do stáda - mladé matky začaly splašeně pobíhat, vůbec jsem se nemohla přiblížit a bylo mi vysvětleno, že to může mít dva důvody. První - hříbata jsou pár dní stará a klisny se o ně bojí, druhý - mohou být vyplašené kvůli vlkům, kteří se tu údajně vyskytují. Zkrátka tentokrát nešlo nic podle představ, proto jsem přestala kobylky stresovat svou přítomností a přesunula se k ročním hřebečkům. Kluci byli zvědaví, s nimi šlo všechno na pohodu. Poslední přišel na řadu hřebec a pak už byl čas k návratu...
Poslední zimní foto
To se tak spolehnete na předpověď, která hlásá, že bude krásně slunečno a naplánujete focení. Lidi a koně nachystaní - a pak celé dopoledne čekáte, kdy se to slunce objeví?! Ano, objevilo se, ale až na závěr akce, takže jsem si musela vystačit po většinu focení se zataženou oblohou. Ale sněhu ubývá každým dnem, muselo se to využít. Nakonec v prašanu nejvíc řádila Akira, které je 26 let! Rozhodně na svůj věk nevypadala a já doufám, že takhle veselá bude ještě dlouho.
Sníh a rákosí
Možná poslední pěkný den se sněhem a sluncem bylo potřeba pořádně využít. Modelkou mi byla oblíbená lipická klisna Polinka a její parťák Lucky. Už jsem je oba fotila v pampeliškách, na podzim, zimní snímky jsem ale doplnila až letos. Na závěr jsem chtěla Polinku nejprve u břízek a poté u rákosí - to prý nemá při tréninku vůbec ráda, prototže se v něm často schovávají srnky, ale tentokrát nic neřešila a chovala se jako dokonalá profesionálka!
Vánoce v únoru
Tak si představte, že už od začátku ledna vozím v kufru auta vánoční věnec! :-) Fotím pro majitele "vánoční fotky" na letošní Vánoce, protože kdo má snímek s věncem a sněhem? Nafotit to s tmavým pozadím můžu kdykoli, ale se sněhem a prašanem-to nemá jen tak někdo! Moji dva oblíbenci ani okem nemrkli, když ho dostali na krk a dokonce ho ani neřešili, když byli pošťouchnuti k pohybu! Věnec přežil, jen pár ozdob spadlo, ale nic dramatického! Zkrátka jsme se bavili a zdá se, že to těšilo i koně!
Zimní proměny oblohy
Stále se nemůžu nabažit zimy a sněhu, jenže převládá hodně proměnlivé počasí a jen těžko lze plánovat focení. Ale když máte skvělé kamarádky (díky Evičko a Dášenko!) a ještě se na vás usměje štěstí, tak je z toho nakonec parádní focení. Slunce svítilo snad jen nad pastvinou, kde jsme fotily, všude okolo bylo doslova černo - a díky tomu mají fotky dramatický nádech. Koníci běhali po pastvině s čerstvým prašanem, od nozder jim stoupala pára a já se jen kochala a mačkala spoušť. Za necelou hodinku se zase zatáhlo, ale kouzelná chvíle byla zachycena.
Žluťáci
Na tohle focení jsem se těšila docela dlouho, protože mi nepřálo počasí. A zrovna na tyto žluté krasavce je potřeba, protože teprve se světlem získá jejich srst ten pravý odstín - do zlatové. Velké stádo se nechtělo moc hýbat - všichni se pěkně vyhřívali a nějaké plašení je vůbec nezajímalo! Až poslední model - hřebec-se nenechal dvakrát pobízet a krásně se předváděl. V namodralém sněhu mu to moc slušelo a vždycky přesně věděl, kam se postavit!
Sněhurka
Obdivuju své kamarádky, které se kvůli focení obléknou (nebo spíš svléknou? :-)) do krásných šatů, ve kterých mrznou, jen aby měly pěkné fotky! Jestli se celebrity nyní houfně otužují koupáním v řekách a rybnících, tak tohle je stylové otužování! :-) Někdo Terezku okamžitě překřtil na Sněhurku a myslím, že to je velice výstižné! Šedé nebe mi nejprve trochu kazilo radost z focení, ale nakonec to fotkám vůbec neuškodilo, spíš naopak. Jen koníci si noc před focením pěkně poleželi a pak už nešli příliš vyčistit, ale jak říkal už Osgod Fielding z Někdo to rád horké -"Nikdo není dokonalý!"
Tři mladí koníci
Když jedu někam fotit, tak se nejprve ptám, odkud kam směřuje slunce ve výběhu, kde budeme fotit. A tentokrát jsem úplně zapomněla, že výběh je pod lesem a slunce zapadne za les ještě dřív než obvykle - a začal boj o čas. Byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem měla krásné modely-dva mladé hřebečky a klisnu, ale stejně jsem prohrála a nestihla to, co jsem chtěla...
Zima s Ravenem
Ravča je krasavec a charismaťák, kterého jsem si zamilovala na první pohled. V zimě jsem ho ale nafoceného neměla, tudíž nebylo co řešit, když ta chvíle konečně nastala. Mrazivé ráno jsme začali u rybníka, pak jsme se přesunuli do výběhu a ani tam Raven nezklamal a předváděl fantastické chody. Protože je dekovaný, neměl ani dlouhou zimní srst a krásně se lesknul, což mě moc těšilo. Stranou nezůstalo ani ostatní osazenstvo - stařeček Buby, Rozárka (vranka, dcera Ravena) a Šumák. Byla s nimi legrace, chvílemi předváděli pomalu cirkusové kousky. Občas se poštěstí a všechno vyjde na jedničku s hvězdičkou!
Zima pokračuje!
Několik let jsem se domlouvala na focení se sněhem a nikdy to nevyšlo-buď bylo sněhu moc nebo málo, nesvítilo slunce, nebyl čas, prostě marnost nad marnost. Ale když se objeví v předpovědi sluníčko, splašíte majitelku a další ochotné lidičky a doufáte, že ta předpověď vyjde. A světe div se, vyšla! Také jsem si uvědomila, že v podstatě stále fotím spokojené koně - což ale v praxi znamená zimní srst, která se nedá pořádně vyčistit, protože koně jsou v režimu 24/7 s přístřeškem. Ale vyrovnanost a pohoda je důležitější, než vyšampónovaný koníček! :-)
Slunce a sníh
Letos skoro nevídaná kombinace - slunce a sníh, protože když už konečně je sníh, převládá stále zataženo. Takže se to muselo využít, ale tentokrát jsou všechny fotky jen v klidu, sníh byl hodně těžký a hluboký a nebylo možné v něm koníky rozpohybovat. Přesto to bylo moc fajn, věřím, že se mnozí z nich dostanou do kalendářů, už jsem měla archiv zimních fotek dost přebraný a zoufala jsem si.
Popelkování
Kdo by neměl rád pohádku Tři oříšky pro Popelku a která dívka by se nechtěla projet v šatech a na sněhu? Anička mě pozvala k focení v dámském sedle a v nádherných šatech, měla můj obdiv, že to zvládla i v mrazu - pravda, ke konci jí už úsměv trošku tuhnul na tváři, ale byla statečná! Užila jsem si i focení dalších koní, jen to sluníčko se schovávalo stále za mraky. Vykouklo asi na deset minut těsně před západem, ale i to mi stačilo k radosti - protože tři veselí "medvědi" alias ČMB neměli chybu!
Polinka-vánoční stromek
Chystala jsem se na další focení s oblíbenou lipickou klisnou Polinkou. Její majitelka Věrka přišla s bezva nápadem-prý bude vyhazovat vánoční stromek a jestli by se nedal nějak využít? Zajásala jsem, vyndala ze skříně ozdoby, krabice od bot zabalila jako dárky :-) a pak už jsme to jen naaranžovaly do výběhu. Polinka s tím neměla žádný problém, krásně pózovala a moc jí to slušelo. Udělaly jsme i rodinné fotky, ale kvůli GDPR je sem nedávám. Zkrátka jsme si užily parádní dopoledne a vznikly zase trochu jiné snímky než obvykle.
Sníh, sníh!
Na dalším focení jsem už takové štěstí na sluníčko neměla, schovalo se za mraky, ale naštěstí nebyla moc tma a krásně zasněžený les vytvořil zajímavé pozadí. Tentokrát na mě čekalo sedm koní a trochu jsem se bála, jestli všechno stihneme, než padne tma. Naštěstí to měla děvčata skvěle přichystané a zorganizované, koníci vůbec nezlobili a šlo to jako na drátkách! Nejvíc jsem se samozřejmě radovala z volnosti, jen jsem se bála, aby se nikomu nic nestalo-koně lítali jak rakety a často to vypadalo, že z kopce to u ohradníku nedobrzdí! Občas to bylo na milimetry, ale všechno to dobře dopadlo.
Konečně zima
Celý prosinec to vypadalo, že zase nebude zima. Ale příroda se naštěstí umoudřila a konečně začal padat sníh a mrznout. Takové počasí jsem samozřejmě musela ihned využít a když se ukázalo i sluníčko, byla jsem blahem bez sebe! Parádní dopoledne jsem strávila s koníky různých plemen, nejvíc mě překvapilo, že naprosto bez problému snesli vánoční věnec na krku. Jestli je vám divné, proč Vánoce v lednu, tak je to jednoduché-věnec s černým pozadím nafotím kdykoli! Ale věnec se sněhem, to nemá každý-a navíc Vánoce jsou už za "pár"-co je nějakých 356 dní, že? :-)
Quarteři
Asi to bylo moje letošní poslední focení, kdy jsem měla nafotit Quarter Horse. Koně vypadají jako medvědi, tak snad na jaře v pěkné srsti bude repete :-). Naštěstí se ukázalo i sluníčko, tak to bylo hned o něco veselejší. Využili jsme stáj a nafotili koně s černým pozadím a pak i něco málo na jízdárně. Zatím marně čekám na sníh, na polích to vypadá spíš jako na jaře, ale třeba zima ještě bude.
První sníh
Rok od roku jsem zoufalejší z toho, že není sníh a pořádná zima. Dny, kdy sníh křupe pod nohama, mrzne a svítí slunce, ty bych spočítala na prstech jedné ruky za posledních deset let! :-( Na začátku prosince nasněžilo a předpověď hlásila krásný den - jenže celé dopoledne to vypadalo, že zůstane ležet nízká oblačnost a zase z toho nebude nic. Ale znáte to - když si něco hodně přejete, celý vesmír se spojí, aby to vyšlo! Byla jsem tedy asi dost hodná, protože v poledne se mraky protrhaly a udělalo se nádherně. Čím výš se šplhalo moje auto a přibývalo sněhu, tím širší úsměv jsem měla na tváři - prostě to bylo jako v Mrazíkovi! Koníky jsem sice nemohla fotit v ohradě, ta už byla celá ve stínu, ale o kousek dál slunce ještě svítilo. Bylo to krátká akce, ale o to lepší a jsem moc vděčná Simče a Anetě za ochotu a trpělivost!
Poslední podzimní fotky
Ještě něco málo podzimního, koníci již pěkně zarostlí zimní srstí, stromy vesměs bez listí a výběhy tak podmáčené, že nešlo ani udělat nic akčního... Jenže já se jen tak nedám, pěkná místa mám vytipovaná a příští rok se vracím pro parádní fotky! :-)
Rory a Jarmil
Ještě trochu podzimních fotek se mi podařilo přeci jen nafotit. Stromy ale ztrácejí barvy, dá opravdu práci najít někde ještě neopadaný strom, aby tvořil pěkné pozadí. Rory a Jarmil mi zapózovali a pak se dostali natolik do akce, že se v zimní srsti zapotili a bylo po focení! :-) Ale v rámci možností z toho nakonec vyšlo pár dobrých fotek, ačkoli se sluníčko schovávalo v nízké oblačnosti a vykouklo, až když jsme už končili...
Polinka a zlaté břízy
Prší, prší, leje - přesně tak vypadá letošní podzim, marně jsem se těšila na barvy, protože listy už opadávají ze stromů a zbývá jen sem tam něco. Když se konečně umoudřilo počasí, vyrazila jsem za lipickou klisnou Polinkou, která nikdy nezklame. Jenže jsem poněkud zapomněla, že slunce u ní zapadá dřív, protože se schová za kopec! Vznikly tak zvláštní snímky, které vypadají, jako když kombinuji černobílou fotku s barevnou -ale může za to zapadající sluníčko, který osvětlovalo protější stráň, kdežto kobylka už byla ve stínu. Ale nakonce jsem usoudila, že fotky se stínem i plným světlem mají své kouzlo!
Mlha
Moc se mi líbí fotky s ranní mlhou prosvícenou sluncem. ovšem natrefit správný čas a místo je sázkou do loterie. Když jsem ale dostala možnost se o to pokusit, klidně jsem vstávala v 5 ráno, jela pořádný kus cesty a byla nastoupená na místě přesně na východ slunce. Nutno podotknout, že mí přátelé si také přivstali, koně byli nachystaní, zkrátka všechno klapalo naprosto ideálně. Až na slunce! To se rozhodlo, že zrovna tady mlhu nerozpustí a ta pěkně houstla! Opakovaně mě napadal slogan z Rákosníčka - za mlhou hustou tak, že by se dala krájet :-), ale zoufalství se postupně měnilo v okouzlení, protože focení dostáválo snovou atmosféru. Zvuky byly tlumené, nikde nikdo, jen občas osamělý chodec, koně neskutečně ochotně spolupracující, prostě neuvěřitelné! Odpoledne jsem se dočkala i toho sluníčka a barvy na stromech se doslova rozzářily. Bylo to nakonec nádherné focení, které mi dlouho zůstane v paměti!
Podzim-koně a pes
Na podzim se vždycky těším kvůli barvám, ale letos je deštivý, ponurý, nefotogenický...Alespoň jedno odpoledne jsem byla fotit koníky a psa, podzimní atmosféru zachraňoval starý javor, který nebyl ještě opadaný. Kvůli podmáčeným loukám jsem se bála koně honit, za úraz žádný snímek nestojí. Trochu se obávám, že letos toho asi moc nenafotím...
Evropský šampionát arabských koní
Je pro mě velká čest, že jsem byla oficiálním českým fotografem takovéto výstavy, která se u nás běžně nekoná a jen kvůli pandemii byla přeložena na poslední chvíli do Prahy. Osmdesát šest koní je už pořádné množství, ovšem vidět evropskou elitu byl skutečně zážitek! Umocnilo to i nádherné počasí, setkání s mnoha přáteli a známými a možná i pod tíhou toho, co se celosvětově děje, jsme si to nesmírně užívali plnými doušky. Bylo úžasné vidět vzácného hosta - Kahila Al Shaqaba a zažít jedinečnou atmosféru, kterou výstavy arabů mají. Kdo nikdy podobnou akci neviděl, tak je asi trochu v šoku! Pokud byste si chtěli něco o této akci přečíst, kupte si listopadové číslo Jezdectví a na Slovensku časopis Eques!
Prague Intercup 2020
V pátek 18. září se konal X. ročník mezinárodní výstavy arabů - Prague Intercup. Nové místo - Chuchle Arena- dokonale splnilo věškeré vysoké nároky, které jsou potřeba splnit pro takto prestižní výstavu. Skvělé-až letní-počasí tomu dodalo skoro až orientální příchuť! Nebyla jsem tu jen jako fotografka, ale také součást týmu, což má tu výhodu, že jsem na "place" byla mezi prvními a odcházela mezi posledními. (Ale mlžné ráno na dostihovém závodišti bylo skvělé! :-)) Těžko vybrat jen několik fotek, když se představilo 45 koní. To, co loni probíhalo ve dvou dnech, bylo nutné směstnat do jednoho, ale díky skvělé organizaci a spolupráci všech se to podařilo. Večer jsem také nemohla nechat foťák odpočívat, protože vystupovali Pa-li-tchi a hostům se představil nádherný hřebec Kahil Al Shaqab.
XIX. Národní výstava arabů
Atypicky už ve čtvrtek odpoledne proběhla česká výstava arabských koní. S vytřeštěným zrakem a s lehkým zpožděním jsem dorazila na nové místo výstavy - do pražské Chuchle Arény, která ve mně ale ihned vzbudila nadšení, protože zdejší kolbiště je opravdu krásné. Čekaly mě čtyři dny plné arabských koní, první akcí byla výstava koní českých majitelů. Těch se sešlo 21, tituly nejvyšší si odvezla Primira KA, Magic Eternity, Eldemira a Hanine Al Shahania. Zde je jen letmý průřez výstavou, pokud by měl někdo zájem o snímky, ať se mi ozve na mail.
Zlatá tráva
Pro někoho je stará tráva ošklivá, pro mě "zlatá" a lze skvěle využít k focení. U lesa, kde slunce prudce přecházelo ve stín, byla tráva asi tak do pasu. Skvěle se v ní ale vyjímali koníci, počínaje kladrubským valachem, frískou klisnou nebo teplokrevníky. Trochu jsem si i hrála s velkým kontrastem, přirozeně tak vzniklo černé pozadí. A protože je tu podzim, nesmělo chybět ani pár fotek s jeřabinami. Jsem zvědavá na letošní podzim, je to moje oblíbené období - když je slunečný a barevný.
Konec prázdnin
Konec prázdnin se nezadržitelně blížil a posledním letním focením byli krásní Painti. Ohrada se zlatavou trávou byla jevištěm a v hlavní roli byl nejprve hřebec, který si to náramně užíval. Dále byly na řadě klisny a pak letošní hříbátka s matkami. Ty jsme nehonili do vysoké trávy, protože by tam nebyla ani vidět. Večerní světlo bylo skvělé, jen jsem si v zápalu "boje" nevšimla, že už je nízko nad obzorem. Na mladé hřebečky nám tak zbylo doslova pár minut. Nicméně obloha byla tak krásně zbarvená, že jsem se rozhodla ještě udělat pár siluet. Naštěstí byl u ohrad val a když jsem si lehla, vyšlo to přesně tak, jak jsem potřebovala. (Sen fotografa - ležíte a fotíte! :-)) Fotila jsem, dokud bylo světlo, vnímala jsem to jako tečku za bezva prázdninami!
Rybník v lese
American Paint Horse zvaný Bobeš má sice vodu rád, ale jen decentně - takže do rybníčku vlezl, ale žádné řádění a cákání se nekonalo, spíš si chladil nohy a byl spokojený na mělčině. Jako model byl skvělý a trpělivý, protože jsem nefotila jen jeho, ale pak i majitelku a její dceru. V lese nebylo moc světla, to se spíš odráželo přes vršky stromů na hladině a tak vznikal docela zajímavý kontrast. Běhala jsem po úzkém zarostlém břehu a hledala různé úhly záběrů, občas jsem myslela, že se octnu ve vodě taky! :-)
Barock Pinto a frís
Dva krásní modelové mě čekali od začátku léta, ale až téměř v polovině srpna to vyšlo. Skvělí majitelé mi oba hřebce před focením vykoupali a zajistili pěkný výběh, kde se mohli "kluci" proběhnout. A znovu jsem se přesvědčila, jak je každý kůň jiný - Barock Pinta focení nesmírně bavilo a ochotně se předváděl, ani nemusel být moc popoháněný. Fríský hřebec si oběhl ohradu a rozhodnul se, že se mu líbí pouze její spodní část a v té zůstal. :-) Ale myslím, že i on si užíval nezvykle velkého prostoru k běhání a krásně se nosil. Příjemný letní podvečer stál opravdu za to...
Plavení cobů 2
Horké počasí prostě přímo svádělo k dalšímu focení koní ve vodě. Ačkoli kamarádka Nicol má celý týden nabitý prací s dětmi na koňském táboře, udělala si na mě večer s Dájou čas a šlo se opět koupat cobíky. Tentokrát jsem měla za modelky kobylky, které byly opravdu nadšené, že se mohou po horkém dni osvěžit. Když už jsem chtěla odjet, všimla jsem si, že na horní pastvině vykukují parádně nasvětlené bouřkové mraky. Vyběhla jsem tam a než koně sešli na dolní pastvinu, měla jsem asi 8 minut na to, abych nafotila jejich siluety proti krásnému nebi! Prostě stačilo jen být ve správnou chvíli na správném místě.
Romeo a Tracey
Romeo, Tracey a loni ještě poník Ebi se dostali na titulní stranu stolního kalendáře. A jeho doručení majitelce bylo dobrým důvodem je znovu navštívit. Slunce tentokrát moc nespolupracovalo, ale aspoň nebylo tak horko. Poník byl prodán, ale moje oblíbená dvojice byla právě ten den puštěna na novou pastvinu plnou vysoké suché trávy. Vypadalo to jako zlaté moře a menší Tracey se v tom opravdu chvílemi ztrácela. Romeo se nechal přemluvit k pohybu a jeho hříva v kombinaci s protisvětlem a trávami byla prostě neodolatelná!
Plavení cobů
K létu samozřejmě patří i voda a plavení koníků. Někteří to milují, jiné do vody nedostanete - ale to rozhodně nebyl případ tří irských cobů v jednom horkém pozdním odpoledni! :-) Vraník Bobby Joe nejprve pózoval a předváděl se na jízdárně jako vycházející hvězda chovu. Pak vesele nakráčel do rybníku a cachtání si vysloveně užíval. Kája (ryzák) je taky vodomil a když ho Nika rozpohybovala a začal čeřit i bahno, najednou mělo jeho jméno -Divine Cayenne MuddyBoy-ten správný význam. Poslední se šel koupal Rick, plemenný hřebec, který nejspíš ve vodě nikdy nebyl. Niky suše konstatovala, že tam buď půjde, nebo ho tam nikdo nedostane. Rick si v klidu prohlédl břeh i vodu-a vlezl tam jako profík! Prostě cobové mají zlatou povahu!
Zlatá hodinka v obilí
Letos mám opravdu žně - a tentokrát skoro doslova! Další focení v obilí mi vymyslely kamarádky Lenka a Niky. Jenže ze začátku to vypadalo, že bude všechno špatně-obloha se zatáhla a vybraný konec pole nebyl na focení dobrý. Chvíli jsem se vyptávala, kde a kam by se nechalo jít a nakonec jsme zamířily na cestu mezi poli. A tam to bylo naprosto ideální-kolem cesty zlaté lány a slunce se právě vyhouplo z mraků! Fotila jsem i obě majitelky a ačkoli se focení lidí bráním, tentokrát to bylo fajn- a když se podaří snímek, který vypovídá o vztahu člověka a koně, je to paráda! Ovšem mně se nejvíc líbí bezprostřední fotky, k nim patří ta, kdy Tom flémoval a Lenku to rozesmálo! Než slunce zapadlo, pustily jsme ještě koníky do neposekané louky, která byla nesmírně fotogenická. Takovéhle akce mě nabíjejí energií a hrozně baví!
Tři Českomoravští belgici
Mám velkou slabost pro chladnokrevné koně, které přezdívám "koně velikosti XXL". A když jsem objevila tři parádní ČMB, hned jsem se domlouvala na focení. Díky paní doktorce Báře a Báře II. :-) jsem si mohla vymyslet jako první focení ve dveřích, aby vzniklo černé pozadí. Jenže přemluvit tyhle kolosy, aby stály a pózovaly bylo docela nadlidské úsilí! Když se rozhodly, že odejdou, tak prostě šly! A ještě vyšší level bylo, když jsem se domnívala, že ve dvou (či ve třech) budou víc v klidu! Díky šťastné náhodě a hodně rychlé akci jsem kýžené snímky ulovila a v PS doladila! Na pastvině to bylo jednodušší, zlatohříváci byli skvělí, i když občas ve mně byla malá dušička-tokdyž ke mně cválali, abych je "zachránila" od nahánění!
V obilí
Zlaté obilí bylo další výzvou, která mě lákala a opět bylo nejdůležitější najít vhodné místo, kde by nevznikly žádné škody. Což znamená najít konec pole a zjistit, zda tam lze stát s koňmi. Tenhle bojový úkol zajistila Veronika a když jsem se správně skrčila za klasy, vypadalo to docela dobře! Kobylky (kladrubská klisna a A1/1) ale asi měly v noci na pastvině mejdan :-), protože neskutečně zívaly a bylo docela složité je něčím zaujmout. A aby to nebylo tak fádní, sunula se z údolí oblačnost, takže se mi během chvíle vystřídalo snad všechno-slunce, dramatické mraky, zataženo...Mám pocit, že přesně v tomto duchu se nese dosavadní léto! :-)
Sportovní teplokrevníci-Německo
Svět koňáků je malý :-), takže jsem se po několika letech ocitla opět v Německu, jen s jinou kamarádkou! Moc jsem se těšila, ale letos je počasí docela nestálé, takže ze slunečného dne byl náhle den s bouřkami. Obloha byla zatažená a chvílemi pěkně dramatická, ale klisnám s hříbaty to nevadilo. Velké stádo z nás bylo nejprve docela nervózní, ale když zjistilo, že se nic moc neděje, zase se začalo pást a já byla pasována na "drbací tetu":-). Pomohla jsem pak se závaděním klisen do boxů a posléze jsme se Šárkou přesunuly na jinou pastvinu k dalšímu stádečku. A mraky se mezitím rozpustily, vykouklo sluníčko a hned to bylo veselejší! Moc by mě zajímalo, které z těchto hříbat jednou uvidíme na parkurech nebo drezurních obdélnících!
Honos
Snažím se letošní podivné léto využít k focení, k poznáváná nových lidí a koní. Oblíbenec Honos (foto v úvodu) se přestěhoval do nové stáje, trochu ho zlobilo zdraví a nebyl v takové kondici, jak by to dělalo majitelce radost. Ale už je vše na dobré cestě, jen to nebylo na focení pohybovek. Těch jsem si ale užila s dalšími koňmi -teplokrevníky a haflingy. Musela jsem se trochu poprat se svažitým terénem a ostrými přechody světla/stínu. Nakonec mi pózovaly krásné klisny haflinga, dokonce jsem je mohla (po částečném rozebrání ohrady :-)) fotit ve zvoncích a pak ve volnosti. A jak jsem tak obhlížela terén, myslím, že na podzim se sem budu muset vrátit!
Bílý mák
Přiznávám, že mám "úchylku" na koně v kytičkách! A je jedno, jestli to jsou pampelišky, pryskyřníky, kopretiny nebo mák. Bohužel, marně se snažím najít pole červeného máku a nejlépe někde, kde by byli i koně, ale s bílým mákem se taky nechá leccos nafotit. A protože mám skvělé kamarádky, které už vědí, po čem toužím, všimly si při vyjížďce rozkvetlého pole. Po kopytě tam došly s oběma klisnami a já mezitím přemýšlela, jak je možné, že jsou makovice tak vysoké?! Potřebovala bych štokrle nebo schůdky, jinak jsem si připadala jako zapadlý vlastenec! Jenže na tuhle variantu jsem opravdu nepomyslela. Kobylky stály za polem na cestě, já v brázdě od traktoru a fotilo se. V a P - děkuji za možnost zveřejnění!
Islandíci
Mé milované islandíky jsem dlouho zanedbávala, ale setkání s nimi je vždycky úžasné! Neznám plemeno, které by bylo tak přátelské a vstřícné k člověku. Viděla jsem nové přírůstky, ale bylo po lijácích a miláčci byli tak zabahnění, že se nechali (někteří) fotit jen z jedné strany! :-) Pod nohama nám čvachtalo bahno a po cestě tekl potůček, který tam neměl co dělat...Mladí koně byli docela překvapení, co se děje, takže se zvědavě koukali a řadili se pěkně vedle sebe, jako by chtěli být všichni na fotce! Skvělí byli tři polobratři (viz úvodní foto), kteří stejného otce nezapřou. Bylo to parádní odpoledne a jsem za něj moc vděčná!
Červený jetel
Jetel inkarnát je nesmírně atraktivní na focení, letos se o něm často psalo, protože si v něm každý musel udělat selfie a bezohlední lidé ničili zemědělcům pole. My s koníky zůstali zcela na kraji, jen já se krčila a hrbila, abych tam dostala barvičky. Koníci by asi i bývali spolupracovali, kdyby se v nejbližším okolí nezačala ozývat střelba! Raději jsme tedy vyklidili pole a po návratu do stáje jsem ještě za podmračeného nebe nafotila další pěkné modely. Snad za lepšího počasí zopakujeme, i když na jetel si zase rok počkám!
Hříbata APH
Začátkem června jsem byla fotit u kamarádky Péti hříbata American Paint Horse. Zrovna to vyšlo i na dobu, kdy mistr kovář koval, tak jsem se kochala parádní prací a odpoledne jsme pokračovaly ve focení i ostatních koníků z ranče. Zajímavých modelů totiž není nikdy dost a když se k tomu přidá louka plná lučních kytiček, je to paráda! Poslední přišel na řadu plemenný hřebec, ten je však plné sezóně a hodně řeší kobylky, proto je pohublejší - to víte, všechno je nutné kontrolovat, oběhat, ukázat všem, kdo je tady pán! :-)
Cobové v odkvetlých pampeliškách
Těsně před změnou počasí se mi podařilo zajet za irskými coby a původní plán byl fotit hříbátka ve žlutých pryskyřnících. Když jsem ale uviděla protější pastvinu s odkvetlými pampeliškami, bylo jasné, že krásnou ryzku Zorrku s malým hřebečkem musím nafotit právě tam. A ačkoli se Zorrka umí tvářit jako oslík, tak tentokrát byla dobře naladěná a pózovala naprosto úžasně! Na hříbátka nakonec také došlo a bylo to moc fajn. Čas hříbat je totiž relativně krátký, jakmile začnou přelínávat, nejsou moc fotogenická a pak musím čekat, až kompletně přelínají. Zkrátka malí plyšáci jsou nejlepší!
Hříbátka American Paint Horse
Parádní focení s krásnými koňmi, odkvetlými pampeliškami a skvělým týmem pomocníků jsem si užila na Wanted Ranchi. Každoročně se kochám malými Paintíky, o kterých tvrdím, že by je měl někdo vyrábět jako plyšáky v poměru 1:1! Jsou roztomilí, někteří mazliví, jiní bojácnější, ale je na ně radost pohledět! Když jsem se nabažila hříbátek, přišli na řadu ještě dospěláci - hřebec Hot N Lopin a klisna Jisha, která se v podvečerním slunci doslova zlatě rozzářila!
Akira a Terezka
Akiru i její majitelky-Lenku a její dceru Terezku znám už řadu let a několikrát jsme společně fotily. Tentokrát jsem měla před objektivem nejen koně, ale i Terku, která umí skvěle zapózovat a je nesmírně fotogenická. Využily jsme nejen rozkvetlé jabloně, ale také rybníček. A ačkoli se trochu focení lidí bojím, tak z tohohle jsem měla opravdu radost. Přispělo k tomu i měkké světlo a krásné prostředí, se všemi dámami byla radost spolupracovat! :-) (Děkuji za možnost zveřejnění.) A moc jim přeju, aby jim Akuška dělala radost ještě hodně let, protože je to jejich srdeční záležitost!
Bobby a Rory
Po dlouhé době jsem se vydala do míst, kam jsem před hodně dlouhou dobou chodila do turistické jízdárny. Dnes tu jsou ustájení koně majitelů, ale stejně na mě padla nostalgie! Naštěstí se nemění přátelé, takže to bylo nejen o focení, ale i povídání. S koníky byla docela zábava, protože buď jako cvoci lítali v ohradě nebo se jen pásli, protože ve vedlejší ohradě to měli vypasené. Co mě ale docela zaráží, jsou turisté a jejich chování. Vidí, že se v ohradě fotí a nejspíš i vidí, kam míří objektiv. Přesto se zastaví v tom nejnevhodnějším místě a dívají se :-(. Chápu, asi je to zajímavé, ale toho retušování potom...
Hříbě v bílých pampeliškách
Jeden májový podvečer jsem po delší době strávila u kamarádky Štěpánky a bylo to moc milé! V plánu bylo focení několikadenního arabského hříbátka v odkvetlých pampeliškách v tzv. zlaté hodince. Než se ale slunce sklonilo k obzoru, zbyl čas i další osazenstvo - klisnu Quarter Horse, roztomilého shetlanda, ostatních klisen a nakonec přišla kýžená chvíle. Klisnička se chvíli osmělovala, ale pak začala radostně cválat po louce a já ji jen okouzleně sledovala v hledáčku!
Odkvetlé pampelišky a Poly
Ráda fotím inteligentní koně - a mezi ně Polinka rozhodně patří! Jen s málokterým koněm si mohu dovolit focení na volno, ale s touhle dámou ano! Ona totiž velice rychle pochopila, že pokud se k nám vrátí, vždy ji čekají pamlsky a to je pořádná motivace! Skvěle spolupracuje a z focení jdeme všechny spokojené - já se získanými snímky a ona s bříškem plným dobrot. :-)
Bulovka- hříbata
Na Bulovku se moc ráda vracím, je to pro mě místo krásných vzpomínek a jsem moc ráda, když se zase vidím s Danou a koníky! Mnohé z nich znám od hříběte a dnes už to jsou dospělé klisny-matky. Když jsem u nich delší dobu ve výběhu, přestanou mě řešit a chovají se naprosto přirozeně. Pak můžu fotit hříbátka, jak spí, odpočívají nebo mě po očku pozorují! Když pak jsem v dalších výbězích a vidím roky chovatelské práce, musím jen smeknout! Situace kolem chladnokrevných koní není lehká, ale Dana bojuje a chová koně, na které je radost pohledět.
Skyfall
Další jarní focení bylo ve znamení Paintů. Nejprve jsem víc mazlila než fotila jen pár dní starou klisničku Skyfall, která má skvrnu ve tvaru anglického sedla! :-) Dále to byli ještě nevylínaní hřebečci a pak dvě mladé klisny, se kterými jsme šly k vodě. Další koně přišli na řadu po návratu, ale slunce už bylo hodně vysoko a to nemám ráda. Potřebovala bych ho vždycky držet nízko a delší dobu u horizontu!
Irští cobové pod třešní
Když objevíte krásně rozkvetlou třešeň kousíček od výběhů, tak se to musí využít! Jen počasí tentokrát bylo doslova aprílové a vystřídalo se úplně všechno, ale ani to nám nedokázalo zkazit náladu. Cobíci ( a hafling) spolupracovali úplně ukázkově (úplatky v podobě tvrdého chleba mají taky něco do sebe :-)) a bylo to příjemné pro všechny zúčastněné. Jen mi ti moji koňští kamarádi stárnou a bojím se, jak dlouho tu ještě budou. Ale irští cobové mají dobrý základ a tuhý kořínek, tak doufám, že se budeme potkávat ještě mnoho let!
Hříbata irských cobů
Čas hříbat je asi ten nejhezčí, i když pro mnohé chovatele to je stres a řada bezesných nocí! Když se ale všechno podaří, je to pak radost pohledět! Tahle trojka malých irských cobů je sice mazlivá, ale taky dostala do vínku ďábelské růžky - mrňousové pořád někde chodí po zadních, vyhazují, zkoušejí letmé starty - a občas taky zjistí, že zatáčku moc "krouhli" a už se válí na zemi! :-) Ale vůbec je to neodradí od dalších lumpárniček a rozhodně si užívají svůj hříběcí život plnými doušky.
Blondýn
Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...
K. H. Mácha asi nejlépe vyjádřil slovy krásu jarního dne. Já se o totéž pokusila fotoaparátem, s krásnými koníky, pod rozkvetlými třešněmi a loukou plnou pampelišek.
Troja-32 let
Po hodně dlouhé době jsem se pustila do psaní článku - a to o bílé dámě jménemTroja, která nyní-v květnu-oslaví 32 let! Na českého teplokrevníka to je úctyhodný věk a ještě úctyhodnější je, že její majitelka Míša se o ni skvěle stará, ačkoli na ní už řadu let nejezdí. Tahle kobylka je její splněný sen a pokud se chcete dozvědět víc, tak v červencovém časopise Koně a lidé. A samozřejmě, že zbyla i chvíle na ostatní koně, kteří se popásali a proháněli po loukách plných pampelišek. A jestli pro lidi nejsou otevřená kadeřnictví, tak pro koně to naštěstí neplatí! :-)
Veltrusy
Když jsem se na konci března po letech potkala s dlouholetou kamarádkou Karolínou, netušila jsem, že naše následující fotosetkání bude jedním slovem pohádkové! Díky ochotě kastelána zámku Veltrusy a skvělé partě lidí jsme mohli řádit celý den v zámecké oboře. Nejdřív se mi splnil sen o focení koní pod rozkvetlou sakurou - konečně to byla ideální situace, kdy byl k dispozici strom s pěkným pozadím a krásní koně! Pak mi pod ním zapózovaly dámy v sedle - Kája, Kamča. Přidal se k nim i Jirka, který mi byl skvělým průvodcem během celého dne. Postupně jsme prošli část obory s nádhernými zakoutími, kde dámy vypadaly opravdu stylově. K večeru jsme ještě fotili koníky ve volnosti, bylo to docela drama, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Byl to parádní den, za který jsem moc vděčná!
Princezna se svým ořem
Všechno nádherně rozkvetlo a bylo na čase poděkovat kamarádce za častné focení jejího valáška. Tentokrát ale byla před objektivem převážně ona. V krásných šatech, na vraném fríském valachovi a u rozkvetlého stromu-co víc si přát! Jen jsem koníka poněkud děsila, když jsem na něj mluvila přes roušku, ono to asi chvílemi znělo jako od Darth Vadera! :-) Trošku bojové podmínky jsme ale nakonec zvládli a snad i ke spokojenosti všech zúčastněných!
Téměř jako Andalusie
Nemohla jsem se dočkat jara a focení, jenže přišel koronavirus a veškeré naděje byly pryč! Opravdu jsem se bála, že zůstaneme nekonečně dlouho v karanténě a když konečně přišlo uvolnění opatření, pustila jsem do "rouškového" focení! Naštěstí v přírodě a s odstupem to byla určitě bezpečnější činnost než nákupy v hobbycentrech nebo posedávání u výdejních okének! Před objektivem jsem opět měla oblíbené modelky, PRE klisny a po rekognoskaci terénu jsem měla jasno o tom, co chci nafotit. Dokud koně pózují na ruce, je to pohoda, adrenalin stoupá ve chvíli, kdy dojde na "volnost". Sice znáte prostředí i koně, ale pořád vás může leccos překvapit. A koně jako psa nepřivoláte! :-) Takže v první řadě jde o bezpečnost všech zúčastněných, protože sebehezčí fotka nestojí za zranění koně. Proto moc děkuji za důvěru majitelce, která byla ochotná do toho jít a milým pomocnicím, bez kterých by to také nešlo!
Simča a Tessi
Kamarádce Simče vděčím za spoustu krásných fotek, tudíž jsem byla moc ráda, že jí mohu udělat radost a nafotit ji s její milovanou kobylkou Tessi. A protože jsou obě moc šikovné, mohla si troufnout jet jenom na nákrčníku nebo na ohlávce. Pro účely focení jsme Tessi ještě daly barokní uzdečku, která jí také moc slušela a na závěr nechybělo ani vzpínání. Simča statečně vydržela vysněné focení v šatech, i když chvílemi jí mrznul úsměv na rtech :-)!
Jítrava - přehlídka P.R.E
V krásném areálu Jítravského dvorce poslední únorovou sobotu proběhla přehlídka koní P.R.E. K vidění byla řada vystoupení, která dokazovala všestrannost španěslkých koní. K vidění byly drezurní ukázky ( Platon XI -a Anna Horká, DUC Ferrari - Vanda Bělinová), zápřahy - od jednospřeží až po šestispřeží pod vedením Petra Vozába, vše koně Hřebčína Jítrava, dále working equitatation (Gallardo CAR a Katka Pejšamanová), přirozená komunikace (Diablo - Petra W. Zemanová), dámské sedlo (Limonero - Kamila Rohánková), skoky (Jasmína IX-Michaela Hažmuková -klisna překonala 125 cm) a Alta Escuela Espaňola (Sarmiento II - Veronika Živnová s kolegyní.) Pěkná akce přilákala řadu chovatelů i obdivovatelů tohoto plemene a jistě nelitovali!
Ferda a Norma
Zbytky sněhu se ještě nechají objevit a když se přidá sluníčko, je z toho bezva focení. Tentokrát jsem fotila Ferdu - WPBR a kříženku Normu a oba v menší kruhovce krásně spolupracovali. Mohla jsem si dovolit i jezdecké fotky obou majitelek a všechno vypadalo idylicky. Na závěr jsem chtěla oba koníky vypustit do větší ohrady, která byla pečlivě zkontrolována a uznána za všehoschopnou :-). Jenže po pár vteřinách se ukázalo, že touha dostat se ke zbytku stáda je větší , než respekt z ohradníku a koně byli pryč. Moc mě to mrzelo a i když nakonec všechno dobře dopadlo, ještě několikrát jsem si v duchu přemílala, co jsem mohla udělat jinak...
Námraza
Bídná zima - nezima pokračuje, přesně jak jsem se obávala. Marně sleduji předpověď a doufám, že začne sněžit. V sobotu byla všude mlha, jen směrem k horám se začínalo vyjasňovat. Pak kamarádka dala fotku z aktuální situace na horách a já věděla, že tam musím jet! Volám, naštěstí má čas a já se za půl hodiny ocitám v království Mrazíka! Stromy jsou obalené námrazou, mlha zůstala v údolí a slunce září na tu krásu! Tessi a Rein jsou opět na scéně, do toho je všude milion lyžařů, turistů a dětí. Při troše štěstí se ale daří během 1,5 hodiny zachytit alespoň něco z té nádhery-než všechno zase zahalí mlha...
Poslední focení v roce 2019
V poslední době je stále složitější nafotit zimní snímky. Buď sníh není nebo je ho moc, nesvítí sluníčko nebo jsem v práci. Najít tu správnou konstelaci všeho je pak spíš sázka do loterie, ale předposlední den roku 2019 se to podařilo. Vyrazila jsem na Jizerky, kde bylo nádherně zasněženo a na loukách asi 15-20 cm sněhu. Nejprve mi pózovala zkušená čtyřnohá modelka-fríská klisna Tessi-v lese, kam ještě nedosáhlo slunce. Pak jsme se přesunuli na louku, kde vznikly nejen portréty, ale i akční fotky. Chvílemi jsem si připadala jako v pohádce Tři oříšky pro Popelku! Jen doufám, že to nebylo první a taky zároveň poslední focení se sněhem, protože předpověď je dost nepříznivá…
Podzim u Paintů
Poslední říjnový den vyšlo skvěle počasí na focení Paintů. Všichni už měli zimní srst, takže se pyšnili pěknými kožíšky. Hlavním cílem bylo nafotit hříbátka-odstávčata, než se rozjedou do nových domovů. Díky skvělým pomocníkům to šlo parádně a obdivovala jsem, že i takto malí prcci mohou pěkně a spořádaně fungovat na ohlávkách. Udělala jsem si radost i několika portréty s černým pozadím, pózoval hřebec Hot N Lopin a klisna Sadie In Krymsun. A teď už jen budu čekat na sníh a doufat, že bude letos pořádná zima! :-)
Černý krasavec Raven
Do tohoto hřebce jsem se zamilovala kdysi na výstavě a už jsem měla čest ho fotit. Letos jsme se opět potkali a měla jsem velkou radost, že ho opět vidím v parádní kondici. Jen podzim hodně pokročil, ale jeden barevný javor se naštěstí našel! :-) Bavili jsme se i při focení u dubu, následně u rybníku a pak v lesíku. Když už měl Ravča pózování dost, byl vrácen na pastvinu a udělala jsem nějaké pohybovky. Já toho koně opravdu miluju, protože o mně dobře ví, často má směrem ke mně i natočenou hlavu a vždycky čekám, kdy se přijde podívat na náhled fotky!
Jack a Jurášek
Kamarádka Jaruška mě poprosila, zda bych jí nevyfotila její "důchodce" :-), strakoše Jacka (22 let) a poníka Juráška, kterému je 35 (!) let. Ani vteřinu jsem neváhala, protože oba koníci jsou bezva. Kvůli věku a zdravotnímu stavu nebylo možné je moc honit, ale vynahradili si to pózováním, které si maximálně užíval hlavně poník. Jakmile jsme někam přesunuly Jacka, hned byl u něho, lezl do záběru a všemožně se snažil být s kamarádem! :-) Jak jsme se pohybovaly po pastvině, zaujalo mě kapradí v údolíčku pod ohradou, ale v docela nepřístupném terénu. Jenže malý Jurášek se tam dostal jako nic a skvěle spolupracoval. Bylo to moc fajn odpoledne a myslím, že jsme si ho všichni užili!
Adam v podzimním lese
Při procházkách se psem jsem si vyhlédla pěkné místo s červenými duby. Modelem byl opět fríský valach Adam, úžasný koník, který už je v pózování profesionál. Kontrast černé a červeno-žluté barvy je prostě neodolatelný a paseka jimi opravdu hýřila. Stačila půlhodinka a měla jsem nafoceno. Někdy to prostě všechno krásně ladí a funguje, doslova na přání fotografa!
Pavarota a nejen ona
Jak podzim postupuje, mění se barvy stromů, zlátnou a já se proto znovu vrátila na místo, kde jsou dva impozantní javory a taky skvělá Simča s koníky. Tentokrát jsem si vyžádala kladrubskou klisnu Pavarotu, která je na úvodním snímku a moc jí to slušelo! Fotila jsem nejen koníky, ale i Simonu a také jejího synka Filípka (děkuji za možnost zveřejnění). Fíla je rozený koňák a umí se pěkně postavit před objektiv. Poslední koník byl mladý Rein, který se připravuje na westernové soutěže. Kupodivu největší zážitek nebylo samotné focení, ale chvíle, kdy jsem pásla Tessi, kochala se nádhernými barvami a ze stromů se pomalu snášely listy...
Don a zlatí krasavci
Na tohle focení jsem dlouho čekala, ale vyplatilo se! Sluníčko v podvečer krásně svítilo, koníci v něm vypadali jako tekuté zlato. Jen jsem si myslela, že stromy budou víc barevné, ale nakonec mi muselo stačit rezavě zbarvené křoví, které ale vytvořilo hezkou kulisu pro žluťáky. Hřebec Don umí leccos, včetně vzpínání a pobavil mě i tím, že klidně popadne kartáč a "vyčistí" si jezdce! :-) Na další dva zlaté koníky už zbývala jen chvilka času, než slunce zapadlo, tudíž došlo jen na několik portrétů a klidových snímků.
V kapradí
Konečně je podzim jak se patří, tudíž se snažím o líbivé snímky do kalendářů. V praxi to ovšem znamená, že se často s majitelkami a koníky plahočíme na nemožná místa, protože barevné stromy nejsou v ohradě, ale nejlépe u silnice nebo na jiném "ideálním" místě! Těšila jsem se také na focení ve zlatém kapradí, ale jako naschvál přišel první ranní mrazík. Stačil ovšem na to, aby kapradí ppořádně spálil, takže jsem byla trochu zklamaná-ale i to patří k focení. Naštěstí oba koníci pěkně spolupracovali, i když to bylo ve složitém terénu a v hodně proměnlivém světle. Děkuji oběma skvělým majitelkám za možnost zveřejnění fotek a za trpělivost při focení!
Edie, Tessi a Rein
Podzim vyhlížím docela netrpělivě, protože mám ráda jeho strakatý kabátek! A jakmile se stromy začnou barvit, už přemýšlím, kam jet! Když mi Simča napsala, že mé oblíbené javory už září :-), nebylo co řešit. Počasí tedy nejlepší nebylo, ale když jsem si vyhrála s nastavením foťáku, začalo to vypadat docela dobře. Před objektivem jsem měla kladrubáka Edieho, frískou klisnu Tessi a křížence Reina. Všichni úžasně spolupracovali (úplatky tvrdým chlebem mají něco do sebe :-)) a než se definitivně zatáhlo, vznikly první letošní podzimní snímky.
Harley, Sophie a Winner
Pěkný víkend v září se musel využít- jela jsem fotit k Janě a Míše jejich letošní hříbátka. Všechna jsou po hřebci Great Little Step, což je opravdu fešák! Potomci se moc vydařili, mě okouzlil žlutý hřebeček Harley, který je nejen líbivý, ale taky se fantasticky hýbe. Kupodivu se kobylky nechaly přemluvit k pózování s hříbaty a z těchto snímků mám asi největší radost! Stranou nezůstali ani další čtyřnozí modelové, takže dopoledne až moc rychle uteklo! Každopádně to bylo prima setkání a focení.
Shirové - show
Součástí národní výstavy shirů v Moritzburgu byla i show-samozřejmě složená převážně se shirských a clydesdaleských koní, takže se pokochejte, protože s těmito největšími koňmi na světě lze dělat leccos! :-)
Shirští koně-30. Bundeszuchtschau
Poslední srpnovou sobotu proběhla v německém Moritzburgu 30. Spolková výstava shirských a clydesdaleských koní. Protože tyhle něžné obry miluju, nemohla jsem si ji nechat ujít. K mému úžasu se výstavy -podle katalogu-účastnila stovka (!) koní z celého Německa. Posuzovali je angličtí komisaři ve dvou kolbištích zároveň, protože by se to jinak vůbec nestihlo. Práce komisařů byla obdivuhodná, bylo asi 30 stupňů ve stínu, ale oni měli po celou dobu saka a buřinky, každého koně důkladně prohlédli a také pohmatem (!) zkontrolovali nohy (to jsem dosud nikdy na výstavě nezažila.) Koně se pak předvedli v postoji, kroku a klusu. Zvláštností je, že se předváděli na bílých výstavních ohlávkách (jen hřebci měli uzdečky) a všichni měli zapletené hřívy a ocasy s tradičními ozdobami. Mohla jsem fotit za kolbištěm, takže jsem byla svědkem posledního dolaďování detailů. Například do vzorně umytých rousů se těsně před vstupem do ringu dává dětský pudr, který je pěkně načechrá. Lidé z jednotlivých stájí mají barevně sladěná trička, skvělá byla i slečna, která měla na vyholené hlavě symbol mašle, jakou měl její svěřenec v hřívě! Zkrátka pro všechny je to obrovský svátek a já ho prožívala ještě emotivněji, protože se ho účastnili také koně z německé stáje paní Ivette, kde fotím. A zcela fascinována jsem byla svědkem jak se její koně -klisna Thekulies Acucena a hřebec Ringstone Daniel stávají ve svých kategoriích národními šampiony!!! Tomu se říká XXL zážitek!
Kvetoucí vřes
Ke konci léta patří i rozkvetlý vřes, který je už předzvěstí podzimu. Loni moc nekvetl, ale letos si to vynahradil. A protože mám skvělou kamarádku Andreu, která zná moji posedlost kytičkami :-), tak jsem si ho letos užila vrchovatě! Při vyjížďách totiž objevila krásné místo (asi jediné široko daleko), kde byly doslova růžové vlny. Vzaly jsme tam obě španělské kobylky a z Andrejky se stala vřesová víla. Protisvětlo tomu dodalo opravdu pohádkový nádech a obě jsme si to moc užily. Jsem velmi vděčná za přátele-majitele koní, kteří jsou ochotni mi věnovat čas a v případě Andrejky půl den dovolené :-) , bez nich by tyto fotky nevznikly! (A děkuji za možnost zveřejnění snímků.)
Dramatické nebe
Nenapadá mě lepší popisek než "dramatické nebe", protože to opravdu tohle odpoledne bylo. Tmavé mraky se střídaly s modrou oblohou, a tak jsem neustále musela hlídat nastavení foťáku. Před objektivem jsem měla Soňu a její koníky a Terezu, jejichž snímky mohu zveřejnit. Těšila jsem se i na koně ve volnosti, ale na ty zbylo jen 20 minut, tak snad se sem ještě dostanu a "ulovím" další pěkné snímky!
Večerní focení
Se západem slunce je to u nás složitější, protože tu jsou kopce a slunce se za ně schovává. A najít pěkný horizont a k tomu koně je trochu věda. Naštěstí mám přátele, kteří oželí večeři a jdou se mnou na pastvinu, abych ulovila kýžené snímky! :-) Sluníčko samozřejmě zapadlo do mraků, ale i po západu lze fotit. Možná pro někoho kýč, pro mě to bude vzpomínka na krásný srpnový večer!
Plavení
Horké léto není ideální pro focení, protože koně se nechtějí moc hýbat, obtěžuje je hmyz a nikdo z toho nemá velkou radost. Výjimkou je plavení, takže jsem se dohodla s Veronikou a Petrou, že půjdeme s kobylkami do rybníku. Jenže kobylkám se na hloubku vůbec nechtělo, raději se cachtaly na mělčině. Já se kroutila na břehu a hledala rozumný úhel pro focení. Hodně jsme se nasmály, protože člověk má nějaké představy a nakonec je všechno jinak!
Pastvina se rmenem
Další letní focení mě čekalo u kamarádky Hanky a ta pro mě měla překvapení - pastvinu plnou kvetoucího rmenu (tedy myslely jsme, že je to heřmánek, ale nebyl :-)) Byl tak vysoký, že se mi v něm ztrácelo nejmladší hříbě a foťák stále přeostřoval na květiny. Postupně jsme na téhle kouzelné louce měly dorost, hřebce Keshuu, valacha Leonka i ostatní hříbata. Neúnavná a úžasná Verča pomáhala, co jí síly stačily, ale myslím, že výsledek za to stál!
Hříbata APH
Každoročně jezdím nafotit hříbata APH milým přátelům z Wanted Ranche a každoročně se nechám nějakým dokonale okouzlit, protože jsou to opravdu krásná koňská mimina. Letos byla už některá přelínaná, jiné to teprve čekalo. Nechali jsme maminy na pokoji a běhali jen prckové- a Bára, která má lví podíl na celém focení. Jinak na začátku alba je dvouletý hřebec Mackenzie Mr Blues, na konci pak Barčina Jisha, která se rozhodla předvádět jako arab! :-)
V levanduli
Kamarádka Olča mě pozvala na koňařský tábor, abych dětem něco řekla o focení. Bylo mi jasné, že teorie je jedna věc a praxe druhá. Takže po besedě jsme se s dětmi vrhly na focení s jejich oblíbenými koníky. Bohužel sem fotky kvůli GDPR dát nemohu, ale radost prý byla velká. Fotila jsem na dvorku, přes trs levandule a je z toho "romantika" :-)! V pozdním odpoledni jsme se ještě vydaly do zlatého ječmene pro pár závěrečných snímků. Myslím, že jsme si to užili všichni!
Haflingové v máku
O téhle akci bych měla napsat spíš článek, než jen pár řádků, protože jsem se na její realizaci domlouvala hodně dlouho. Ale letos všechno vyšlo, máky kvetly, bylo krásně a celá rodina Sixtových (které tímto velice děkuji) si na mě přes velkou pracovní vytíženost udělala čas. V máku mi nejprve pózovaly Amelina Obrok a Amediana Obrok a obě byly úžasné, ba přímo vzorné, velkou dávku trpělivosti měla i Tereza s Bárou, které se krčily v máku :-). Haflingerky vystřídaly ČT klisny Lancia Obrocká a Cortina Obrocká a na závěr jsem po západu slunce ještě chvíli fotila klisny s hříbaty. Bylo to moc fajn setkání i focení a pro rýpaly-koně stáli ve vyjetých kolejích a pole též patří Sixtovým!
Shirská hříbata
Po dlouhé době jsem se vypravila za shiry do Německa, protože se narodila hříbátka a to jsem si nemohla nechat ujít! Nejstarší hřebeček se se mnou ihned zkamarádil a pak jsem ho měla neustále za zády a chtěl drbat a hrát si! :-) Nejmladší klisnička se ještě schovávala u mámy, mé oblíbené Silver. Také byla legrace pozorovat malého hřebečka saského teplokrevníka, jak pošťuchuje o dost většího shirského kámoše. Nakonec přišla řada ještě na mladé koně-teplokrevníky a jednu shirku.
Trojka
Najít nové zajímavé koně je někdy dílem náhody a štěstí a já jsem byla moc ráda, když majitelka těchto tří úžasňáků svolila k akci. Ti tři se totiž skvěle doplňují a jsou jako stupínky, srovnaní pěkně podle velukosti :-)! No a vidět vedle sebe cválat bílého obra s maličkým minihorsíkem bylo prostě úžasné!
Vrchovany - haflingové
Letos jsem si nenechala ujít hříbátka haflingů ve Vrchovanech, i když mi kvůli deštivému počasí utekly pampelišky a kvetoucí jabloně (ale jednou to stihnu! :-)) Děkuji Martině za důvěru a Míše za pomoc při focení, tentokrát jsme stihly i oslavenkyni Trojušku, které je 31 (!) let, ale vůbec byste to nehádali (snímky bělky v bílých kytičkách.) Druhá Míša mi předvedla svého Jalisca, což bylo moc zajímavé setkání, ale vedro a ostré slunce nebyly to pravé na focení, tudíž doufám, že to za lepších podmínek zopakujeme!
Bysterka
V letním horku jsem byla fotit rodinné koníky mé milé kolegyně. Čekaly mě dvě klisny QH, jedna welsh-cobka a ČT, do popředí se mi hodil kousek trávníku s pryskyřníky a pak jsem se musela poprat se svažitou pastvinou-u nás v horách celkem běžný jev, ale na focení je to vždycky obtížné, protože koně běžící z kopce nemá smysl vůbec fotit a do kopce se jim nechce. A vysvětlete jim, že mají běžet po vrstevnici, ne ve stínu a ne moc daleko ode mě! :-)
Lenny Fox
Další fotovýprava vedla za kamarádkou Luckou a chladnokrevným hříbětem jménem Lenny Fox. Jeho mámu zachránila majitelka před jatkami a kobyla se jí teď odvděčila krásným hřebečkem. Foxík byl hodně zvědavý a dobře se s ním spolupracovalo a díky Lucce jsou i akční fotky, což dalo trochu práce! :-) Z vedlejší pastviny na nás koukal arab a minipony a asi se moc divili, co to tam blbneme! Poté jsem ještě fotila další ustájené koně, zaujala mě klisna WPBR Rozárka (vranka).
Sagen
Focení hříbat patří k těm náročnějším, protože nikdy nevím, jak bude která klisna reagovat na divného vetřelce :-). Sára-máma malé Sagen- se zrovna netvářila vůbec nedšeně a neustále prchala z jednoho konce pastviny na druhý. Když se konečně začala pást a já k ní došla, ihned vystartovala jinam a dávala mi najevo, že se mnou nechce mít nic společného. Pomohly až úplatky tvrdým chlebem! Moc jsem ji tedy netrápila a přesunula se ještě ke dvěma důchodcům-valachům. Jeden z nich si velice užíval láskyplnou péči od kravičky, což mě opravdu překvapilo. Ale jsou prý na sebe zvyklí a tohle dělají běžně! :-)
Noční show-Prague Intercup 2019
V sobotu večer se ještě konala pro diváky i VIP hosty noční show, představili se zde minihorse manželů Podzemských, břišní tanečnice, jízdní policie a zejména skupina Štvanci, která předvedla několik vstupů včetně ohnivé show.
Prague Intercup 2019
Po České národní přehlídce se pokračovalo mezinárodní B show-Prague Intercup, kde se představili koně zahraničních i českých majitelů. Konkurence byla velká a oči z té krásy přecházely. Pro mě, jako oficiálního fotografa, to ale znamená dva dny nepřetržitě mnoho hodin na kolbišti a fotím vše - koně, lidi, ceny...Zde jen malý vzorek, letos mě okouzlila Emiriona fantastickým pohybem a podobně i Prunella, mezi hřebci jednoznačně RP Burj Al Arab (na náhledové fotce). Prostě pokud jednou podlehnete kráse arabských koní, je to navždy!
Národní přehlídka arabských koní
Letenská pláň v Praze se stala opět dějištěm přehlídky arabských koní. Dopoledne patřilo koním českých majitelů, za krásného počasí jich bylo předvedeno 19, Zlatou juniorskou šampionkou se stala Primira KA, Zlatým juniorským hřebcem Hanine Al Shahania, Zlatou seniorskou šampionkou byla porotci vybrána Wadida Nur a Zlatým seniorským hřebcem Wiking.
Carmen-začleňování do stáda
Fotoden jsem zakončila u přátel a jejich irských cobů a nachomýtla jsem se zrovna k začleňování hříbátka do stáda. Ale nejprve jsem fotila dva krásné ryzáky - dlouhohřívou Zorku a jejího nového parťáka Cayenna. Vyrostl z něj krásný kůň, jen se mu nechtělo spolupracovat a běhat společně se Zorkou,ale to se určitě nacvičí do příště! :-) Malé Carmen bylo 10 dní a nastal čas ji s mámou dát zpět k ostatním klisnám. Chvilku to vypadalo divoce, hlavně kvůli klisně ČT, která byla rozhodnutá hříbě "chránit" před ostatními. Naštěstí - díky mírumilovné cobí povaze a taky spoustě chutné travičky nastal brzy klid a všichni se začali společně pást. Jsem moc ráda, že jsem viděla něco nového z koňské etologie!
Hříbata-painti
Od hřebečka Gallanteho jsem se přesunula ke kamarádce Petře na malé Paintíky. Sluníčko už bylo hodně vysoko, ale po deštivých dnech nešlo odolat. Kobylky se pásly a hříbátka mě nejprve nedůvěřivě pozorovala, než zjistila, že jsem drbací teta!:-) Pak už jsme byli kamarádi a já si užívala poklidu na pastvině. Zcela jsem propadla kouzlu hřebečka z Mystery Black Jewel, který je na úvodní fotce.
Gallante AV
Sláva - aspoň na státní svátek se počasí umoudřilo a mohla jsem vyrazit fotit! Tentokrát jsem jela za malým hřebečkem P.R.E jménem Gallante AV. Tenhle nádherný plyšáček měl v době focení 12 dní, ale vůbec se nebál, spíš byl zvědavý, kdo mu leze do výběhu! :-) Pak jsem fotila roční klisničku P.R.E Corazonu a klisnu Leu Kinskou, která se připravuje na drezurní závodní sezónu. Ukázala své kvalitní chody a navíc jednu piafu ve volnosti (snímek 128).
Poly a Lucky v pampeliškách
Tak přátelé, hlásím, že jsem probrala ze zimního spánku! :-) A rovnou jsem si počkala na pampelišky s krásnou lipickou klisnou Poly a kříženecem Luckym. Poly je rozená modelka a fotí se snadno, dokonce si můžete všimnout, že na několika fotkách má v puse pampelišku-to je samozřejmě pečlivě nacvičeno! :-) Lucky se naopak celou dobu tváří na způsob "já jsem sekačka, mě si nevšímejte" a usilovně se snaží všechny pampelišky sežrat! Zachytit u něj pěkný výraz je opravdu náročné. Focení jsme zakončili ve výběhu, kde právě kvetly jabloně-je jen škoda, že ke snímků nelze připojit i vůně!
Zima - Yashan
Tenhle charismatický hřebec za pár dní oslaví 21. narozeniny a je živým důkazem toho, že věk je jen číslo! Yashan je Pan kůň, což mi dokazuje vždycky, když ho mám před objektivem. I tentokrát byl ztělesněním energie i pozorným parťákem malé Badu, která na sobě měla měla reflexní vestičku, aby ji náhodou na sněhu nepřehlédnul! :-) Myslím, že to asi pro letošek bylo poslední zimní focení, sníh rychle taje a teploty spíš připomínají jaro. Ale pokud tohle byla tečka za sněhovou nadílkou, tak byla moc fajn!
Wesh Cob a achaltekinci
V téměř jarním počasí jsem po mnoha letech vyrazila na achaltekinské koníky a dalším modelem byl Welsh Cob. Jenže nádherné teplíčko spíš svádělo k lenošení a vyhřívání kožíšků, takže mám hodně fotek ospale mžourajících koní! :-) Ale nakonec se i akce vydařila, jen terén z kopce do kopce není zrovna jednoduchý na focení. Občas to byl i docela adrenalin, ale všechno dobře dopadlo!
Gold Stinger Ranch
Fotografický den ještě pokračoval, odpoledne jsem navštívila další místo s koníky a opět jsem byla ve stejné situaci-sníh ano, ale moc a nebezpečné podmínky. Proto jsme fotili koníky na cestě, kde v klidu pózovali. Akce se podařila opět na vyšlapaném chodníčku, tentokrát od napajedla ke stáji. Ale jakmile koně šlápli jen o kousíček vedle, hned se hluboko bořili a byla jsem ráda, že vše dobře dopadlo. V podvečerním slunci jsem ještě chytila několik portrétů a byl čas jet domů na horký čaj!
Zima-Honos a spol.
Další zimní fotky jsem za poněkud extrémních podmínek lovila výš v horách. Sněhu tam bylo dost, ba až příliš - koně se tak mohli pohybovat jen po vyšlapaných chodníčcích a idylicky zapadané pastviny byly o "zlomnohu", protože těžký sníh byl asi 3/4 metru hluboký. Zpočátku jsem tedy fotila jen klidové fotky a hlavy, ale kamarádčin úžasný koník Honos (ryzák z náhledové fotky) si pak klidně procválal ve vyšlapané cestě. Stačilo to 2x zopakovat a to mi úplně stačilo ke štěstí! :-) K odvážným se pak přidala i majitelka plnokrevné ryzky. Další, co mi udělalo radost, bylo focení koníků pro hipoterapii. Nejprve to byly postoje, ale pak mě napadlo, že by bylo skvělé mít pohromadě velkou klisnu a dva minishetlandy. A díky skvělým lidem, kteří pomohli, přidrželi, naaranžovali :-) se to podařilo. Bylo to moc prima focení, od kterého jsem moc neočekávala, ale nakonec jsem odjížděla nadšená!
Peppa a Aby
Zima stále drží, ale najít ideální místo - se sněhem, ve kterém mohou koně běhat-je už náročnější. Ale protože mám ochotné přátele leckde, podařilo se a já se vrátila ke kobylkám, které jsem fotila na podzim. Kladrubská bělka a klisna anglického plnokrevníka už na mě čekaly a dokonce jsem měla pošetřený i výběh, kde byl nedotčený sníh. Když jsem viděla stromy za bělkou, okamžitě mi naskočil Jurášek z Popelky! :-)
Cobové s věncem
Pěkné počasí jsem musela beze zbytku využít, věnec jsem použila tentokrát u cobíků. Ani tady nenastal jediný problém, koníci si ho prostě nechali nasadit a koukali, co za to dostanou! :-) Jen ta jejich žravost - začali ho rozebírat a docela se jim dařilo, takže po tomto focení už vypadal spíš jako vypelichané koště a musela jsem se s ním rozloučit. Škoda, že nebylo víc sněhu, jen umrzlo s lehkým popraškem...
Lump a Arocca s věncem
Dokud věnec ještě držel, chtěla jsem ho co nejvíc využít. Jenže než jsem dojela k dalším přátelům, sluníčko zmizelo a sněhu u nich bylo jen symbolicky. Spíš mi to připomínalo předjaří, proto jsem víc fotila hlavy, kde to až tolik nevadilo. Oba koníci věnec vůbec neřešili, jen hnědák (norik) si spletl ozdobu zřejmě s jablíčkem a pokusil se ji sežrat! :-) Naštěstí mu byla z huby včas vytažena a mohlo se pokračovat ve focení!
Zima v Jizerských horách
Konečně předpověď slibovala slunečno, takže jsem si domluvila focení v Jizerských horách. Poněkud mě zpražila informace, že žádné pobíhání koní v ohradě nebude, protože ohrada je pod 1,5 metrem sněhu! Přesto jsem si myslela, že v lese bude sněhu méně a měla jsem vymyšlené, co bych chtěla nafotit. Jenže už při cestě do hor mi došlo, že nic z toho nepůjde. Sněhu bylo opravdu tolik, že bych riskovala zdraví lidí i koní, kdybych je chtěla dostat do lesa. Nakonec jsme tedy fotili přímo na silnici, naštěstí byli všichni lyžaři, řidiči, turisté a dokonce i policisté moc milí, počkali, než něco nafotím a s úsměvem pokračovali ve své cestě. Když si fotky pozorně prohlédnete, uvidíte sníh, který sahá koním po plece i výš. Myslím, že zimní fotky tady budu moct dělat ještě v březnu! Odvážnou hrdinkou tentokrát byla fríská klisna Tessi, která si nechala nasadit věnec a tvářila se jako prima vánoční dárek! :-)
Adam s věncem
Na letošní zimu jsem si vymyslela focení s vánočním věncem. Ale technické řešení a realizace mě stála nemálo času a úsilí (mě, která nikdy nedělala ani adventní věneček! .-)) Nakonec jsem měla věnec, ale nebyl sníh a ani pěkné počasí. Když už se konečně vyčasilo, honem jsem volala nejprve své milé kamarádce Renče, jejíž frís Adam se mnou už leccos zažil a jehož snímky znáte z kalendářů. Naštěstí je to kliďas, takže za mohutného uplácení mrkvičkou si nechal věnec nasadit a naprosto v klidu s ním pózoval. Když ho to přestalo bavit, začal velice šikovně ozdoby sundávat :-). Ale to už jsem měla nafoceno, takže jsem mu tuhle rošťárnu ráda odpustila!
Tři hřebci
V srpnu při focení hříbat nebyl čas na další krasavce z Wanted ranche, proto jsme se s Lenkou domluvily, že hřebce nafotím na podzim. Byl to asi poslední pěkný víkend, i když nám slunce nevydrželo celou dobu. První pózoval Im Ideal-Willie, neskutečně milý a pohodový hřebec. Trpělivě snášel všechny výmysly, stejně tak Libor, který ho předváděl! Pak přišel na řadu Rocky Magic Legacy-Kiša, devatenáctiletý starý pán, ovšem ve skvělé kondici. Při focení se choval důstojně, jak se na jeho věk sluší! :-) A jak se říká, to nejlepší nakonec -Maximum Blues Master - Max. Pan hřebec, který to umí dát najevo, neskutečně inteligentní, protože naprosto přesně věděl, co se od něj chce! Jako jediný neběhal po celém výběhu, ale dělala kolem mě velké kruhy. Skoro jsem čekala, že přijde nahlédnout do hledáčku, jak jsem ho vyfotila! :-) Tři hřebci, každý jedinečný, všichni fotogeničtí.
Staří koně
Podzim a podzim života - tak jsem chápala toto focení, kdy mi modelem byl 21 letý hřebec plemene český teplokrevník a pak 24 letý hřebec- holštýn. Koně chtějí majitelé darovat, protože...dál bych spekulovala, ale opravdu se mi nefotilo dobře a je mi líto koní, kteří roky sloužili svým majitelům a najednou jsou na odpis. Bohužel, podle inzerce zdaleka nebudou sami...
Dívky v sedle
Nádherné počasí se rozhodly využít k focení i Veronika a Petra, s klisnami plemene A1/1 a starokladrubskou bělkou. Kobylky se brzy zahřály a začaly být veselé a hravé, zejména kladrubačka při cvalu neudělala snad jeden normální cvalový skok! Obě dámy mají můj hluboký obdiv, že to zvládaly s úsměvem na tváři a děkuji za možnost zveřejnění fotek! Pak jsme se přesunuly do výběhu, kde mi učarovala nádherně zbarvená třešeň. Přesvědčily jsme kobylky ( za pamlsky), aby pod ní pózovaly, moc jim to slušelo. Na závěr ještě vzniklo pár akčních fotek, ale to už sluníčko zapadalo...
Irští cobové - podzim
Zatímco se v Pardubicích chystali koně na start Velké pardubické, já jsem pobíhala po pastvině mezi irskými coby. :-) I tady podzim řádil se svou paletou a cobové se na barevném pozadí krásně vyjímali. Ale práci mi ztěžoval pořádný vítr-sice vlály hřívy, ale často zakrývaly koním oči a pokusy o učesání byly zcela marné. :-) Tak mají koníci zase jiné-rozevláté-fotky!
Ferda ve zlaté
S pokračujícími krásnými dny mi psalo a volalo mnoho přátel, jestli jim přijedu nafotit koníky. Hančí a Ferdovi jsem to nemohla odmítnout-jsou to moji milí "staří" známí! Focení nám jen trochu zkomplikovala neúčast druhého koně, protože Ferda by přeci jen byl klidnější, kdyby s ním byl parťák. Takhle to byl pro Hanku adrenalin, ale nakonec se všechno obešlo bez problémů a užily jsme si to. Nejhezčí pohled se naskytl z paseky na zlatě nasvícené osiky a břízy, ale myslím, že Ferda byl nejšťastnější, když jsme ho pak konečně vypustily ve výběhu! :-) Pak jsem si ještě užila focení jeho parťáků-poníčků.
Podzimní Poly
Podzimní fotožně pokračují, tentokrát s lipickou klisnou Poly a valachem Luckym. Těšila jsem se na pastvinu lemovanou krásnými javory, jenže noční vichr byl důkladný a moc listí na stromech nenechal. Začala jsem tedy fotit u rybníčku a pak jsme improvizovali v ohradě. Slunce se rychle schovávalo, ale měkké podvečerní světlo má také svoje výhody!
Adam pod duby
Dva nádherné duby jsem měla vyhlédnuté už od loňského roku, ale tehdy celý podzim propršel. Letos se duby nádherně vybarvily a pak už jen stačilo pod ně přivést mého oblíbence - fríze Adámka. Ten už ví, co a jak, takže trpělivě pózuje. A tentokrát to měl i s výhledem na jiné koně, takže to šlo ještě jednodušeji. Měla jsem obrovské štěstí, že jsem focení stihla v tuto dobu, protože pak přišel vichr, který listí strhal a bylo po parádě! V pozdním odpoledni jsem ještě fotila Adama ve volnosti v ohradě, šikmé sluníčko a les ve stínu byl na vraníka ideální!
Podzim v Jizerských horách
Konečně se začaly barvit stromy a já se vydala za Simčou do Jizerek. Kousek od pastviny byl můj oblíbený javor, u kterého jsem kdysi fotila a ten se letos oblékl do zlatooranžových barev. Vzaly jsme tam dva koníky a já se snažila o jiné snímky a úhly, než před několika lety. Rein i Luky bezvadně spolupracovali, takže zbyl čas se ještě přesunout za dalšími koňmi. Tentokrát to byl starokladrubský bělouš a fríská klisna. Nechala jsem je pózovat před červeně zbarvenou jeřabinou a ve večerním světle z toho vyšly krásné snímky. Uvědomuju si, jaké mám štěstí na přátele, kteří se mnou ochotně "blbnou" s koňmi jen pro pár fotek! Moc děkuji!
Ranč Hacienda
Za krásnými Painty a Quartery jsem se vydala k Petře na Ranč Hacienda. Doufala jsem, že už budou pěkně zbarvené stromy a udělám první podzimní fotky, ale tohle přání mi moc nevyšlo. Ovšem koníci byli skvělí a tentokrát jsem nejen fotila, ale taky hodně drbala a hladila! Na koních je vidět, že jsou opečovávaní s láskou a jsou to obrovští pohodáři, se kterými je radost pracovat/fotit je. Trochu jsem si hrála i s detaily a protisvětlem, jak vidíte na úvodní fotce.
Hon na zajíce
Podzim už je tu, jen barvy si ještě schovává. Zavítala jsem na ranč Zátoka a s Nikolkou jsme šly fotit do ohrady. Na pastvině se objevil zajíc, což koníky značně zaujalo. Jenže místo aby zajda utekl, obíhal kolem nich a to dost naštvalo valacha appaloosy - šel po něm nekompromisně kopyty. Zajíc naštěstí přežil, pochopil, že je konec legrace a utekl! Každopádně to byl neobyčejný zážitek! Neobvyklý zážitek mě pak čekal ještě s Paintem - čas od času se s některými koňmi nějak spojím a oni opravdu fungují na myšlenku. Paint mi vyhověl, procházel se potůčkem, přebrodil a znovu se vrátil, přesně, jak jsem si přála. Bylo to krásné odpoledne plné neobyčejných zážitků.
Geraldino a Sam
Geraldino je dvouletý hřebec plemene Barock pinto, kterého znám od hříbátka. Jeho majitelka mě požádala, abych jí nafotila snímky do katalogu na svod. Naštěstí jsme měly k dispozici pěknou ohradu a "Géčko" dobře spolupracoval. Předváděl parádní chody a doufám, že totéž ukáže na svodu! Pak přišel na řadu kříženec Sam, který se také nenechal zahanbit a nakonec ostatní koníci z ranče. Podzim se už hlásí o slovo, stromy se pomalu vybarvují, tak doufám, že se mi letos podaří nafotit něco pěkného!
Islandští koně - podzim
Díky mým holandským přátelům se můžu vracet k jejich islandským koním. A každá návštěva je úžasná, někdy je nejen fotografická, ale také jezdecká. A to jsem pak nejblaženější člověk na světě, protože islandští koně jsou naprosto specifičtí svými chody. Vlahý večer a měkké světlo vybízelo k focení. Nejdřív jsem fotila plemenného hřebce a také jeho letošní potomky, kteří se krásně seřadili. Pak jsem se přesunula do výběhu s valachy a mladými hřebečky. Byli kouzelní, moje přítomnost je evidentně zaujala a krásně pózovali. V podvečerním tichu jsem se snimi mazlila a vychutnávala si klid a mír v duši.
Deena
Na cobíky se vždycky těším, tentokrát jsem měla políčeno na "holky stříbrné"-dvě klisničky s krásnou barvou silver dapple. Deena se nechala zkrášlit a vykoupat, ale Ellie na to měla jiný názor, takže se hlavní hvězdou stala Deena. I když ani ona nebyla moc nadšená z toho, že by měla běhat! Hříbátka línají, ale mám pocit, že z hříběcího kabátku se převlékají rovnou do zimní srsti. Podvečer přinesl i dramatickou oblohu, kterou jsem využila pro několik siluet. Ani se mi nechtělo od spokojeného stádečka domů!
White Magic a spol.
Parné léto pokračuje, pastviny jsou doslova na mlat, zbývá na nich jen suchá spálená tráva (a někde ani to ne) a listí na stromech žloutne. Snímky tak mají paradoxně podzimní atmosféru, ale při focení nesmím moc koně honit, aby si nezranili nohy-všechno je velmi tvrdé. Proto i první dva focení koně (voltižní) měli zvony. Došlo i na další koně ze stáda a tradičně největší hvězdou byl bělouš Haty, kterého už znáte i z mých kalendářů. To je prostě šoumen, kterému stačí málo. Je libo pózovat v kytičkách? Nebo cválat ve večerním světle? No problem! :-) Slušelo to i quarabovi Kimovi nebo chladnokrevné Tunce.
Wanted Ranch-léto 2018
K Lence a Liborovi se ráda vracím a každý rok obdivuji nová hříbátka a těším se na "staré známé" koníky. Nepřestává mě fascinovat příroda, která nakonec rozhodne o tom, zda bude hříbě krásně strakaté nebo jednobarevné - a chovatel může čarovat a vymýšlet, jak chce, nakonec to je stejně překvapení! Letos bylo nejnáročnější focení samotných hříbat, ale naštěstí i to jsme zvládli. Na řadu přišli i koníci soukromí, proto je na konci frís a ne paint! :-) Byl to náročný a horký den, ale s partou fajn lidí!
Adam ve žluté
Extrémní vedra letos v létě mi znemožňují fotit, protože koně začnou být aktivní až v noci. Slunce doslova spálilo pastviny, všude se práší. Proto jsem zvolila jen statické fotky, kdy jsme mého oblíbence Adámka "zaparkovaly" do žlutých květin a posléze do louky, kde cosi uschlo. (Botanikové odpustí, opravdu netuším, jak se ty rostliny jmenují! :-)) A nakonec to vyšlo docela zajímavě, co myslíte?
Siluety
Nafotit siluety koní (aneb pro někoho kýč a fotky jako na ručník z tržnice :-)) není nic těžkého - pokud fotíte někde, kde máte pro focení obzor. Jenže v kopcích to je poněkud problém. Díky bezvadné spolupráci všech malých i velkých jsem si ale bezvadně zafotila a pokusila se vytvořit snímky ve stylu "Marlboro" :-). Tu nejoblíbenější vidíte v náhledu a je prima, že u fotek není zvuk - malý kovboj chtěl k mamce do sedla a usedavě plakal, ale póza se skvěle povedla! :-)
Keshua a spol.
Keshua je domácké oslovení pro hřebce Sparkling Tide Greggo z Ranče 3R. Tenhle fešák plemene Paint Horse je novým plemeníkem a jsem moc zvědavá na jeho první hříbata v ČR! Kromě něj jsem pak fotila i ostatní koníky-hříbata a klisny. Všechno bylo perfektně nachystané, takže i ve vedru jsme to šlo jako na drátkách. Moc se mi líbili koníci ve vyschlém šťovíku, i když na fotkách mi to spíš barevností připomíná podzim. Děkuji milým pomocnicím i majitelce Hance za příjemné dopoledne!
Shirové a poníci
Po dvou měsících jsem se jako správný "pachatel" vrátila na místo činu - do Německa k shirům. Ani jsem nedoufala, že bych je mohla nafotit ve výběhu, ale režim pastvy se změnil a hřebci byli na zeleném. Tedy spíš na žlutém, protože neprší a pastviny žloutnou a vysychají :-(. Potom jsem fotila poníky, kteří téměř zmizeli ve vysoké trávě, hrála jsem si se světlem a stínem a nakonec jsem se ještě byla podívat na teplokrevná hříbátka a mladé shirské klisny. Jen kdyby nebylo vedro doslova k padnutí! Přesto jsem si to užila, koně velikosti XXL mě opravdu baví!
VIII. Prague Intercup
Po národní výstavě začaly juniorské kategorie Prague Intercupu, a program perfektně běžel až cca do půl páté. Pak se nad Letnou doslova rozevřelo nebe a začala prudká bouře s přívalovým lijákem, Když konečně skončila, nebylo vůbec jisté, zda výstava bude další den pokračovat (viz poslední snímky v galerii.). Díky vstřícnosti porotců, handlerů a za podpory mnoha VIP hostů se to nakonec podařilo, i když noční show musela být z technických důvodů zrušena...V neděli se pak divákům představil platinový šampion Royal Colours a také počasí vydrželo. Můj článek o výstavě si můžete přečíst v aktuálním Jezdectví.
XVII. národní výstava arabů
Letos v novém termínu a opět na Letné, pod širým nebem. Panovalo obrovské vedro, takže arabští koně se museli cítit jako doma. Z porotců, fotografů a handlerů pot jen crčel, ale to byla ještě pohoda v porovnání s tím, co přišlo na večer při Prague Intercupu...
Všechny snímky najdete zde -https://horsephotosrenata.rajce.idnes.cz/XVII._ceska_narodni_prehlidka2018._Mate-li_zajem_o_fotky,_piste_na_mail_renata_kolarova_volny.cz
Gallardo CAR a Mi Corazona
Někde jsem četla, že když si člověk něco moc přeje, celý vesmír se spojí, aby se to uskutečnilo! Tak přesně tento pocit jsem zažívala, když jsem mohla fotit nádherného P.R.E. hřebce Gallarda v zeleném výběhu. Přicestoval za kobylkou na připouštění a myslím, že to pro něj byla bezva dovolená! (A svou roli plemeníka také úspěšně splnil!) Po něm následoval valach téhož plemene a nakonec P.R.E. klisna s dvanáctidenní klisničkou, která dostala jméno Mi Corazóna. Neskutečně mazlivé a milé hříbátko, kterému přeju jen to nejlepší do života!
V Jizerských horách
Louky v Jizerských horách byly krásně rozkvetlé, takže jsem vyrazila za Simčou a trochu jsme pořádily s koníky. Tentokrát to nebyli koně jen černí nebo bílí :-), ale byl mezi nimi i hafling, který to barevně oživil. Ve stádu jsou i dva bílí kladrubáci, fríska a hříbě-podílový Quarter Horse. V jezírku se pak cachtal chlaďas, takže bylo co fotit. Bezva dopoledne jen uteklo příliš rychle!
Večer s irskými coby
Malou Leontýnku jsem fotila, když byla 24 hodin "stará"! Byla to její první výprava do ohrady a jako každé hříbátko musela všechno prozkoumat. Nožky ještě moc neposlouchaly, ale s každým dalším pohybem nabývala sebejistoty a pak už vesele hopsala na louce s pryskyřníky. Vystřídala ji krásná zrzavá Irka Zorrka a večer jsem zakončila na pastvině s klisnami s hříbátky. Mohla jsem využít i hry světla a stínu, bylo to moc fajn a jen a nerada jsem se loučila. Ten poklid na pastvině a spokojení koně jsou totiž balzámem na duši a jsem moc ráda, že se sem mohu vracet.
Divine Jane WhiteSocks
Focení hříbátek je vždycky super a čím jsou menší, tím je to lepší. Baví mě pozorovat jejich rozdílné povahy - některá jsou odvážnější, jiná zvědavá a další se raději stále schovávají za mámou. Klisnička Jane (u rybníku) patří k těm zvědavým a kontaktním a zamilujete si ji na první pohled. Těšila jsem se i na čerstvě narozený přírůstek, jenže malý hřebeček Kingsley se bůh ví jak dostal do napajedla a vypadal jako Jožin z Bažin! :-) Naštěstí uschnul a pár fotek jsem mohla také udělat. Využila jsem i dalších modelů na farmě, tak to bylo hodně různorodé a moc příjemné focení.
Bulovka-hříbata
Jaro je v plném proudu a nemohla jsem si nechat ujít chladnokrevná hříbátka na Bulovce. Maminy se staršími hříbaty si k pózování vybraly místo, kde po zimě nezbyl ani lísteček a vydržely tam po celou dobu. Jasně mi tím dávaly na jevo, že je nemám prudit! :-) Hříbata byla naopak nadšená, že přišla "drbací teta", tudíž jsem víc drbala než fotila. Ale takové chvíle miluju a vždycky přemýšlím, kam ty (zatím malé) obříky osud zavane a jestli budou mít rozumné majitele...Pak jsem se přesunula ke stádu a nakonec k čerstvým hříbatům. Podvečer pak patřil Barče a Márovi a jejich čerstvé kobylečce, která byla poprvé venku.
Shirští koně
Koně velikosti XXL miluju a nemohla jsem si nechat ujít příležitost jet za nimi do Německa. Zamilovala jsem se do nich na první pohled a brzy jsem pochopila, že shirovi a) nenasadíte ani ohlávku nebo uzdečku, když nedá hlavu dolů:-))) b) na hřbetě ho nevyčístíte-prostě proto, že tam nedosáhnete c) jen tak na něj nenasednete d) když bude chtít, kamkoli vás odtáhne/odveze! Naštěstí jsou úžasně milí, opravdoví jemní obři. A když se rozdovádí, tak skutečně duní země! Fotila jsem klisny ve volnosti a pak tři fantastické hřebce na ruce a abyste mi tu velikost věřili, důkladně si prohlédněte sedlové fotky ! :-)
Danke schön, Ivette!
Vrchovany
Už několik jar si říkám, že se vypravím do Vrchovan na haflingy, protože mají nádherně rozkvetlé pastviny. Až letos mi ale všechno vyšlo (a těšte se na článek ve Fauně) a já se ocitla na pastvině s klisnami a hříbaty. Nejdřív jsem byla vetřelec a matky ode mě odcházely, ale když jsem je přesvědčila, že ode mě žádné nebezpečí nehrozí, odměnou mi bylo krásné focení. Hříbátka byla úžasná, nemohla jsem se nabažit. Pak jsem se přesunula na pastviny s dorostem a fotila zvědavé stádo a nakonec plemenného hřebce Newcomera. Děkuji Martině S. za důvěru a Míše za pomoc!
Asta v rybníku
Normální lidé na "čarodějnice" obvykle sedí někde u ohně a baví se. Ti druzí nejdřív nahánějí jednoho koně po pastvině, aby měli fotky, než bude koník prodán. A všimněte si, že když se kůň nechce fotit, klidně proleze březovým hájkem a škvírou, o které jste si nemysleli, že se tam vejde! :-) Pak si majitelka nasedlala a po kopytě šla k rybníčku schovaném v lese. Když jsem tam dorazila, byla jsem uchvácená krásou i klidem tohoto místa. Šimlička Asta je pohodářka a vodu má ráda, takže se s chutí ráchala ve vodě a užívala si to. Za některými snímky prostě musí člověk dojít/dojet, aby mohly vzniknout.
Polinka pod třešní
Všechno kvete tak nádherně, že by byl hřích to nevyužít! Nedělní ráno patřilo kamarádce a její lipické klisně Polince. Věděla jsem najisto, kam jedu-na pastvině totiž má krásné jabloně obsypané květy a to stálo za snímky. Pak jsme se přesunuly ještě do pampelišek, jen sluníčko už bylo hodně vysoko. Koníkům to ale evidentně udělalo radost a běhali s pampeliškami s hubě! :-) Jak já mám ráda takovéhle krásné dny!
Cobové v sakurách
Po řadě let jsem opět dostala pozvání k focení do penzionu, kde mají řadu cobů a také dvě klisny plemene warlander (kříženec fríze a P.R.E.) Focení bylo moc fajn, protože jsem měla k ruce šikovné pomocnice a pastvina byla krásně zelená s kvetoucími stromy. Jen občas se nám některý model vyválel a rychlá četa musela nastoupit s kartáči! :-) Pak mi majitelka neprozřetelně prozradila, že v nedaleké vsi kvetou sakury a už jsme organizovaly cestu a focení. Stromy byly nádherné, takže jsem se k radosti místních válela před hospodou a fotila! :-)
Sakury a Adam
Delší dobu toužím po focení koní v rozketlých sakurách nebo magnóliích, ale obyvkle nemám jedno nebo druhé. Díky kamarádce se mi téměř nemožné splnilo - došla totiž s fríským valachem až na sídliště, kde kvetly sakury a nakonec jsme i pár rozumných fotek pořídily. Bylo to ale opravdu náročné, protože všude byla spousta rušivých prvků. Takže výzva pro koňáky - nasázejte si u rančů a stájí sakury, ať vzniknou pořádné fotky! :-)
Sabio
Závěr "španělského" víkendu patřil P.R.E. hřebečkovi Sabiovi, krásnému plyšákovi, který si užívá své první životní jaro. Je to malý rakeťák a radost ze života z něj jenom sálá! Focení hříbátek je vždycky moc pozitivní záležitost a nikdy se neomrzí! A pak jsem se ještě zastavila u hřebců a bylo veselo! Na focení jsou hřebci prostě nejlepší, je vidět, že je to vysloveně baví.
Pod třešněmi
Duben se opravdu vytáhnul a jaro po proprašeném podzimu a nijaké zimě stojí za to! nemůžu se nabažit barev i rozkvetlých keřů a stromů, takže jezdím fotit a sbírám fotomateriál do kalendářů. Tentokrát jsem pokračovala ve španělském víkendu :-), bělouš Arocca je můj oblíbený model, který nezklame a výborně pózovali i poníci a norik Lump. Já jsem prostě "ujetá" na kytičky a vždycky se snažím, aby bylo roční vidět i na fotce.
Gallardo Car
Někdy mi náhoda a kontakty mezi koňaři přihrají možnost fotit krásné koně, ke kterým bych se jinak nedostala. Tak tomu bylo i v případě P.R.E. hřebce Gallarda Car. Navíc bylo možné dojít až do kvetoucího třešňového sadu a tam nechat hřebce zapózovat. Bohužel, stáj nemá výběh, kde by bylo možné fotit, ale díky vstřícnosti majitelky stáje jsme mohly alespoň zkusit volnost na jízdárně. Dále jsem měla před objektivem dva holandské teplokrevníky a norickou klisnu. Při troše kroucení a manévrování jsem alespoň u portrétů získala rozumné pozadí. I přes tyto potíže to bylo super odpoledne a mám neodbytný pocit, že vznikly fotky do kalendáře! :-)
Adam a květiny
Tenhle fríský valach je můj oblíbený model a myslím, že on už také ví, co se po něm chce! :-) A když poblíž stáje rozkvete zlatý déšť a plané třešně, nemůžu si to nechat ujít. Naštěstí Adámek je neprostý kliďas a profesionál, takže opravdu stačí chvíle a mám nafoceno. Vždycky mu říkám: "Stůj a buď hezký!" :-)
Isabella
Klisnička irského coba Divine Isabella WindyGirl se narodila 7. dubna, při focení jí bylo 11 dní. Koníci byli ještě v zimních výbězích a navíc mi vykáceli les, který dříve tvořil hezké pozadí, takže jsem fotila spíš pro radost. Ale pohladit si hříbátka je vždycky moc fajn, to se nikdy neomrzí! Před objektivem jsem pak měla Niku s její milovanou kobylkou Zrzkou - je moc fajn, že se ty dvě našly, moc jim to spolu slušelo! Na závěr jsme nafotily portréty atraktivně zbarvených kobylek, ale jsou stále ještě v zimní srsti, takže si na ně v plné kráse budu muset počkat. A už se moc těším!
První hříbě v roce 2018
Už jsem se nemohla dočkat, až bude jaro a začnou se rodit hříbátka. Dočkala jsem se focení čtrnáctidenní klisničky, která mě hned zaujala barvou-takovou "polomáčenou" :-). Už si byla dost jistá na dlouhých nožkách a v podstatě se nezastavila. Když už, tak všechno pečlivě prozkoumávala a očichávala. V ohradě mě pak zaujala velká louže, ve které se zrcadlila modrá obloha, tak jsme se s koníky ještě zastavili tam a chvíli jsem si připadala jako někde v Holandsku! Bylo to moc fajn dopoledne!
Černí koně na sněhu
Pokud chodíte na moje webové stránky, asi jste se divili mé pasivitě. Jenže za tu jsem nemohla já, ale mizerná zima, kdy vůbec nebyl sníh. Už si pomalu zvykám na podivný vývoj počasí, ale tohle byl extrém! Nakonec asi jediné loňské/letošní zimní snímky vznikly v Jizerských horách, při - 15 stupních a to jen díky mé kamarádce Simče a ochotným pomocnicím. Bylo to náročné i proto, že modelové byli samí tmaví koně, v pozadí tmavý les a ostré světlo.
Podzim s Arrocou
Asi poslední letošní podzimní focení proběhlo u kamarádky Renči. Norik, P.R.E a dva poníci jsou mými oblíbenými modely a vidět je pohromadě-to bylo skoro jako v cirkusu! :-) Hřebec Arocca je fantastický model, který přesně ví, kam se postavit, na druhou stranu když uzná, že všeho bylo dost, odkráčí do nejvzdálenějšího rohu pastviny a dělá, že neslyší! :-) Když jsem odcházela z pastviny, doprovázel svoji majitelku a já se ohlédla, že mu zamávám-a tak vznikla náhledová fotka, jak stojí proti oranžové hradbě stromů...
Podzim s andalusany
Krásné podzimní počasí bylo potřeba maximálně využít, takže jsem pokračovala za koníky plemene P.R.E-Pura Rasa Espaňola. Tentokrát jsem je chtěla v jiné ohradě, než běžně fotíme, protože za ní byl krásně zbarvený lesík. Kontrast šimliček a vraníka byl parádní, i když tentokrát koníci nespolupracovali tak dobře-s teplým počasím se vyrojila hejna much a ta jim znepříjemňovala život. I přesto pár pěkných snímků vyšlo!
Farma pod Bukovou horou
Dlouho jsme nemohly s Janou najít vhodný termín, až jsem ji přemluvila, že necháme focení až na podzim. Lepší nápad jsem nemohla mít, protože farma se nachází v opravdu malebné krajině a ta byla v polovině říjně úžasně zbarvená. Měla jsem skvělý tým- Janu, Míšu a malou Leušku, takže všechno šlapalo jako na drátkách a i když jsme měly hodně koní k focení, všechno jsme zvládly na pohodu. Na farmě najdete Quarter Horse, Painty a české teplokrevníky, byla to moc pěkná směsice. Zkrátka tohle bylo opravdu milé a vydařené setkání a snad ne poslední!
Farma Vysoká-podzim
Konečně vysvitlo sluníčko, proto jsem zavítala na Farmu Vysokou. Koníků k focení je tam spousta, ale bohužel přes pastviny tečou potůčky, takže když koně přes ně jednou přeběhnou, okamžitě se zablátí. Moc mě to mrzí, protože takové snímky pak nelze dát do kalendářů a ani žádný Photoshop tady nepomůže. Pár podzimních fotek se ale i přesto povedlo, ostatně posuďte sami!
Sam a Yashan
Po hodně dlouhé době jsem se byla podívat za kamarádkou Evou na její achal-teké, jenže se nerozpustila nízká oblačnost a zůstalo zamračeno, což byla škoda. Sam se staral buď o pastvu nebo o ostatní koně, tak to spíš byly pokusy, jak ho zaujmout, aby chvíli koukal. Úplně jiné to bylo s mým oblíbencem Yashanem-to je rozený manekýn a moc dobře ví, co se po něm chce, kam se má postavit a jaký výraz nasadit! Jen to sluníčko moc chybělo...
Polinka v kapradí
Někdy si vymyslíte, jaký snímek chcete, ale pak může docela dlouho trvat, než ho získate. V mém případě to bylo focení ve "zlatém" kapradí, ale trvalo to tři roky-první rok jsem si vyhlédla místo, ale kapradí už bylo suché. Druhý rok mi nepřálo počasí a teprve letos to bylo ideální-sluníčko a neskutečně trpělivá lipicánka Polinka i její báječná majitelka Věrka! Na závěr jsme pustily Polinku i jejího koňského kamaráda Šamana na louku, aby trochu "upustili páru"!
Asta, Dior a Žaklin
Mám moc ráda podzim, ale ten sluníčkový a s barevnými stromy. Bohužel letos prší a prší a vychytat slunce je téměř nemožné! :-( Na konci září se mi to konečně podařilo a nejprve jsem měla nafotit mladého hřebečka Diora. Bohužel ale neměl vůbec náladu, teprve štěně Kevin ho dokázalo trochu rozhýbat! :-) (A nebojte, oba aktéři jsou naprosto vpořádku!) Následovalo focení klisen Žaklin a Asty, které mi zapózovaly před krásně zbarveným psím vínem. Moc jim to slušelo!
Podzim-čas dredů
I když titulek vypadá zvláštně, je to pravda- na podzim se koníci často "zdobí" kuličkami z lopuchů (u nás se jim říká čumbrky :-)) a majitelé šílí, protože dostat je z hřívy a ocasu je docela oříšek. Mně to na focení nevadí, protože je to pro tohle období typické a některé kreace jsou opravdu jako z kadeřnické soutěže! :-)
Prague Intercup 2017- neděle
V neděli pokračovala výstava dalšími kategoriemi, nebe se sice černalo, ale nespadla ani kapka. V poledne byl bohatý doprovodný program, jehož vrcholem bylo exhibiční předvedení Eks Alihandra, světového juniorského a seniorského šampióna, který začal svoji kariéru kdysi v rámci této pražské výstavy. Byl to krásný dvoudenní maraton a za rok zase na Letné na viděnou!
Prague Intercup 2017-sobota
Mezinárodní výstava plnokrevných arabských koní byla letos poprvé na Letné. Vždycky je to pro mě svátek, protože se setkám s mnoha přáteli, můžu fotit krásné koně, ale zároveň je to nesmírně náročné, protože se hodně nachodím a ještě víc toho nafotím. Naštěstí bylo rozumné počasí a holínky se daly odpoledne zout! :-) Z večerní párty pro VIP hosty je pár nočních záběrů úžasné ohnivé show v podání skupiny Palitchi.
XVI. česká národní přehlídka arabů
Letos poprvé na Letné proběhla česká národní přehlídka arabských koní. K vidění bylo 23 koní, které posuzovala porota ve složení porotci ve složení Její výsost princezna Alia Al Hussein, M. Trela, A. Ahmad Al Shaya a J. Bialobok. Předpověď špatného počasí se naštěstí nepotvrdila, postupně přibývalo i diváků. Kompletní galerii můžete najít na https://horsephotosrenata.rajce.idnes.cz/Ceska-prehlidka-arabsti-kone2017
Ranč Radana-hříbata
Nějak jsme s Péťou nestihly focení hříbátek na jaře, tak na ně přišla řada až na konci srpna. Mimina už pořádně povyrostla a shodila hříběcí kožíšky a byla na ně radost pohledět. Focení klisny s hříbětem je celkem složité, kobylky mají tendenci si hříbata schovávat za sebe, a tak je vždycky nutný pomocník/pomocníci, kteří hříbě včas "vystrčí" na správnou stranu. A pak to ještě chce dobrou fázi pohybu obou aktérů-ale vysvětlete jim to! :-) Na posledních snímcích je hřebec RW Rocket Ranger, po kterém je část hříbat na fotkách.
Junior II a Hermosa
Moc ráda fotím P.R.E, protože to jsou nejen koně krásní, ale plní energie a také nesmírně inteligentní. Opět mi to potvrdili dva krasavci-valach Junior a klisna Hermosa. Junior si mě sice párkrát otestoval-neuhnula jsem mu :-), ale pak už byl naprosto skvělý a Hermínka je něžná dáma, ta nepotřebovala žádné testování a hned přesně věděla, kam si stoupnout! Mám moc ráda večerní světlo a přechody světla a stínu a tentokrát jsem měla všeho vrchovatě!
V potoce
Po letech jsem se dostala ke kamarádům Barče a Markovi na Ranč Zátoka. Měla jsem vymyšlené focení koníků v potoce, který jim teče přes pastviny. Bylo to ale jedno úzké místo, kde jsem musela improvizovat a brodit se v potoce. Jíl pěkně klouzal, měla jsem strach, že utopím foťák, ale naštěstí to dobře dopadlo. Tentokrát jsem ale hodně fotila lidičky, čemuž se normálně bráním, ale tady to bylo moc fajn a dost jsme se nasmáli z improvizovaných situací. Došlo i na volnost a focení na pastvině ve žloutnoucí trávě. Zkrátka prima odpoledne a určitě nebylo poslední!
Západ slunce
Měla jsem zálusk na nafocení fotek "na ručník" (jak říká kamarádka Věrka :-)), čili siluety koně při západu slunce. Jenže u nás, v samých kopcích, je docela náročné ten čistý horizont najít, takže jsem se válela v trávě, aby se to zdařilo. Obloha rychle střídala barvy a já se víc kochala než fotila. Ale myslím, že v přírodě kýč neexistuje, prostě to jsou jen snímky z letního podvečera!
Ranč Hacienda
Už dlouho jsem si tak dobře nezafotila jako u kamarádky Petry. Věnuje se chovu quarterů a paintů a její koně jsou skutečně jako malovaní! Navíc se ranč nachází v krásném místě ve zvlněné krajině s jezírky, takže můžu najít i pěkné pozadí. Je to takový koňský ráj, kde jsou všichni koníci absolutně spokojení a je to na nich vidět. Fotily jsme všechno-mladými koníky počínaje, přes klisny s hříbátky až po hřebce Armin Shining Spark, který je i na úvodní fotce. Není nic lepšího, než spojit příjemné setkání s focením!
Cobové-léto 2017
Dlouho jsem musela čekat, než dvě roční slečny plemene irský cob shodí zimní srst a převléknou se do letních kabátků! :-) Obě mají totiž poměrně vzácné zbarvení silver dapple, takže jim říkám "stříbrné holky". Když už měly pěknou srst, tak zase nechtěly pózovat, raději by se jen pásly a opravdu to byl doslova boj. Tak snad příště budou lepší fotky...Pak jsem si zařádila se Zrzkou a čerstvým přírůstkem, rozverným hřebečkem.
Adam-plavení
Fríze Adama znáte z mnoha mých fotek a také kalendářů. je to totiž můj oblíbený model a jeho majitelka Renča je ochotná kvůli focení leccos podstoupit. Když mi napsala, že objevila pěkné místo k plavení a Adama že to baví, nebylo co řešit! :-) U vody to bylo báječné, Adam je pohodář a já se nemohla nabažit pěkného světla i kouzelného lesního zákoutí. Jsem ráda, že mám takové přátele, kteří i s celou rodinkou stráví odpoledne s koněm a fotografkou u vody! Moc si toho vážím!
Falstr a Captain Morgan
Jen chvilku jsem měla na focení na Bulovce, navíc bylo pořádné vedro, tak to tentokrát nebyly velké fotožně. Nejprve jsem fotila Captaina Morgana, koníka, kterého znám od hříběte. Nyní je tříletý a udělal se z něj opravdu fešák! Druhý přišel na řadu hřebec 1594 Falstr, který se nechal i trochu rozpohybovat. Jinak je to velký charakter a mazel a v současné době je to plemeník působící na Bulovce.
Máky
Už dlouho jsem snila o focení v makovém poli, ale stále mi to nevycházelo. Loni jsem měla domluvené focení, ale přišly kroupy a máky potloukly. Letos bylo pole jinde, daleko od stáje, takže už to vypadalo, že zase ostrouhám. Jenže čirou náhodou mi napsala kamarádka Andrea, že se k mákům dostane "po kopytě" a není problém fotit. Celá jsem se tetelila blahem, když jsem ty lány viděla, jen sluníčko odmítlo spolupracovat a vysvitlo jen na mžik-asi abych viděla, jak pěkné to mohlo být! Ale člověk nemůže chtít všechno, mám z těchto fotek radost i tak!
Kim a Haty
V zimě jsem byla fotit Kima a Hatyho, ale v zimní srsti vypadali spíš jako medvídci. A tak jsem se s majitelkami domluvila, že na jaře se vrátím, koníky vykoupou a budeme fotit znovu. Když jsem viděla oba valášky vykoupené, doslova mi spadla brada! Vypadali nádherně, úplně se vyloupli, ale prý to chtělo několikeré důkladné umytí! A pokud si myslíte, že čistý kůň a vykoupaný kůň je skoro totéž, tak opravdu není-zvlášť u koní bílých a s delší hřívou. Takže-milí majitelé-chcete-li pěkné fotky, nesmíte litovat času na pořádné koupání!
Wanted ranch-hříbata
Na Wanted ranch k Lence a Liborovi jezdím ráda a letos zase bylo co fotit! Sedm nádherných hříbátek, každé něčím zajímavé a těžko říci, které se mi líbilo nejvíc! Jen to byla pořádná práce, protože přesvědčit mrňata, aby se ukázala na správné straně a bylo vidět jejich unikátní zbarvení, je někdy dost oříšek. Také to nesmí trvat moc dlouho, protože hříbátka se rychle unaví a ve vedru by to nemuselo skončit dobře. Nám se ale vše podařilo a věřím, že některé ze snímků zase poputují do kalendářů!
Mařenka a spol.
Tentokrát jsem měla před objektivem figurantního ryzáka Bara, pak dvě klisny ČT, které nám dokazovaly, že se mají fajn a mají radost ze života! :-) Na závěr přišla krásná brabantská klisna zvaná Mařenka-báječný kolos s mazlivou náturou. Když se ale rozběhla, tak jsem měla pocit, že přišlo zemětřesení! :-)
Farma Vysoká-druhý pokus
Návrat vyšel o poznání lépe, tentokrát jsme začaly fotit u rybníčku, i když najít pěkné pozadí bylo docela těžké. Pokračovaly jsme (s místními šikovnými děvčaty pod vedením kamarádky Pavly) volností a pak jsme řádily ve stáji a dělaly portréty s černým pozadím. Celou fotoakci zakončilo focení Giry s hřebečkem Gantem, kteří si nakonec dali říct a také pěkně zapózovali. Tentokrát jsem si odvezla spoustu pěkných snímků a těším se, že podnikneme něco dalšího! :-)
Tessi-plavení
Mít někdy volno dopoledne je fajn a samozřejmě je nejlepší ho strávit u koní! Jela jsem za kamarádkou, ale zpočátku to moc nadějně nevypadalo, bylo dost vedro a koníkům se nechtělo nic dělat. Seděla jsem tedy s nimi na pastvině, relaxovala a studovala jejich etologii. Pak mi Simča nabídla, že zkusíme vzít její frískou kobylkou Tessi do staré nádrže, aby se osvěžila. Koukala jsem na ni jako blázen-voda na kopci v horách?! Ale opravdu tam ve stínu stromů byla! Tessi se tvářila nadšeně a hned s vervou cákala, prostě stačilo ji nerušit a dávat pozor na foťák, aby se taky nevykoupal! :-)
Farma Vysoká - poprvé
I tady byly ohrady plné pryskyřníků, tudíž jsem usoudila, že to bude fajn popředí. Až pozdě mi došlo, že kde jsou pryskyřníky, tam je i vlhko! A to pořádně, takže koníci, které se nám pracně podařilo dostat na kýžená místa, si okamžitě zašpinili nohy, břicho...A pak jsem se těšila na krásné hříbátko, ale bylo ve výběhu, kde se absolutně nedalo najít nerušivé prostředí. To je fotografova noční můra a moje zklamání bylo tak vidět, že jsem dostala nabídku přijet znovu s tím, že se pokusíme najít lepší místo.
Dory a Cocain
Titulek zní poněkud zvláštně, ale hnědka je Dory a bělka Cocain :-). Dory jsem fotila kvůli prodeji, takže v zootechnickém postoji a pak v pohybu. Cocain byla pro radost, tahle temperamentní španělská kráska nezklame a sluší ji to kdekoli a kdykoli! Ale byl horký den, takže se dlouhé focení nekonalo, vždycky se snažím především o pohodu koní.
Islandíci-jaro 2017
Dlouho jsem se nedostala ke svým přátelům a ještě déle jsem nejezdila. Ale všechno jsem zvládla-skoro tříhodinou vyjížďku v sedle báječné Saely a ještě focení islandských koní a fríského hřebce v pryskyřnících! (V podstatě jsem měla velké štěstí, majitelé již chystali kultivaci pastvin, ale mně se žlutá na fotkách líbí!) Hříbátka byla skvělá a pak jsem si ještě užila hřebce Baldiho a fríze Omkeho. To je miláček a výborný model, kombinaci černé a žluté prostě nešlo odolat. Byl to báječný den, takových by mohlo být víc.
Asta-jaro
Krásná Astička se přestěhovala do nového a poprvé si užívala pořádné pastviny. Byla ale unavená po absolvovaném parkuru, takže jsem po ní nemohla chtít žádnou velkou akci. Nakonec jsme se dohodly :-), že bude pěkně pózovat v pryskyřnících a budeme obě spokojené! Bavilo mě hrát si s kompozicí a různými úhly záběru.
Jarní fotožně
Dlouho jsem přemýšlela, jak nazvat odpoledne plné focení a nakonec jsem usoudila, že "fotožně" budou nejvýstižnější! :-) Původně chtěly mé dlouholeté kamarádky nafotit své koníky a pak taky další koně ze stáje. Nakonec mám pocit, že jsem nafotila všechno, co mělo čtyři nohy! Koníci spolupracovali, pastvina byla nádherně zelená s parádním pozadím a světlo prostě fantastické! Využila jsem i dobrého úhlu slunce a fotily se snímky s černým pozadím, takže výsledkem bylo velké množství fotek a snad i spokojení majitelé!
Khambia a Khaos
Dva koníci italské majitelky se ukázali jako prima modelové. Khambia je teplokrevník s pěknými chody a dokonce se umí i vzpínat na povel, což ochotně předvedla. Khaos je arabský plnokrevník, takže předvádění je mu vlastní! :-) Chvílemi jsem měla pocit, že se vlastně víc baví on, než já! Oba koníci mají krásný vztah s majitelkou, takže na zavolání přišli a ochotně se nechali odvést.
P.R.E - jaro 2017
Koně plemene Pura Raza Espaňola se vždy pěkně fotí, můj úkol byl nafotit hříbátka (hřebečka a klisničku) a mladé koně. Bylo po deštích, takže nešlo fotit na jízdárně, ale louka byla krásně zelená a vytvořila pěkné pozadí. Jen matky se chtěly raději pást, než by pobíhaly dokola a předváděly své potomky! :-) Velkou radost jsem měla z focení "starých známých" hřebců na velké pastvině. Věřte, že i kůň umí dát najevo, že je šťastný, když se může proběhnout, válet se a pást na obrovské pastvině plné hebké zelené trávy!
Falco a Gwennie
Na hříbátka se vždycky těším a nemohla jsem vynechat ani irské coby. Starší hřebeček Falco (černobílý) ale neměl po ránu moc náladu na nějaké řádění a raději se schovával za mámou. Za to malá Gwennie se evidentně vyspala dorůžova a měla dobrou náladu. Ve výběhu ji zaujal míč a začala předvádět kreace, za které by se nemusel stydět prvoligový fotbalista! :-) Nakonec ji to zmohlo a musela si odpočinout...Poslední snímky ukazují, jak se pomalu klubou do krásy dvě klisničky se zbarvením silver dapple, ale s odložením zimní srsti si dávají na čas.
Chladnokrevná hříbata a pampelišky
Po delší pauze jsem se vypravila na Bulovku nafotit hříbata. Na světě byla tři, klisničky a s matkami si užívala slunečného dopoledne. Jenže zřejmě po vydatných deštích byly všude doslova miliony much! Jezdím sem fotit už řadu let, s mouchami v teplém počasí počítám, ale to, co pronásledovalo koně, to jsem ještě neviděla! Hříbátka jsem litovala, že se musejí hned od začátku svého života potýkat s takovým protivným hmyzem! Výpravu jsem zakončila ve výběhu hřebečků, kluci pěkně rostou :-)!
Poly v pampeliškách
Pro fotografa, který má obvykle čas na focení jen o víkendech, je úplně nejhorší, když se právě na sváteční dny zkazí počasí. A že těch deštivých víkendů letos je! :-( Už jsem si myslela, že ani nestihnu pampelišky, ale konečně se sluníčko uráčilo vykouknout a díky kamarádce Věrce jsme mohly fotit. Před objektivem jsem měla lipickou klisnu Polinku a jejího nového kamaráda a oba se krásně předváděli. Zakončily jsme to focením u jabloní, kde to oběma moc slušelo.
Hříbátka-appaloosy 2017
Vždycky se moc těším na jaro, na barvy a samozřejmě na hříbátka! Letos jsem se poprvé vypravila na "plyšáčky" ke kamarádce Gabče, u které se narodila tři nádherně zbarvená hříbátka. Ryzáček s několika puntíky je po hřebci Legacy Black Taurus a kobylka a hřebeček po Ima Legal Impack. Vidět je, jak si spokojeně dovádějí pod dohledem mamin je balzám na duši a já si vždycky v duchu říkám, aby se dostali ke skvělým majitelům a měli krásný život!
Předjaří
Poslední sníh už začaly rozpouštět teplé sluneční paprsky. Ještě jsem chtěla něco nafotit, ale koníci, kteří jsou celoročně venku, měli doslova medvědí srst, která nešla pořádně vyčistit. Ale vyhlédla jsem si nové modely a třeba na jaře to zopakujeme a budou z toho kalendářovky! :-)
Polinka podruhé
Lipickou klisnu Neapolitano Hajadam jsem už fotila, ale tehdy mi počasí ani trochu nepřálo. Když bylo mnohem lépe, vrátila jsem se na "místo činu"-naštěstí má pro mě její majitelka Věrka pochopení. Sníh už pomalu tál, ale ještě se nechala najít místa, kde to bylo dobré. Nejhezčí to bylo ve výběhu s břízami, kde Polinka krásně pózovala. Přidala se k ní i ponička Odetka, která jí dělá společnost. A teď už se můžu pomalu začíát těšit na jaro!
Mrznoucí mlha
Další focení mě čekalo u paní Soni na místě, kde jsem ještě nebyla. Celé dopoledne jsme řešily, jestli ho uskutečnit nebo odložit, protože bylo zataženo, šedivo a nevlídno, ale nakonec jsme se dohodly, že to zkusíme. Po příjedu na místo jsem hned věděla, že to bude technicky náročné kvůli špatnému světlu, ale námraza na stromech byla jedním slovem fantastická! Na koních bylo hned od počátku vidět, že se s nimi pracuje ze země, byli naprosto v pohodě, mohla jsem si leccos vymyslet a leckam je "zaparkovat"! Nakonec jsou z toho jedny z nejzajímavějších zimních fotek a moc se těším, že se tam vrátím!
Směska
Nenapadlo mě, jak lépe nazvat smíšené stádo, které jsem fotila. Norik, hřebec P.R.E., kříženec a dva poníci byli opravdu zajímavými modely, i když jsem si potvrdila, že focení poníků je vždycky nejhorší! Zajímá je jenom jídlo, vůči plašení jsou imunní a kdyby tam nebyl pes, nevzrušovali by se asi vůbec! :-) Hafan pak trošku rozzlobil norika, ale naštěstí vše dobře dopadlo. Hrála jsem si i s protisvětlem a sněhem odletujícícm koním od kopyt. Takových pěkných dnů by mohlo být víc!
Popelka
Neděle byla poněkud hektická, ale nevyužijte krásného počasí! Přejela jsem o 70 km dál a šla fotit princeznu. Nebo spíš Popelku na krásném grošákovi! Zapadající sluníčko vykouzlilo růžový západ, do toho vyjela dívka na svém vysněném koni- větší romantiku jsem už dlouho nezažila. Od kopyt klisně odletoval prašan, radost její majitelky byla prostá a nestrojená... Zastavila jsem ji u stromů s křížkem, kde pak pózovala i po západu slunce. Byla to krásná tečka za nádherným dnem!
Ranger a spol.
Z Wanted Ranche jsem pokračovala k další milé kamarádce Petře a opět se fotili Painti. Obdivovala jsem oba hřebce-Kinga i Rangera, kterého jsem dlouho neviděla. Je z něj parádní hřebec a letos budou i jeho první potomci. Dále jsem měla před objektivem appaloosu ( a trochu jsme se bavili tím, že jsme jí na hřbet posadili pejska :-)). Na závěr pak klisnu Painta, ale víc se bohužel nedalo stihnout, sluníčko se schovalo za hřeben kopce. Ale budu se moc těšit na jaro na hříbátka!
Černý a bílý
Na Wanted Ranchi je ještě mnoho dalších koní, takže přišla řada i na fríského hřebce a arabského valacha. Oba si to náramně užívali, někteří koně to zkrátka mají v povaze. Na vraníka bych bývala potřebovala úplně jiné světlo, ale člověk nemůže mít všechno-hlavně, že svítilo sluníčko!
Wanted Ranch v zimě
Majitelka ranče Lenka se mnou byla domluvená na focení ve sněhu, ale kvůli počasí jsme to stále odsouvaly. Stejně tak to bylo předposlední víkend v lednu-v sobotu zataženo, šedivo, ale večer se vyjasnilo a ráno už bylo nádherné. A podařilo se! Prašan byl sice za chvíli rozdupán nádhernými Painty, ale stálo to za to! Tentokrát jsem měla povolení :-) fotit rozevláté hřívy a myslím, že to opět jsou fotky hodné kalendáře! Velké poděkování patří všem mým pomocníkům, kteří se ve sněhu pořádně zapotili-bez nich by to nebylo možné!
Adam v prašanu
Jsou majitelé a koně, kteří nikdy nezklamou! Tu sobotu bylo ošklivo až asi do dvou hodin, pak se najednou rotrhala oblačnost a vykouklo slunce. Napadlo mě zavolat kamarádce Renče, která bydlí kousek ode mně a zeptat se jí na focení. Zvedla mi telefon a se smíchem řekla, že jí napadlo, že se ozvu a ať přijdu, že Adam je rozverný! Sněhu byla spousta, Adam si ho opravdu užíval a ani nebylo potřeba ho moc přemlouvat. Podvečerní slunce ho krásně pozlatilo, zkátka idylka!
Dáma v sedle-Anna
Do třetice všeho dobrého aneb když se domlouváte na focení a počasí vám ruší plány! Teprve na třetí pokus jsme se s Aničkou sešly a doufaly, že nebude chumelit. Nechumelilo, ale ani sluníčka moc nebylo, takže jsme musely být rychlé. Nádherný kostým z doby klasicismu a doladěná výstroj je pro dámy v sedle typická a já mám moc ráda lidi, co jsou pro něco zapálení! Chvilku jsme ještě fotily ve výběhu, ale to už se opět zatáhlo a bylo na čase skončit.
Neapolitano Hajadam
Sníh! Po mnoha letech konečně sníh, jenže zase chybí sluníčko. Spolehnout se na předpověď je sázka do loterie, stejně to bylo při focení lipické klisny Neapolitano Hajadam. Šedo, řezavý vítr, psa by nevyhnal, ale koně ano! :-) Nakonec se skrz mraky chvilkami sluníčko prodralo, ale opravdu jen symbolicky. Polinka ale focení zvládala s přehledem profíka, hned jsem si ji zařadila do kategorie "oblíbený model"! Doufám, že tahle kobylka bude své majitelce dělat dlouho radost!
Starší texty: » Rok 2016 » Rok 2015 » Rok 2014 » Rok 2013 » Rok 2012 » Rok 2011 » Rok 2010 » Rok 2009
